VSPH 2 Cmo 52/2026-519

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. „Anonymizováno Anonymizováno“ – Anonymizováno, ident. č. Anonymizováno, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno, Anonymizováno Jméno žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 903 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti výroku II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2026, č. j. 81 Cm 320/2013-390

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

1. V rámci řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 903 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou se žalovaná domáhala zrušení předběžného opatření, které bylo nařízeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2014, č. j. 81 Cm 320/2013-30 ve znění zdejšího odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2014, č. j. 5 Cmo 135/2014-108 s odůvodněním, že pokud v minulosti existovaly důvody pro jeho nařízení, tak v současné době pominuly vzhledem k tomu, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 50 Cm 355/2013-2124 ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 12 Cmo 35/2024-2504 byl žalobci pravomocně přiznán nárok pouze v rozsahu 847 913,08 Kč, když ve zbývajícím rozsahu částky 899 152 086,94 Kč byla žaloba pravomocně zamítnuta. Současně uvedla, že důvody, pro které bylo řízení přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2016, č. j. 81 Cm 320/2013-229 ve spojení s usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2016, č. j. 5 Cmo 89/2016-249 odpadly a nic nebrání pokračování v řízení.

2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 81 Cm 320/2013-390 ve výroku I. rozhodl o pokračování v řízení, ve výroku II. rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení dovolacího řízení o dovolání žalobce ze dne 2.2.2026 proti rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 12 Cmo 35/2024-2504 a ve výroku III. rozhodl o zamítnutí návrhu žalované na zrušení předběžného opatření na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2014, č. 81 Cm 320/2013-30 ve znění usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2014, č. j. 5 Cmo 135/2014-108. V odůvodnění k výroku II. uvedl, že řízení přerušil za podmínek § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení dovolacího řízení s poukazem na zásadu hospodárnosti řízení z důvodu obavy, že v případě nepřerušení řízení by účastník byl vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí bylo později zrušeno nebo změněno s tím, že takto soud může postupovat pouze výjimečně. Důvodem je i skutečnost, že předmětem řízení je částka 903 000 000 Kč, která ve svém důsledku by mohla způsobit úpadek některého z účastníků řízení. Současně se jedná o věc skutkově i právně dosti složitou trvající třináct let. V odůvodnění k výroku III. uvedl, že dle názoru soudu prvního stupně dosud nepominuly důvody ke zrušení předběžného opatření s odkazem na důvody uvedené k výroku II. daného usnesení s tím, že celková aktiva žalované k 31.12.2024 je nižší než předmět daného řízení. Majetek zajištěný předběžným opatřením je důležitý pro možné uspokojení nároku uplatněného v předmětném řízení i s vědomím rostoucích cen nemovitostí. V případě zrušení předběžného opatření a plného přiznání nároku žalobkyni, by pak vymáhání přiznané částky žalobkyni mohlo být zcela zhaceno. Předběžné opatření přitom nebrání žalované v běžné činnosti, v běžném využívání majetku, žalovanou nijak neomezuje, přičemž se jedná o jediný majetek žalované.

