OSVS 11 C 21/2026-29

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 54 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 710 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to až do úplného zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 28 290 Kč, smluvní pokuty 12 810 Kč a úroku z prodlení ve výši zaplacení, se p.a. z částky 42 000 Kč za dobu od 18. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 1. 2026 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. za dobu od 18. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 12 810 Kč. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný na jejích webových stránkách www.Anonymizováno.cz vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci, zadal kód z verifikační SMS, poskytl kopii svého dokladu totožnosti a zaslal částku 1 Kč, přičemž dále poskytl výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, uzavřela dne 13. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 1. 3. 2024 a 21. 3. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota a tento mu ve dnech 13. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 1. 3. 2024 a 21. 3. 2024 poskytla převodem na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru platit smluvní úrok 40 % p.m., jistinu mohl zaplatit kdykoli. Nezaplatil však přes opakované upomínky ničeho a žalobkyně proto úvěr ke dni 17. 8. 2024 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 42 000 Kč tvořenou jistinou 30 000 Kč a úrokem za první měsíc čerpání úvěru 12 000 Kč, a dále sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d. za dobu od 18. 8. 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 12 810 Kč. Žalovaný však tento dluh neuhradil ani poté, co jej k tomu žalobkyně vyzývala předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2025. K jednání dne 14. 5. 2026, jakož ani k následujícímu jednání dne 21. 7. 2026, se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání dne 14. 5. 2026. Připustil, že „něco na internetu vyklikal“. Nevzpomíná si, že by byl žalobkyní tázán na své osobní, majetkové a výdělkové poměry. V roce Anonymizováno po něm žalobkyně požadovala částku 88 145 Kč, avšak přes výzvu žalovaného mu nezaslala smlouvu a nesdělila, z čeho se požadovaná částka skládá. Naopak žalobkyně žalovanému blokovala přístup na své stránky a nereagovala na žádost o její zaslání. Nemohl potvrdit, že právě smlouvu ve znění předloženém žalobkyní s ní uzavřel. Dále uvedl, že žalobkyně mu na úhradu své pohledávky strhávala nějaké částky z účtu. Je v jeho možnostech vrátit jistinu dlužné částky formou měsíčních splátek á 2 500 Kč. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu do spisu založil výpis ze svého účtu prokazující, že dne 17. 3. 2024 byla z jeho účtu na účet žalobkyně převedena částka 5 153 Kč a dne 15. 4. 2024 částka 11 137 Kč.

3. Při rozhodování věci soud vycházel z následujících důkazů, z nichž zjistil: ⟪LB:lb_001⟫ - z obsahu sdělení společnosti právnická osoba (čl. 12 a násl.), že účet č. č. účtu je veden pro žalovaného a v době od 13. 2. 2024 do 21. 3. 2024 byla na tento účet z účtů č. č. účtu a č. účtu převedena celkem částka 30 000 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ - z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného (CEPR), že žalobkyně těmito kopiemi disponuje; ⟪LB:lb_003⟫ - z předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2025 a podacího lístku ze dne 21. 10. 2025 (CEPR), že žalobkyně žalovaného s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 2. 2024 vyzvala k úhradě částky 101 432,01 Kč, přičemž tuto výzvu mu zaslala na adresu adresa. ⟪LB:lb_004⟫ - z přehledu plateb od společnosti právnická osoba, že z účtu žalovaného č. č. účtu byla na účet žalobkyně č. č. účtu dne 17. 3. 2024 převedena částka 5 153 Kč a dne 15. 4. 2024 částka 11 137 Kč. ⟪LB:lb_005⟫ - výpovědí žalovaného jako účastníka řízení při jednání dne 14. 5. 2026 (čl. 17) soud zjistil, že žalovaný žije sám se svou matkou, trpí diabetem druhého stupně, pracuje jako Anonymizováno s příjmem 24 000 Kč a vedle něj pobírá ještě rentu ve výši 13 400 Kč. Jeho náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně, další 4 000 Kč platí na splátky hypotečního úvěru, 1 400 Kč na splátky úvěru u společnosti Anonymizováno, cca 2 000 Kč měsíčně zaplatí za dojíždění do práce a cca 5 000 Kč měsíčně za stravu a ošacení. Má další závazky ke splátkovým společnostem, ale není schopen uvést jejich výši ani komu tyto částky dluží. Jeho jediným majetkem je auto Anonymizováno ročník Anonymizováno a dvě lovecké zbraně.

4. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci. Pokud se týká listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota a datované 13. 2. 2024, tato neobsahovala podpis žalovaného, tudíž soud z ní nemohl mít za ověřené, že právě zde zachycené právní jednání – smlouvu o úvěru s tímto obsahem žalobkyně se žalovaným učinili. Pokud se týká listiny označené jako „vyplaceni“ (v podstatě potvrzení společnosti právnická osoba o převodu jednotlivých částek na účet žalovaného, skutečnosti zde uvedené byly spolehlivěji prokázány výše uvedeným potvrzením společnosti právnická osoba. Pokud se týká listiny označené jako „Anonymizováno“, soud z něj mohl zjistit pouze tolik, že žalovanému chodí mzda od plátce adresa ve výši cca 40 000 Kč a že žalovaný dne 17. 9. 2023 zaplatil částku 8 489 Kč, dne 15. 10. 2023 částku 6 422,76 Kč, a to na úhradu jiného dluhu u společnosti Anonymizováno, a že opakované pokusy ze dne 22. 9. 2023 o inkaso blíže nespecifikované částky ve prospěch jiné společnosti právnická osoba, jež se rovněž zabývá poskytování spotřebitelských úvěrů, byly neúspěšné.

