III.ÚS 2558/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Mgr. Adriany Mokráčkové, bez právního zastoupení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 8. 2026 stěžovatelka brojila proti "zásahům Státního pozemkového úřadu do výlučných vlastnických práv", jeho "nesprávný[m] procesní[m] postupů[m]", "Rozhodnutí o schválení KoPÚ v katastrálním území dne 28. 8. 2025" a proti rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ("krajský soud") o správní žalobě podané "pod č. j. 57 A 31/2025, která obsahovala 1) zásahovou žalobu, 2) žalobu proti rozhodnutí, 3) žalobu proti opatření obecné povahy, 4) návrh na odkladný účinek."

2. Podání trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), ústavní stížnost neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností ani petit (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a není k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku, resp. toto rozhodnutí ani řádně neoznačuje (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

3. Podle veřejně přístupné databáze rozhodnutí správních soudů (vyhledavac.nssoud.cz) krajský soud pod spisovou značkou, kterou stěžovatelka uvedla, rozhodl usnesením ze dne 12. 1. 2026, č. j. 57 A 31/2025-104 a rozsudkem ze dne 18. 2. 2026, č. j. 57 A 31/2025-154. Obě rozhodnutí byla napadena před Nejvyšším správním soudem. Ten rozhodl o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu rozsudkem ze dne 11. 5. 2026, č. j. 4 As 20/2026-34, a o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu rozsudkem ze dne 24. 6. 2026, č. j. 10 As 42/2026-51.

4. Rozsudek č. j. 4 As 20/2026-34 nabyl právní moci 12. 5. 2026, rozsudek č. j. 10 As 42/2026-51 pak 25. 6. 2026. Stěžovatelce byly tudíž rozsudky Nejvyššího správního soudu doručeny nejpozději v těchto datech (viz § 54 odst. 7 ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Ústavní stížnost však podala 28. 8. 2026, tedy až po uplynutí dvouměsíční lhůty od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Ústavní soud telefonicky u Nejvyššího správního soudu ověřil, že žádné jiné řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu se sp. zn. 57 A 31/2025 před Nejvyšším správním soudem vedeno není ani dříve nebylo. Proto nehledě na to, proti kterému z rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka brojí, je její ústavní stížnost opožděná (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění dalších vad ústavní stížnosti, neboť ani to by nemohlo zhojit opožděnost podání.

6. Vzhledem k opožděnosti stížnosti nepřichází do úvahy ani výjimka z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

7. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že mu stěžovatelka - zastoupená advokátem - doručila dne 24. 8. 2026 ústavní stížnost namířenou právě proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 42/2026-51 a rozsudku krajského soudu č. j. 57 A 31/2025-154. Proto pokud by ústavní stížnost mířila proti těmto rozsudkům, byla by nepřípustná rovněž proto, že Ústavní soud již v téže věci jedná, a to v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2505/26 (§ 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

8. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2026 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka