VSPH 3 Co 17/2026-460

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelek: a) Jméno navrhovatelky A., IČO IČO navrhovatelky A ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa navrhovatelky A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno navrhovatelky B., IČO IČO navrhovatelky B ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa navrhovatelky B ⟪LB:lb_005⟫ obě zastoupené advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ odpůrkyni: Jméno odpůrkyně., IČO IČO odpůrkyně ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa odpůrkyně ⟪LB:lb_010⟫ o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatelek proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2026, č. j. 12 Nc 301/2026-441,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje s výjimkou povinnosti zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doméně Anonymizováno.io, ohledně níž se mění tak, že se nařizuje toto předběžné opatření:

Odpůrkyně je povinna zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doméně Anonymizováno.io.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. zrušuje.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla žalované (dále již jen správně „odpůrkyni“) uložena povinnost zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doménách II. řádu s názvem „Anonymizováno“ bez ohledu na doménu I. řádu, ve výroku II. uložil žalobkyním (dále již jen správně „navrhovatelkám“) povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč na tam specifikovaný účet a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně nejprve připomněl, že navrhovatelky podaly v krátké době již druhý návrh na nařízení předběžného opatření týkající se stejné problematiky, přičemž dne 9. 12. 2025 nařídil v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 301/2025 předběžné opatření, kterým odpůrkyni jako poskytovateli přístupu k internetu uložil povinnost zdržet se poskytování služeb umožňujících přístup na internetové stránky na doménách Anonymizováno.to a Anonymizováno.to, které nabízejí neoprávněné zpřístupnění autorských děl, ke kterým mají autorská práva navrhovatelky. Tento návrh odůvodnily navrhovatelky tím, že neznámý provozovatel těchto stránek po provedené blokaci přesunul nelegální obsah na novou stránku s doménou Anonymizováno.io, blokaci tak obchází a pokračuje v protiprávním jednání, a proto navrhovatelky požadují blokaci všech stránek s doménou „Anonymizováno“. Pokud by totiž byla blokace vždy omezena jen na konkrétní doménu, navrhovatelky by musely opakovaně iniciovat nové soudní řízení při registraci nové domény se změněnou koncovkou, takový postup by nevedl k efektivní ochraně práv a neúměrně by zatížil navrhovatelky i soudy.

3. Dále soud prvního stupně shrnul, že navrhovatelky působí jako komerční televizní vysílatelé a poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, každá spravuje řadu kanálů, vytváří a licencuje rozsáhlou seriálovou tvorbu a provozuje videotéky s předplaceným přístupem, do obsahu služeb investovaly souhrnně částky přesahující miliardu korun ročně. Dle jejich tvrzení lze na platformách odpůrkyně přímo přehrát více než 6 000 epizod jejich děl včetně titulů publikovaných bezprostředně po předpremiéře na jejich zákonných platformách. Úvodní stránky pirátských platforem aktivně propagují nové epizody či seriály z produkce navrhovatelek a na obou webech se nachází množství děl dalších nositelů práv. Uživatelé jsou motivováni k registraci, ale služby jsou dostupné i bez ní. Provoz obou webů je anonymní, chybí identifikace provozovatele, kontaktní údaje či funkční interní komunikační kanály a držitele domén nelze zjistit z veřejných registrů. Navrhovatelky také poukázaly na „embedding“, tedy že díla nejsou uložena přímo na předmětných doménách, ale jsou přehrávány z jiné domény Anonymizováno.com, přičemž platformy je vkládají pomocí integrovaného přehrávače a doména Anonymizováno.com není pro běžné uživatele veřejně přístupná, má být neoficiálně vlastněna úložištěm Anonymizováno.ac, které je v zahraničních zdrojích spojováno s pirátským obsahem. Podle navrhovatelek jsou předmětné domény provozovány za účelem zisku, jelikož stránky obsahují agresivní monetizační praktiky, anonymní provozovatel generuje z reklamy příjem a buduje i nemajetkový prospěch. Odpůrkyně je dle evidence ČTÚ jedním z významných poskytovatelů přístupu k internetu v České republice, její služba umožňuje zákazníkům přístup na uvedené pirátské weby. Navrhovatelky svůj návrh opřely o § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona transponující čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES a odkázaly na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-314/12. V rovině české judikatury odkázaly na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Co 73/2022, ve kterém byla ve skutkově obdobné věci potvrzena blokace celé domény vůči poskytovateli internetového připojení a s odkazem na § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žádají shodné posouzení i nyní, neboť jde o řádově rozsáhlejší zásah a anonymní provoz. Odkázaly také na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Co 21/2024 a rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021.

