VSPH 3 Cmo 14/2026-72

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky., IČO IČO navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ odpůrkyni: Jméno odpůrkyně, IČO IČO odpůrkyně ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa odpůrkyně ⟪LB:lb_008⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání odpůrkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 2 Nc 1039/2025-17

I. Odvolání odpůrkyně proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrzuje.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. uložil odpůrkyni povinnost odstranit všechna označení „Anonymizováno“, včetně jejich grafického vyobrazení, z budovy adresa, stavba občanské vybavenosti, zapsané na LV č. Anonymizováno pro k.ú. adresa, na adrese adresa, a zdržet se v souvislosti s expozicí děl právnická osoba dalšího užívání tohoto označení na této budově, ve výroku II. uložil navrhovatelce povinnost podat do 30 dnů od právní moci usnesení žalobu ve věci samé a ve výroku III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně nejprve shrnul, čím navrhovatelka svůj návrh odůvodnila a s odkazem na § 74 odst. 1 a § 75c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a po připomenutí podmínek pro nařízení předběžného opatření vzal za osvědčené, že obchodní firma „Jméno navrhovatelky.“ je v tomto znění navrhovatelkou používána od 6. 1. 1998, že odpůrkyně je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, stavba občanské vybavenosti, zapsané na LV č. Anonymizováno pro k.ú. adresa (dále jen „palác Anonymizováno“), že na této budově se nacházejí vlajky s nápisem „Anonymizováno“, exteriérové dveře s nadsvětlíkem, v jehož skleněné výplni se nachází nápis „Anonymizováno“, cedule a nápisy na skleněných výplních a dveřích v průjezdu palácem Anonymizováno nesoucí nápis „Anonymizováno“, že palác Anonymizováno se nachází v docházkové blízkosti sídla navrhovatelky a muzea jí provozovaného. Dále vzal za osvědčené, že od začátku roku 1997 navrhovatelka avizovala veřejně otevření Anonymizováno, k němuž došlo v únoru roku 1998. Dále má soud za osvědčené, že na webových stránkách právnická osoba.org je používáno označení „Anonymizováno“ pro muzeum otevřené na základě dohody developera, společnosti „Anonymizováno“ a právnická osoba, a tyto stránky také uvádějí, že právnická osoba vzniklé na základě dohody zmíněných dvou společností se nastěhuje do paláce Anonymizováno, neboť „dosavadní prostory byly zejména v létě velmi přeplněné“ a že právnická osoba se „stěhuje po více než 25 letech, kdy jej navštívilo přes dva milióny zákazníků“. Společnost právnická osoba. (dříve Anonymizováno) na svém profilu na síti Instagram užívala pro své muzeum v paláci Anonymizováno označení „Anonymizováno“ a „právnická osoba“ s tím, že toto muzeum otevírá 24. 2. 2025. Na stránkách Anonymizováno.eu zaštiťovaných Anonymizováno se muzeum v paláci Anonymizováno označovalo za „jediné oficiální muzeum věnované právnická osoba“ nebo „jediné oficiální právnická osoba na světě“, případně jako „muzeum s 25letým působením, které přivítalo přes dva miliony návštěvníků“, přičemž „přesídlilo do krásného paláce Anonymizováno“.

