Vyhláška ministerstva sociální péče, kterou se vydávají předpisy k provedení zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty.

1152.

VYHLÁŠKA

ministerstva sociální péče

ze dne 5. června 1948,

kterou se vydávají předpisy k provedení zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty.

Podle ustanovení § 39 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty, vydává ministerstvo sociální péče v dohodě s příslušnými ministerstvy k provedení §§ 1 až 33, § 35, odst. 2 §§ 37 a 38 zákona tyto předpisy, které jsou pro národní výbory závazné:

Účel zákona.

Jedním z úkolů lidově demokratického státu je umožniti všem občanům slušnou existenci a napomáhati jim proto všemi prostředky ke zvýšení jejich životní úrovně. Je tedy jeho povinností pečovati i o vhodné ubytování obyvatelstva, ježto přístřeší náleží mezi základní životní podmínky každého jednotlivce.

Mezi zákonné prostředky, jimiž se snaží náš stát dosíci splnění tohoto úkolu, patří především zákon ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty (dále jen zákon), jehož účelem je snaha, aby sociální bytový prostor, který tu je, byl pokud možno spravedlivě rozdělen a aby i nově zřízených bytů se dostalo jen uchazečům nejpotřebnějším. Provádění zákona je svěřeno národním výborům jakožto orgánům jednotné lidové správy. Místní národní výbory vybavuje při tom zákon podstatně širší pravomocí, než tomu bylo dosud. Její výkon je však spojen s tím vetší zodpovědností. Místní národní výbory budou proto při provádění zákona povinny dbáti co nejúzkostlivěji jeho ustanovení a v jeho duchu rozhodovati o každém opatření rychle a věcně. Při tom musí se však obezřetně vyvarovati příkrého zásahu v případech sociálně odůvodněných tak, aby jasné sociální zaměření všech opatření dostalo jejich pečlivým a zodpovědným rozhodováním také opravdovou praktickou náplň.

Řízení bytového trhu.

1. Ustanovení §§ 1 až 33, § 35, odst. 2 §§ 37 a §§ 37 a 38 zákona upravují řízení bytového trhu. Předmětem tohoto řízení jsou byty, při čemž nerozhoduje, zda se jich užívá k bydlení nebo k jiným účelům nebo zda se jich vůbec neužívá.

2. Bytem ve smyslu zákona se rozumějí jednotlivá místnost nebo soubor místností, jsou-li podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a mohou-li sloužiti tomuto účelu jako samostatné bytové jednotky. Nedostatek kuchyně nebo vedlejších místností, jako na př. předsíně, záchodu a pod., není povaze místnosti nebo jejich souboru jako samostatné bytové jednotky na překážku. Jsou proto bytem podle zákona i t. zv. garçoniery, jakož i pokojíky ve svobodárnách.

3. Na povaze budovy ani na jejím účelu při tom nezáleží. Zákon se proto vztahuje na byty jak v obytných domech, tak i v jiných budovách; rovněž na byty ve vilách v letoviscích, jakož i v dřevěných chatách a jiných provisorních stavbách, lze-li jich podle posudku stavebního úřadu užívati bez újmy na zdraví jejich obyvatelů k bydlení po celý rok.

Byty, jichž se neužívá nebo které se uvolní.

Ohlašovací povinnost.

K § 1, odst. 1.

4. Byty, v nichž jejich uživatel nebydlí, se rozumějí nejen byty, jichž se neužívá vůbec (prázdné byty), nýbrž i byty, kterých se užívá jen po určitou část roku (letní nebo sezonní byty) nebo toliko občas, jakož i byty, které dal jejich uživatel jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

Podléhají proto ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 1 zákona byty,

a) které nejsou dány v užívání, tedy takové, jichž vůbec nikdo neužívá nebo jichž užívá jen po určitou část roku nebo toliko občas vlastník domu;

b) které jsou sice dány v uživání, avšak uživatel

aa) jich vůbec neužívá nebo užívá jich jen po určitou část roku nebo toliko občas, nebo

bb) je dal jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

5. Podle § 1, odst. 1, č. 2 zákona nutno hlásiti byty,

a) u nichž nastala skutečnost, na níž závisí zánik práva na jejich užívání, jako na př. byla-li zrušena nájemní smlouva nebo zemřel-li uživatel, jehož právo na užívání bytu bylo omezeno na dobu jeho života, a pod., nebo

b) které se jinak uvolnily, jako na př. vyklidil-li vlastník domu byt, jehož užíval ve svém domě, a pod.

