OSVS 110 C 9/2026-57

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 16 470,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 672 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 219 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 891 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení, částky 579,93 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne částky 39 974,40 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení původně částky 17 346 Kč spolu příslušenstvím. Uváděla, že dne 25. 9. 2024 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo ještě téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 46,61 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 694 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v NRKI. Žalovaný požádal o úplatný odklad splátky č. hodnota, této žádosti bylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že následně žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to k datu 21. 1. 2026. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 8 328 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala původně dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 14 869,51 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 498 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného s úhradou jistiny počínaje dnem 23. 1. 2026 do zaplacení (přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu vyčíslila k datu vyhotovení žaloby na částku 579,93 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 400 Kč s příslušenstvím, úrok ve výši 46,61 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026 ve výši 401,28 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne částky 39 974,40 Kč.

2. Žalobkyně v podání ze dne 22. 4. 2026 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 876 Kč ode dne 23. 1. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 26,61 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026. Domáhala se tedy po žalovaném zaplacení částky 15 891 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 891 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení, částky ve výši 579,93 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 13 336,47 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne částky 39 974,40 Kč. Tomuto návrhu žalobkyně bylo vyhověno usnesením č. j. 110 C 9/2026-48 ze dne 19. 5. 2026. Dále žalobkyně v tomto podání doplnila svá žalobní tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, dále na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS a úplných výpisů z bankovního účtu (kde jsou uvedeny příjmy i výdaje) a prohlášení žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně využívá tzv. rozhodovací strom, tedy matematický model pro kategorizaci rizik pro konkrétního žadatele o úvěr. Model je založen na historickém chování klienta a na chování v NRKI vyjádřeném v CBS. Vyhodnocení se děje automaticky v informačním systému a zpracovává vstupní hodnoty a informace zadané klientem a získané z externích databází. U Anonymizováno neuvádí klient detailní strukturu výdajů, ale hodnotu souhrnně za všechny své výdaje a výdaje jeho rodiny, včetně úhrad závazků a povinných plateb. Proto jsou, mimo výdaje uvedené klientem, žalobkyní stanoveny i výdaje minimální, a pokud jsou tyto vyšší než klientem uvedené, použijí se do výpočtu koeficientu K1, kterým žalobkyně hodnotí úvěruschopnost klienta z hlediska porovnání jeho příjmů a výdajů, tyto výdaje minimální. Z výpisů z účtu za období 05/2024 až 08/2024 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry (kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení) a byla provedena kontrola identity žalovaného. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Z důvodu jistoty a lepšího posouzení úvěruschopnosti žalobkyně výdaje žalovaného porovnává s minimálními výdaji stanovenými ze strany žalobkyně, když pokud tyto minimální výdaje přesahují výši výdajů uvedenou ze strany žalovaného, vychází se při posouzení úvěruschopnosti z takto stanovených minimálních výdajů. Žalobkyně dostála své povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet – ohledně příjmů a výdajů vycházela z výpisu z účtu a ze sdělení žalovaného, ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů či zápůjček je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů.

3. K jednání ve věci dne 5. 8. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně svou účast den předem omluvila.

4. Ve věci byly provedeny následující důkazy, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ - z listiny obsahující technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu (č.l. 8), že tato listina specifikuje proces uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy smlouva je podepsána jedinečným podpisovým/AML kódem. ⟪LB:lb_002⟫ - z listiny Důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny (č.l. 9), že návrh na smlouvu, předsmluvní formulář, smlouva o úvěru a oznámení o schválení úvěru (2x) byly dne 25. 9. 2024 dodány do klientské zóny. Listiny se týkaly žalovaného. ⟪LB:lb_003⟫ - z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 10), že žalobkyně má povolenou činnost Poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, a to od 11. 5. 2018. ⟪LB:lb_004⟫ - z Výpisu z nebankovního registru klientských informací (č.l. 12), že zde byl proveden skóring žalovaného. Žalovaný měl 2 žádosti u finančních institucí odlišných od žalobkyně (živá, odvolaná klientem a zamítnutá). Součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací činil 471 434 Kč. Dluh po splatnosti není evidován. ⟪LB:lb_005⟫ - z Dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (č.l. 13), že na účet č. Anonymizováno byla dne 25. 9. 2024 zaúčtována částka 15 000 Kč. ⟪LB:lb_006⟫ - z Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota (č.l. 14), že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru. Žalovanému byly rovněž oznámeny základní parametry smlouvy o úvěru. Součástí listiny byl splátkový kalendář. ⟪LB:lb_007⟫ - z Předsmluvního formuláře (č.l. 15 – 17), že jako poskytovatel úvěru je označena žalobkyně a jako klient pak žalovaný. Listina obsahuje údaje o poskytovateli úvěru, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru (tedy celkovou výši úvěru, podmínky čerpání úvěru, dobu trvání úvěru, splácení, celkovou částku k úhradě), náklady spotřebitelského úvěru (tedy úrokovou sazbu, RPSN, související náklady, náklady v případě opožděných plateb), důležité právní aspekty (tedy právo na odstoupení od smlouvy, vyhledávání v databázi) a dodatečné informace, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. ⟪LB:lb_008⟫ - z Předžalobní výzvy (č.l. 18) ze dne 9. 2. 2026 a podacího archu pošty (č.l. 11), že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a rovněž byl upozorněn na možné soudní řízení. Zaslání této výzvy bylo doloženo podacím archem pošty. ⟪LB:lb_009⟫ - z Karty klienta (č.l. 19), že smluvní odměna úvěru činí 18 312 Kč při poskytnuté jistině 15 000 Kč. Na úvěr žalovaný uhradil celkem částku 8 328 Kč (kdy jsou zde uvedeny jednotlivé a datované výše úhrad žalovaným). Dále jsou zde uvedeny kontaktní údaje žalovaného a zaměstnavatel (právnická osoba). Aktuální dluh po splatnosti činí 16 767,51 Kč. ⟪LB:lb_010⟫ - z Oznámení (č.l. 20) ze dne 21. 1. 2026, že žalobkyně tímto dopisem zesplatnila úvěr pro prodlení žalovaného s úhradou splátky. Zároveň byl žalovaný vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky 16 767 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení. ⟪LB:lb_011⟫ - z Upraveného splátkového kalendáře (po provedeném odkladu Splátky) ke Smlouvě č. hodnota (č.l. 21) ze dne 20. 1. 2025, že na základě žádosti žalovaného byl proveden odklad splátky č. hodnota, kdy po dobu odkladu neběžel sjednaný úrok. Výše RPSN činila 54,15 %. ⟪LB:lb_012⟫ - z Potvrzení o provedeném odkladu Splátky na základě využití práva na úplatný odklad Splátky (č.l. 22) ze dne 20. 1. 2025, že žalovanému byl oznámen odklad 4. splátky a byl mu zaslán upravený splátkový kalendář. ⟪LB:lb_013⟫ - ze dvou listin Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru (č.l. 23 a 24) ze dne 18. 12. 2025 a dne 19. 1. 2026, že žalobkyně informovala žalovaného o jeho prodlení se splácením úvěru, dále v souvislosti s prodlením na vznik povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů (obojí žalobkyně vyčíslovala), zároveň byl žalovaný upozorněn na možné zesplatnění celého úvěru. ⟪LB:lb_014⟫ - z fotokopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 25 a 26), že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného. ⟪LB:lb_015⟫ - z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru (č.l. 27 – 30), že tato smlouva byla uzavřena dne 25. 9. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, dále že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 33 312 Kč. Úvěr byl sjednán na 48 měsíců při výši měsíční splátky 694 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 46,61 % ročně, RPSN pak 57,97 %. Poplatek za jednorázový odklad splátky činil 199 Kč. Listina upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, úročení a splácení úvěru, zesplatnění úvěru a sankce. Smlouva byla podepsána žalovaným prostřednictvím jedinečného číselného kódu Anonymizováno. ⟪LB:lb_016⟫ - z výpisů z bankovního účtu žalovaného za 05/2024 až 08/2024 (ISAS), že u výpisu za období květen 2024 je evidován nový zůstatek 43 263,40 Kč (starý zůstatek činil 58 849,43 Kč, výdaje převažovaly nad příjmy), ke dni 13. 5. 2024 je zaúčtována výplata ve výši 22 112 Kč od společnosti právnická osoba. Za červen 2024 je evidován nový zůstatek 137 049,55 Kč. Ke dni 13. 6. 2024 je evidována příchozí platba od společnosti právnická osoba ve výši 38 882 Kč. Dne 30. 6. 2024 byl proveden vklad do bankomatu ve výši 100 000 Kč (bez bližší specifikace). Za červenec 2024 je evidován nový zůstatek 35 932,57 Kč (výdaje tedy převažovaly nad příjmy). Dne 1. 7. 2024 je evidována odchozí úhrada ve výši 100 000 Kč. Ke dni 11. 7. 2024 je evidována příchozí platba od společnosti právnická osoba ve výši 38 470 Kč. Za srpen 2024 činil nový zůstatek 20 105,34 Kč (výdaje opět převažovaly nad příjmy). Dne 13. 8. 2024 byla zaúčtována platba ve výši 33 784 Kč od společnosti právnická osoba. Dne 23. 8. 2024 byla zaúčtována příchozí platba od společnosti Anonymizováno ve výši 40 000 Kč. Téhož dne je evidována odchozí platba ve výši 30 000 Kč (bez bližší specifikace).

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

15. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, dále na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS a úplných výpisů z bankovního a též prohlášení žalovaného. U Anonymizováno neuvádí žalovaný coby klient detailně výdaje, ale hodnotu souhrnně za všechny své výdaje a výdaje jeho rodiny, včetně úhrad závazků a povinných plateb. Proto jsou žalobkyní stanoveny i výdaje minimální, a pokud jsou tyto vyšší než klientem uvedené, použijí se do výpočtu koeficientu, kterým žalobkyně hodnotí úvěruschopnost klienta z hlediska porovnání jeho příjmů a výdajů, tyto výdaje minimální. Z výpisů z účtu byl potvrzen pravidelný měsíční příjem a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Byly ověřeny také doložené parametry, a to kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení, byla provedena kontrola identity žalovaného. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Z důvodu kvalitnějšího posouzení úvěruschopnosti žalobkyně výdaje žalovaného porovnávala s minimálními výdaji stanovenými ze strany žalobkyně, a pokud by tyto minimální výdaje přesahovaly výši výdajů uvedenou žalovaným, vycházelo by se z takto stanovených minimálních výdajů. Žalobkyně dostála své zákonné povinnosti, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet – ohledně příjmů a výdajů vycházela z výpisu z účtu a ze sdělení žalovaného, ověřila si z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků. Příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného.

16. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet i s úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření zejména výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami. Žalobkyně doložila pouze výpisy z účtu žalovaného ohledně dosahované mzdy (avšak již si třeba nevyžádala pracovní smlouvu, aby si ověřila, zda má žalovaný pracovní poměr na dobu neurčitou), z výpisu z NRKI vyplývalo, že žalovaný úvěruschopný není, když již dluží částku 471 434 Kč. Byť dle tvrzení žalobkyně žalovaný měl být lustrován v různých databázích, byl doložen pouze výpis z NRKI. Žalobkyně mohla z výpisu z bankovního účtu žalovaného zjistit, že jeho finanční rezerva na účtu má sestupnou tendenci, tedy že převažují výdaje nad příjmy, a dále že v srpnu 2024 žádal o úvěr ve výši 40 000 Kč u společnosti Anonymizováno. Žalobkyně rovněž nezjišťovala, zda žalovaný nemá například výdaje v souvislosti s vyživovací povinností, zda a jakou částku žalovaný hradí na bydlení, energiích, zda se na těchto úhradách podílí sám apod.

19. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

20. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem 46,61 % ročně. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Jde o sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalovaného jako spotřebitele. Podle statistiky České národní banky činila v září 2024 průměrná úroková sazba z nově poskytnutých spotřebitelských úvěrů domácnostem 8,70 % ročně. Úroková sazba žalobkyně je více než 5x vyšší. Nelze tedy souhlasit se stanoviskem žalobkyně, že její úrok je jen o něco vyšší než u bankovních subjektů.

21. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti by soud přihlédl i bez návrhu.

22. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 8 328 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 6 672 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, úroků z úvěru i dalších sankcí), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

23. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a smluvní pokuty nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.