OSUL 11 C 60/2024-29

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Pokornou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 482 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 482 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 430,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 593,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala proti žalované zaplacení částky 24 062 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 24 600 Kč do datum. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, proto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ve smlouvě také byla sjednána povinnost zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky celkem 24 062 Kč, z toho jistina 20 000 Kč, smluvní pokuta 3 480 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 20 000 Kč za období od datum do datum), poplatky za upomínání 100 Kč a nárok ve výši 482 Kč coby úhrada za odeslaný obyčejný dopis a za dvě osobní návštěvy zaměstnance v souvislosti s vymáháním pohledávky. Dále žalobkyně požadovala zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 570 Kč a úrok z prodlení, který za období od datum do datum vyčíslila na částku 1 430,14 Kč, a dále od datum do zaplacení.

2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně svou žalobu zpět v rozsahu částky 8 150 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 480 Kč, poplatky za upomínky ve výši 100 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 570 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svůj návrh v rozsahu zaplacení částky 3 480 Kč, částky 100 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 570 Kč zpět dříve, než ve věci začalo jednání a než soud rozhodl, postupoval soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a s ohledem na shora uvedené zpětvzetí žaloby řízení v tomto rozsahu svým usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka pravomocně zastavil.

4. Předmětem dalšího řízení bylo zaplacení částky 20 482 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 430,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.

5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

6. Soud vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje.

7. Soud nařídil jednání na den datum a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne datum uzavřela se společností právnická osoba, IČO: IČO (dále též „věřitelka“) smlouvu o úvěru č. tel. číslo. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč a závazek žalované splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 4 600 Kč nejpozději do datum. Úroková sazba činila 279,83 % ročně. Ve smlouvě byla dále ujednána povinnost zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za každou jednotlivou písemnou upomínku a pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky věřitelky (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne datum a z obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově). Žalovaná dne datum zaslala ze svého účtu č. č. účtu věřitelce částku 0,01 Kč coby ověřovací platbu. Věřitelka pak téhož dne žalované na její účet částku 20 000 Kč pod VS: var. symbol (zjištěno z výpisu z běžného účtu ze dne datum). Dne datum byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní podepsána rámcová smlouva o postoupení pohledávek a následně dne datum dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kterou došlo mj. k postoupení pohledávky za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh č. hodnota-Anonymizováno, z potvrzení o provedení transakce, z plné moci ze dne datum, ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy z původní věřitelky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Současně byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu do datum, za což si žalobkyně vyúčtovala poplatek ve výši 48 Kč. Oznámení a výzva byly žalované odeslány dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně výzvy k zaplacení ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum). O zaplacení dluhu byla žalovaná dále opakovaně upomínána zástupcem žalobkyně, (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne datum, z předžalobní výzvy ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum a z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky).

9. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Společnost právnická osoba, IČO: IČO a žalovaná se dne datum písemně dohodly na poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 4 600 Kč měl být vrácen nejpozději do datum. Žalovaná dne datum zaslala ze svého bankovního účtu ověřovací platbu a téhož dne zaslala věřitelka žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná finanční prostředky ve sjednaném termínu věřitelce nevrátila. Společnost právnická osoba se s účinností ke dni datum dohodla s žalobkyní, že se pohledávka za žalovanou postupuje na žalobkyni. Dne datum žalobkyně odeslala žalované výzvu k zaplacení dluhu do datum. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

11. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

12. Protože původní věřitelka postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

13. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

14. Soud učinil závěr, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).

15. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že by poskytovatelka úvěru žalovanou lustrovala v dostupných databázích, navíc vůbec netvrdila, zda ověřovala majetkové poměry žalované, tj. její příjmy a výdaje. Posuzování úvěruschopnosti žalované tak nelze považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ, neboť poskytovatelka úvěru neověřila příjmy žalované a nezabývala se ani jejími výdaji. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalované za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.

21. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši ve výši 20 000 Kč. Na dluh žalovaná nehradila. Žalovaná, jež se o částku 20 000 Kč obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna tuto částku vydat žalobkyni. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle předložených důkazů byla žalovaná vyzvána psaním ze dne datum k vrácení dlužné částky do datum. Od datum je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok I).

23. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků ve výši 48 Kč za odchozí obyčejný dopis a ve výši 434 Kč za dvě osobní návštěvy zaměstnance v souvislosti s vymáháním pohledávky, jež byly součástí neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení (výrok II).

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 20 000 Kč, tj. 83 % řízení), žalovaná měla naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zastavení žaloby z důvodu na straně žalobkyně a částečnému zamítnutí žaloby (v částce 4 062 Kč, tj. 17 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (83 % - 17 % = 66 %), má žalobkyně právo na náhradu 66 % jí vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni, jež byla v řízení zastoupena, vznikly náklady řízení v celkové výši 2 415 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 963 Kč a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 24 062 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud tedy uložil žalované zaplatit žalobkyni 66 % z jejích nákladů řízení ve výši 1 593,90 Kč (výrok III). Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.

25. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.