6. Ohlašovací povinnost podle § 1, odst. 1, č. 3 zákona se týká bytů, daných v užívání nájemní smlouvou. Zemřel-li jejich nájemník, nutno je hlásiti tehdy,

a) není-li tu příslušníků jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a vstoupili buď přímo ze zákona (§ 6, odst. 1 zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb., o ochraně nájemníků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících — vyhláška ze dne 24. března 1934, č. 62 Sb., na Slovensku § 5, odst. 1 nařízení ze dne 25. dubna 1946, č. 54 Sb. n. SNR, o ochraně nájemníků), nebo z důvodu dědického práva v nájemní smlouvu, nebo

b) odmítly-li v zemích České a Moravskoslezské osoby uvedené pod písm. a), které nejsou zároveň dědici zemřelého nájemníka, do týdne poté, kdy zvěděly o jeho smrti, pokračovati v nájemním poměru (§ 4, odst. 1 vládního nařízení ze dne 26. června 1941, č. 248 Sb., o ochraně nájemníků proti výpovědi).

7. Zákon podrobuje ohlašovací povinnosti všechny byty, tedy i byty v domech státu a zemí, jakož i ty, na něž se podle § 33, odst. 1, č. 1 nevztahují ustanovení o přikazovacím právu místních národních výborů nebo pro něž bude rozhodnutím zemského národního výboru (pověřenectva) podle § 33, odst. 2 tato výjimka rozšířena.

Ohlašovací lhůty.

K § 1, odst. 2.

8. Byty uvedené v § 1, odst. 1, č. 2 zákona nutno hlásiti,

a) nastala-li u nich skutečnost, na které závisí zánik práva na jejich užívání,

aa) do 15 dnů poté, kdy tato skutečnost se stala právně účinnou (nabyla právní moci), jako na př. byla-li zrušena nájemní smlouva, a pod.;

bb) jinak do 15 dnů po vzniku této skutečnosti, jako na př. zemřel-li uživatel, jehož právo na užívání bytu bylo omezeno na dobu jeho života, a pod.;

b) uvolnily-li se jinak, do 15 dnů po tomto uvolnění, jako na př. vyklidil-li vlastník domu byt, jehož užíval ve svém domě, a pod.

9. U těchto bytů je nejčastějším důvodem vzniku ohlašovací povinnosti zrušení nájemní smlouvy. V takových případech je vlastník domu povinen ohlásiti byt, došlo-li ke zrušení smlouvy

a) soudní nebo mimosoudní výpovědí,

aa) do 15 dnů po projití lhůty, ve které mohl vlastník domu nebo nájemník podati proti výpovědi námitky, jestliže je nepodali (§§ 562 a 566 c. ř. s., na Slovensku §§ 624 a 637 zák. čl. I/1911), nebo

bb) do 15 dnů poté, kdy nabyl právní moci rozsudek, vydaný v řízení o podaných námitkách, jímž byla výpověď uznána za účinnou;

b) usnesením, kterým soud připustil podle předpisů o ochraně nájemníků výpověď, danou vlastníkem domu, do 15 dnů poté, kdy toto usnesení nabylo právní moci (§ 4, odst. 5 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 3, odst. 4 nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR);

c) odstoupením, do 15 dnů poté, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byla smlouva uznána za zrušenou (§§ 1117 a 1118 obč. zák., § 3, odst. 1 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 2, odst. 1 nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR);

d) mimosoudní dohodou nebo smírem, do 15 dnů po sjednání dohody nebo smíru.

Přikazovací právo.

K § 2, odst. 1 a 2.

10. Místnímu národnímu výboru přísluší právo přikázati pro byt, podléhající ohlašovací povinnosti, nájemníka, nejen byl-li byt ohlášen, nýbrž i tehdy, jestliže vlastník domu jej neohlásil (§ 2, odst. 1 zák.).

