OSVSVM 14 C 25/2022-35

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 11 697,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 705,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 305,83 Kč od 23. 12. 2021 do 12. 5. 2022 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 705,83 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 540,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 869,02 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částku 2 391,60 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 ve znění opravného vyjádření ze dne 9. 6. 2022 se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení nároků ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 16. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy žalovaná převzala hotovost 10 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště a zavázala se ji vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8 592 Kč, které spočívá v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 16. 3. 2021. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru zaplatila pouze 1 splátku ve výši 1 400 Kč, která byla započtena v částce 694,17 Kč na jistinu a v částce 705,83 Kč na příslušenství pohledávky. Žalovaná je v prodlení od 17. 3. 2021, v důsledku čehož vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena žalobkyni, žalované byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem z 11. 1. 2022. Žalobkyně se v řízení domáhá jistiny 9 305,83 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 540,57 Kč počítaného z jistiny 9 305,83 Kč za dobu od 17. 3. 2021 do 29. 11. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 8 869,02 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku 831,38 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 531,02 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 859,31 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 664,46 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 982,85 Kč (tj. úrok 15 % ročně z jistiny 9 305,83 Kč za období od 17. 3. 2021 do 29. 11. 2021), dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a to za odchozí dopis 39 Kč a za 2 cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy po 217 Kč, a dále smluvní pokuty 2 391,60 Kč představující 0,1 % z dlužné jistiny 9 305,83 Kč od období od 17. 3. 2021 do 29. 11. 2021. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána i předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022.

2. V doplnění žaloby ze dne 28. 7. 2022 žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr byla ověřována její právní předchůdkyní na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr. Vzhledem k příjmům žalované právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako způsobilou splácet úvěr v poskytnuté výši 10 000 Kč. Podle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 3 500 Kč, měsíční splátka podle uzavřené smlouvy byla 1 328 Kč. Žalované tak mělo po odečtení měsíčních splátek úvěru zůstat cca 2 100 Kč. Přiložila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory žalované a poštovní poukázky. Žalovaná nemá dosud jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovanou usnesením, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neučinila soudu žádné podání, zejména se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: ⟪LB:lb_001⟫ -) z listiny„ žádost o úvěr“, že žalovaná požádala dne 16. 1. 2020 společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. V žádosti nevyplnila zaměstnavatele, uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, jejím příjmem je rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, nemá sjednaný rezidenční úvěr, tj. úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení, za bydlení platí 1 000 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo, osobní náklady 5 590 Kč měsíčně, měsíční splátky stávajících půjček zůstaly nevyplněny tj. celkem má výdaje 6 590 Kč měsíčně, její použitelný měsíční příjem je 3 410 Kč. Údaje o příjmech manžela či osoby žijící s ní ve společné domácnosti nevyplnila, jako způsob bydlení vyplnila bydlení u rodičů, jako rodinný stav, že je svobodná, má 1 vyživované dítě, dokončené základní vzdělání, má osobní bankovní účet, předložila občanský průkaz a rodný list; ⟪LB:lb_002⟫ -) z listiny„ Smlouva o úvěru číslo že dne 16. 1. 2020 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, kterou bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalované, žalovaná ve smlouvě svým podpisem potvrdila převzetí uvedené částky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit celkovou částku 18 592 Kč ve 14 splátkách po 1 328 Kč podle předpisu splátek, který byl přílohou číslo smlouvy. Ve smlouvě bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 15 % p.a., RPSN 272,44 % v případě splatnosti úvěru v trvání 14 měsíců. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z příslušné dlužné částky splatná v den následujícím po dni prodlení s tím, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) z listiny„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaná obdržení poskytnutých informací stvrdila svým podpisem; ⟪LB:lb_004⟫ -) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 22. 12. 2021 a její přílohy označené jako„ anonymizováno spisová značka číslo“, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou postoupila žalobkyni pohledávky uvedené seznamu pohledávek dle stavu ke dni 29. 11. 2021, který tvoří přílohu č. 1 smlouvy, mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo; ⟪LB:lb_005⟫ -) z listiny„ Dohoda o úplatě za postoupení pohledávek“, že ji uzavřely dne 20. 12. 2021 společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník a ve smlouvě byla sjednána úplata za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi týmiž smluvními stranami téhož dne; ⟪LB:lb_006⟫ -) z listiny„ Potvrzení o provedení transakce“, že žalobkyně zaplatila dne 22. 12. 2021 na účet č. bankovní účet částku, která je v potvrzení skryta; ⟪LB:lb_007⟫ -) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že společnost právnická osoba dne 11. 1. 2022 oznámila žalované postoupení pohledávky za ní ze smlouvy o půjčce číslo na žalobkyni, přiložen byl i podací arch svědčící o odeslání oznámení žalované dne 12. 1. 2022; ⟪LB:lb_008⟫ -) z dopisu ze dne 1. 2. 2022, že žalobkyně informovala žalovanou o postoupení její pohledávky od společnosti právnická osoba a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 27 024,71 Kč ve lhůtě do 25. 2. 2022; ⟪LB:lb_009⟫ -) z dopisu ze dne 2. 3. 2022, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k úhradě dluhu ze smlouvy číslo ve lhůtě do 18. 3. 2022; ⟪LB:lb_010⟫ -) z listiny„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, že ve vztahu k žalované jí byl zaslán obyčejný dopis dne 2. 3. 2022 a byla učiněna cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne 9. 3. 2022 a 7. 4. 2022. Výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně; ⟪LB:lb_011⟫ -) z listiny„ Výzva před podáním žaloby“, že dne 2. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k úhradě dluhu ze smlouvy číslo ve lhůtě do 12. 5. 2021 s tím, že v případě, kdy nebude provedena úhrada, bude dluh vymáhán soudní cestou. K listině byl přiložen i podací arch svědčící o odeslání výzvy dne 4. 5. 2022; ⟪LB:lb_012⟫ -) z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky; ⟪LB:lb_013⟫ -) z listiny„ Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory“ ze dne 14. 1. 2020, že rodičovský příspěvek žalované na dítě jméno příjmení byl zvýšen od 1. 1. 2020 z částky 7 600 Kč na částku 10 000 Kč; ⟪LB:lb_014⟫ -) z poštovních poukázek, že žalované byl v měsících listopad 2019 až leden 2020 vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně.

