VSPH 4 Cmo 124/2026-315

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČ: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 193/2025 – 246 ze dne 20. ledna 2026 (resp. v tomto odvolacím řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků), o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 76 Cm 105/2022-297 ze dne 25. května 2026,

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se žalované přiznává osvobození od soudních poplatků za dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 193/2025-246 ze dne 20. ledna 2026 v rozsahu 50 %.

1. Soud prvního stupně svým usnesením z 25. 5. 2025 zamítl návrh žalované z 10. 4. 2026 dle ust. § 138 o. s. ř. K zaplacení soudního poplatku za včasné dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 193/2025-246 z 20. 1. 2026 ve výši 56 000 Kč byla žalovaná vyzvána usnesením krajského soudu z 30. 3. 2026 č. j. 76 Cm 105/2022-267. Z jinak náležitého odůvodnění vydaného usnesení se podává, že osvědčené majetkové a příjmové poměry žalované nejsou takové, aby přiznání byť jen částečného osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Vykázaný průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 42 292 Kč považuje soud prvního stupně ke splnění zákonné poplatkové povinnosti žalovanou za podané dovolání za dostatečný, a to i při zohlednění jejich nezbytných výdajů spojených s péčí o dvě nezletilé děti (13 a 8 let). Krajskému soudu k učiněné výzvě z 20. 4. 2026 navíc úplně nevyjevila majetkové a příjmové poměry: v doložených dokladech a listinách absentují výpisy vztahující se k účtu žalované vedenému u právnická osoba pod č. č. účtu a u právnická osoba pod č. č. účtu. Ačkoliv z doložených výpisů z účtu je zřejmá platba žalované za dálniční známku a pojištění osobního motorového vozidla Toyota Yaris, jeho vlastnictví k výzvě soudu rovněž nijak neosvědčila.

2. Předmětem dovolacího řízení je nárok žalobce na určení vlastnického práva celkem ke třem bytovým jednotkám.

3. Žalovaná podala včasné odvolání směřující proti usnesení z 25. 5. 2026. Odvolacímu soudu bylo navrženo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel zdůrazňuje objektivní nemajetnost bránící splnění poplatkové povinnosti za podané dovolání v celém vyměřeném rozsahu. Zdůrazňuje nesprávné a neúplné posouzení podaného návrhu dle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně. V reakci na vydané usnesení soudu prvního stupně z 25. 5. 2026 dokládá aktuální výpis ze spořícího účtu vedeného u právnická osoba pod č. č. účtu, na kterém je nulový zůstatek a jehož zrušení brání zahájená exekuce na její majetek, dále výpis z účtu vedeného u právnická osoba pod č. č. účtu, který je kreditní s měsíčním čerpáním kreditu ve výši cca 3–5 tis. Kč a konečně doklad o vlastnictví osobního vozidla Toyota Yaris, RZ: SPZ, jehož vlastníkem není ona, ale paní Anonymizováno.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014). Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

5. Je bezpochyby projevem zásady rovnosti (vyjádřené v ústavní rovině v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, v rovině zákonné pak v ust. § 18 o. s. ř.), že právo požádat o osvobození od soudních poplatků má každý účastník bez ohledu na jeho status či právní formu.

6. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků v individuálních případech soudem dle ust. § 138 o. s. ř. se přihlíží k celkovým majetkovým poměrům účastníka, k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování apod. U účastníků podnikatelů (jak fyzických, tak právnických osob) je možné brát v úvahu povahu jejich podnikatelské činnosti, stav a strukturu majetku, platební schopnost apod. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen platit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením).

7. Odvolacím soudem je třeba předně uvést, že obsah podaného dovolání žalované nevede odvolací soud prima vista k domněnce o svévolném nebo zřejmě bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva. Zneužití procesních práv účastníky jako důvod pro odepření osvobození od soudního poplatku (§ 138 o. s. ř.), potažmo i od ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), bude ostatně soudní praxí uplatněno zcela výjimečně. Dle renomované komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 953) jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno, nebo je zjevné, že důvodem podání návrhu je činit druhému účastníků obtíže, aniž návrh sám má nějakou naději na úspěch. Takovou zcela jednoznačnou predikci však v posuzovaném případě z obsahu včas podaného dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 193/2025-246 z 20. 1. 2026 činit nelze.

8. Skutečnosti uváděné v řízení a okolnosti případu sice neosvědčují, že by v daném případě byly naplněny podmínky ust. § 138 o. s. ř., umožňující přiznat žalované osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu; možné je však přiznání částečného osvobození.