11. O každém přikázání za nájemníka nutno vyrozuměti písemně nejen přikazovanou osobu, nýbrž zároveň i vlastníka domu.

12. V rozhodnutí o přikázání za nájemníka nutno přikázanou osobu vyzvati, aby do 3 dnů od doručení rozhodnutí ohlásila místnímu národnímu výboru, zda má o byt zájem. Zároveň dlužno ji upozorniti, že bude vyřazena ze seznamu uchazečů o byty a že nebude již v obci přikázána za nájemníka, nesplní-li svou vinou včas tuto povinnost; o tom, zda jde o zavinění, rozhoduje místní národní výbor.

13. Vlastník domu nesmí dáti v užívání byt jiné osobě, než kterou mu přikáže místní národní výbor. Ohlásí-li druhá nebo další přikázaná osoba místnímu národnímu výboru, že nemá o byt zájem, nepozbývá tím místní národní výbor práva přikázati vlastníku domu za nájemníka jinou osobu.

Vznik nájemního poměru.

K § 2, odst. 3.

14. Přikázáním za nájemníka vzniká přímo ze zákona mezi přikázanou osobou a vlastníkem domu nájemní poměr, a to,

a) je-li byt již vyklizen, dnem, kdy bylo přikázané osobě doručeno rozhodnutí místního národního výboru o přikázání za nájemníka;

b) není-li byt dosud vyklizen, dnem jeho vyklizení,

v obou případech ovšem vždy s podmínkou, že do 3 dnů od doručení rozhodnutí přikázaná osoba neohlásí místnímu národnímu výboru, že nemá o byt zájem.

15. Nájemní poměr vzniká takto, i když nedojde mezi přikázanou osobou a vlastníkem domu k dohodě o nájemném nebo o jiných podmínkách nájemní smlouvy; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor, jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.

16. Rozhoduje-li okresní národní bývor o výši nájemného, je povinen se říditi cenovými předpisy.

17. Z rozhodnutí o určení podmínek nájemní smlouvy lze se do 15 dnů odvolati k zemskému národnímu výboru (příslušnému pověřenectvu), jehož rozhodnutí je konečné (čl. 8, odst. 1 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb., o organisaci politické správy).

18. Pro nájemní poměr takto vzniklý platí předpisy občanského práva, tudíž i předpisy o ochraně nájemníků, pokud ovšem se naň vztahují.

19. Neužívá-li přikázaná osoba bytu, ač uplynulo 15 dnů od jeho vyklizení, má se za to, že je tu splněna podmínka § 1, odst. 1, č. 1 zákona a vlastník domu je proto povinen podle téhož ustanovení jej opět ohlásiti.

Užíváním v tomto smyslu se rozumí též úprava bytu, bylo-li s ní začato do 3 dnů po jeho vyklizení a je-li v ní řádně pokračováno.

Prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené.

K § 3.

20. Právo místního národního výboru prohlásiti podle § 3, odst. 1 zákona smlouvy o užívání bytů za zrušené se vztahuje především na byty, podléhající ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 1 zákona, a to na byty, které jsou dány v užívání, avšak

a) uživatel jich vůbec neužívá nebo užívá jich jen po určitou část roku nebo toliko občas;

b) uživatel je dal jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

U těchto bytů místní národní výbor tohoto práva musí použíti.

21. Vedle toho může místní národní výbor podle volné úvahy prohlásiti podle § 3, odst. 1 zákona smlouvu o užívání bytu za zrušenou,

a) zemřel-li nájemník a není-li tu příslušníků jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a

b) nebyl-li byt vyklizen do měsíce ode dne jeho smrti.

22. Stejně bylo by postupovati, zemřel-li jiný uživatel bytu než nájemník a jsou-li tu splněny stejné podmínky; totéž platí při vydání příkazu k vyklizení podle § 27, odst. 1 zákona, jde-li o byt, jehož užíval vlastník domu ve svém domě.

23. Právo místního národního výboru prohlásiti podle § 3, odst. 2 zákona smlouvy o užívání bytů za zrušené se vztahuje na byty, které nepodléhají ohlašovací povinnosti, užívá-li se jich nebo jejich částí proti veřejnému zájmu.