4. Soud prvního stupně s odkazem na § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona, § 74 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a § 75c o. s. ř. uvedl, že dospěl i v této věci k obdobnému závěru jako u dříve nařízeného předběžného opatření, že navrhovatelky osvědčily většinu podstatných tvrzení o okolnostech potřebných pro posouzení důvodnosti návrhu, zejména existenci práv navrhovatelek k předmětným audiovizuálním dílům, existenci neoprávněného zásahu do těchto práv a vznik majetkové (ušlý zisk v důsledku poklesu sledovanosti) i nemajetkové (odliv diváků, ztráta exkluzivity jednotlivých autorských děl) újmy. Soud prvního stupně přesto přistoupil k zamítnutí návrhu, a to z důvodu nepřiměřenosti požadovaného předběžného opatření. Nárok, který navrhovatelky nyní požadují se totiž týká nejen neznámého provozovatele předmětných webových stránek, ale i všech dalších - současných i budoucích provozovatelů řádných a legálních internetových stránek, které použijí uvedená slova ve své doméně. Jde tak o vážný stav s důsledky, které lze stěží nyní předvídat, ale hrozí situace, že legální provozovatelé budou bezdůvodně blokováni a vynaloží náklady na vznik a provoz legálních stránek, které tak budou zmařeny a také zákazníci budou nedůvodně omezeni v možnosti navštěvovat legální stránky, kterém nemají s předmětným rušitelem práv navrhovatelek nic společného. Požadované opatření by navíc nezabránilo dalšímu nelegálnímu šíření autorských děl, neboť stejně jako neznámý provozovatel předmětných stránek obchází předchozí blokaci tím, že obmění podobu domény, mohl by snadno obejít i nyní navrhovanou blokaci tím, že mírně obmění blokovanou část domény, např. tak, že užije doménu „Anonymizováno“ či „Anonymizováno“ apod. Výrok III. o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšné odpůrkyni žádné náklady nevznikly.

5. Usnesení do výroku I. napadly odvoláním navrhovatelky. Namítly, že co se týče šíře petitu a možných dopadů na provozovatele legitimních projektů, soud prvního stupně opomenul čestné prohlášení společnosti právnická osoba., z něhož se podává, že prověřila existenci a využití domén II. řádu s názvem „Anonymizováno“ napříč dostupnými doménami I. řádu a ověřila, že tento název je výhradně používán k provozu předmětné pirátské platformy a v rozhodné době nebyly zjištěny jiné samostatné webové projekty dalších osob, které by na jiné koncovce pod shodným označením „Anonymizováno“ nabízely odlišný, legitimní obsah. Úvaha o blokaci nezávadných stránek tak nemá oporu v osvědčeném skutkovém stavu - žádné takové k datu podání návrhu neexistovaly. Poukázaly také na to, že i kdyby se v budoucnu pod shodným názvem s odlišnou koncovkou objevil legitimní obsah třetí osoby, nejde o argument pro zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, jelikož s případnou změnou skutkových okolností o. s. ř. počítá a umožňuje předběžné opatření zrušit a pamatuje i na případnou újmu způsobenou předběžným opatřením. Co se týče funkčnosti předmětného návrhu, upozornily navrhovatelky na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-314/12, ze které vyplývá, že blokace musí vést alespoň ke ztížení nedovolených prohlížení předmětů ochrany a ke skutečnému odrazení uživatelů internetu, které využívají služeb toho, jemuž má být zákaz uložen. I pokud tak navrhované předběžné opatření nebude moci vést za určitých okolností k úplnému ukončení porušení práva duševního vlastnictví, nelze jej považovat za neslučitelné s požadavkem spravedlivé rovnováhy. Skutečnost, že navrhovanou povinnost lze obcházet změnou domény II. řádu nemůže být důvodem k nevyhovění návrhu, neboť postačuje, pokud uložená povinnost vede alespoň ke ztížení prohlížení autorského obsahu navrhovatelek a v prostředí internetu lze prakticky u každého technického opatření namítat určitou míru možného obcházení. Výklad soudu prvního stupně současně považují za rozporný s požadavkem účinné a efektivní ochrany práv duševního vlastnictví ve smyslu směrnice 2004/48/ES, neboť přístupem soudu se ochrana práv navrhovatelek dostává do „bludného kruhu“, když soud nevyhoví ani úzkému ani širšímu opatření z důvodu, že můžou být obcházeny, ve svých důsledcích tak tento přístup vede k odepření spravedlnosti. Pokud soud prvního stupně navíc vycházel z toho, že porušování autorských práv navrhovatelek bylo osvědčeno, byl povinen poskytnout navrhovatelkám aspoň takovou míru ochrany, která odpovídá osvědčenému zásahu, tj. návrhu alespoň částečně vyhovět v rozsahu konkrétně identifikované domény, na níž bylo porušování práv osvědčeno. Tak tomu učinil Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 1 Nc 34/2025-26. Navrhovatelkami navržené vymezení povinností navíc nepředstavuje nahodilé či excesivně široké rozšíření nároku, nýbrž funkční reakci na absenci výslovného mechanismu tzv. dynamické blokace v českém právu, přičemž uvedený pojem vysvětlily a odkázaly na evropskou judikaturu. Navrhly proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelek je částečně důvodné.

