OSVSVM 19 C 137/2026-43

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, t. č. Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 187 841,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22. 11. 2025 do 20.1.2026 ve výši 1 039,70 Kč a ve výši 11,5 % ročně od 20. 2. 2026 do zaplacení a částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 6. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 487,20 Kč a ve výši 12 % ročně od 21. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 90 784,88 Kč, kapitalizovaný úrok 3 964,13 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 14,47 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 55 000 Kč a částku 35 556,58 Kč, kapitalizovaný úrok 895,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 82,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 000 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 1 000 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2026 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dvě smlouvy o úvěru.

Dne 6. 9. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba smlouvu na základě které poskytl žalovanému úvěr 20 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a měl povinnost splatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, spolu s částkou 28 285 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok, poplatky a pojistné. Na tuto smlouvu uhradil žalovaný částku 13 500 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dalších 35 556,58 Kč, tedy dlužné jistiny 7 500 Kč a dlužné poplatky 24 556,58 Kč a dále kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení a smluvní pokuty 10 000 Kč.

Druhou smlouvu uzavřel dne 21. 11. 2023 právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a na jejím základě poskytl žalovanému úvěr dalších 55 000 Kč, který žalovaný opět vyčerpal a měl povinnost splatit ve 24 měsíčních splátkách po 5 238 Kč, spolu s částkou 70 695 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok, poplatky a pojistné. Na tuto smlouvu neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce požaduje proto dále zaplacení smluvní pokuty 27 500 Kč a úroky z prodlení.

2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a společností právnická osoba, IČ: IČO ze dne 20. 1. 2026. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem.

4. Ze zákaznické karty, potvrzení o výplatě, tabulky umoření a smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 6. 9. 2023 s žalovaným jako spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky. Na dluh uhradil žalovaný celkem částku 13 500 Kč.

Ze zákaznické karty, potvrzení o výplatě, tabulky umoření a smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 21. 11. 2023 s žalovaným jako spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky. Na dluh neuhradil žalovaný ničeho.

5. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že právní předchůdce vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Z předložených důkazů však poměry žalovaného nevyplývají. Příjem žalovaného je zjištěn pouze z několika mzdových listů, z nichž je nadto zřejmé, že jeho příjem činí toliko 19 884 Kč resp. 20 857 Kč. Celková výše obou, krátce po sobě uzavřených závazků z úvěrové smluv přitom dosahuje výše 166 825 Kč! K osobním poměrům žalovaného k jeho výdajům a potřebám nezjistil věřitel ničeho, pouze informaci o tom, že žalovaný udal v září 2023 2 vyživované osoby, v listopadu téhož roku již jen 1 osobu.

6. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil a především řádně nevyhodnotil příjmy žalovaného, které zcela neodpovídaly míře zadlužení uzavřenými smlouvami o poskytnutí úvěrů, nezjistil pravidelné výdaje žalovaného a jeho osobní poměry, které zjevně neodpovídaly realitě (jak soud výše uvádí – jediná skutečnost k osobním poměrům žalovaného zjištěná věřitelem je zavádějící – v září 2023 měl mít žalovaný ročník 1994 dvě vyživovací povinnosti, o dva měsíce později jen jednu). Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

18. V předmětné věci bylo, jak je rozvedeno shora, prokázáno, že uvedené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný by takto byl povinen zaplatit žalobci pouze částku připadající na dosud dlužnou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že na smlouvu ze září 2023 uhradil částku 13 500 Kč, dluží již jen částku 6 500 Kč, na smlouvu z listopadu 2023 neuhradil ničeho. Soud proto žalobě částečně vyhověl v rozsahu úhrady dlužných jistin a úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ve zbývajícím rozsahu žalobní nároky jako zcela nedůvodné zamítl.

19. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaný ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému však prokazatelně náklady řízení nevznikly, rozhodl soud dále tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.