OSUL 33 C 257/2023-39

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 143 334,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 147,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 907,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 186,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 186,53 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 40 597,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 143 334,03 Kč s úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese adresa. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení poplatku za zaslanou upomínku ve výši 240 Kč na neuhrazené faktury a částku 907,50 Kč za odpojení odběrného místa. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. místo ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě adresa a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s právnická osoba podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. právnická osoba faktury č. hodnota vystavené dne datum a všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny účinné od datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 8 148,33 Kč za spotřebu elektřiny v období od datum do datum, a to se splatností do datum.

4. Z konečného vyúčtování za elektřinu ze dne datum soud zjistil, že prostřednictvím této listiny byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 142 186,53 Kč za dodávky elektřiny v období od datum do datum, a to se splatností do datum.

5. Za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby je obchodními podmínkami stanoven poplatek ve výši 240 Kč (z všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny účinných od datum).

6. Upomínka ze dne datum dokládá, že žalovaný byl upozorněn, že je vůči její osobě evidována pohledávka a byl upomínán, aby dlužnou částku uhradil. Žalobkyně vyúčtovala za zaslanou upomínku smluvní pokutu ve výši 240 Kč.

7. Z vyúčtování č. hodnota ze dne datum a ceníku služeb právnická osoba. platného od datum soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku na 907,50 Kč na poplatku za odpojení od sítě nízkého napětí.

8. Z aktuální zasílací adresy, podacího archu ze dne datum a výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 155 155,03 Kč do datum.

9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

10. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu.

11. Podle § 2079 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 1753 o. z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1971 o. z. věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

15. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky energií, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

17. Co se týče nároku na náhradu nákladů za montážní práce provedené distributorem v souvislosti s přerušením dodávky, tak žalobkyně dle právního posouzení soudu uplatnila nárok na náhradu škody vzniklou prodlením žalovaného s úhradami dodávek elektřiny (§ 2913 o. z.). Nárok není důvodný, neboť celá škoda byla kryta úroky z prodlení (§ 1971 o. z.), když ke dni rozhodnutí soudu dosáhly kapitalizované úroky z prodlení s úhradou dodávek elektřiny částky 27 521,85 Kč.

18. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit splatné závazky byla v obchodních podmínkách stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o. z. (v obchodních podmínkách označeno jako poplatek za upomínku). Tato povinnost vzniká v souvislosti s prodlením žalovaného a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným, neboť ustanovení obchodních podmínek upravující utvrzení dluhu nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně (§ 1753 o. z.).

19. Soud zaregistroval i odlišný názor ohledně povahy poplatku za upomínku, dle kterého ve vztahu k poplatkům za upomínky není na místě aplikace závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, jež se týkají smluvních pokut (např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 17 Co 343/2017-168). Soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť se dle jeho názoru jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). I kdyby však soud přistoupil na argumentaci odvolacího soudu ohledně povahy tohoto plnění jako úplaty, na platnost tohoto ustanovení by to nemělo žádný vliv, neboť Nejvyšší soud s takovýmito ujednáními ve své rozhodovací praxi nakládá stejně jako se smluvní pokutou. „Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013).

20. Sama směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách stanoví v článku 4 odst. 2, že „posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.“ Z poslední věty tedy jasně plyne, že testu transparentnosti (sjednání jasným a srozumitelným způsobem) podléhá i ujednání o ceně či odměně za hlavní předmět plnění.

21. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

22. Náklady spojené s vymáháním dlužných částek lze jen obtížně vyčíslit. Ke krytí těchto nákladů lze však využít například transparentně (v jádru smlouvy) sjednané přiměřené smluvní pokuty nebo paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis předžalobní výzvy. Pokud žalobkyně nezaslala kvalifikovanou upomínku ve formě předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř., ale pouze prostou upomínku bez upozornění na případné soudní řízení, lze takový postup hodnotit jako neúčelné navyšování nákladů. Takovému jednání soud nemůže poskytovat právní ochranu.

23. Vzhledem k tomu, že škoda vzniklá žalobkyni je zcela pokryta úroky z prodlení a ujednání o smluvní pokutě ve smluvních podmínkách je neúčinné, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do částky 1 147,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 907,50 Kč od datum do zaplacení (bod I. výroku). Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ohledně nároku na úhradu ceny dodávek elektřiny tak žaloba byla shledána důvodnou. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 142 186,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 186,53 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (co do částky 1 147,50 Kč s příslušenstvím), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 597,92 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 734 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 143 334,03 Kč sestávající z částky 6 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 430 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 6 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 603,16 Kč za 364 ujetých km v částce 2 803,16 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 813,16 Kč ve výši 6 050,76 Kč.

25. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

26. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (úroky z prodlení, nároky na náhradu škody či účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).