VSPH 5 Cmo 52/2026-88

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, narozená Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená obecným zmocněncem tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ narozený 9. 10. 1950 ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti žalovaným: 1) tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno tituly za jménem, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2) právnická osoba., IČO IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 3) Obec adresa, IČO IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ 4) tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ 5) Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno v adresa, IČO IČO ⟪LB:lb_015⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_016⟫ 6) tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly za jménem, IČO IČO ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_018⟫ 7) Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_019⟫ 8) tituly před jménem adresa, IČO IČO ⟪LB:lb_020⟫ sídlem adresa, adresa ⟪LB:lb_021⟫ 9) adresa, IČO IČO ⟪LB:lb_022⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_023⟫ 10) právnická osoba., IČO IČO ⟪LB:lb_024⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_025⟫ o náhradu škody a nemajetkové újmy podle § 147 odst. 2 insolvenčního zákona, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. března 2026, č. j. 76 ICm 1/2024-76,

I. Usnesení se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 3. 2026 v bodu I. výroku zastavil řízení. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči všem věřitelům přihlášeným do jejího insolvenčního řízení náhrady škody a nemajetkové újmy podle § 147 insolvenčního zákona v celkové výši 2 000 000 Kč. Usnesením ze dne 8. 11. 2024 soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 60 000 Kč. Dne 21. 11. 2024 žalobkyně požádala o osvobození od poplatkové povinnosti.

3. Soud návrhu na osvobození od soudních poplatků nevyhověl. V usnesení č. j. 76 Cm 1/2024-53 ze dne 20. 5. 2025 uvedl, že v případě žaloby se jednalo o zjevně svévolné uplatnění práva, když se žalobkyně domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy vůči všem insolvenčním věřitelům, aniž by rozlišila, zda současně podali insolvenční návrh. Žalobkyně v insolvenčním řízení tvrdila oproti svým závazkům svoji majetnost, v řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy naopak tvrdila vznik škody na základě přihlášených (často vykonatelných) pohledávek věřitelů do jejího insolvenčního řízení. Soud považoval žalobu (i přes výzvu k odstranění vad žaloby) za neurčitou, když nebylo zřejmé, jaká škoda byla žalobkyni způsobena ani příčinná souvislost mezi podáním přihlášky insolvenčního věřitele a nemajetkovou újmou žalobkyně. Osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti v daném případě by podle názoru soudu představovalo zneužití práva k šikaně věřitelů. Žalobkyně podle soudu neměla prostředky na zaplacení soudního poplatku z žaloby z důvodu své snahy zamezit zpeněžení svého pozemku v Praze. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením č. j. 5 Cmo 81/2025-64 ze dne 1. 10. 2025 potvrdil usnesení soudu o nepřiznání osvobození od poplatkové povinnosti žalobkyni.

4. Přípisem ze dne 14. 10. 2025 na č. l. 67 spisu soud opětovně poskytl žalobkyni lhůtu pro zaplacení soudního poplatku. Žalobkyně navrhla zrušení usnesení a opětovně požádala o osvobození od poplatkové povinnosti. Ekonomická situace žalobkyně nedoznala změn. Novou žádost proto soud považoval za obstrukční jednání s tím, že o žádosti již nebude rozhodovat. Poplatková povinnost nebyla ve lhůtě splněna, soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaným žádné náklady řízení nevznikly.

5. Žalobkyně podala proti usnesení včas odvolání a navrhla, aby je odvolací soud zrušil. Odvolání odůvodnila tím, že soud při úvaze o osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti nedostatečně zkoumal její majetkové poměry a porušil její právo na přístup k soudu. Dále žalobkyně rozsáhle zrekapitulovala dosavadní skutkový stav a okolnosti podání žaloby.

6. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o SP): „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

8. Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o SP), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 zákona o SP), je lhůta zachována, jen když peněžní prostředky jsou nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně o SP) zastaví.

9. Ústavní soud pak v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.

10. Žalobkyni vznikla podáním žaloby, doručené soudu dne 28. 9. 2024, poplatková povinnost ve výši 60 000 Kč podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o SP a položky 1 bodu 1b) a položky 3 bodu b) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu tohoto zákona.

11. Usnesením č. j. 76 Cm 1/2024-21 ze dne 8. 11. 2024, doručeným žalobkyni do datové schránky jejího právního zástupce dne 17. 11. 2024, soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby položky 1 bodu 1b) a položky 3 bodu b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 60 000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení. Současně byla žalobkyně poučena, že v případě, že nebude uložená poplatková povinnost ve stanované lhůtě splněna, soud řízení zastaví. O návrhu žalobkyně na osvobození od poplatkové povinnosti soud rozhodl usnesením ze dne 20. 5. 2025 na č. l. 53 tak, že jí osvobození od poplatkové povinnosti nepřiznal. Toto usnesení bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 81/2025-64 ze dne 1. 10. 2025. Následně byla žalobkyně přípisem soudu na č. l. 67 ze dne 14. 10. 2025 opětovně vyzvána ke splnění poplatkové povinnosti. Žalobkyně podáním na č. l. 68 a násl. spisu opět požádala o osvobození od poplatkové povinnosti, aniž by došlo ke změně okolností, za kterých bylo vydáno usnesení o uložení poplatkové povinnosti, resp. usnesení o nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.

12. S ohledem na to, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek, soud prvního stupně postupoval správně, když řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona o SP. V souladu s § 146 odst. 2 první věty o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaných, kterým však žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správné.

13. Nebylo zjištěno, že by žalovaným vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byla povinna hradit žalobkyně dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.