OSUL 22 C 312/2020-66

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 8. 2015 do 26. 5. 2020, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 701,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, právní předchůdkyní žalobkyně, dne 23. 7. 2015 na dálku prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách, resp. formou textové zprávy SMS, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční částku ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 24. 8. 2015, což neučinila. Žalovaná nereagovala na výzvu k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky. Byla jí proto zaslána předžalobní upomínka, na kterou rovněž nereagovala a do dnešního dne neuhradila ničeho.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení.

4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná elektronicky jednala s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy, a na základě tohoto jednání byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, která byla na její účet připsána dne 23. 7. 2015. Žalované byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne 7. 5. 2020 do 26. 5. 2020 O postoupení pohledávky společností právnická osoba na žalobkyni byla žalována informována oznámením ze dne 19. 1. 2018.

5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce na dálku prostřednictvím internetové stránky, resp. formou textové zprávy SMS, a to okamžikem, kdy byla žalované poskytnuta zápůjčka. To se jí však prokázat nepodařilo. Soudem provedené důkazy neobsahují žádnou listinu, která by dokládala vůli žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce, případně její akceptaci, kdy by byl připojen např. její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo podpis prostý. Nadto, i kdyby bylo prokázáno, že k uzavření předmětné smlouvy došlo, žalobkyní, resp. spol. právnická osoba, nebyla splněna povinnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 52/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost věřitele před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento úvěr splácet, a to na základě informací získaných od spotřebitele, případně nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Z uvedených důvodů soud shledal, že žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí soudu. Žalobkyně mohla takový stav zvrátit po poučení dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř., poskytnutém při jednání, kterého se však po omluvě nezúčastnila, neposkytnutí tohoto poučení jde proto jen k její tíži.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) věc určená podle druhu (finanční částka 6 000 Kč), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 o. z.) výzvou ze dne 7. 5. 2020 do 26. 5. 2020. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, jakož i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení. Ve zbytku soud nárokované úroky z prodlení zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 701,32 Kč, přičemž tato částka představuje 47,1% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,55% a úspěchu žalované v rozsahu 26,45%, když k předmětu řízení při vyčíslení příslušenství k datu rozhodnutí v částce 8 691,43 Kč bylo žalobkyni přiznáno 6 392,88 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.