OSZR 13 C 65/2022-48

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahozalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 12 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 811 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se ohledně částky 4 521 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 643,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 221 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 521 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 221 Kč, 111 Kč a 5 210 Kč spolu s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku v uživatelském účtu původní věřitelky na internetových stránkách webová adresa, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu a tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč odeslané z bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Dne datum žalovaný s původní věřitelkou uzavřel dodatek k původní úvěrové smlouvě, na jehož základě navýšil celkovou částku jistiny úvěru na 20 000 Kč a prodloužil dobu splatnosti. Na základě uvedených smluv původní věřitelka žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 24 521 Kč vrátit do datum. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, celkem zaplatil pouze 12 300 Kč, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Původní věřitelka následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit jednak dlužnou jistinu ve výši 12 221 Kč, náklady na dvě upomínky ve výši 100 Kč, účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 210 Kč počítanou z dlužné jistiny 12 221 Kč za období od datum do datum. Žalovaný ani přes výzvu na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 5. 2022, č.j. 13 C 65/2022 – 41, bylo řízení ohledně částky 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 210 Kč zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, jelikož nedisponuje důkazy prokazující, že původní věřitelka posoudila majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet.

4. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho i žalobkyně. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne datum, předvolání si osobně převzal, k jednání se nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedeného dokazování.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a dodatku k této smlouvě ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný měl uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 521 Kč, celkovou částku 24 521 Kč měl splatit do 60 dnů. Žalovaný je v dokumentu identifikován rodným číslem, které je dle výpisu z centrální evidence obyvatel k osobě žalovaného uvedeno správně, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou, číslem občanského průkazu a telefonním číslem. Dokument není podepsaný žádnou ze stran. Z obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěru splatných jednorázově soud zjistil proces uzavření smlouvy o úvěru, splácení úvěru i ukončení smluvního vztahu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba a žalobkyní, potvrzení o přijetí platby, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, a podacího lístku soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tom byl žalovaný písemně vyrozuměn a byl vyzván, aby do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky spojeného s výzvou uhradil částku 17 531 Kč, toto oznámení mu bylo odesláno dne datum.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na výši účtovaných účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky včetně uvedení cen jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání (dopis 39 Kč, doporučený dopis 50 Kč, telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč). Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně při vymáhání pohledávky po žalovaném mu dne datum telefonovala a dne datum mu zaslala dopis. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum a předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala opakovaně.

8. Z výpisu z bankovního účtu číslo soud zjistil, že dne datum byla na bankovní účet č. bankovní účet poukázána částka 10 100 Kč a dne datum částka 9 900 Kč.

9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný původní věřitelce zaplatil celkovou částku 12 300 Kč, a to dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 800 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 2 500 Kč.

10. Ze zprávy obec spořitelny a.s. ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl ke dni datum majitelem bankovního účtu č. bankovní účet, na tento účet dne datum připsána platba ve výši 10 100 Kč a dne datum ve výši 9 900 Kč.

11. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne datum byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 521 Kč splacen dle dodatku smlouvy ze dne datum nejpozději do 60 dnů. Původní věřitelka zaslala ve dnech datum a datum na bankovní účet vedený na jméno žalovaného celkovou částku 20 000 Kč. Žalovaný původní věřitelce v roce 2020 zaplatil celkovou částku 12 300 Kč. Původní věřitelka a žalobkyně mezi sebou dne datum uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka za žalovaným z původní věřitelky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně osoby věřitele písemně vyrozuměn spolu s tímto vyrozuměním a byl také vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 531 Kč. Uvedená výzva mu byla odeslána dne datum, jedná se o první žalobkyní doloženou výzvu k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit.

18. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v němž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel), a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovaným je neplatná, neboť původní věřitelka se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Koneckonců tohoto si byla žalobkyně vědoma, když částečně vzala svoji žalobu zpět právě s odůvodněním, že důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že původní věřitelka zkontrolovala záznamy k osobě žalovaného ve veřejně dostupných databázích, k tomuto tvrzení však nepředložila ani neoznačila žádné důkazy. Navíc pouze takové posouzení poměrů žalovaného není dostatečné, jak vyplývá z výše uvedené judikatury. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka skutečně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný jí zaplatil pouze částku 12 300 Kč, ve zbylé části, tj. 7 700 Kč, tak na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, které má povinnost žalobkyni vydat. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila celkovou částku 111 Kč (dopis za 39 Kč a telefonický hovor za 72 Kč) na mimosoudní vymáhání pohledávky, žalovaný tuto částku ani nijak nerozporoval. Soud proto žalobě ohledně částky 7 811 Kč (tj. 7 700 Kč jistina a 111 Kč náklady na vymáhání) vyhověl a ohledně částky 4 521 Kč žalobu zamítl. Dluh žalovaného nepředstavuje částku 12 221 Kč, jak se domáhala žalobkyně, když žalovaný již zaplatil 12 300 Kč (20 000 – 12 300 = 7 700). Žalovaný se ve smyslu § 1968 občanského zákoníku dostal do prodlení s plněním svého dluhu, je proto povinen platit také úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Při určení okamžiku vzniku prodlení soud vycházel z první doložené výzvy k úhradě dluhu, tj. výzvy ze dne datum, která dle podacího archu byla žalovanému odeslána dne datum. Podle § 573 občanského zákoníku se má se za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v tomto případě dne datum. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 10 dnů k úhradě dluhu, tj. lhůta do datum, protože do tohoto dne svůj dluh neuhradil, dostal se ke dni následujícímu, tj. datum, do prodlení. Soud proto žalovanému uložil povinnost vedle dlužné částky 7 811 Kč zaplatit také zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7 700 Kč od datum do zaplacení. Žalobu ohledně všech dalších žalobkyní nárokovaných úroků z prodlení, tj. veškerých úroků z prodlení do datum, úroků z prodlení ze zamítnuté částky a úroků z prodlení přesahujících zákonnou výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni datum zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2. Právo na jejich náhradu by přiznal žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, když byl úspěšný ohledně částky 9 831 Kč (5 210 Kč, 100 Kč a 4 521 Kč) oproti žalobkyni, která byla úspěšná ohledně částky 7 700 Kč. Žalovaný však zůstal v průběhu celé řízení nečinný, žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.