OSZL 35 C 321/2025-24

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 020,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 873,51 Kč s úrokem z prodlení ⟪LB:lb_001⟫ - ve výši 12 % ročně z částky 158,89 Kč od 4.6.2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - ve výši 12 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 4. 6. 2025 do 13. 12. 2025, ⟪LB:lb_003⟫ - ve výši 0,5 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 11. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 020,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,89 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení, neboť se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, důsledkem toho žalobkyně vypověděla smlouvu a žalovaný se tak ocitl dne 4. 6. 2025 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatků v celkové výši 158,91 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,60 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 147,17 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil navzdory předžalobní upomínce zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

Závěr o skutkovém stavu

4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přitom dále je uvedeno i to, z jakého konkrétního důkazu soud činí ten který konkrétní závěr.

5. Dne 1. 2. 2025 zaslala žalobkyně na účet č. č. účtu, vedený na žalovaného, částku 8 000 Kč (viz Přehled bankovních transakcí, sdělení Anonymizováno ze dne 2. 12. 2025).

6. Dopisem ze dne 3. 6. 2025 žalobkyně upozornila na prodlení žalovaného a vyzvala jej k úhradě částky 18 580,66 Kč. Dopisem ze dne 8. 10. 2025 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 18 724,30 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 227 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz citovaná korespondence, potvrzení o odeslání). Žalovaný na dluh žalobkyni ničeho nehradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).

Právní posouzení věci

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně. Na základě listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota, kterou žalobkyně soudu předložila, závěr o uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným učinit nešlo, když na této listině absentoval podpis žalovaného a z žádných důkazů do spisu doložených nelze dovodit projev vůle žalovaného vstoupit do právního vztahu s žalobkyní.

13. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti (teorie hovoří o břemenu tvrzení). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Teoreticky protismyslný a také z hlediska konstrukce dokazování nezákonný je postup, při kterém soud zjišťuje skutkovou verzi účastníka až z prováděných důkazů. Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení je sankcionováno rozhodnutím, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil. O neunesení břemene tvrzení jde tehdy, když z pohledu právního posouzení věci účastník vůbec netvrdil rozhodnou skutečnost pro takové posouzení, a proto ta věc podle práva ani nemohla být posouzena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011).

14. Jestliže žalobkyně svůj nárok v řízení uplatněný stavěla na existenci Smlouvy, bylo její povinností tvrdit, jakým konkrétním způsobem byla příslušná smlouva o úvěru uzavřena, tedy kdo a jakým způsobem navrhl uzavření Smlouvy, kdo a jakým způsobem Smlouvu akceptoval a jakým způsobem se stala Smlouva perfektní, tedy že projev vůle jednotlivých smluvních stran byl doručen druhé smluvní straně; uvedení skutečnosti, že k uzavření Smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (internetových stránek žalobkyně Anonymizováno), jsou v tomto ohledu zjevně nepostačující.

15. Jestliže však žalobkyně zaslala dne 1. 2. 2025 na účet č. č. účtu, vedený na žalovaného, částku 8 000 Kč, při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně na svůj účet částku 8 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. To, oč se žalovaný obohatil, tedy částku 8 000 Kč, je pak povinen žalobkyni vydat ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Protože svou povinnost k vydání bezdůvodného obohacení žalovaný dosud nesplnil, zavázal soud žalovaného svým rozhodnutím při vázanosti žalobním návrhem dle § 153 odst. 2 o. s. ř. k zaplacení částky 7 999,98 Kč (odst. I. výroku).

16. Při absenci existence závazkového vztahu z tvrzené Smlouvy pak nelze přisvědčit právu žalobkyně na jakékoliv dílčí nároky, které by měly původ ve Smlouvě. Jestliže se tedy žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 158,91 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru, částky 9 714,60 Kč z titulu smluvního úroku a částky 147,17 Kč z titulu smluvní pokuty, které mají původ ve Smlouvě, musel soud žalobu v tomto rozsahu pro nedůvodnost zamítnout (odst. II. výroku).

17. Žalobkyně se dále domáhala úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,89 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalovaného s řádnou a včasnou úhradou jeho závazků, nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. a výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž s ohledem na skutečnost, že se jedná o příslušenství pohledávky, lze je přiznat toliko z částek, které shledal soud důvodnými. Z tohoto důvodu bylo nutno žalobu zamítnout v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala úroku z prodlení z částky 158,89 Kč jakožto poplatku za uzavření smlouvy (odst. II. výroku), když takový nárok žalobkyni přísluší pouze z částky jistiny přiznané odst. I. výroku.

18. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak bylo nutno posoudit, kdy nastala jeho splatnost. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění; nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka.

19. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 10. 2025 dopis, jímž vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 724,30 Kč; tato částka však neodpovídá žalované částce, jakož ani výši poskytnutého úvěru, pročež soud tuto nepovažoval za náležitou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a nespojoval s ní žádné důsledky pro vyhodnocení splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

20. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky odpovídající bezdůvodnému obohacení nepochybně až v okamžiku, kdy žalovanému byla doručena žaloba, tj. dne 12. 12. 2025, v níž byly jednotlivé dílčí nároky konkretizovány co do výše a důvodu (přičemž právní posouzení, které provádí soud, je z tohoto pohledu nepodstatné). Lhůta k plnění „bez zbytečného odkladu“ tedy uplynula následujícího pracovního dne po tomto datu, tj. dne 13. 12. 2025. K tomuto dni byl žalovaný povinen splnit svou povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení a pokud tak neučinil, dostal se dnem následujícím, tedy dnem 14. 12. 2025 ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení s jeho vydáním. Žalobkyni pak ode dne 14. 12. 2025 ve smyslu § 1970 o. z. přísluší nárok na úrok z prodlení, jehož výše k tomuto prvnímu dni prodlení ve smyslu nař. vl. č. 351/2013 Sb. činí 11,5 % ročně. Nesplnil-li žalovaný svou povinnost k úhradě tohoto úroku z prodlení, zavázal ho k jejímu splnění svým rozhodnutím soud (odst. I. výroku).

21. Vzhledem k výše uvedenému je nedůvodný požadavek žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 4. 6. 2025 do 13. 12. 2025 a ve výši 0,5 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení. V tomto rozsahu soudu nezbylo než žalobu zamítnout (odst. II. výroku).

Náklady řízení a lhůta k plnění

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.

24. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 18 020,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,89 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 616,94 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky kapitalizované ke dni rozhodnutí na 18 637,60 Kč.

25. Žalobkyni byla přiznána částka 7 999,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 999,98 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 93,26 Kč, celkem jí tak byla přiznána částka 8 093,24 Kč.

26. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 43,42 % úspěch a neúspěšná byla z 56,58 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že právo na náhradu nákladů řízení má žalovaný, a to ve výši 13,16 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a nebylo ani zjištěno, že by mu v řízení nějaké náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.