Povinnost soudu dokončit řízení podle ustanovení týkajících se řízení o péči soudu o nezletilé v zákoně o zvláštních řízeních soudních po nabytí zletilosti dítěte

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. F., zastoupené Mgr. Terezou Zahutovou, advokátkou, sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2025 č. j. 14 Co 356/2025-589 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2025 č. j. 0 P 95/2009-579, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a S. F. a S. F., zastoupených JUDr. Bc. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem, sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2025 č. j. 14 Co 356/2025-589 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2025 č. j. 0 P 95/2009-579, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Uvedená usnesení se proto ruší.

I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 10 odst. 2, čl. 11 a čl. 32 odst. 5 Listiny.

2. Stěžovatelka je matkou vedlejších účastnic. V prosinci 2022, tedy v době, kdy byly obě děti nezletilé, se domáhala po otci doplacení dlužného a zvýšení běžného výživného, a to zpětně od 1. 9. 2021, spolu s novou úpravou styku. Vedlejší účastnice v průběhu řízení nabyly zletilosti a uzavřely s otcem smír. Stěžovatelka tento smír nepodepsala, a protože nesouhlasila se zněním smíru, později usilovala o vydání doplňujícího rozsudku, kterým by se soud vypořádal i s jejími právy jakožto původní účastnice řízení. Soudy jí však nevyhověly, proto se obrátila na Ústavní soud - mimo jiné s tvrzením, že v nesporném řízení vůbec neměl být aplikován institut smíru, ale institut dohody o předmětu řízení.

3. Ústavní soud dospěl (stručně řečeno) k závěru, že (i) pokud soud po nabytí zletilosti dítěte v rozporu s § 477 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), nedokončí řízení podle ustanovení týkajících se řízení o péči soudu o nezletilé a na místo dohody o předmětu řízení podle § 10 z. ř. s. uzavře s účastníky smír podle § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), poruší právo účastníků nesporného řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ukáže-li se, že šel takový postup účastníkům k tíži. (ii) V řízení o výživném dítěte za dobu nezletilosti dítěte je druhý z rodičů účastníkem řízení i poté, co již dítě dosáhlo zletilosti.

II. Průběh řízení před obecnými soudy 4. Před obecnými soudy návrhem doručeným Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. 12. 2022 žádala stěžovatelka o novou úpravu styku otce s tehdy ještě nezletilými dětmi a o novou úpravu výživného - jeho navýšení, a to i zpětně. V průběhu řízení obě děti nabyly zletilosti a získaly tak plnou procesní způsobilost. Ještě před zahájením jednání stěžovatelka vzala svůj návrh na novou úpravu styku otce s dětmi zpět (s ohledem na nabytí zletilosti dětí tento návrh pozbyl svého smyslu). U jednání uzavřel otec s oběma vedlejšími účastnicemi ohledně výživného smír, který soud rozsudkem schválil.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2025 č. j. 0 P 95/2009-565 proto soud zastavil řízení o novou úpravu styku vedlejších účastnic (výrok I.) a schválil smír účastníků uzavřený mezi (již zletilými) vedlejšími účastnicemi a otcem (výrok II. a III.), spočívající (zjednodušeně uvedeno) v tom, že se otec zavazuje platit každé z vedlejších účastnic s účinností od 1. 6. 2025 na výživném částku 4 500 Kč měsíčně, splatnou vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám vedlejších účastnic. Otec se dále zavázal zaplatit každé z vedlejších účastnic v hotovosti 20 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci soudního rozhodnutí. Náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok IV.).

6. V odůvodnění soud uvedl, že oprávněné potřeby dětí se logicky s věkem navýšily. Obě vedlejší účastnice se řádně připravují studiem na své budoucí povolání, nejsou tedy schopny se samy plnohodnotně živit. Situaci se snaží ulehčit tím, že si obstarávají prostředky brigádnickou činností. Rodiče by měli i nadále na jejich výživu přispívat. V průběhu řízení před okresním soudem vyšlo najevo, že otec má závažné zdravotní problémy. Podle soudu je v zájmu vedlejších účastnic, aby od otce dostávaly pravidelné výživné, včetně částky v hotovosti, kterou se otec zavázal k jejich rukám vyplatit. Ze zákona je na výživu a úhradu potřeb nezaopatřených dětí, byť zletilých, povinna přispívat i matka. Stěžovatelka tak celé roky činí (dozajista i nad rámec svých možností). S ohledem na zjištěný skutkový stav týkající se zdravotního stavu otce a jeho výdělkových možností schválil okresní soud smír, který otec uzavřel s vedlejšími účastnicemi. Jelikož se s otcem na výši výživného dohodly, soud tuto dohodu podřídil ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a posuzoval ji jako smír účastníků. Soud tento smír schválil, neboť jej neshledal rozporným se zájmy vedlejších účastnic, ani s hmotným právem.

7. Stěžovatelka se po doručení rozsudku domáhala jeho doplnění, neboť nebylo rozhodnuto o návrhu na zpětné zvýšení výživného, nebyl tedy vyčerpán celý předmět řízení. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 16. 7. 2025 byl návrh stěžovatelky na doplnění rozsudku o schválení smíru zamítnut. Soud ve stručném odůvodnění konstatoval, že v posuzovaném případě bylo smírem rozhodnuto o celém předmětu řízení. Z obsahu uzavřeného smíru neplyne vůle účastníků dohodnout se jen o části předmětu řízení, nešlo proto o smír částečný. Návrh na doplnění rozsudku postrádá důvodnost, protože žádná část předmětu řízení nebyla soudem v konečném rozhodnutí opomenuta.

8. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 31. 10. 2025 rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že návrh na zvýšení výživného byl podán stěžovatelkou v době nezletilosti dětí a soud podle § 477 z. ř. s. dokončil řízení podle ustanovení týkajících se řízení o péči soudu o nezletilé. Nebylo tedy nutné, aby (nyní) již zletilé děti podávaly samostatný návrh, případně aby se k návrhu připojovaly a mohly dohodu o celém předmětu řízení uzavřít; oproti předchozímu řízení se jej neúčastní kolizní opatrovník. Soud rozhoduje o výživném jako takovém za celou dobu zkoumaného období, v řízení není vázán návrhy účastníků a výživné je již zasíláno k rukám vedlejších účastnic, a to včetně případných nedoplatků za dobu nezletilosti. Krajský soud připomněl, že stěžovatelkou uváděná judikatura není přiléhavá. Podle § 477 z. ř. s. se v posuzovaném případě nerozlišuje zvlášť období do zletilosti a zvlášť období po nabytí zletilosti, ale soud projednává výživné jako jeden celek. Z protokolu o jednání před okresním soudem (ze dne 5. 6. 2025) vyplývá, že všichni účastníci souhlasili s uzavřením smíru v tom znění, jak byl okresním soudem schválen. Svůj souhlas vyslovila i stěžovatelka, která se společně s vedlejšími účastnicemi a s otcem vzdala práva odvolání do výroku I. a IV, když do výroků II. a III. (schvalujícím smír účastníků uzavřený mezi (již zletilými) vedlejšími účastnicemi a otcem) není odvolání přípustné. Krajský soud tak měl za to, že okresní soud vyčerpal celý předmět řízení.

III. Argumentace v ústavní stížnosti, vyjádření a replika 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti setrvala na argumentaci, že soudy nerozhodly o celém předmětu řízení a nevypořádaly se s jejími právy (jakožto původní účastnice řízení). To, že se (již zletilé) vedlejší účastnice dohodly se svým otcem na výši výživného do budoucna a rovněž na zaplacení částky 20 000 Kč na dlužné výživné, ještě neznamená, že o návrhu stěžovatelky pro období do nabytí zletilosti dětí nemá být rozhodováno. Okamžikem nabytí zletilosti dětí stěžovatelka nepřestala být účastnicí řízení. Otec má za dobu nezletilosti dětí významný dluh na výživném, protože se na jeho úhradě nepodílel. Celkem stěžovatelka vyčíslila dluh na výživném (zjištěný podle příjmů otce vykázaných v soudním spisu a doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti) za období od 1. 1. 2020 do 27. 7. 2024 ve výši 114 550 Kč na každou z vedlejších účastnic. Stěžovatelka v této souvislosti rozsáhle poukazuje na příjmy otce a jeho celkové majetkové poměry, které soud vyhodnotil v rozsudku o schválení smíru chybně. Rovněž poukazuje na vztah institutů dohody o předmětu řízení a usnesení o schválení smíru, který byl v její věci nesprávně aplikován.

10. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, okresní soud vyjádřil přesvědčení, že věcně rozhodl správně.

11. Vedlejší účastnice se ve svém vyjádření plně ztotožnily s ústavní stížností své matky, s její skutkovou i právní argumentací a s navrženým petitem. Mají za to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základních práv stěžovatelky, jakož i k zásahu do práv vedlejších účastnic. Schválením smíru uzavřeného toliko mezi nimi a jejich otcem nemohlo dojít k vypořádání návrhu matky na zvýšení výživného za dobu nezletilosti vedlejších účastnic. O tomto předmětu řízení nebylo meritorně rozhodnuto, přestože návrh byl podán v době nezletilosti obou dcer a směřoval k posouzení jejich potřeb a poměrů rodičů v minulém období. Vedlejší účastnice S. navíc poukazuje na nestandardní průběh jednání a tlak soudkyně na bezprostřední uzavření smíru. Ani ustanovení § 477 z. ř. s. nemůže legitimizovat výklad, podle něhož dohoda vedlejších účastníků o výživném od 1. 6. 2025 a o jednorázové platbě 20 000 Kč automaticky vypořádala také návrh matky na zpětné zvýšení výživného za dobu od 1. 1. 2020 do nabytí zletilosti dcer.

12. Otec se ke stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil. V souladu s poučením, kterého se mu dostalo od Ústavního soudu, se má za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdal (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 49/1973 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb.).

13. V replice stěžovatelka setrvala na své dosavadní argumentaci a ztotožnila se s vyjádřením dcery S. (vedlejší účastnice) o tlaku soudkyně na uzavření smíru.

IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V. Posouzení ústavní stížnosti 15. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

16. Přestože stěžovatelka před Ústavním soudem napadla toliko zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku a jeho potvrzení, pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti je podstatné zohlednit i okolnosti schválení smíru.

17. V nyní posuzovaném případě byl návrh na zvýšení výživného podán stěžovatelkou v době nezletilosti dětí (šlo o návrh na zvýšení výživného pro tehdy nezletilé děti zpětně od 1. 9. 2021). Oba soudy v napadených rozhodnutích deklarovaly, že poté, co vedlejší účastnice nabyly zletilosti, soud při schválení smíru podle § 477 z. ř. s. dokončil řízení podle ustanovení týkajících se řízení o péči soudu o nezletilé. Tato argumentace v napadených rozhodnutích je však vnitřně rozporná, protože neodpovídá skutečnému postupu soudu při schválení smíru.

18. Soudy na jedné straně poukazují na skutečnost, že řízení bylo po nabytí zletilosti vedlejších účastnic dokončeno podle z. ř. s., na druhé straně potvrzují správnost postupu soudu v případě aplikace institutu obsaženého v o. s. ř. (zde smíru), aniž by soud stěžovatelku (matku) do výroku smíru zahrnul, a aniž by matka jako účastnice řízení se smírem souhlasila. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že soud, který schválil smír, se rovněž ke vztahu smíru (§ 99 o. s. ř.) a dohody o předmětu řízení (§ 10 z. ř. s. ve spojení s § 477 z. ř. s.) nijak blíže nevyjádřil a ani napadená rozhodnutí se ke vztahu těchto institutů nevyjadřují. Stěžovatelce byl přitom postup soudu, který schválil smír, k tíži.