7. Předně odvolací soud považuje za potřebné uvést, že pro odvolací řízení je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení (k tomu srov. závěry usnesení Vrchního soudu ze dne 26. 11. 2013, č. j. 3 Cmo 306/2013-96: „Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích uvedených v § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem, na jejich základě soud, aniž by vůbec umožnil odpůrci se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků, a není jím předurčován průběh procesu samotného ani výsledek řízení ve věci samé.“).

8. Dále je třeba uvést, že podle 74 odst. 1 o. s. ř. platí, že „Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.“. Z citovaného ustanovení se podává, že soud může využít prostředku předběžného opatření (shodně podle § 102 o. s. ř. ve stadiu po zahájení řízení a podle § 74 a násl. o. s. ř. ve stadiu před zahájením řízení ve věci samé), je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků. Je nepochybné, že tohoto prostředku soud může využít v těch případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení (tedy úprava poměrů účastníků pro dobu, než bude rozhodnuto ve věci, musí být naléhavá), zejména k zamezení vzniku škody či jiné újmy, popřípadě k jejímu rozšiřování. Zda jde o takový případ, přenechává zákon k úvaze soudu. (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 1993, sp. zn. 3 Cmo 234/93). Samotný nárok přitom nemusí být spolehlivě prokázán, rozhodující skutečnosti musí být osvědčeny. Omezení musí splňovat požadavek přiměřenosti.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že předběžné opatření v celé navržené šíři nelze považovat za přiměřené. Přiměřenost návrhu je, jak je uvedeno výše, jedním z předpokladů vyhovění návrhu a spočívá mj. v tom, že je dána jeho přímá souvislost s vytýkaným zásahem do práv navrhovatelek (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997, sp. zn. 3 Cmo 35/97). V daném případě je, jak správně dovodil i soud prvního stupně, stěžejní, že navrhovatelky požadují, aby byl odpůrkyni uložen zákaz poskytování služeb elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doménách II. řádu s názvem „Anonymizováno“ bez ohledu na doménu I. řádu, nicméně tím rozšířila požadavek zákazu nejen vůči internetovým stránkám, ke kterým osvědčily, že k zásahu do jejich autorských práv zasahují (Anonymizováno.io), ale i ke všem internetovým stránkám, které obsahují název „Anonymizováno“ bez ohledu na to, zda je jejich obsah legitimní či nikoliv. Co se týče argumentu navrhovatelek, že soud prvního stupně nepřihlédl k návrhu přiloženému čestnému prohlášení právnická osoba., kterým má být osvědčeno, že tento název je výhradně používán k provozu předmětné pirátské platformy a do dne podání návrhu nebyly zjištěny žádné další webové projekty osob, které by pod označením „Anonymizováno“ nabízely legitimní obsah, odvolací soud uvádí, že není podstatné, že aktuálně nikdo toto označení pro legitimní účely neužívá, podstatné je, že takto nařízené předběžné opatření by se mohlo dotknout i budoucích uživatelů tohoto označení, kteří by pod ním chtěli sdílet legální obsah, a to po celou dobu trvání jeho účinků, tedy nebyla by naplněna právě podmínka souvislosti s vytýkaným zásahem (přičemž navíc není ani možné zajistit obecné povědomí všech potencionálních budoucích uživatelů o existenci takového předběžného opatření). Navrhovatelky nařízení předběžného opatření požadovaly i s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 2 Co 73/2022-109, ve kterém byla dle jejich tvrzení ve skutkově obdobné věci potvrzena blokace celé domény vůči poskytovateli internetového připojení, což ale neodpovídá skutečnosti, neboť i v tamní věci byla předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se poskytování služeb přístupu k internetovým stránkám provozovaným (jen) na doméně „filmplanet.to“, tj. zákaz se týkal konkrétně specifikované domény, na které se nelegální obsah již vyskytoval, nikoliv obecně domén s názvem „Anonymizováno“ bez ohledu na znění domény I. stupně (obdobně tomu bylo i v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2026, č. j. 3 Co 7/2026-60, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 1 Nc 31/2025-45, kdy bylo vyhověno návrhu na nařízení předběžného opatření podaném shodnými navrhovatelkami na uložení povinnosti zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doménách https://Anonymizováno.to a https://Anonymizováno.co). Ani skutečnosti vyplývající z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-314/12, nemění nic na závěru, že zákaz má směřovat vůči takovým internetovým stránkám, resp. konkrétním doménám, ohledně kterých lze osvědčit, že na nich již nelegitimní obsah sdílen byl, resp. že jejich prostřednictvím došlo k zásahu do autorských práv navrhovatelek, nikoli obecně vůči všem doménám obsahující konkrétní název. To ostatně lze dovodit i ze závěru Soudního dvora, že lze „…poskytovateli internetového připojení prostřednictvím příkazu vydaného soudem zakázat poskytovat zákazníkům přístup k webovým stránkám, na nichž jsou online zpřístupňovány předměty ochrany bez souhlasu nositelů práv…“.