24. Za takové užívání se považuje zejména,

a) způsobuje-li uživatel bytu přes výstrahu místního národního výboru svým chováním v domě oprávněné pohoršení tím, že sám nebo příslušníci jeho domácnosti

aa) působí soustavně v opilství výtržnosti, nebo

bb) že v bytě nebo jeho části provozují prostituci nebo její provozování trpí, nebo

b) užívá-li se bytu nebo jeho části způsobem, ohrožujícím zdraví obyvatelů bytu nebo domu tím, že uživatel

aa) chová přes výstrahu místního národního výboru v bytě nebo jeho části zvířata, jako králíky, slepice a pod., ač je to úředně zakázáno, nebo

bb) dal po 4. červnu 1948 bez svolení podle § 12 zákona ze zištných důvodů byt zčásti jiným osobám v užívání tak, že má povahu bytu zdravotně závadného nebo nedostatečného, nebo

c) byl-li uživatel bytu pravomocně potrestán pro cenový přestupek, spáchaný ve spojitosti s podnájmem (nájmem) bytu nebo jeho části.

25. Prohlašuje smlouvu o užívání bytu za zrušenou, není místní národní výbor vázán smluvní ani jinou výpovědní lhůtou.

26. Jsou-li u bytu, jehož užívá vlastník domu ve svém domě, splněny podmínky, za jakých — kdyby byl dán v užívání jiné osobě — bylo by možno prohlásiti smlouvu o jeho užívání za zrušenou, může místní národní výbor uložiti podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku domu, aby byt vyklidil.

27. Ocitl-li by se státně spolehlivý uživatel bytu zrušením smlouvy o jeho užívání bez přístřeší, nutno mu opatřiti přiměřený byt náhradní, o němž platí ustanovení § 17, odst. 1 a 2 zákona.

28. Práva podle § 3 zákona nemá být používáno u domů, bytů a podniků uvedených v § 33, odst. 1, č. 1, písm. a), c) a d) zákona.

Osoby přikazované za nájemníky.

K §§ 4 a 11, odst. 2.

29. Místní národní výbor je povinen poříditi a soustavně doplňovati pro celou obec dva jednotné seznamy, a to

a) seznam osob, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona a které se ucházejí v obci o byt (seznam uchazečů o byty);

b) seznam osob přikázaných za nájemníky.

30. V seznamu uchazečů o byty musí být u každého uchazeče uvedeno

a) jméno a příjmení;

b) věk;

c) národnost;

d) zaměstnání nebo povolání, tvořící hlavní zdroj jeho výživy;

e) počet příslušníků jeho domácnosti;

f) důvody,

aa) pro které se uchází o byt, po případě

bb) pro které se domáhá přednostního pořadí.

31. V seznamu osob přikázaných za nájemníky nutno uvésti

a) u každé přikázané osoby,

aa) zda byla zapsána do seznamu uchazečů o byty a zároveň pořadové číslo, pod kterým je zapsána, nebo

bb) zda jde o osobu nezapsanou;

b) byt, za jehož nájemníka byla osoba přikázána, s vyznačením

aa) městské čtvrtě, ulice (náměstí) a čísla domu, ve kterém je byt, a

bb) jeho velikost podle počtu obytných místností;

c) odůvodnění, proč byla přikázána za nájemníka.

32. Seznamy uchazečů o byty, jakož i osob přikázaných za nájemníky musí být v každé obci vedeny jednotně pro celý její obvod a jediným orgánem.

33. Doba, ve které musí býti každému dovoleno, aby si prohlédl opis seznamů uchazečů o byty, jakož i seznamu osob, přikázaných za nájemníky (§ 4, odst. 3 zák.), musí býti určena tak, aby možnost jejich prohlídky byla poskytnuta i osobám, které jsou v pravidelných denních hodinách zaměstnány.

34. Osoby, které se ucházejí v obci o byt, lze zapsati do seznamu uchazečů o byty pouze tenkráte, jestliže

a) jsou státně spolehlivé,

b) v obci

aa) nemají bytu nebo

bb) mají v ní sice byt, avšak zdravotně závadný nebo nedostatečný, a

c) vykonávají v ní (viz č. 40) své zaměstnání nebo povolání,

aa) které uzná místní národní výbor v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zajmových hospodářských skupin za potřebné a

bb) jehož výtěžek tvoří převážný (hlavní) zdroj jejich výživy.