19. I po nabytí zletilosti potomků v řízení o výživě soudy dále postupují podle z. ř. s. (§ 477 z. ř. s.). Instituty o. s. ř. pochopitelně lze využít i v nesporném řízení, limitem je však znění § 1 odst. 3 z. ř. s., podle nějž se o. s. ř. uplatní toliko subsidiárně. Jinými slovy řečeno, obsahuje-li z. ř. s. svébytnou (odlišnou) úpravu od občanského soudního řádu, obecné soudy musí v řízení o výživném postupovat podle z. ř. s. Dohoda o předmětu řízení je právě touto svébytnou úpravou. Jak bude níže uvedeno, institut dohody o předmětu řízení je od smíru v mnohém odlišný - tato odlišnost odráží povahu nesporného řízení, veřejný zájem na projednání věci či obecně nejlepší zájem dítěte.

20. Klíčová (primární) vada nadnesená stěžovatelkou v ústavní stížnosti je forma, kterou soud pro dohodu mezi účastníky nesporného řízení zvolil (tedy volba smíru namísto dohody o předmětu řízení). S touto námitkou následně souvisí i otázka, které účastníky (a zda všechny) soud do "smíru" v nesporném řízení zahrnul a zda všechny dotčené osoby se "smírem" souhlasily - jen v takovém případě je totiž dohoda podle z. ř. s. perfektní.

21. Směřují-li účastníci nesporného řízení ke smírnému řešení kauzy, opatrovnické soudy mají k dispozici institut dohody o předmětu řízení podle § 10 z. ř. s. Pakliže dohoda nahrazuje rozhodnutí soudu (zde rozhodnutí o výživném), je třeba jejího schválení soudem. S ohledem na význam tohoto úkonu účastníků zákon soudu ukládá povinnost sepsat o takovém úkonu protokol, v němž musí být obsah dohody o předmětu řízení plně zachycen, a tento protokol musí být podepsán všemi účastníky řízení (nikoliv jen těmi, kteří dohodu uzavírají), neboť podpisem protokolu všichni účastníci vyslovují s obsahem dohody souhlas. Dokud protokol není podepsán všemi účastníky, není perfektní a soud nemůže k dohodě přihlížet (srov. Levý, Jiří. § 10 [Dohoda o předmětu řízení]. In: Svoboda Karel, Tlášková Šárka, Vláčil David, Levý Jiří, Hromada Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 19-20).

22. Z doktríny i judikatury Ústavního soudu k problematice výživného vyplývá, že stěžovatelka (jako matka) každopádně měla být účastnicí dohody o předmětu řízení a s dohodou vyjádřit souhlas. V řízení o výživném dítěte za dobu nezletilosti dítěte je totiž druhý z rodičů účastníkem řízení i poté, když už dítě dosáhlo zletilosti. Dosažení zletilosti dítěte má ten důsledek, že v řízení vystupuje zletilé dítě samo a že i plnění dávek výživného, jež byly splatné za dobu nezletilosti, je třeba stanovit přímo vůči dítěti. Dosažení zletilosti dítěte v průběhu řízení o výživném však nemá ten důsledek, že by matka dítěte přestala být účastnicí řízení, pokud jde o výživné dítěte za dobu do jeho zletilosti, a má proto také právo se odvolat proti rozhodnutí o těchto částkách výživného (viz blíže Hrušáková, M. a kol., Zákon o rodině, Komentář, 3. vydání 2005, nakladatelství C. H. BECK, s. 382 a násl.). Blíže nález ze dne 19. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 564/07, shodně též nález ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 438/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1065/2010, uveřejněné pod číslem 20/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

23. Stěžovatelka tak byla nadále součástí okruhu účastníků, kteří měli být dohody účastni. Pro nyní posuzovaný případ je v tomto ohledu podstatné, že dohoda o předmětu řízení je uzavírána všemi účastníky řízení a nabytím zletilosti dcer stěžovatelka nepřestala být účastnicí řízení o návrhu na zpětné zvýšení výživného (viz bod 20 až 22 tohoto nálezu). Okresní soud pro rozhodnutí použil namísto dohody o předmětu řízení nesprávný institut smíru, ve kterém navíc nerespektoval postavení stěžovatelky jako účastnice řízení. I přes tato závažná procesní pochybení lze uzavření smíru mezi otcem a dcerami a jeho následné schválení soudem respektovat ve vztahu k nároku na výživné za dobu následující po nabytí zletilosti. Tak k němu ostatně přistupuje i stěžovatelka, která tuto část nároku na výživné nijak nezpochybňuje.

