III.ÚS 1931/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, MBA, advokátem, se sídlem generála Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. června 2026, č. j. 0 P 371/2025-M606, 22 P a Nc 83/2026, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníka řízení a nezletilé B. B. a C. C. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení 1. Nezletilá je dcerou stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec") a nyní je jí šest let. Mezi rodiči panují vysoce konfliktní vztahy, nezletilá je orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) vedena jako ohrožené dítě ve smyslu § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Před Okresním soudem ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") je vedeno řízení o úpravu výchovných poměrů k nezletilé. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD Třinec) navrhnul vydání prozatímního rozhodnutí podle § 465a zákona o zvláštních řízeních soudních, kterým by soud nezletilou zatímně předal do rovnoměrné péče obou rodičů v intervalu jednoho kalendářního týdne. Vycházel z toho, že rodiče nejsou v důsledku intenzivního konfliktu schopni se domluvit (v podstatě na ničem), stěžovatelka zpochybňuje příslušnost OSPOD a nespolupracuje s ním, nerespektuje roli organizace zajišťující asistované předávání, nepředávala nezletilou do péče otce. Rodiče na sebe podávají trestní oznámení. Prozatímní rozhodnutí může situaci stabilizovat, zajistit péči obou rodičů a naplnit tak zájem nezletilé.

2. Okresní soud svolal k projednání věci jiný soudní rok, na něm vyslechl rodiče a provedl další dokazování. Vyšlo najevo, že s návrhem OSPOD souhlasí otec, matka nikoliv. Okresní soud vyšel z předpokladu, že za vyhroceného konfliktu rodičů, který se podepisuje zejména na psychickém stavu nezletilé, a za situace, kdy má nezletilá dobrý vztah k oběma rodičům, ale nemůže jej adekvátně realizovat, je zatímní úprava namístě. Návrhu OSPOD vyhověl a určil, že nezletilá se zatímně předává do péče obou rodičů tak, že se v péči střídají po týdnu. Předávání nezletilé jsou rodiče povinni realizovat za účasti zástupce určené organizace bez přítomnosti dalších osob. Toto prozatímní opatření napadla matka ústavní stížností. V mezidobí došlo k prodloužení trvání prozatímního rozhodnutí do 3. 12. 2026.

II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími byly porušeny čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Dále došlo k porušení jejích práv chráněných čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 27 odst. 1 a 2 a čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Vytýká okresnímu soudu, že napadeným rozhodnutím porušil její právo na spravedlivý proces, rozhodoval při pochybnosti o nestrannosti, vydal nevykonatelné rozhodnutí, omezil nezletilou na pouhý objekt, nikoli účastníka řízení a rozhodl v zásadním rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Nezletilá nebyla řádně zastoupena, její zájmy tak nebyly v řízení chráněny.

4. Původní kolizní opatrovník (OSPOD T.) favorizuje otce. Dále stěžovatelka tvrdí, že otec se na nezletilé dopouští násilí. Soud rozhodl i přesto, že tento OSPOD navrhující vydání prozatímního rozhodnutí v řízení požádal o zproštění funkce pro systémovou podjatost (vedoucí podala na stěžovatelku trestní oznámení) a řízení o ustanovení nového kolizního opatrovníka (OSPOD J.) dosud nebylo skončeno, neboť bylo podáno odvolání. Za této situace vůbec neměl být návrh projednáván, navrhovatel nemohl jednat v nejlepším zájmu nezletilé. Kromě toho ve věci rozhodovala soudkyně, jejíž nestrannost byla zpochybněna námitkou podjatosti, o níž nebylo v době vydání rozhodnutí pravomocně rozhodnuto. Napadené rozhodnutí je nevykonatelné, prakticky není respektováno ani otcem ani organizací mající zajišťovat asistenci při předávání a není v zájmu nezletilé, která v poslední době kontakt s otcem odmítá.

5. Stěžovatelka následně opakovaně doplnila ústavní stížnost o vylíčení nových skutkových okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí, upozornila na porušení principu, že soud má při vydávání prozatímního rozhodnutí respektovat dohodu rodičů (§ 465 odst. 1 z.ř.s.) a navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

7. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud předesílá, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Zdrženlivost Ústavního soudu je dále zvýšena tím, pokud je napadeno rozhodnutí prozatímní povahy. Jak Ústavní soud ve vztahu k nové právní úpravě tzv. prozatímních rozhodnutí (§ 465a a násl. z. ř. s.) již vysvětlil (srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 766/26, sp. zn. II. ÚS 1152/26 nebo I. ÚS 1028/26 ), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí. Ačkoliv také rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 ), Ústavní soud je podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Zkoumá jenom, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem zjevné svévole (srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 ) Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

9. Po prostudování obsahu ústavní stížnosti, jejích doplnění a příloh a vyžádaného spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že okresní soud se nedopustil protiústavnosti a protiústavní není ani napadené rozhodnutí.

10. V prvé řadě platí, že prozatímní rozhodnutí je rozhodnutím dočasné povahy. Jeho účelem je provizorní ochrana práv a oprávněných zájmů zainteresovaných osob, zejména pak nezletilého dítěte do doby meritorního rozhodnutí. Tomu je uzpůsobena podoba řízení včetně absence přípustnosti odvolání. Akcentována je časová urgence na co nejrychlejší stabilizaci poměrů nezletilého dítěte. Řízení předcházející jeho vydání nelze srovnávat s řízením ve věci samé, kde má opatrovnický soud větší časový prostor a procesní nástroje, jak podrobně a komplexně zjistit skutkový stav věci.

11. Stěžovatelka namítá, že nezletilá nebyla v řízení o vydání napadeného rozhodnutí řádně zastoupena, neboť byla zpochybněna pozice obou orgánů sociálně-právní ochrany dítěte. Návrh neměl být vůbec projednáván. S těmito závěry se Ústavní soud neztotožňuje. Řízení o vydání prozatímního rozhodnutí lze zahájit i bez návrhu (§ 465b ve spojení s § 466 a § 468 odst. 1 a 2 z. ř. s.). Osud řízení v posuzované věci tedy nebyl procesně závislý na návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který následně navrhl své vyloučení pro systémovou podjatost. Okresní soud mohl v řízení pokračovat z úřední činnosti. Pokud jde o zastoupení nezletilé, není pravdou, že by nebyla řádně zastoupena. V řízení byl sice nejprve ustanoven opatrovník v rozporu s § 465a odst. 3 z. ř. s., tento nedostatek však byl následně autoremedurou zhojen a nezletilé byl ustanoven opatrovníkem jiný OSPOD. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním, přičemž Krajský soud v Ostravě se jejími námitkami zabýval a usnesení okresního soudu potvrdil (usnesení ze dne 29. 5. 2026, č. j. 14 Co 161/2026-515), přičemž neshledal ani důvody pro vyloučení soudkyně, která vydala napadené rozhodnutí. Změna opatrovníka nezletilé v průběhu řízení tedy žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky a neústavnost napadeného rozhodnutí nezpůsobila.

12. Pokud jde o podjatost rozhodující soudkyně, zákon umožňuje soudci, vůči němuž je podjatost namítána, činit úkony, které nesnesou odkladu (§ 15b odst. 1 o. s. ř.). Takovým úkonem může být v některých případech i vydání (jeho změna či zrušení) předběžného opatření [Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha I (§ 1 až 250l o. s. ř.). Praha: Wolters Kluwer 2023, § 15]. S ohledem na obdobnou povahu předběžného opatření a prozatímního rozhodnutí není důvod, aby se stejný závěr neaplikoval i v posuzované věci. Postrádalo by rozumný smysl, aby byl soudce v řízení, které má být v určené zákonné lhůtě ukončeno konečným rozhodnutím, blokován do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti. Prozatímní rozhodnutí je rozhodnutím dočasné povahy a nelze jej tedy klást na roveň situaci, kdy by byla zpochybněna nestrannost soudce rozhodujícího o věci samé. Pro úplnost lze uvést, že ze spisové dokumentace vyplývá, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o potvrzení usnesení o ustanovení opatrovníka a námitku podjatosti rozhodující soudkyně shledal nedůvodnou, a to čtyři dny před vydáním napadeného rozhodnutí.