Toto ustanovení se nevztahuje na členy oficiálních a polooficiálních zahraničních missí.

35. O tom, zda osoba je státně nespolehlivá, rozhoduje místní národní výbor. Toto právo se však nevztahuje na státní a jiné veřejné zaměstnance, kteří osvědčí, že jsou v činné službě.

Za státně nespolehlivé nutno považovati bez dalšího osoby

a) německé nebo maďarské národnosti, které pozbyly podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, československého státního občanství, pokud jim nebylo vráceno, nebo

b) odsouzené

aa) lidovým nebo národním soudem podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb.., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, nebo pravomocným rozhodnutím okresního národního výboru podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, na Slovensku podle nařízení Ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, nebo

bb) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících nebo nahrazujících, nebo

cc) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., o ochraně lidově demokratické republiky;

dd) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu;

ee) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich;

ff) pravomocným nálezem správního úřadu podle zákona č. 15/1947 Sb. nebo podle předpisů vyživovacích, zásobovacích a cenových pro trestný čin, kterým pachatel projevil svůj nepřátelský postoj k hospodářské soustavě lidově demokratického zřízení státu.

Bližší pokyny stran osob uvedených pod písm. a) vydá ministerstvo vnitra.

36. Osobami, které nemají v obci bytu (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.), se rozumějí nejen osoby, které v obci vůbec nebydlí, nýbrž i takové, které jsou v ní ubytovány ve společné domácnosti s jinou rodinou nebo v hotelu (ubytovacím podniku) anebo mají toliko zařízenou část bytu (zpravidla podnájem) a pod.

Těmto osobám jsou postaveny na roveň osoby, které sice v obci byt mají, avšak

a) vlastník domu má proti nim exekuční titul k nucenému vyklizení bytu, nebo

b) jejich byt má vzhledem k počtu příslušníků jejich domácnosti povahu toliko přechodného ubytování.

37. Zdravotně závadným (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.) se rozumí byt, který podle posudku lékaře okresního národního výboru nebo v obcích, v nichž místní národní výbory vykonávají též působnost okresních národních výborů, městského lékaře může z důvodu technických závad škodlivě působiti na zdraví jejich obyvatelů. Jinak nutno byt považovati za zdravotně závadný, jestliže jeho uživatel nebo osoba, náležející k jeho domácnosti, jsou podle potvrzení uvedeného lékaře pro nemoc trvale upoutány na lůžko nebo jsou stálým zdrojem nákazy (tuberkulosa) a není možno poskytnouti jim samostatnou místnost.

38. Byt se považuje za nedostatečný (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.), připadají-li na jednu obytnou místnost více než 2 příslušníci uživatelovy domácnosti.

39. Místnímu národnímu výboru přísluší právo zkoumati v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin, zda výkonu uchazečova zaměstnání nebo povolání v obci vyžaduje veřejný zájem, zejména místní potřeba. Toto právo se však nevztahuje na státní a jiné veřejné zaměstnance v činné službě.

40. Místní národní výbor obce,

a) která územně souvisí s jinými obcemi, tvoříc s nimi jednotnou městskou (průmyslovou) oblast, nebo

b) která je vzájemně spojena vhodnými dopravními prostředky s jinými obcemi tak, že lze z ní jako bydliště bez obtíží každodenně dojížděti (docházeti) do jiné obce jako pracoviště,

nesmí odepříti osobě u níž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a která vykonává své zaměstnání nebo povolání v některé z těchto obcí, zápis do seznamu uchazečů o byty jedině proto, že nevykonává toto své zaměstnání nebo povolání právě v ní (§ 4, odst. 4 zák.).

Obvody takovýchto území určí zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče) v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin.

41. Uchazeči o byty musí být v seznamu roztříděni do dvou skupin podle toho,

a) nemají-li v obci bytu, nebo

b) bydlí-li v bytech zdravotně závadných nebo nedostatečných

(§ 4, odst. 2 zák.).