3. Soud prvního stupně dále uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že ve věci ochrany navrhovatelky před nekalou soutěží zasahující do jejího provozování muzea právnická osoba byla nebo je vedena řada dalších řízení, přičemž dosud bylo navrhovatelce vyhověno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 12 Cm 18/2025-36, jímž bylo společnosti Anonymizováno právnická osoba., provozující konkurenční muzeum v paláci Anonymizováno, zakázáno užívat ochrannou známku ve znění „Anonymizováno“, číslo zápisu Anonymizováno, s výjimkou užívání zapsané obchodní firmy „právnická osoba.“ (jejíž užívání bylo postiženo rozsudkem téhož soudu ze dne 9. 6. 2025, č. j. 2 Cm 32/2024-56). Rozhodnutí o předběžném opatření nabylo vykonatelnosti dne 15. 8. 2025 a soud v jeho odůvodnění uzavřel, že navrhovatelka dlouhodobě užívá označení „Anonymizováno“ pro své muzeum právnická osoba v Anonymizováno a společnost právnická osoba. otevřela nové muzeum v paláci Anonymizováno, vzdáleném cca 250 metrů od muzea navrhovatelky a použila označení „Anonymizováno“ i „Anonymizováno“, přičemž takové jednání vyvolává nebezpečí záměny podle § 2981 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V návaznosti na toto usnesení, bylo nařízeno předběžné opatření usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 2 Nc 1030/2025-17, jímž soud společnosti právnická osoba. uložil povinnost odstranit slovní spojení „právnická osoba“ a „Anonymizováno“ z webových stránek společnosti právnická osoba. a zdržet se těchto označení také na webových stránkách společnosti v souvislosti s expozicí děl právnická osoba v paláci Anonymizováno. Soud v něm konstatoval, že s ohledem na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Cm 18/2025-36, kterým bylo společnosti právnická osoba. zakázáno užívat ochrannou známku ve znění „Anonymizováno“ a kdy byla o tomto rozhodnutí společnost právnická osoba. informována přímo navrhovatelkou, jako osobou oprávněnou z tohoto opatření, a přesto společnost právnická osoba. nadále uvedená označení na svých webových stránkách používá, je takové jednání pravděpodobně možné kvalifikovat jako jednání porušující zákaz nekalé soutěže. Městský soud v Praze dále usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Nc 1035/2025-18, uložil společnosti Anonymizováno odstranit označení „Anonymizováno“ z profilu expozice děl právnická osoba nacházející se na adrese adresa, umístěného na uvedené webové stránce a v mobilní aplikaci Anonymizováno, stejně jako zdržet se užívání tohoto označení na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/maps a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa. Městský soud v tomto rozhodnutí mimo jiné opět uzavřel, že ačkoli odpůrkyně není přímým účastníkem hospodářského styku s navrhovatelkou, její jednání je objektivně způsobilé ovlivnit trh v oblasti muzejní činnosti vztahující se k dílu právnická osoba, a hospodářského styku se tak účastní.

4. S přihlédnutím k uvedenému soud prvního stupně uvedl, že je evidentní, že provozuje-li společnost právnická osoba. i nadále své konkurenční muzeum a používá-li při tomto provozu označení „Anonymizováno“ či dokonce „Anonymizováno“, porušuje zákaz jí uložený soudním rozhodnutím, přičemž soudy rovněž dospěly k závěru, že podílí-li se na porušování tohoto zákazu třetí subjekt (který nutně s navrhovatelkou na relevantním trhu přímo nesoutěží), může se navrhovatelka domáhat ochrany před nekalou soutěží také proti němu, neboť jinak by jí mohla být upřena možnost efektivně bránit své zájmy (viz např. odst. 19 a 20 výše zmíněného usnesení č. j. 2 Nc 1035/2025-18). Soud prvního stupně dovodil, že může-li být takovýmto třetím subjektem nekalosoutěžní praktika zprostředkována pomocí webových stránek, může se jí dopouštět i vlastník nemovitosti schválením umístění zakázaných označení na jeho nemovitost nebo uvnitř nemovitosti způsobem, jenž může navrhovatelce působit újmu. V předmětné věci je přitom zřejmé, že snaží-li se společnost právnická osoba. v rozporu s pravidly hospodářské soutěže vzbudit na trhu dojem, že od roku 2024 vstoupila do postavení navrhovatelky a nově provozuje jediné „pravé“ muzeum právnická osoba, může její jednání způsobit navrhovatelce jak újmu majetkovou, tak i nemajetkovou. K navození klamavého dojmu a k porušení zákazu stanoveného usnesením Městského soudu v Praze č. j. 12 Cm 18/2025-36 byly použity nápisy na skle, vlajkách a cedulích, jež se nacházejí přímo na budově ve vlastnictví odpůrkyně, popřípadě jsou k této budově bezprostředně připojeny a všechny jsou dobře viditelné. Jejich potenciál odvést zákazníky od navrhovatelky k odpůrkyni, obzvláště vezme-li se v úvahu blízkost polohy obou muzeí, je tak podle soudu nutné mít za osvědčený a lze mít bez dalšího opět za osvědčený pokus o téměř absolutní „vymazání“ muzea navrhovatelky v očích zákazníků z trhu a jeho nahrazení muzeem nacházejícím se v paláci Anonymizováno. Jelikož odpůrkyně společnosti právnická osoba. umožnila propagaci zakázaného označení porušujícího zákaz nekalé soutěže na své budově či uvnitř ní způsobem, jenž nepochybně může ohrozit navrhovatelku, nezbylo soudu než navrhovaným předběžným opatřením zaměřit ochranu poskytovanou navrhovatelce právě také proti odpůrkyni, neboť rušitelem navrhovatelky ve smyslu § 2988 o. z. bezpochyby je a pojem „v hospodářském styku“ vyžadovaný § 2976 odst. 1 o. z. je zapotřebí aplikovat extenzivně tak, aby se přímý (bezprostřední) soutěžitel - v tomto případě zejména provozovatel konkurenčního muzea v paláci Anonymizováno - nemohl skrývat za třetí osobu bezprostředně na trhu s výstavou Anonymizováno děl neoperující. K tomu soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2343/2009. Uvedl dále, že ačkoli se zavinění rušitele k úspěchu zápůrčího nároku zásadně nevyžaduje, lze mít počínání odpůrkyně za vědomé a úmyslné nedbání vykonatelného soudního rozhodnutí, stejně ho lze považovat za participaci na i jinak nekalosoutěžním jednání, neboť navrhovatelka ji k nápravě závadného stavu vyzvala, ale odpůrkyně výzvě nevyhověla. Soud prvního stupně proto shledal podmínky pro nařízení předběžného opatření za splněné a návrhu vyhověl. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 76 odst. 3 o. s. ř., výrok III. odkazem na § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

5. Usnesení v celém jeho rozsahu napadla odvoláním odpůrkyně. Namítla, že usnesení v podstatě zůstává bez odůvodnění a pouze odkazuje na obsah jiných spisů a jiných usnesení, jimiž ani nedisponuje, když v označených věcech není stranou sporu. Dále namítla, že listiny přiložené k návrhu neosvědčují důvodnost návrhu, neboť jsou z většiny nedatované a ty datované míří k období konce roku 2024 a jsou tak neaktuální. Z žádné pak neplyne osvědčení právního základu tvrzení navrhovatelky a nevyplývá z nich právo navrhovatelky zamezovat třetím osobám v užívání předmětného označení, když ta žádným nezávislým prioritním právem k označení „Anonymizováno“ či „právnická osoba“ nedisponuje. Dle odpůrkyně navrhovatelka některé skutečnosti pouze předstírá či zamlčuje a odkazování soudu prvního stupně na další řízení je selektivní, aplikováno účelově a ve prospěch pouze jedné ze stran. Soud prvního stupně přinejmenším ignoruje smluvní vztah ze smlouvy ze dne 1. 2. 1998, další listiny s tímto vztahem související, prioritní práva v řadě „Anonymizováno“, (která musí být soudu též známa z jeho úřední činnosti) apod., napadené usnesení tak představuje porušení principu rovnosti stran a práva na spravedlivé soudní řízení. Soud prvního stupně podle odpůrkyně předběžným opatřením přiznává navrhovatelce i právo k označení „Anonymizováno“ na úkor licenčního nabyvatele vlastníka práv a využívá tak institutu předběžného opatření v jiném řízení a jeho předběžné vykonatelnosti ke skončení obchodního sporu vedeném pod sp. zn. 2 Cm 3/2025. Pokud se soud neztotožňuje s argumentací vlastníka Anonymizováno ve věci sp. zn. 2 Cm 3/2025, měl by svůj závěr projevit v odůvodnění rozhodnutí ve věci, aby byl přezkoumatelný v řádném řízení o opravném prostředku, ne jej takto nepřímo projevovat v dílčích usneseních o předběžných opatřeních. Odpůrkyně dále poukázala na to, že napadené usnesení bylo vydáno za situace, kdy v řízení sp. zn. 2 Cm 3/2025 je již od ledna 2025 nařízeno pravomocné předběžné opatření, které naopak navrhovatelce ukládá zdržet se užívání označení „Anonymizováno“ pro její provoz, přičemž vyšlo ze stejných podkladů a vypořádalo se s právy na obou stranách, zohlednilo tedy i obsah pozvánky na otevření provozu v Anonymizováno ulici v únoru 1998 a právo k zapsané obchodní firmě „Jméno navrhovatelky.“ V návrhu předloženém v této věci není žádný nový důvod či listina, pro které by byl založen důvod pro odchýlení se soudu od svého dřívějšího závěru, byť rovněž vyjádřeného v předběžném opatření. Navrhovatelka jí tímto dřívějším předběžným opatřením uložené povinnosti neplní a nadále svůj provoz označuje sporným „Anonymizováno“ a sama tak způsobuje klamání veřejnosti o původu služby označené „Anonymizováno“. V takové situaci ale nemá soud přistoupit k nařízení „obráceného“ předběžného opatření, ale poukázat na již učiněnou zatímní úpravu poměru stran. Logicky pak není možné aplikovat pravidla o nekalosoutěžním jednání ve prospěch někoho, kdo určité označení užívá nikoli po právu, ale v rozporu se zákonem. Odpůrkyně dále uvedla, že napadené usnesení považuje také za nepřiměřené, neboť pro fyzické odstranění plachtových bannerů bude muset žádat o správní povolení pro vjezd a umístění vysokozdvižné plošiny a získání takové povolení trvá i 30 dnů i déle. Nakonec odpůrkyně poukázala na skutečnost, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 2. 2026, č. j. 1 Cmo 77/2025-72, soudem prvního stupně citované usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 12 Cm 18/2025-36, změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, čímž zanikl podklad a jediná opora nyní napadeného usnesení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítne, případně jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s napadaným usnesením a považuje jej za věcně správné a řádně odůvodněné s tím, že soud správně vycházel i ze skutečností, které mu byly známy z úřední činnosti, tedy z rozhodnutí v paralelně vedených sporech. Odpůrkyně sice namítá, že jde o řízení za účasti jiných účastníků, zároveň ale nepopírá prokazatelně existující spolupráci. Poukázala také na to, že v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Cm 32/2024 se soud nevěnoval pouze otázce práv k obchodní firmě, ale vyslovil také svůj názor na užití označení „Anonymizováno“ a k otázkám nekalosoutěžního jednání osob provozujících expozici v paláci Anonymizováno, soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s § 121 o. s. ř. Navrhovatelka dále poukázala na to, že ani případně prokázaná práva Anonymizováno k ochranným známkám ve sporu vedeném pod sp. zn. 2 Cm 3/2025 nezbavují provozovatele expozice v paláci Anonymizováno odpovědnosti za nekalosoutěžní jednání. Dále ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 2 Cm 3/2025-26, poukázala na to, že nařízené předběžné opatření bylo v rozsahu užití obratu „Anonymizováno“ usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 2 Cm 3/2025-146, zrušeno. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací sice uvedené usnesení svým usnesením ze dne 28. 11. 2025, č. j. 3 Cmo 82/2025-125, změnil tak, že se návrh na částečné zrušení zamítá, ale jen z důvodu, že je třeba vyčkat dokazování ve věci samé, nikoliv z důvodu, že by Vrchní soud rozporoval existenci věcných důvodů pro jeho zrušení. K námitce o nepřiměřenosti předběžného opatření navrhovatelka uvedla, že odpůrkyně mohla předmětná označení odstranit dávno před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření, uložená povinnost navíc nebyla splněna ani do 11. 2. 2026. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř., a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny, a podle § 212a odst. 5 o. s. ř. přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Po projednání věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání proti výroku III. nemůže být projednáno, protože je podáno osobou neoprávněnou, když kromě objektivní přípustnosti odvolání, vymezené v § 201 o. s. ř. s výjimkami taxativně vymezenými v § 202 o. s. ř., která není spjata s konkrétním účastníkem, je třeba zkoumat ještě tzv. přípustnost subjektivní, to je otázku, kdo je oprávněn odvolání podat. Takové oprávnění má účastník, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma. Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. Výrokem III. byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek navrhovatelce a odpůrkyni z procesního hlediska nemohla vzniknout žádná újma na jejích právech. Proto bylo podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto. Odvolání proti ostatním výrokům napadeného usnesení neshledal odvolací soud důvodným.

8. Předně je třeba uvést, že pro odvolací řízení je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy k odvolání odpůrkyně může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení. Podmínkami pro nařízení předběžného opatření je (shodně podle § 102 o. s. ř. ve stadiu po zahájení řízení a podle § 74 a násl. o. s. ř. ve stadiu před zahájením řízení ve věci samé) osvědčení (neboť dokazování se v rámci řízení o předběžném opatření neprovádí) nároku samotného a osvědčení potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Také je třeba uvést, že institut předběžného opatření je mimořádným prostředkem zásahu do poměrů účastníků a rozhodnutí o něm (o návrhu na nařízení předběžného opatření) nespočívá - jak vyplývá z jeho zákonné úpravy - na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v důkazních prostředcích předložených navrhovatelkou, na jejichž základě soud, aniž by vůbec umožnil odpůrkyni se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou (působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí /exekuce/) úpravu práv a povinností účastníků, aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci.

9. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za osvědčené, že žalobkyně vystupuje pod obchodní firmou právnická osoba a že odpůrkyně je vlastníkem budovy paláce Anonymizováno, na které se v rozporu se soudním zákazem nařízeným jiným předběžným opatřením nacházejí (v navrhovatelkou specifikovaných podobách) označení „Anonymizováno“, včetně jejich grafického vyobrazení a že palác Anonymizováno se nachází v docházkové blízkosti sídla navrhovatelky a muzea jí provozovaného pod názvem „právnická osoba“ či anglicky „Anonymizováno“, které bylo otevřeno již dne 12. 2. 1998. Odvolací soud je také seznámen s tím, že je paralelně vedeno několik řízení, kdy v jednom z nich bylo Městským soudem v Praze usnesením ze dne 14. 8. 2025, č. j. 12 Cm 18/2025-36, společnosti právnická osoba., provozující konkurenční muzeum v paláci Anonymizováno, zakázáno užívat ochrannou známku ve znění „Anonymizováno“, číslo zápisu Anonymizováno, s výjimkou užívání zapsané obchodní firmy „právnická osoba.“.

10. I podle odvolacího soudu byl tak ve vztahu k odpůrkyni v souhrnu všech předložených listin osvědčen nárok samotný, tedy že je pravděpodobné, že její jednání může být v řízení ve věci samé posouzeno jako neoprávněný zásah do práv navrhovatelky, přičemž co se týče postavení odpůrkyně jako rušitele práv, odkazuje odvolací soud zcela na argumentaci soudu prvního stupně, kdy její zásah do práv odpůrkyně spočívá v tom, že toleruje porušení soudního zákazu. Sama skutečnost, že zmíněný soudní zákaz již v důsledku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2026, č. j. 1 Cmo 77/2025-72, neexistuje, není pro rozhodnutí o odvolání podstatná. Je třeba připomenout, že pro odvolací soud je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně v době vydání napadeného usnesení. Odvolací soud tedy nepřihlíží k tomu, že později pominuly důvody předběžného opatření, nebo že jiné předběžné opatření bylo později zrušeno či ze zákona zaniklo. Taková pozdější změna je zásadně relevantní pro zrušení předběžného opatření podle § 77 odst. 2 o. s. ř. Tento návrh ostatně již odpůrkyně podala, rozhodnout o něm však přísluší soudu prvního stupně, nikoli soudu odvolacímu.

11. Důvodné nejsou ani námitky odpůrkyně ohledně selektivnosti dalších řízení ve prospěch pouze jedné ze stran. Soud prvního stupně vycházel zcela správně ze skutečností z jemu známých dalších řízení, která jsou podstatná pro posouzení nároku uplatněného v tomto řízení, jehož podstatou je, že i přes soudní zákaz nadále dochází k protiprávnímu jednání vůči navrhovatelce. Pokud je ten, jehož se soudní zákaz týká, přesvědčen, že navrhovatelka porušuje jiný (jí uložený) soudní zákaz, bude muset sám zahájit řízení, ve kterém bude uvádět naopak pro něj významné skutečnosti a soud zohlední pro něj relevantní řízení.

12. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za splněnou podmínku potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením, která je dostatečně odůvodněna již okolnostmi věci, kdy reálně hrozí zvyšování újmy na straně navrhovatelky. S ohledem na skutečnost, že předběžné opatření je vykonatelné doručením a že napadené usnesení bylo odpůrkyni doručeno již 10. 12. 2025, je obsoletní námitka odpůrkyně o nepřiměřeně krátké lhůtě ke splnění povinnosti.

13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výroky I. a II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 145 o. s. ř. v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).