OSUH 6 C 229/2022-50

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující došlo v řízení vedeném název soudu pod sp.zn. spisová značka k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyně se tak žalobou domáhá uvedené částky jako přiměřeného zadostiučinění jakožto náhrady za porušení jejich práv. Uvedla, že řízení bylo zahájeno dne datum. Ukončeno bylo dne datum, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru ze dne datum. První jednání ve věci proběhlo až dne datum. Strany s ohledem na dosavadní délku řízení uzavřely mimosoudní dohodu. Účastníci tak sami zásadně přispěli k ukončení řízení. Podáním ze dne datum žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného ve výši 140 000 Kč, v zákonné lhůtě bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, ve zbytku ji nebylo přiznáno. Žalobkyně má však za to, že ji náleží částka v plném rozsahu.

2. Žalovaný se vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Učinil nespornou skutečnost, že u něj žalobkyně dne datum uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení, které bylo vyhodnocena jako důvodné co do částky 80 000 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána stanoviskem ze dne datum. Žalovaný uvedl, že řízení pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne datum rozhodnutí, žalobkyně vystupuje v řízení v procesním postavení žalobkyně. Dne datum bylo vydáno usnesení o schválení smíru, který nabývá právní moci dnem datum. V posuzovaném řízení dle žalovaného došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zejména od výzvy žalovanému k vyjádření k žalobě dne datum do vyjádření žalovaného dne datum, dále od sdělení žalobkyně k vyjádření žalovaného k žalobě dne datum do přípisu soudu dne datum.

3. Soud zjistil následující skutkové okolnosti:

4. Z připojeného spisu název soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno podáním žalobkyně dne datum. Předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého jmění manželů, kdy se žalobkyně domáhala vypořádání jak nemovitých, tak movitých věcí, obchodního podílu a závazků, zároveň žalobkyně navrhla odklon od rovnosti podílů účastníků. Usnesením ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který v soudem určené lhůtě 30 dnů uhradila. Usnesením ze dne datum byl vyzván žalovaný k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů, což však řádně neučinil. Stalo se tak až podáním doručeným soudu dne datum. Soud nařídil dne datum jednání ve věci na datum, toto se k žádosti žalobkyně nekonalo. Jednání proto bylo dne datum zrušeno a nebylo nařízeno jednání další. Soud vyzval žalobkyni, že pokud chce upravit žalobu, nechť tak učiní ve lhůtě 30 dnů. Spis byl následně dne datum předložen ke kontrole vedení soudu, vrácen byl dne datum. Dne datum opět soud vyzval žalobkyni, že pokud chce upravit žalobu, nechť tak učiní ve lhůtě

2 měsíců. Dne datum soud nařídil jednání ve věci na datum, avšak toto se opět k žádosti žalovaného nekovalo. Jednání proto bylo dne datum zrušeno a nebylo nařízeno jednání další. Dne datum bylo soudem opětovně nařízeno jednání na datum, na kterém došlo zahájení jednání a účastníci byli poučeni o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ve lhůtě 2 měsíců od jednání soudu. První jednání tak nebylo ukončeno a soudem bylo rozhodnuto, že v dalším jednání bude pokračováno v neurčitém termínu. Dne datum bylo soudem do spisu založeno, že od datum do datum a od datum dosud byl omezen provoz soudů v důsledku pandemie koronaviru.

Dne datum soud nařídil ve věci pokračování v prvním jednání na den datum.

Na tomto jednání byli účastníci opět poučeni o povinnosti doplnit tvrzení a označit ve věci důkazní návrhy, bylo provedeno dokazování listinami. Jednání bylo odročeno na datum. Na jednání soudu dne datum účastníci navrhli schválení smíru a tento smír byl schválen. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne datum, resp. datum ve výroku VII.

5. Z podání ze dne datum, jakož i ze shodných tvrzení účastníků, soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Předání zásilky k poštovní přepravě dne datum bylo prokázáno podacím lístkem. Podání bylo doručeno žalovanému dne datum, jak shodně strany uvedly, a jak plyne ze stanoviska žalované ze dne datum. Z obsahu stanoviska žalovaného ze dne datum dále plyne, že žalovaný vyhověl žádosti žalobkyně pouze co do výše 80 000 Kč, když konstatoval nesprávný úřední postup. Žalovaný při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel z částky

15 000 Kč za rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy byla poskytnuta částka poloviční. Řízení trvalo 7 let a 8 měsíců. Dle žalovaného bylo třeba základní částku snížit o 20 % s ohledem na právní a skutkovou složitost řízení, ve věci bylo rozhodováno pouze jednou.

6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni před zahájením řízení mimosoudně uhradil částku 80 000 Kč.

7. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen„ OdpŠk“ – stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle odst. 3 téhož zákonného ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Po podřazení výše uvedeného pod příslušná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě je možné částečně vyhovět.

14. Stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci, načež musí být splněny kumulativně při podmínky: ⟪LB:lb_001⟫ -) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí ⟪LB:lb_002⟫ -) vznik škody ⟪LB:lb_003⟫ -) příčinná souvislost mezi výše uvedeným.

15. Pokud se týká otázky zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vzniku škody, soud zcela ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že postup státu (resp. soudu) byl nesprávný, neboť délka řízení vedená před název soudu pod sp.zn. spisová značka byla 7 let a 8 měsíců, když v řízení byly shledány poměrně dlouhé prodlevy. P dobu řízení bylo nařízeno pouze první jednání ve věci, které bylo několikrát přerušováno a posléze v něm pokračováno, řízení bylo ukončeno dohodou stran. Ve věci samé tak bylo rozhodnuto pouze jednou, tedy jedním stupněm soudní soustavy. Soud tedy stejně jako žalovaný dospěl k závěru, že délka takového řízení je nepřiměřená a stát tak žalobkyni odpovídá za újmu, která ji byla tímto nesprávným postupem způsobena. První nařízené jednání ve věci (které se nakonec nekonalo) bylo nařízeno až 3 roky po podání žaloby, kdy soud od zaslání výzvy žalovanému k vyjádření k žalobě až do datum, kdy první jednání nařídil, nečinil prakticky žádné úkony směřující k vyřízení věci. Další průtah soud shledává v dalším období, a to od datum, kdy bylo první jednání zrušeno a až do datum nebylo ve vyřízení věci pokračováno. Jestliže soud vyčkával, zda žalobkyně změní žalobu, ta byla zcela pasivní a ke změně žaloby ani přes výzvu soudu nepřistoupila, nebránilo soudu nic v řízení pokračovat. I v dalším období docházelo k prodlevám, které byly např. objektivně způsobeny pandemii onemocnění covid, kdy byly soudy na svém provozu omezeny, což nelze klást k tíži konkrétnímu vyřizujícímu soudci, avšak toto nelze klást ani k tíži účastníků. Bylo na státu, aby své soudnictví organizoval tak, aby mohlo být v řízení pokračováno, k čemuž v uvedeném období nedošlo (je obecně známo, že soudům bylo doporučeno jednat jen v nezbytně nutných věcech), a docházelo tak k prodlevám ve vyřizování věci. Žalobkyni tak nesprávným úředním postupem vznikla v příčinné souvislosti újma, za kterou žalovaný odpovídá. V souladu s ust. § 31 a OdpŠk je žalobkyni třeba tuto újmu přiznat v penězích. neboť jiné konstatování porušení práva není dostatečné. Při úvaze o výše přiměřeného zadostiučinění soud zvažoval níže uvedené okolnosti:

16. Ad a) pokud se týká celkové doby řízení vedeného před název soudu pod sp. zn. spisová značka, byla 7 let a 8 měsíců. Soud má však za to, že není možné vycházet ze základní částky 15 000 Kč ročně, neboť použít takové základní roční sazby je možné pouze u kratších průtahů, zatímco v tomto řízení bylo ještě po více než

7 letech stále pokračováno v prvním jednání ve věci. Jednotlivé průtahy mezi úkony soudu byly poměrně dlouhé. Nejedná se však o průtahy natolik extrémní, které by odůvodňovaly použití nejvyšší sazby (20 000 Kč/rok); s ohledem na okolnosti posuzované věci považuje soud za přiměřené vycházet z částky mírně nad polovinou uvedeného rozpětí, tj. 18 000 Kč za 1 rok (1 500 Kč za 1 měsíc).

17. Ad b) pokud se týká posouzení složitosti řízení, jednalo se o řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které se obecně projevu vyšší mírou složitosti, zejména po skutkové stránce. Pokud se týká složitosti právní, tato řízení jsou poměrně častá a judikatura je v zásadě ustálena, tudíž právně se nejedná o zvláště složité řízení.