V každé této skupině nutno uchazeče rozděliti podle druhu zaměstnání nebo povolání, po případě jejich odvětví do podskupin, jejichž pořadí se určí podle významu jednotlivých druhů zaměstnání nebo povolání (odvětví) s hlediska veřejného zájmu se zřetelem k místním poměrům (§ 4, odst. 2 zák.). Pro větší obec může toto pořadí podskupin určiti nadřízený národní výbor (pověřenectvo), a to, jde-li o uvolněné oblasti, které se osidlují slovanským obyvatelstvem, podle pokynů osidlovacího úřadu; v obcích, ve kterých je vojenská posádka, dlužno vytvořiti zvláštní přednostní podskupinu uchazečů z vojenských osob, které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).

Vzhledem k odlišným poměrům mohou místní národní výbory stanoviti pořadí uchazečů v rámci těchto zásad i jiným způsobem.

42. Za nájemníky smějí býti přikazováni toliko uchazeči zapsaní do seznamu. Jiné osoby lze přikázati jen tehdy,

a) bydlí-li v budově, jež z nařízení stavebního úřadu musí být vyklizena, nebo

b) byla-li jejich smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou nebo bylo-li uloženo podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku domu, aby vyklidil byt, jehož užívá ve svém domě, nebo bylo-li úředně nařízeno jejich přesídlení (§ 11, odst. 2 zák.), nebo

c) má-li vlastník domu proti nim exekuční titul k nucenému vyklizení bytu, nebo

d) ocitnou-li se bez přístřeší při směně bytu, jako na př. rozvedený (rozloučený) uživatel bytu, žijící dosud s rozvedenou (rozloučenou) manželkou, mění svůj byt za jiný a pod., nebo

e) byly-li označeny (navrženy) za nájemníky podle §§ 5 a 6 zákona nebo podle ustanovení č. 120 a 165, nebo

f) jde-li o osobu, která má podle pracovní smlouvy v jiné obci závodní byt a jejíž pracovní poměr má býti rozvázán podle zákona o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil, požádá-li o to okresní úřad ochrany práce (§ 40 zákona ze dne 9. května 1947, č. 87 Sb., o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil), nebo

g) vyžaduje-li toho veřejný zájem, nebo

h) není-li o určitý byt uchazečů, zapsaných do seznamu (§ 4, odst. 5 zák.).

43. Při přikazování uchazečů, zapsaných do seznamu, nutno postupovati pokud možno podle pořadí, jaké pro jednotlivé uchazeče vyplývá z jejich zařazení do určité skupiny a v ní do podskupiny.

Při více uchazečích téže podskupiny musí býti dávána přednost rodinám podle počtu nezaopatřených dětí, jakož i mladým manželům, zvláště pak těm, jimž se narodilo nebo podle lékařsky prokázaného těhotenství se má naroditi dítě (§ 4, odst. 2 zák.).

Při stejných podmínkách musí býti dávána přednost prověřeným účastníkům boje za národní osvobození, osobám poškozeným národní, rasovou nebo politickou persekucí, osobám, vracejícím se do pohraničního území, jež byly nuceny opustiti před osvobozením, nebo do vlasti z ciziny, jakož i osobám poškozeným válkou, zejména těm, jejíchž dosavadní byt byl válečnými událostmi zničen (§ 4, odst. 2 zák.).

44. Přednostní právo, příslušející účastníkům národního boje za osvobození, mohou uplatniti jen osoby, které se vykáží osvědčením ministerstva národní obrany o účasti na národním boji za osvobození (§ 8 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození).

45. Pohraničním územím se rozumějí části zemí České a Moravskoslezské, jakož i Slovenska, které byly v roce 1938 obsazeny cizí mocí. Osobám, vracejícím se do tohoto území, přísluší přednostní právo jen tenkráte, měly-li na něm své bydliště před jeho obsazením a byly-li nuceny je opustiti před osvobozením.

46. Mimo pořadí nutno přikázati za nájemníky uchazeče, kteří jsou podle potvrzení úředního lékaře okresního národního výboru nebo v obcích, v nichž místní národní výbory vykonávají též působnost okresních národních výborů, městského lékaře stiženi tuberkulosou nebo k jejichž domácnosti patří taková osoba (§ 4, odst. 2 zák.). To platí i o uchazečích, žijících osaměle, zejména však tehdy, užívá-li takový uchazeč části bytu, jehož uživatel má malé děti.