3. Žalovaná podala v zákonné lhůtě proti tomuto usnesení včasné odvolání, ve kterém uvedla, že postup soudu prvního stupně, pokud přerušil řízení, nebyl na místě, neboť řízení sp. zn. 50 Cm 355/2013 bylo pravomocně skončeno. Ve vztahu k rozhodnutí o přerušení řízení zejména uvedla, že pokud se stane v rámci dovolacího řízení, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu s vědomím toho, že lze tak postupovat zcela výjimečně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno. Žalovaná uvedla, že za současného stavu nemůže nepřerušení řízení vést k úpadku žalované, když žalobce (po započtení pohledávky Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. z titulu náhrady nákladů řízení) nemá vůči žalované žádnou pohledávku, přičemž žalobci byla soudem prvního stupně přiznána pohledávka v marginální výši. Navíc žalobce svou povinnost vůči společnosti Anonymizováno nesplnil s tím, že jeho vlastní kapitál od založení společnosti má zápornou hodnotu, která se neustále zvyšuje. Žalovaná proto uzavřela, že nepřerušením řízení nehrozí žádnému z účastníků mimořádně tíživý a neodčinitelný následek. S odkazem na závěry rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 12 Cmo 35/2024-2504 se nejedná po skutkové ani po právní stránce o věc významně složitou. Žalovaná má za to, že s ohledem na výše uvedené se ani nejedná o výjimečný případ. Z pohledu rozhodnutí soudu, kterým nedošlo ke zrušení předběžného opatření, žalovaná uvedla, že dovolací řízení není „třetím stupněm“ občanského soudního řízení, nýbrž mimořádným opravným prostředkem s tím, že soud prvního stupně by mohl obdobně postupovat i ve vztahu k Ústavnímu soudu nebo k Evropskému soudu pro lidská práva. Závěr prvoinstančního soudu je nesprávný, pokud uvedl, že účetní hodnota nemovitého majetku žalované nedosahuje předmětu sporu. V dané věci je však třeba vycházet z obvyklé ceny nemovitostí, která významným způsobem převyšuje hodnotu aktiv žalované a hodnotu předmětu sporu. Prvoinstanční soud rovněž nezohlednil stav v době vydání odvoláním napadaného usnesení, ale vycházel z okolností, jež panovaly v době jeho vydání. Předběžné opatření trvá více než 12 let a žalovaná je tak po celou dobu omezena v dispozici se svým majetkem. Nemovitý majetek žalované tvoří nebytové prostory, jejichž tržní hodnota se v čase odvíjí jiným způsobem než u bytového fondu, navíc tyto nemovitosti jsou památkově chráněny, vyžadují běžnou pravidelnou údržbu s tím, že poslední rozsáhlá rekonstrukce proběhla před 30 lety. Závěr soudu, že žalované po dobu trvání předběžného opatření nemůže vznikat škoda, navíc v případě „Anonymizováno adresa“, je nesprávný. Významnější investice do rekonstrukce jsou podmíněny bankovním financováním, jehož získání v době trvání předběžného opatření je nereálné. Z toho pramení i adekvátní výše nájemného i omezení k získání bonitnějších i exkluzivnějších klientů. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla změnu vydaného usnesení v rozsahu výroků II. a III.

4. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 20. 3. 2026 k odvolání žalované zejména uvedl, že soud prvního stupně v případě vydaného usnesení zvolil racionální a smysluplný postup za účelem vyčkání rozhodnutí dovolacího soudu, který vyjasní posouzení esenciálních právních otázek. Žalobce je přesvědčen o tom, že rozhodnutí dovolacího soudu vyústí ve zrušení vydaných rozhodnutí, neboť obě řízení vykazují zásadní procesní vady. Z tohoto důvodu nejsou rozhodnutí soudu prvního stupně ani rozhodnutí odvolacího soudu právně udržitelná a tedy konečná. Mimořádně tíživý a neodčinitelný následek by v daném případě nastal pro žalobce, pokud by v případě zrušení předběžného opatření se žalovaná zbavila svého jediného nemovitého majetku a následně by nebyla schopna uspokojit uplatněný nárok žalobce. Je předmětem nalézacího řízení posoudit, zda na straně žalované existuje povinnost k plnění na základě jejího ručení. Přerušení řízení a vyčkání rozhodnutí dovolacího soudu je na místě zejména z důvodu předpokládaného rozsáhlého a časově náročného dokazování. V případě zrušení předběžného opatření a následnému vyhovění nároku žalobce zde existuje obava ohledně úspěšného výkonu možného budoucího výkonu rozhodnutí s tím, že nemovitosti ve vlastnictví žalované, jež jsou předmětem předběžného opatření, představují jedinou majetkovou bonitu, ze které může být nárok žalobce uspokojen. Argumentace žalované v jejím odvolání jsou účelová, manipulativní a vnitřně rozporná. Vydané předběžné opatření přitom neznemožňuje žalované, aby o předmětné nemovitosti pečovala z vlastních zdrojů. Je však evidentní, že pravou snahou žalované (v případě zrušení předběžného opatření) je zatížení nemovitostí zástavním právem, nelze ani vyloučit jejich zcizení.