Pro skutkovou složitost věci je možné přiměřené zadostiučinění krátit zejména z toho důvodu, že dokazování sporných skutečností je natolik složité, že logicky zabere určitý čas (např. zpracování znaleckých posudků, výslechy svědků apod.), nebylo by tak spravedlivé po soudu požadovat stejně rychlé vyřízení věci jako u věcí skutkově jednoduchých. V tomto případě žalobkyně navrhovala vypořádání jak movitých, nemovitých věcí, tak i podniku, navrhovala disparitu podílů. Je však třeba dodat, že v dané věci soud prakticky kromě dokazování listinami k žádnému takovému časově náročnému dokazování nepřistoupil. Věc byla projednána pouze soudem v prvním stupni a byla ukončena dohodou stran. Soud se proto rozhodl krátit přiměřené zadostiučinění o 10 % z důvodu skutkové složitosti věci, když nemá za to, že by krácení o 20 %, jak navrhoval žalovaný, bylo přiměřené. Pro srovnání soud odkazuje na obdobnou věc řešenou před zdejším soudem, kde u skutkově výrazně složitější věci v trestním řízení, které trvalo prakticky shodnou dobu, soud krátil zadostiučinění pro složitost věci o 15 % (viz rozsudek název soudu, anonymizováno ve obec, ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, ve kterém se uvádí:„ spis měl k okamžiku skončení řízení 2755 listů, věc byla opakovaně řešena před soudy obou instancí, a to zejména v souvislosti se žádostmi o propuštění z vazby, 2 x bylo rozhodováno oběma soudy ve věci samé. Dokazování bylo relativně složité, neboť orgány činné v trestním řízení se musely potýkat jednak s neochotou některých svědků dostavit se k soudu a vypovídat, jednak byly konfrontovány s přímými obviněními současného žalobce čtyřmi poškozenými, kteří své věrohodnosti dodávali i listinnými důkazy; až po provedení dokazování soudem byla jejich věrohodnost zpochybněna, a to zejména svědeckými výpověďmi; kromě toho bylo dokazování prováděno nejen výslechem řady svědků, ale i čtením řady listinných důkazů. Teprve poté, co byla jednoznačně věrohodnost všech čtyř poškozených posouzena znalcem (čtyřmi znaleckými posudky), bylo možno uzavřít, že jejich obvinění nejsou pravdivá; přitom trestní stíhání žalobce bylo iniciováno právě trestním oznámením poškozených. O rozsahu dokazování svědčí i to, že ve věci bylo nařízeno 20 hlavních líčení a samotný konečný rozsudek obsahuje 75 stran. Za složitost řízení je dle názoru odvolacího soudu namístě snížit částku za vzniklou nemajetkovou újmu o 15 %“).

18. Ad c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba dodat, že z obsahu spisu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by zvolila jakékoliv prostředky k tomu, aby byly průtahy v řízení odstraněny. Na druhou stranu se svých chováním na délce řízení nijak nepodílela.

19. Ad d) a e) k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného nebyly shledány žádné důvody pro mimořádné navýšení či zkrácení přiměřeného zadostiučinění. Nejednalo se o řízení, které by vyžadovalo zvýšenou pozornost, význam byl hodnocen jako běžný.

20. Za každý měsíc řízení tak žalobkyni náleží částka 1 500 Kč, když za první dva roky je třeba tuto částku krátit na polovinu (s ohledem na skutečnost, že každé řízení určitou dobu trvá). Z výše uvedeného je patrno, že žalobkyni by tak náležela nemajetková újma ve výši

120 000 Kč (24 x 750 Kč + 68 x 1 500 Kč). S ohledem na složitost věci bylo nutno tuto částku pokrátit o 10 %, žalobkyni tedy náleží částka 108 000 Kč. Jelikož žalovaný z této částky již 80 000 Kč uhradil, žaloba byla shledána důvodnou co do částky 28 000 Kč. Splatnost této částky nastala 6 měsíců od uplatnění nároku, tedy dne datum (nárok byl uplatněn dne datum). Od datum je tak žalovaný s úhradou této částky v prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 15 % ročně, když výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba co do jistiny i co do příslušenství zamítnuta jako nedůvodná.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, jež byla v řízení úspěšná sice z části, ale rozhodnutí soudu spočívalo na úvaze soudu. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to s ohledem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč Celkem tedy má žalobkyně právo na úhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč Lhůta k plnění byla určena v trvání 15 dnů s ohledem na organizační záležitosti žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.