13. Vyslovené závěry lze vztáhnout i na zpochybnění pozice posléze ustanoveného orgánu sociálně-právní ochrany dětí - opatrovnický soud nemůže s ohledem na požadavek urychleného rozhodnutí ve věci vyčkávat vyřízení všech námitek, kterými účastníci zpochybňují dílčí procesní postupy soudu, procesní podmínky či nestrannost a nezávislost soudu. V opačném případě by byla popřena funkce prozatímní ochrany, která je prostřednictvím prozatímního rozhodnutí poskytována. Požadavek rychlého rozhodování ve věcech, kde panuje mezi rodiči vyhrocený konflikt, se ostatně opírá i o závěry 10. rodinně-právního sympozia Justiční akademie (viz https://ja.gov.cz/vzdelavani/rodinne-pravni-sympozia-justicni-akademie, zejm. s. 35 a násl.). Stejně tak lze za zcela adekvátní považovat vyloučení přítomnosti jiných osob při předávání dítěte (tamtéž, s. 36).

14. Ústavní soud připomíná, že primárním úkolem soudu při vydávání prozatímního rozhodnutí je upravit poměry nezletilého dítěte v souladu s jeho nejlepším zájmem, nikoliv stát se arbitrem konfliktu rodičů. V posuzované věci okresní soud velice podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč jsou pro vydání prozatímního rozhodnutí dány podmínky (bod 14) a vypořádal se náležitě rovněž s námitkou podjatosti a nesouhlasem s ustanovením opatrovníka (bod 13), jakož i s dalšími námitkami stěžovatelky, jmenovitě tvrzením o agresivním chování otce vůči nezletilé, předloženými zprávami a znaleckým posudkem z psychologického vyšetření nezletilé aj. Řádně zjistil postoj samotné nezletilé, která má pozitivní vztah k oběma rodičům, a je proto v jejím zájmu, trávit s nimi stejné množství času. Pro definitivní vyřešení optimálního rozvržení péče slouží řízení ve věci samé. Okresní soud se námitkami stěžovatelky zabýval opakovaně, a to v napadeném rozhodnutí, v usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení prozatímního rozhodnutí nebo v usnesením, kterým trvání prozatímního rozhodnutí prodloužil. Všechna tato rozhodnutí obsahují věcné zdůvodnění nastoleného modelu péče, konkrétně, věcně a přesvědčivě reagují na námitky matky. Vysvětlují, proč je zachování rovného podílu péče otce v nejlepším zájmu nezletilé. V této souvislosti samozřejmě platí, že pokud by se ve věci samé prokázalo, že otec si dceru opakovaně řádně a bez závažného důvodu nepřebírá, jedná se o porušení jeho povinností a je namístě tuto skutečnost zohlednit v řízení o věci samé (viz nález sp. zn. II. ÚS 2423/24 ). Rovněž v řízení ve věci samé nelze zlehčovat tvrzení o nedostatečnosti péče otce, jež by měla být podrobena náležitému dokazování, a to zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku předloženého stěžovatelkou.

15. Pokud jde o formulaci výroku napadeného usnesení z hlediska tzv. materiální vykonatelnosti, příp. nezohlednění dohody rodičů ohledně organizace zajišťující asistenci při předávání nezletilé, neshledal Ústavní soud žádné vady, které by měly odůvodňovat jeho zásah. Soud v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil důvody, proč byla asistence při předávání nezletilé svěřena dané organizaci. Ověřil, že tato organizace má patřičná oprávnění k realizaci asistence.

16. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

17. Ústavní soud rozhodl (i s ohledem na předmět řízení) o ústavní stížnosti bezodkladně, tudíž již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti. Ten tak sdílí osud ústavní stížnosti samotné.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu