VSPH 2 Cmo 87/2026-188

Vrchní soudu v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 54 013 443,17 Kč s příslušenstvím a odměnou, o osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 24 Cm 167/2025-182 ze dne 11. května 2026

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalované osvobození do placení soudního poplatku.

2. V odůvodnění uvedl, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 6. 11. 2025, č. j. 24 Cm 167/2025-148. Požádala o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání v rozsahu 90 %. Uvedla, že disponuje majetkem potřebným k jeho zaplacení, nicméně jeho zaplacení by nepříznivě ohrozilo její podnikatelskou činnost, zejména plnění sjednaných zakázek. Odvolání není zřejmě bezúspěšné. Podle pokynu odvolacího soudu byla žalovaná vyzvána k vyplnění Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, přičemž lhůta k jeho vyplnění byla stanovena jako patnáctidenní od doručení výzvy, která běžela od 17. 3. 2026. Žalovaná požádala o prodloužení lhůty k zaslání vyplněného Prohlášení do 2. 5. 2026, k doplnění nedošlo ani v této lhůtě. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nesplnila povinnost tvrzení ani povinnost důkazní k prokázání svého tvrzení, přičemž pouhé tvrzení nepostačuje k vyhovění žádosti. Pokud žalovaná věrohodně netvrdila ani neprokázala, že jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nelze osvobození přiznat.

3. Proti napadenému usnesení podala žalovaná včasné odvolání, v němž navrhla napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neobsahuje věcné odůvodnění zamítnutí žádosti. Soud nezkoumal, zda jsou dány podmínky pro osvobození do placení soudních poplatků v jiném než navrhovaném rozsahu. Žalovaná má zato, že podmínky pro osvobození splňuje.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2025, č. j. 24 Cm 167/2025-148. Spolu s jeho podáním nezaplatila soudní poplatek z odvolání. Usnesením z 16. 12. 2025, č. j. 24 Cm 167/2025-165 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalované (prostřednictvím jejího právního zástupce) doručeno 17. 12. 2025. Podáním z 2. 1. 2026 požádala o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání. Usnesením z 7. 1. 2026, č. j. 24 Cm 167/2025-169 bylo rozhodnuto tak, že se žalované nepřiznává osvobození od soudních poplatků. K jejímu odvolání bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu z 2. 3. 2026 č. j. 2 Cmo 14/2026-176 zrušeno a věc vráceno soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V intencích pokynů odvolacího soudu soud prvního stupně z 13. 3. 2026 vyzval žalovanou k vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech a doložení výpisu z bankovních účtů za dobu tří měsíců ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Ta byla doručena právnímu zástupci žalované dne 17. 3. 2026. Žalovaná požádala o prodloužení stanovené lhůty do 2. 5. 2026 s tím, že nedisponuje účetní závěrkou za rok 2025 ani daňovým přiznáním k dani z příjmu, lhůta k jejich předložení uplyne právě 2. 5. 2026. Ani v této lhůtě nebylo soudu doručeno vyplněné Prohlášení ani požadované doklady. Soud prvního stupně proto osvobození do soudních poplatků žalované nepřiznal.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

8. Z obsahu spisu odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný. Shodně se soudem prvního stupně má však zato, že žalovaná nevylíčila a neosvědčila řádně své poměry.

9. Ustálená judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017) stojí na závěrech, že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. Nebylo tak na soudu prvního stupně, aby poměry žalované sám vyšetřoval nebo ji dále vyzýval k doplnění tvrzení a důkazů či ji o svých pochybnostech stran obsahu některých doložených listin či potřebě splnění její povinnosti prokázat poměry poučoval.

10. Pokud žalovaná pouze v obecné rovině deklarovala, že disponuje majetkem k možnému zaplacení soudního poplatku z odvolání nicméně jeho zaplacení by ohrozilo její podnikatelskou činnost, pak takové tvrzení je zcela nedostatečné, k tomu, aby mohlo být jakýmkoliv způsobem podrobeno revizi. Nadto takové tvrzení nebylo ani prokazováno žádným důkazem, ani žádný důkaz nebyl k prokázání tvrzeného navržen. Ostatně žalovaná ani nesplnila to, co jí bylo soudem uloženo, tj. nepředložila výpisy z účtu společnosti za tři měsíce, když alespoň z takového důkazu by bylo snad možné dospět k nějakým závěrům. Nelze ani přehlédnout, že žalovaná požádala o prodloužení lhůty k předložení relevantních důkazů do 2.5.2026, nicméně ani v této lhůtě ničeho nedoložila. Pokud byla soudem vyzvána k předložení výpisů z účtů, pak jejich předložení rozhodně není vázáno na zpracování účetní závěrky.

11. Postup žalované, která podala odvolání proti napadenému rozsudku, s jehož podáním nezaplatila soudní poplatek za odvolání a nezaplatila jej dosud, aniž vůbec tvrdila relevantní okolnosti k možnému přiznání osvobození od placení soudního poplatku a ničeho ke svým tvrzením nedoložila, nelze hodnotit nijak než jako jednání obstrukční.

12. Žádost o osvobození od soudních poplatků absentuje vylíčení majetkových poměrů žalované a není možné při absenci jakýchkoliv důkazů k prokázaní jejích majetkových poměrů dospět k jakémukoliv závěru o skutečných poměrech žalované.

13. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nelze žalované osvobození od soudních poplatků přiznat, a proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.).