9. K výši soudního poplatku za podané dovolání odvolací soud především připomíná, že předmětem vedeného řízení bylo určení vlastnického práva žalobce celkem ke 3 bytovým jednotkám, z nichž 2 jsou zapsány na stejném listu vlastnictví. Dle pravidel obsažených v ust. § 6a odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a Položce 23 odst. 1 písm. b) jeho přílohy, činí soudní poplatek za podané dovolání proti rozsudku částku 28 000 Kč. Nápravu nesprávné výzvy (usnesení) soudu prvního stupně č. j. 76 Cm 105/2022-267 z 30. 3. 2026 učiní krajský soud postupem dle ust. § 12 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

10. Doloženými listinami i z otevřených zdrojů (www.justice.cz) má odvolací soud za osvědčené, že žalované ve výkonu běžné podnikatelské či výdělečné činnosti nebrání žádná úřední překážka (insolvenční řízení, zákaz činnosti apod.). Pokud jde o její majetkové a příjmové poměry, nevlastní žádné nemovitosti ani cennější movité věci či osobní automobil. Pečuje o dvě nezletilé děti, na které jejich otec (Anonymizováno) neplní vyživovací povinnost uloženou soudem; její vymožení je předmětem exekuce zahájené žalovanou dne 10. 4. 2026 u Exekutorského úřadu adresa, soudní exekutor Jméno exekutora. Žalovaná je v hlavním pracovním poměru zaměstnaná jako mzdová účetní v právnická osoba, kde v 1.Q r. 2026 dosahuje čistého měsíčního příjmu 42 292 Kč. Doložené příjmy žalované – ze všech zdrojů – dosahovaly ve zdaňovacím období r. 2025 částky 713 469 Kč/hrubého. Žalovaná doloženými výpisy z účtu osvědčila pravidelné měsíční výdaje (náklady na bydlení, potraviny, běžná kosmetika, obědy a školní potřeby nezletilých dětí) ve výši přesahující 30 000 Kč/měsíčně. Aktuální peněžní zůstatky žalované na bankovních účtech vedených u právnická osoba a právnická osoba jsou zanedbatelné.

11. Ohledně objektivní příjmové možnosti žalované ke splnění zákonné poplatkové povinnosti 28 000 tis. Kč za podané dovolání proti rozsudku z 20. 1. 2026 odvolací soud na základě výše osvědčených skutečností uvádí, že její majetkovou a příjmovou situace lze označit za způsobilou pouze zčásti. Z veřejně přístupných registrů nebyla zjištěna žádná úřední překážka bránící žalované ve výkonu podnikatelské či jiné výdělečné činnosti. Dosahuje sice dle daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 2025, ročního příjmu cca 713 469 tis. Kč brutto, ten je však spotřebováván pravidelnými oprávněnými měsíčnímu výdaji a její aktuální peněžní disponibilní zdroje jsou zcela minimální. Nevlastní rovněž žádný cennější majetek vhodný ke zpeněžení. Solventnost žalované je dále snižována osobami závislými na ní výživou (2 nezletilé děti), na které jejich otec dobrovolně neplní stanovenou vyživovací povinnost.

12. Lze tedy uzavřít, že dosahované příjmy žalované ani její majetkové poměry nejsou zcela dostatečné natolik, aby jí okamžitá úhrada soudního poplatku za podané dovolání v celé jeho zákonné výši nezpůsobovala nepřiměřené potíže a předem vyloučila možnost nežádoucího rdousícího efektu při uplatnění práva na spravedlivý proces a přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních prav a svobod) či při nezbytné obživě sebe a osob na ní závislých. Vrchní soud má konečně za to, že s ohledem na výše osvědčené majetkové a příjmové poměry žalované budou uvedené ústavní limity zachovány při osvobození od soudního poplatku v rozsahu 30 %.

13. Výše uvedené skutečnosti proto vedou odvolací soud k závěru, že žalovaná disponuje možnostmi dostatečnými alespoň k částečnému splnění poplatkové povinnosti v rozsahu 14 000 Kč; o úplném osvobození i s ohledem na výše uvedené zákonné kautely uvažovat nelze.

14. Vrchní soud v Praze proto ve světle všech zmíněných skutečností jako přiměřené a účelné shledává osvobození žalované od soudních poplatků v rozsahu 50 %, když pro osvobození úplné nebo v ještě větším rozsahu žádné zvlášť závažné důvody nebyly shledány. Usnesení soudu prvního stupně proto podle § 220 o. s. ř. odpovídajícím způsobem změnil.

15. Věc se vrací soudu prvního stupně k dalším úkonům v dovolacím řízení.

Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.