OSVS 14 C 101/2022-31

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 100,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 500 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni ⟪LB:lb_001⟫ -) částku 18 600,91 Kč ⟪LB:lb_002⟫ -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 860,16 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ -) kapitalizovaný úrok ve výši 5 916,72 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 160,96 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a z částky 5 660,96 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ -) úrok 29 % ročně z částky 17 160,96 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 30 100,91 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 3. 10. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejím základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 19 017 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 935 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč a pojistného (dále jen„ poplatek“), to vše v 60 týdenních splátkách po 684 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 11. 2021. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 5. 2020. Ke dni 21. 10. 2020 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 17 160,96 Kč a dlužný poplatek 12 939,95 Kč. Po tomto datu do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ode dne 27. 11. 2020 (tj. ode dne uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) se neuhrazená jistina ve výši 17 160,96 Kč úročí úrokem ve výši 29 % ročně. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 10 500 Kč. S účinností ke dni 28. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 17 160,96 Kč, poplatku ve výši 12 939,95 Kč, kapitalizovaných úroků 5 916,72 Kč představující úrok 29 % ročně z jistiny 17 160,96 Kč od 27. 11. 2020 do 28. 1. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 860,16 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 17 160,96 Kč od 8. 6. 2020 do 28. 1. 2022, úrok 29 % ročně z jistiny 17 160,96 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z jistiny 17 160,96 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. V doplnění žaloby ze dne 9. 11. 2022 žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 3. 10. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, dvou výplatních pásek ze červenec a srpen 2019 a z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako strojírenský dělník ve právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 13 645 Kč, žije ve spolubydlení, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Dále se žalobkyně vyjádřila k částkám, které souhrnně nazývá poplatek, k tomu, jak byly úhrady žalovaného 10 500 Kč započteny a kolik po započtení činila nesplacená jistina a poplatek.

3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.

4. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění: ⟪LB:lb_001⟫ -) z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že se jedná o společnost se sídlem na území České republiky; ⟪LB:lb_002⟫ -) z listiny„ Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti“, že se jedná o smlouvu číslo uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 3. 10. 2019 v souladu s § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán poplatek 19 017 Kč sestávající z úroku 3 935 Kč a částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Úroková sazba činila 29 %. Celková dlužná částka tak činila 41 017 Kč a byla splatná formou 60 týdenních splátek po 684 Kč s tím, že poslední splátka činí 661 Kč RPSN činila 230,58 % Součástí smlouvy o zápůjčce jsou„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“, které blíže vymezují práva a povinnosti stran; ⟪LB:lb_003⟫ -) z listiny„ Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“, že byla žalovaným podepsána dne 3. 10. 2019, je v ní uvedeno, že žalovaný bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr požaduje na vybavení domácnosti, nemá žádnou vyživovanou osobou, nevlastní auto, pracuje na plný úvazek jako strojírenský dělník u společnosti právnická osoba, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, má čistý příjem 13 645 Kč, má kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet, jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. V části ověřené dokumenty byly zaškrtnuty jen pracovní smlouvy a 2 výplatní pásky za červenec a srpen 2019, nikoli výpisy z bankovního účtu žalovaného; ⟪LB:lb_004⟫ -) z listiny„ Tabulka umoření“, že žalovaný na úvěr zaplatil částku 10 500 Kč a jak tato částka byla započtena na jednotlivé součástí úvěru; ⟪LB:lb_005⟫ -) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 28. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu č. 1 smlouvy. V části seznamu pohledávek jsou i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo; ⟪LB:lb_006⟫ -) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem sepsaným dnem 30. 1. 2022 informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ním ze smlouvy číslo na žalobkyni; ⟪LB:lb_007⟫ -) z listiny„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 30. 1. 2022, že žalobkyně informovala žalovaného o zpracování jeho osobních údajů, neboť nabyla pohledávku za ním, která na ni byla postoupena smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu žalovanému dne 24. 2. 2022; ⟪LB:lb_008⟫ -) z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 6. 6. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo ve lhůtě do 21. 6. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání výzvy dne 7. 6. 2022.

5. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 předložený žalobkyní soud nehodnotí, neboť se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v daném konkrétním sporu, které nemá žádnou závaznost pro jiné řízení, v němž navíc vystupuje na straně žalované jiný subjekt.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mající charakter smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 19 017 Kč zahrnující úrok 3 935 Kč a částku 8 596 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částku 6 486 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Zápůjčku se zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč. Na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce zaplatil celkem 10 500 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny v zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle této listiny bydlel žalovaný ve spolubydlení, měl základní vzdělání, byl svobodný, neměl žádnou vyživovanou osobu ani auto, pracoval na plný úvazek jako strojírenský dělník u společnosti právnická osoba s čistým příjem 13 645 Kč, měl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti a jeho odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč. V žádosti bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva, nikoli však výpisy z bankovního účtu žalovaného. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

8. Podle § 2392 odst. 1 o. z.:„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“

9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“

10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“

13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření obou úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

14. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

15. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

16. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“

18. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, v důsledku čehož je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Z předložené zákaznické karty je zjevné, že právní předchůdkyně si sice nechala předložit doklady o příjmech žalovaného, ale nijak neprověřila výdaje žalovaného. Ohledně výdajů se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouze s tvrzením žalovaného, že má kreditní kartu, aniž zjišťovala výši jeho závazků z této kreditní karty, a nemá jinou zápůjčku a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, ač se jedná o výdaje neobvykle nízké, aniž by si tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů jakkoli ověřila. Nezjišťovala, jaké výdaje vynakládá žalovaný na bydlení, dopravu, záliby, v souvislosti se zdravotním stavem a podobně. Právní předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala ani jeden výpis z účtu žalovaného, přestože uvedl, že je jeho vlastníkem, nepožadovala od něj ani jiné doklady k jeho výdajům. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z jím tvrzených výdajů, ale měla si je ověřit, zejména tvrdil-li žalovaný tak neobvykle nízké měsíční výdaje.

20. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

22. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr přenesl na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

23. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“

24. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

25. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 3. 10. 2019 žalovanému částku 22 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky na žalobkyni zaplatil pouze částku 10 500 Kč, jeho povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvá v rozsahu 11 500 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 11 500 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

26. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 41 276,03 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022 odeslanou dne 7. 6. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 10. 6. 2022. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 21. 6. 2022, tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 22. 6. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 11 500 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však úrok z prodlení požadovala pouze ve výši 10 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán pouze v této uplatněné výši.

27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byl žalovaný a je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.