5. V doplňujícím písemném vyjádření ze dne 15.4.2026 žalobce uvedl, že okamžité pokračování v řízení by vzhledem k výši žalované částky mohlo žalobci způsobit větší újmu než přerušení řízení žalované. Žalobce se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že spor vedený pod č. j. 50 Cm 355/2013 je skutkově i právně složitý z hlediska okruhu rozhodných skutečností a jejich právního posouzení včetně rozsahu spisového materiálu s tím, že ve věci bylo vydáno celkem šest meritorních rozhodnutí (z toho dvě ze tří prvoinstančních rozhodnutí vyzněly ve prospěch žalobce). Předmětný spor stojí na složitých otázkách směnečného a procesního práva, které nebyly dovolacím soudem prozatím vyřešeny. Přerušení řízení tak zakládá jediné smysluplné procesní rozhodnutí s tím, že jiný procesní postup přináší riziko, že výsledky vedeného řízení by rozhodnutím dovolacího soudu musely být revokovány. Ve vztahu k návrhu na zrušení předběžného opatření by musela nastat zásadní změna okolností v podobě pominutí důvodů, pro které bylo nařízeno, přičemž taková změna v rozhodných skutečnostech nenastala. Vzhledem k tomu, že dovolací soud se bude muset zabývat otázkami zásadního právního významu v oblasti směnečného práva, pak výsledek pravomocně skončeného řízení je poměrně nestabilní a zrušení napadených rozhodnutí v dovolacím řízení není zdaleka výjimečné. Skutečnost, že řízení jako takové je skutkově i právně složité vychází i z rozsahu provedeného dokazování a kontroverznosti a rozporuplnosti v hodnocení jednotlivých důkazů soudy obou stupňů se zásadním obratem na zjištěný skutkový stav po změně v obsazení soudce na prvním stupni. Žalobce ve vztahu k vydanému rozsudku zejména zpochybnil projednání soudem dvou nepřípustných námitek, přenesení důkazního břemeno ohledně kauzy směnky a existence a obsahu vyplňovacího prohlášení na stranu žalobce, vědomé jednání žalobce na škodu žalované při nabývání směnky a právní režim konkludentního udělení vyplňovacího oprávnění. Jedná se o vymezení dovolacích důvodů, které žalobce uvedl ve svém dovolání. Není rovněž správné stanovisko žalované ohledně neexistence směnečné pohledávky žalobce ve výši 900 mil. Kč za společností AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno. (dříve právnická osoba.). Ostatně tento závěr vyplývá i z usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 5. 2015, č. j. 5 Cmo 103/2015-300. Soudy obou stupňů však dospěly k závěru, že přiznání směnečného nároku brání okolnosti zvláštního charakteru, neboť kauza směnky neodůvodňuje přiznání nároku ve výši 900 mil. Kč s tím, že směnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím oprávněním. V dané věci by měl soud projednat uplatněný nárok, vyhodnotit provedené důkazy a rozhodnout o něm nezávisle na výsledcích jiného řízení. Mimořádně tíživý a neodčinitelný následek, na který odkázala žalovaná, by v daném řízení nastal pro žalobce i z pohledu výše nákladů řízení, když jeden úkon představuje (vycházeje ze základu sporu 900 mil. Kč) částku 405 500 Kč a celková výše náhrady nákladů řízení činí několik vyšších desítek miliónů Kč. Základním důvodem pro přerušení řízení je respektování zásady hospodárnosti a účelnosti řízení. Žalobce v této souvislosti odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, ve kterém soud vyložil, že důvody pro přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, ve kterém je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu (č. j. 28 Cdo 1585/2023 ze dne 21. 6. 2023). Hlavním důvodem je tak otázka hospodárnosti řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně bez nařízení jednání dle § 212 a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

8. Mezi účastníky není sporným, že rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 50 Cm 355/2013-2124, jež byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 35/2024-2504, bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 50 Cm 355/2013-28 v rozsahu směnečného penízu ve výši 847 913,06 Kč s tomu odpovídajícím příslušenstvím a směnečnou odměnou, ve zbývajícím rozsahu směnečný platební rozkaz zrušil a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 598 460 Kč a státu ve výši 12 525 Kč. V předmětné věci se žalobce domáhá na žalované zaplacení směnečného penízu ve výši 903 000 000 Kč z titulu ručení žalované za dluh společnosti právnická osoba. Není pochyb o tom, že předmětné řízení úzce souvisí s řízením č. j. 50 Cm 355/2013, ve kterém posouzení nároku ze směnky vystavené dne 5. 2. 2007 na 900 000 000 Kč je zcela zásadní. Z důvodu hospodárnosti řízení v obecné rovině je jistě na místě, aby dané řízení (podobně jako i jiná řízení) bylo přerušeno. Za situace, kdy řízení č. j. 50 Cm 355/2013 je pravomocně skončeno v důsledku potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu, je třeba zvážit, zda v případě podaného dovolání ze strany žalobce jsou splněny podmínky pro další přerušení řízení. Lze souhlasit v tomto ohledu s žalovanou, že je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, je třeba postupovat zcela výjimečně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno. S přihlédnutím k rozsahu spisu, k rozsahu skutkových tvrzení a důkazů, k výši žalované částky i k samotné délce řízení lze konstatovat, že předmětná žaloba nepředstavuje standardní nárok ze směnky a lze ji označit za výjimečnou. Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl ve věci celkem třikrát, a to s různým výsledkem (dvakrát vyhověl, jednou zamítl), může napovídat i vzhledem k délce řízení a rozsahu dokazování, že se může jednat o věc skutkově a právně složitou. Nelze jistě předjímat rozhodnutí dovolacího soudu, který může rozhodnutí odvolacího soudu, případně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc k novému projednání. Právě však s ohledem na výši žalované částky a na ekonomiku řízení je vhodné v dané věci vyčkat rozhodnutí dovolacího soudu ve věci č. j. 50 Cm 355/2013, aniž by soud prvního stupně vedl dokazování v předmětné věci.

9. Ve vztahu k návrhu na zrušení předběžného opatření je třeba zkoumat, jestli skutečně pominuly důvody, pro které bylo nařízeno (§ 77 odst. 2, věta prvá o. s. ř.). Není sporným, že předběžným opatřením byl zajištěn nemovitý majetek žalované (Anonymizováno adresa). Na nařízené předběžné opatření nelze nahlížet izolovaně, ale ve spojitosti s rozhodnutím soudu, kterým bylo řízení přerušeno. Za situace, kdy řízení by nebylo přerušeno, musel by soud zkoumat okolnosti, zda v případě podaného dovolání jsou splněny předpoklady, aby předběžné opatření nadále zůstalo v platnosti. Žalovanou nebylo zpochybněno, že nemovitý majetek (Anonymizováno adresa), jež je předmětem předběžného opatření, je jediným majetkem žalované vyšší hodnoty, jež může být využit v rámci výkonu rozhodnutí. V případě zrušení předběžného opatření však nelze vyloučit, že tento majetek žalované nezůstane v jejím vlastnictví a nebude zcizen, zrovna tak nelze vyloučit jeho zatížení zástavním právem. Za těchto okolností v případě zrušení rozsudku dovolacím soudem by reálně mohl být ztížen výkon rozhodnutí. Vzhledem k výši žalované částky a k výše uvedeným důvodům, tj. k výjimečným okolnostem daného řízení odvolací soud v tomto případě shledal splnění podmínek pro další trvání předběžného opatření.

10. Lze proto uzavřít, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal splnění předpokladů pro přerušení řízení a pro další trvání předběžného opatření.

11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně za podmínek § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.)