5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem byla dne 16. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, zaplatila pouze částku 1 400 Kč. Posléze právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, které byly zaneseny do žádosti o úvěr. Podle těchto informací měla žalovaná příjem z rodičovského příspěvku 10 000 Kč, byla svobodná, měla 1 vyživovací povinnost, bydlela u rodičů, její náklady na bydlení činily 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 590 Kč, žalovaná nevyplnila údaj o měsíčních splátkách stávajících půjček. Doloženy byly doklady k výši rodičovského příspěvku žalované ve výši 10 000 Kč od 1. 1. 2020.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

7. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“

8. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“

10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

11. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

12. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

13. Podle § 2993 o. z.„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“

14. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“

16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila výdaje žalované, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně se ohledně výdajů žalované spokojila pouze s informacemi tvrzenými žalovanou, aniž by je jakkoli ověřila, a to přesto, že žalovaná uváděla neobvykle nízké měsíční výdaje 6 590 Kč, přestože měla vyživovací povinnost k dítěti, s nímž byla na rodičovské dovolené, to navíc při nízkém příjmu 10 000 Kč měsíčně z rodičovského příspěvku. Nijak nebylo ověřeno ani to, že žalovaná nemá jiné závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně si zjevně nevyžádala ani výpis z bankovního účtu žalované, přestože tato vyplnila v žádosti o úvěr, že má osobní bankovní účet.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházet z žalovanou uváděných údajů, ale tyto si měla ověřit. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalované, posouzení úvěruschopnosti žalované nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.

20. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovanou uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu, v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z., posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“

22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

23. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před postoupení pohledávky žalobkyni zaplatila podle tvrzení žalobkyně částku 1 400 Kč, přičemž výše této zaplacené částky nebyla nijak rozporována, povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu tak trvala v rozsahu 8 600 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, té žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázána k úhradě částky 8 600 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalované dne 4. 5. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 9. 5. 2022. V případě předchozích výzev nebyly soudu doloženy doklady o jejich odeslání. právnická osoba sice žalovanou vyzvala k zaplacení pohledávky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, v té době však již tato společnost nebyla věřitelem pohledávky. V předžalobní výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 12. 5. 2022, tuto lhůtu soud považuje za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak. Ode dne 13. 5. 2022 je tak žalovaná s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 8 600 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení pouze výši 8,25 % ročně, byl jí tak přiznán v uplatněné výši.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 11 697,43 Kč s příslušenstvím, tedy ke dni vyhlášení rozsudku částku v celkové výši 22 299,37 Kč, soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 8 600 Kč s příslušenstvím, ke dni vyhlášení rozsudku se jednalo o částku 8 990,71 Kč. Úspěšnější ve věci byla žalovaná a je to tedy žalovaná, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.