OSVS 10 C 26/2026-39

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 105 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 298,90 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 298,90 Kč, částky 1 000 Kč a částky 5 500 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku částku 50 Kč na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 500 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a úrokového příslušenství. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 7. 7. 2025 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 100 000 Kč, který žalovaný načerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení. Žalobkyně žalovaného upomínala, ale marně. Úvěr byl tedy zesplatněn dopisem ze dne 21. 10. 2025. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 100 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 298,90 Kč (při sjednané sazbě 57,99 % ročně), nákladů na upomínkování 1 000 Kč, smluvní pokuty 5 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 298,90 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení.

2. V podání ze dne 19. 3. 2026 žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, učinila všechny nezbytné kroky, které lze v těchto případech očekávat. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Žalobkyně využívá služeb dvou externích společností (právnická osoba) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Za pomocí nástrojů označených společností získává žalobkyně analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností právnická osoba. Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle následujících podkladů: výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z databáze odcizených dokladů, výpisem z Centrální evidence exekucí a výpisem z registru SOLUS, případně jiného obdobného registru. Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 61 743 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň. Z bankovního účtu žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 125 573 Kč, náklady na bydlení činí 1 Kč, náklady domácnosti tvoří částku 12 232 Kč a finanční závazky dosahují částky 6 732 Kč. Extra zůstatek na cokoliv činí 2 000 Kč, sázení a hazardní hry pak 25 Kč. Žalovaný je rozvedený, má 1 vyživovací povinnost (dítě). Žalobkyně ověřila platnost občanského dokladu žalovaného prostřednictvím lustrace neplatných dokladů, dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku (negativní), v CEE (negativní), v rejstříku SOLUS (výborná platební morálka, jeho měsíční závazky činí 29 496 Kč) a v interní databázi (pozitivní nebo žádné zkušenosti). Minimální částka za bydlení byla stanovena na 8 000 Kč, za potraviny a běžné zboží domácnosti pak 12 232 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (6 732 Kč), sdělené organizací SOLUS (29 496 Kč). Pro zjištění, jakou si klient může vzhledem k své finanční situaci dovolit splátku úvěru tak, aby se jeho životní úroveň a standardy, na které je zvyklý, nesnížily, žalobkyně využívá vzorec: od nejnižšího zjištěného příjmu jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na bydlení (pronájem, energie a veškeré ostatní), poté jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na potraviny a běžné nákupy domácnosti. Následuje odečtení nejvyšších současných finančních závazků žalovaného. Dále jsou odečteny náklady na sázení a hazardní hry. Od zbylé hodnoty je odečtena hodnota Extra. Pokud je zůstatková hodnota dostatečná na to, aby z ní bylo možné měsíčně hradit splátku úvěru, která je tvořena částečně úrokem a částečně jistinou, pak může být klientu předložena nabídka úvěru. Tak bylo dospěno k částce 61 743 Kč coby finančnímu zůstatku, žalovaný měl tedy dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle úvěrové smlouvy činila 5 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.

Žalobkyně uzavřela dne 7. 7. 2025 s žalovaným Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 100 000 Kč, kdy tento úvěr měl být čerpán v tranších (první tranše úvěru měla být vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu ve výši 100 000 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba činila 57,99 % ročně, RPSN pak 76,18 %. Žalovaný byl povinen vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Příloha č. 1 smlouvy (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) upravovala proces posuzování klienta, zda je schopen hradit úvěr, lustrace žalovaného, informace o žalovaném ohledně příjmů, výdajů, jeho nákladů a finančních závazků. Obsah této přílohy byl totožný s Přílohou č. 1 z podání žalobkyně ze dne 19. 3. 2026. Žalovanému byly rovněž poskytnuty Předsmluvní informace, které obsahovaly údaje ohledně RPSN a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podpis obou dokumentů žalobkyně doložila pomocí služby Anonymizováno. Z účtu žalovaného č. č. účtu byla zaslána žalobkyni 1 Kč jako verifikační platba. Poskytnutí částky 100 000 Kč žalobkyně doložila výpisem z internetového bankovnictví. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné splátky prostřednictvím e-mailů i dopisů. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky, bylo mu oznámeno zesplatnění úvěru. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského a řidičského průkazu. Žalovaný prostřednictvím listiny Zásady zpracování osobních údajů souhlasil, aby žalobkyně mohla zpracovat jeho osobní údaje pro účely úvěrové smlouvy. Z Datového výstupu z Credit Info CEE bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku (s negativním záznamem), v negativním registru SOLUS (bez negativního záznamu), v pozitivním registru SOLUS (výsledek 29 496 Kč) a v CEE (bez aktivní exekuce). Ze zprávy právnická osoba je patrno, že na účet žalovaného č. č. účtu byla dne 8. 7. 2025 zaúčtována příchozí úhrada ve výši 100 000 Kč od společnosti Jméno žalobkyně. Z bankovní historie (souboru JSON) nejsou patrny žádné relevantní skutečnosti, neboť tento soubor žalobkyně nedoložila v čitelné a srozumitelné podobě.

4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

14. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a učinila všechny nezbytné kroky. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v různých databázích a registrech. Minimální částka za bydlení byla stanovena na 8 000 Kč, za domácnost pak 12 232 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (6 732 Kč) a sdělené organizací SOLUS (29 496 Kč). Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 61 743 Kč.

15. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, doložila pouze fotokopie dokladů totožnosti a odkazovala na Přílohu č. 1, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má dále za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak doloženy výdaje (a ani příjmy) žalovaného, např. konkrétní náklady na bydlení, energie, dopravu do zaměstnání, případná pojištění, na nezletilé dítě apod., a ačkoli měl být posuzován stav účtu žalovaného za tři měsíce, nebyl doložen ani jeden výpis z účtu, ze kterého by byly zjistitelné i běžné měsíční výdaje. Ze souboru Anonymizováno nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro řízení, když tento soubor je zcela nesrozumitelný. Žalobkyně ani neověřovala (resp. nedoložila), zda má žalovaný pracovní poměr na dobu neurčitou či určitou, nevyžádala si případně výplatní pásky žalovaného. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala.

16. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

18. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč se smluvním úrokem 57,99 % ročně. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Jde o sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalovaného jako spotřebitele.

19. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

20. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 100 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 100 000 Kč, když žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (náklady na upomínkování, smluvní pokuta, úroky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

21. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 801 Kč, přičemž tato částka představuje 53,06 % z jejich celkové výše 22 240 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 798,90 Kč sestávající z částky 2x 5 940 Kč a 1x 2 970 Kč (celkem tedy 14 850 Kč) za úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 11 801 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. DPH nebylo přiznáno, jelikož právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

23. Pokud žalobkyně v souvislosti s předžalobní výzvou požadovala odměnu ve výši dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., soud jí vyhovět nemohl, protože předžalobní výzva neobsahovala právní rozbor. Nehledě na skutečnost, že sepis předžalobní výzvy se všemi náležitostmi uvedenými v ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t. by v takto skutkově i právně jednoduché věci jen stěží mohlo naplnit kritérium účelnosti. Soud proto žalobkyni přiznal odměnu pouze ve výši dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., jak je uvedeno výše.

24. Soud vyzval žalobkyni k doplatku soudního poplatku, když tento měl být správně vypočten z tarifní hodnoty 120 798,90 Kč (jistina 100 000 Kč, kapitalizovaný úrok 14 298,90 Kč, smluvní pokuta 5 500 Kč a náklady na upomínání 1 000 Kč), s odkazem na položku č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

V případě nezaplacení doplatku soudního poplatku ve výroku III. ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti, bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.