OSTU 11 C 252/2024-61

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 45 364,38 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 364,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 364,38 Kč od 12.5.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 278 Kč, k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 364,38 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11.1.2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností jméno FO a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal dne 11.1.2024 v celkové výši 30 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol a zavázal se jej splatit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 11.5.2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky navzdory opětovným upomínkám žalobkyně nevrátil a ne poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti Anonymizováno. postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 45 364,38 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 30 000,- Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750,- Kč (3x 250,- Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 14 614,38,- Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení právní předchůdkyni resp. žalobkyni ničeho neuhradil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 22.6.2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 13.3.2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 28.2.2024. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek jako nedílné součásti úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností Multitude Bank p.l.c. jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na období jednoho roku úvěr do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem odpovídajícím roční nominální úrokové sazbě 146,949 % v pravidelných měsíčních splátkách počínaje jedním měsícem po prvním čerpání, a to v minimální splátce stanovené smlouvou, odvíjející se od výše načerpaného úvěru.

Z transakční historie a výpisu transakcí ze dne 11.1.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 4 253,29 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi Anonymizováno a žalobkyní dne 27.1.2020 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.6.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.

Z předžalobní výzvy ze dne 22.6.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.

V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.

V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 11.1.2024 celkem částku 30 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 22.6.2024. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, vědoma si toho, že splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného toliko ze statistického modelu a jí tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo v řízení prokázáno. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně resp. její právní předchůdkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.

Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 30 000 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně resp. žalobkyni ani zčásti nevrátil, čímž tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni jako novému věřiteli vydat.

Nadto je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy (zejména pokud jde o výši sjednaného úroku z úvěru odpovídajícím roční nominální úrokové sazbě 146,949 %) je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání právní předchůdkyní žalobkyně. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580, § 588 občanského zákoníku.

Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny resp. požadovaného úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 30 000 Kč (66 %), neúspěšná co do částky 15 364,38 Kč (34 %), tzv. čistý úspěch tak činí 32 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti a čerpání úvěru, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 815 Kč, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH 21% z odměny a režijních paušálů ve výši 378 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 3 993 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 32 %, tj. částky 1 278 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.