5. Pokud se týká přípisu – zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 14. 8. 2024, tento byl bez prokázání skutečnosti, že smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, bez významu. Pokud se týká listin – Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní jako postupitelkou a společnosti právnická osoba jako postupníkem dne 13. 3. 2023, „Příloha č. 1 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023“ a „Příloha č. 11 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023“, soud z nich žádné rozhodné skutečnosti nezjistil a zjistit ani nemohl, protože žaloba neobsahovala žádné rozhodné tvrzení, které by touto listinou mohly být prokázány. Žalobkyně ostatně k výzvě soudu přípisem ze dne 12. 6. 2026 (čl. 23 a násl.) sdělila, že toto přiložila ke své žalobě v důsledku administrativní chyby a žádala, aby soud k těmto listinám nadále nepřihlížel.

6. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že (snad vyjma výpisu z účtů žalovaného) žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých (toliko obecných) skutkových tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

7. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: V době od 13. 2. 2024 do 21. 3. 2024 byla na účet žalovaného převedena celkem částka 30 000 Kč, oproti tomu dne 17. 3. 2024 byla z účtu žalovaného na účet žalobkyně převedena částka 5 153 Kč a dne 15. 4. 2024 částka 11 137 Kč (celkem tedy 16 290 Kč). Předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2025 byla žalovanému zaslána dne 21. 10. 2025 na adresu adresa, nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

8. Naopak skutková tvrzení žalobkyně o tom, že s žalovaným uzavřela dne 13. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 1. 3. 2024 a 21. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota s jí vylíčeným obsahem prokázáno nebylo, když z listin přiložených k žalobě toto bez dalšího nevyplývá, resp. není prokázáno, že by k tomuto právnímu jednání (uzavření smlouvy o úvěru právě s tímto obsahem) mezi žalobkyní a žalovaným skutečně dne 13. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 1. 3. 2024 a 21. 3. 2024 došlo. Ostatně již toto samotné skutkové tvrzení, totiž že k uzavření jedné smlouvy o úvěru došlo v pěti různých dnech, se jeví jako vnitřně rozporné. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení, případně nemohla nastat fikce nespornosti jeho skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 občanského soudního řádu. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 občanského soudního řádu.

9. Soud dále podotýká, že žalobkyně nedoložila ani žádné relevantní důkazy k prokázání svých (nadto toliko obecných) skutkových tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z pouhé skutečnosti, že disponuje kopií dokladů žalovaného, toto dovodit nelze a pokud by měl soud vyjít z listiny označené jako „Anonymizováno“, musel by dovodit, že žalovaný byl v této době již prakticky neúvěrovatelný, když splácel (ve vztahu k výši svého příjmu) vysoké částky na úhradu jiných svých dluhů a pokus o inkaso ve prospěch jiné společnosti zabývající se poskytování spotřebitelských úvěrů byl dokonce neúspěšný. Lze tedy uzavřít, že tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného, zůstalo rovněž neprokázáno.

10. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

11. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětných smluv o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Při právním posouzení této věci soud především nemohl přehlédnout, že žalovaný při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti, zatímco skutečnost, že žalobkyně při jejím uzavírání splňovala podmínky uvedené v ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud proto v souladu s cit. ust. § 2 odst. 1 ZSÚ provedl posouzení předmětného právního jednání i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo prokázáno její vskutku toliko obecné tvrzení, že před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak bylo její povinností vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pak neplatnost smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní a dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je žalovaný v takovém případě povinen vrátit jistinu úvěru, tedy částku 30 000 Kč sníženou o částečné platby ve výši 16 290 Kč na částku 13 710 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný tvrdil, že tuto částku může vrátit v měsíčních splátkách á 2 500 Kč, přičemž jeho výpovědí bylo zjištěno, že jeho příjmy, jiné závazky a celkové sociální a majetkové poměry tyto splátky odůvodňují. Soud proto žalovanému uložil, aby částku 13 710 Kč vrátil v měsíčních splátkách á 2 500 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Pokud se týká úroků z prodlení, soud s odkazem na závěry uvedené rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podotýká, že poskytovatel úvěru (v tomto případě žalobkyně) má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti soudem stanovené. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne (může vzniknout) teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

15. Vzhledem k výše uvedeným závěrům ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 odst. 1 ZSÚ bylo nadbytečné zabývat se dalšími důvody její neplatnosti.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když oba účastníci tohoto řízení měli částečný úspěch, tudíž soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat exekučně.