VSPH 9 Cmo 38/2026-32

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ spolku: Anonymizováno., IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání spolku proti výrokům III. a IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2025, č. j. 87 Cm 3142/2024-18, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. ledna 2026, č. j. 87 Cm 3142/2024-29

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2025, č. j. 87 Cm 3142/2024-18, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. ledna 2026, č. j. 87 Cm 3142/2024-29 se a. ve výroku III. potvrzuje, b. ve výroku IV. mění tak, že stát nemá proti spolku Anonymizováno., právo na náhradu nákladů ustanoveného opatrovníka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 87 Cm 3142/2024-2, zahájil řízení o zrušení spolku s likvidací (výrok I.), ustanovil mu opatrovníka tituly před jménem, advokáta (dále jen „opatrovník“ - výrok II.), vyzval spolek, aby ve lhůtě 30 dnů odstranil důvody vedoucí k jeho zrušení tak, že podá návrh na zápis skutečností uvedených v § 25 a 29 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících, do spolkového rejstříku (výrok III.), aby do sbírky listin založil účetní závěrky za období od roku 2014 do současnosti a listiny osvědčující volbu statutárního orgánu a změny stanov (výrok IV.), aby ve stejné lhůtě doložil právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo spolku (výrok V.) a o splnění povinnosti podal soudu zprávu (výrok VI.).

2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o zrušení spolku (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování ve výši 8 228 Kč (výrok III.) a spolku uložil povinnost nahradit státu náklady vynaložené na odměnu opatrovníka ve výši 8 228 Kč (výrok IV.). Výrok I odůvodnil soud prvního stupně tím, že spolek splnil jeho výzvy, s výjimkou založení účetní závěrky za rok 2024. Protože zrušení spolku pouze pro její nezaložení by bylo nepřiměřenou sankcí, soud prvního stupně v souladu s § 16 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), řízení o zrušení obchodní korporace zastavil, neboť důvod pro vedení řízení odpadl. Odměnu opatrovníka určil soud prvního stupně dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za dva úkony právní služby, dva režijní paušály podle § 13 odst. 4 AT a náhradu za daň z přidané hodnoty. Výrok IV. odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady státu zavinil spolek tím, že do spolkového rejstříku nezapsal statutární orgán.

3. Proti výrokům III. a IV. tohoto usnesení podal spolek odvolání. Tvrdil, že včas reagoval na výzvu soudu, odstranil vytýkané nedostatky, přičemž jeho statutární orgán byl zapsán již v prosinci 2024. Podmínka zavinění na straně spolku tedy nebyla splněna. Spolek navrhl, aby odvolací soud zrušil výroky III. a IV. napadaného usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání obchodní korporace bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze proti výroku IV.

5. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

6. Výrok III. se týká pouze otázky, zda opatrovníkovi přísluší odměna a náhrada hotových výdajů a v jaké výši. V projednávané věci byl spolku ustanoven opatrovníkem advokát, jemuž proto přísluší odměna za zastupování, náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty. Otázku, zda bylo ustanovení opatrovníka spolku důvodné, odvolací soud při přezkoumání výroku III. neřeší, neboť případné pochybení soudu prvního stupně nemůže jít k tíži opatrovníka. Ze spisu se podává, že opatrovník skutečně učinil v řízení dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a jedno písemné vyjádření ve věci samé). Odměnu za tyto úkony, náhradu hotových výdajů i daň z přidané hodnoty soud prvního stupně správně vypočetl podle advokátního tarifu. Spolek ostatně proti těmto závěrům soudu prvního stupně nic nenamítal.

7. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III. jako věcně správné.

8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

9. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

10. Podle ustálené judikatury „o vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016). Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, „náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů (nebo ustanovený advokát) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (který měl ve věci úspěch). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí“. Stejné závěry uveřejnil Nejvyšší soud ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 94/2009 a R 109/2010.

11. Soud prvního stupně tedy postupoval nesprávně, jestliže na náhradu nákladů, které stát platil na odměně ustanoveného opatrovníka, aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., ačkoli měl použít § 149 odst. 2 o. s. ř. Náklady ustanoveného opatrovníka nese stát, neboť tu není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena jejich náhrada.

12. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že stát nemá proto obchodní korporaci právo na náhradu nákladů ustanoveného opatrovníka

13. Řízení ve věci samé je svou povahou řízením nesporným. Pokud se jedná o náklady účastníků řízení, tak zásadně platí, že v řízeních zahájených bez návrhu nese v souladu s § 23 z. ř. s. náklady každý z účastníků sám a nemá právo na jejich náhradu od jiného účastníka nebo od státu.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.