24. Stěžovatelce je nutno jednoznačně přisvědčit v tom, že soud zatím nerozhodl o výživném pro tehdy nezletilé dcery za období od 1. 1. 2000 do 27. 7. 2024, přestože tento nárok stěžovatelka v řízení řádně uplatnila. Nabytím zletilosti dcer se na povinnosti soudu rozhodnout o výživném za dobu jejich nezletilosti nic nemění (viz nález sp. zn. II. ÚS 438/17, zejm. body 16 a 19). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu jsou soudy v řízení o výživném, v němž dítě nabyde zletilosti, povinny rozlišovat období před dosažením zletilosti dítěte a období poté. Zletilé dítě plně disponuje pouze návrhem řízení za období po dosažení zletilosti. Předtím má řízení povahu nesporného řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, a Ústavní soud z toho důvodu odmítá názor ohledně existence naprosté dispozice zletilého dítěte s návrhem na zahájení řízení v celém rozsahu (nález sp. zn. I. ÚS 564/07, sp. zn. II. ÚS 438/17, bod 16).

25. Krajský soud v napadeném rozhodnutí výše uvedené nálezy Ústavního soudu cituje, avšak zcela pomíjí podstatu jejich argumentace, tj. rozdílnou povahu řízení o výživném v období nezletilosti dítěte a po nabytí zletilosti a z toho vyplývající důsledky. Na základě toho krajský soud odmítá uvedená období rozlišit, a dále dovozuje nesprávný závěr, že citované nálezy Ústavního soudu jsou přiléhavé pouze v situacích zpětvzetí návrhu zletilým dítětem. Závěry vyplývající z nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 564/07 a sp. zn. II. ÚS 438/17 se však týkají obecné otázky dispozičního oprávnění zletilého dítěte v řízení, jehož předmětem je též nárok na výživné za období jeho nezletilosti.

26. Z výše citovaných vyjádření vedlejších účastnic je navíc zcela zřejmé, že jejich projev vůle se týkal výživného v období po nabytí zletilosti, nikoliv pro období jejich nezletilosti. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně a tam zachyceného smíru (č. l. 559) je patrné, že matka na jednání uzavřenou dohodu nepodepsala. Obecné soudy vyčerpání předmětu řízení posuzovaly pouze s ohledem na existenci daného smíru, aniž by zohlednily význam dohody ve vztahu k celému předmětu řízení (včetně návrhu na zvýšení výživného zpětně za dobu nezletilosti) a odlišné postavení účastníků ve vztahu k různým v řízení uplatněným nárokům. Předmět řízení (co do zvýšení výživného za období nezletilosti), tak v konečném důsledku nebyl vyčerpán.

27. Na základě uvedeného tedy nemůže obstát argumentace obou obecných soudů, podle které byl předmět řízení o výživném, zahrnující i období od 1. 1. 2020 do 27. 7. 2024, kdy dcery ještě nebyly zletilé, vyčerpán dosažením smíru. Pokud soudy stěžovatelce bez legitimních důvodů odmítají o řádně uplatněném nároku rozhodnout, porušují tím její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

VI. Závěr

28. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími okresního soudu a krajského soudu došlo k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

29. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl (výrok I.) a podle § 82 odst. 3 písm. a) uvedeného zákona napadená rozhodnutí zrušil (výrok II.).

30. Úkolem obecných soudů je věc znovu rozhodnout při vázanosti právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy).

31. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. října 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu