VSPH 5 Cmo 84/2026-87

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Evy Hodanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B Jméno žalované C Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno., IČO IČO žalované C ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované C ⟪LB:lb_010⟫ 3. Jméno žalované D, narozený Datum narození žalované D ⟪LB:lb_011⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_012⟫ 4. Jméno žalované E, narozený Datum narození žalované E ⟪LB:lb_013⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_014⟫ 5. Jméno žalované F, narozený Datum narození žalované F ⟪LB:lb_015⟫ bytem Adresa žalované F ⟪LB:lb_016⟫ všichni žalovaní zastoupeni advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_017⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_018⟫ o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2026, č. j. 77 Cm 87/2024-77

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Soud prvního stupně napadeným usnesení nepřipustil vstup žalované 2. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně. Odkázal na úpravu obsaženou v § 93 odst. 1 a 2 a v § 90 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaná 2. již je účastnicí řízení, přičemž toto její postavení v řízení plyne z dispozičních oprávnění žalobkyně zakotvených v § 90 o. s. ř. Okruh účastníků vymezuje žalobkyně jako tzv. pán sporu. Pokud tedy žalovaná 2. je již účastnicí na straně žalované, nemůže být zároveň účastnicí na straně žalobkyně, a to ani účastnicí vedlejší, neboť občanský soudní řád takový postup nepřipouští. Již tento fakt je podle soudu prvního stupně dostatečným důvodem pro nepřipuštění vedlejšího účastenství žalované 2. v daném řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že zde absentuje právní zájem na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř., který je předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství. Z vyjádření žalované 2. ze dne 7. 12. 2025 totiž plyne její nesouhlas s nárokem žalobkyní uplatněným, v důsledku čehož by stěží bylo možno dovodit, že by tatáž osoba chtěla žalobkyni v daném řízení jakkoli podporovat. Postoj žalované 2. je zcela opačný než podpora žalobkyně v řízení, což právní zájem žalované 2. na výsledku řízení neodůvodňuje. Vedlejší účastenství nelze nadto založit proti vůli účastníka, který má být v řízení podporován, přičemž žalobkyně se vstupem žalované 2. do řízení jako vedlejší účastnice na její straně vyslovila nesouhlas. Na základě uvedeného soud prvního stupně vstup žalované 2. do řízení podle § 93 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil.

2. Žalovaná 2. podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání podala z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o. s. ř., které bez bližšího odůvodnění pouze vyjmenovala.

3. Odvolací soud, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

4. Podle § 93 o. s. ř. se může jako vedlejší účastník vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku; do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu, přičemž o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.

5. Jak ze zákonného vymezení a z ustáleného výkladu uvedeného ustanovení vyplývá, vedlejší účastník je osobou odlišnou od účastníka řízení, tedy třetí osobou, která nevstupuje do sporu za účelem uplatnění vlastního procesního postavení hlavního účastníka, nýbrž za účelem podpory jedné ze sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013). Platí přitom pravidlo, že vedlejší účastenství je založeno již tím, že třetí osoba oznámí soudu, že do řízení vstupuje jako vedlejší účastník na straně některého z účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 33 Odo 976/2006). Toto pravidlo se logicky může uplatnit jen tehdy, jde-li skutečně o třetí osobu ve smyslu ustanovení § 93 o. s. ř. Z uvedeného je zřejmé a nepochybné, že účastník řízení sám tímto způsobem postavení vedlejšího účastníka nabýt nemůže, neboť jeho procesní postavení je již určeno ustanovením § 90 o. s. ř.

6. V daném případě žalovaná 2. podáním ze dne 7. 3. 2026 navrhla svůj vstup do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně z důvodu, že má právní zájem na jeho výsledku. Se zřetelem k tomu, co výše bylo uvedeno, však žalovaná 2. jako osoba, která již v řízení vystupuje v pozici hlavního účastníka, není a ani nemůže být vůči tomuto řízení osobou třetí. Podání ze dne 7. 3. 2026 nemohlo proto vyvolat účinky předpokládané ustanovením § 93 odst. 2 o. s. ř., neboť na oznámení žalované 2. o vstupu do řízení jako vedlejší účastnice je třeba pohlížet z hlediska institutu vedlejšího účastenství jako na podání právně neúčinné.

7. Žalobkyně nadto podáním ze dne 16. 3. 2026 vyslovila svůj nesouhlas s tím, aby žalovaná 2. na její straně v řízení jako vedlejší účastnice vystupovala. Odvolací soud připomíná, že z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že vedlejší účastenství nelze založit ani udržet proti vůli toho účastníka, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat. Smyslem vedlejšího účastenství je procesní pomoc podporovanému účastníku; tento účel nemůže být naplněn tehdy, nesouhlasí-li podporovaný účastník s tím, aby mu taková pomoc byla v řízení poskytována. Nejvyšší soud přitom opakovaně uzavřel, že souhlas podporovaného účastníka je nadřazen tvrzenému právnímu zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu a že vedlejší účastenství nemůže trvat proti výslovně projevené vůli tohoto účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 ICdo 9/2013, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017, či ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 385/2022). Za tohoto stavu věci by ani v případě, že by oznámení o vstupu učinila osoba jinak způsobilá stát se vedlejším účastníkem, nemohlo vedlejší účastenství na straně žalobkyně obstát.

8. Třebaže žalovaná 2. se v dané věci vedlejší účastnicí z důvodů výše vyložených vůbec nestala, neboť jako hlavní účastnice řízení není třetí osobou ve smyslu ustanovení § 93 o. s. ř., bylo z hlediska procesní jistoty namístě na její podání reagovat rozhodnutím soudu, jak se stalo napadeným usnesením, jímž byl vstup žalované 2. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně nepřipuštěn. Tímto usnesením byly totiž pro další řízení vyloučeny možné pochybnosti o tom, zda žalovaná 2. takové procesní postavení nabyla, případně zda s ní má být jako s vedlejší účastnicí jednáno.

9. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení je v jeho výroku správné a s potřebnou procesní určitostí vymezuje, že žalovaná 2. v řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně nevystupuje a vystupovat nemůže, rozhodl odvolací soud o potvrzení usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř.

10. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o podané žalobě.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).