10. Co se týče argumentace navrhovatelek ohledně funkčnosti podaného návrhu, odvolací soud uvádí, že si dle jeho názoru nesprávně vyložily úvahy soudu prvního stupně, neboť ten neuzavřel, že předběžná opatření ve věcech tohoto typu musí vždy vést k úplnému ukončení porušování práva duševního vlastnictví, naopak poukázal právě na to, že je vždy třeba zákaz směrovat pouze vůči doménám, ohledně jejichž obsahu je protiprávní stav osvědčen (což vlastně samo o sobě nikdy nemůže vést ke stoprocentní definitivě) a také na to, že navrhovatelky podaly obecnější, resp. širší návrh, aby nebylo tak snadné uloženou povinnost obcházet, ale dle jeho názoru nejen, že u takto široce podaného návrhu není splněna podmínka přiměřenosti (což je pro posouzení této věci to nejpodstatnější), ale navíc ani takovým zákazem by stejně nebylo možné docílit nemožnosti dalšího obcházení uložené povinnosti.

11. Dle odvolacího soudu je ale důvodná argumentace navrhovatelek o možnosti soudu prvního stupně zúžit navrhovaný petit za situace, kdy nepřiměřenost navrhovaného předběžného opatření spatřoval v tom, že shledal navrhovaný petit příliš širokým, ale jinak je z odůvodnění zřejmé, že ve vztahu ke konkrétní doméně Anonymizováno.io měl podmínky pro nařízení předběžného opatření za splněné. V takovém případě totiž lze přistoupit k částečnému vyhovění návrhu v rozsahu, který soud považuje za důvodný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 800/2011). Odvolací soud souhlasí s tím, že navrhovatelky ve vztahu k této doméně dostatečně osvědčily nárok samotný, tj. to, že mají výhradní autorská majetková práva k v návrhu uvedeným audiovizuálním dílům, která jsou dostupná na doméně Anonymizováno.io, kde jsou bez oprávnění zpřístupňovány a je možné je na uvedených platformách přehrát, a takové jednání tedy může být ve věci samé posouzeno jako zásah do jejich práv. Navrhovatelky také osvědčily, že nebylo možné zjistit provozovatele předmětných platforem, a proto přistoupily k možnosti podle § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona obrátit se se svým návrhem na poskytovatele služeb (srov. čl. 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/29/ES ze dne 22. 5. 2001, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti). Naplněna byla dle odvolacího soudu i podmínka potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatření, která je dostatečně odůvodněna již okolnostmi věci, kdy reálně hrozí zvyšování újmy na straně navrhovatelek, a to jak majetkové škody v podobě ušlého zisku, tak i nemajetkové újmy v podobě odlivu diváků či ztrátě exkluzivity jednotlivých autorských děl, což navrhovatelky ostatně tvrdily i osvědčily.

12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavřel, že sice nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření v tak širokém rozsahu, jaký navrhovatelky požadovaly, tedy vůči všem doménám II. řádu s názvem „Anonymizováno“ bez ohledu na doménu I. řádu, ale byly splněny alespoň vůči konkrétní doméně Anonymizováno.io, a proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil s výjimkou povinnosti zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doméně Anonymizováno.io, a ohledně této části návrhu napadené usnesení změnil a předběžné opatření nařídil, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že odpůrkyni bylo přes úpravu doručování v § 74g o. s. ř. doručeno jak napadené usnesení soudu prvního stupně s návrhem na nařízení předběžného opatření (doručenka připojena k č. l. 443 spisu), tak podané blanketní odvolání s doplněním (doručenka připojena k č. l. 457), takže je možno vycházet z toho, že byla s návrhem seznámena a měla možnost se k němu i k argumentaci navrhovatelek vyjádřit (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, č. j. Pl ÚS 16/09-1).

13. Výrok III. napadeného usnesení odvolací soud zrušil bez dalšího jako předčasný, když o nákladech řízení o nařízení předběžného opatření v prvním stupni i před odvolacím soudem rozhodne soud prvního stupně podle § 145 o. s. ř. v souvislosti s rozhodnutím, jímž řízení u něho skončí.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).