47. Vedle těchto případů může místní národní výbor přikázati mimo pořadí za nájemníka uchazeče,

a) který má podle pracovní smlouvy byt, umístěný v prostorách podniku nebo veřejného ústavu a potřebný k provozním účelům, nebo byt domovnický a je povinen podle pravomocného soudního nebo úředního výroku jej vykliditi, nebo — s omezením podle ustanovení č. 241 —

b) proti němuž připustil soud pravomocným usnesením výpověď proto,

aa) že byl odsouzen (na Slovensku též člen jeho domácnosti) pro trestný čin proti cizímu majetku, spáchaný na obyvatelích domu (§ 1, odst. 2 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 1, odst. 2, písm. b) nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR), nebo

bb) že buď sám nebo členové jeho domácnosti nebo osoby, které přijal do bytu nebo do svých služeb, porušovali opětovně hrubě pořádek v domě nebo působili svým chováním v domě oprávněné pohoršení a že nezjednal možnou nápravu, ač k tomu byl vyzván (§ 1, odst. 2, č. 6 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 1, odst. 2 písm. f) nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR).

48. Za nájemníka v témže domě nemá být přikázán uchazeč, proti němuž připustil soud pravomocným usnesením výpověď z důvodů uvedených pod č. 47, písm. b).

Byty státních zaměstnanců.

K § 5.

49. Ustanovení § 5, odst. 1 zákona se vztahuje toliko na byty, v nichž dne 9. srpna 1946 bydlel státní zaměstnanec a u nichž právo na jejich užívání zanikne nebo které se jinak uvolní ve spojitosti s tím, že jejich nynější uživatel byl přeložen (přemístěn) do jiné obce.

50. Státními zaměstnanci ve smyslu § 5, odst. 1 zákona se rozumějí též zaměstnanci státních podniků, fondů a ústavů, učitelé veřejných škol a profesoři diecesních učilišť theologických, jakož i duchovní církví a náboženských společností, ustanovení ve veřejné duchovní správě nebo pověření jako učitelé náboženství na veřejných školách.

Pod pojem státních zaměstnanců podle § 5, odst. 1 zákona nenáleží vojenské osoby.

Za státní zaměstnance se nepovažují zaměstnanci znárodněných nebo národních podniků ani jejich ústředních (oblastních) orgánů.

51. Ustanovení § 5, odst. 2 zákona se vztahuje na byty, v nichž dne 4. června 1948 bydlela vojenská osoba a u nichž právo na jejich užívání zanikne nebo které se jinak uvolní, a to nejen tím, že jejich nynější uživatel byl přeložen do jiné obce, nýbrž i z jakéhokoli jiného důvodu, tedy na př. odchodem do výslužby, úmrtím a pod.

52. Vojenskými osobami se rozumějí

a) vojenští gážisté z povolání v činné službě i mimo činnou službu nebo ve výslužbě, a to i když jejich branný poměr byl změněn;

b) vojenské osoby, konající další činnou službu podle branného zákona.

53. Ustanovení § 5, odst. 1 a 2 zákona se týká též bytů, jichž užívají ve svých domech jejich vlastníci, pokud jsou státními zaměstnanci nebo vojenskými osobami (§ 32, odst. 3 zák.).

54. Neoznačí-li osobní úřad (vojenská správa) ve stanovené lhůtě jiného státního zaměstnance (vojenskou osobu), který má býti přikázán za nájemníka, přikáže místní národní výbor za nájemníka osobu, kterou sám určí, řídě se ustanoveními §§ 4 a 8 zákona. Stejné právo přísluší místnímu národnímu výboru i tehdy, nebyl-li byt včas ohlášen, nebo prohlásil-li smlouvu o užívání bytu za zrušenou, anebo je-li smlouva o užívání bytu podle § 26 zákona neplatná.

Byty v družstevních domech.

K § 6, odst. 1.

55. Ustanovení § 6, odst. 1 zákona se vztahuje toliko na obecně prospěšná bytová sdružení, ustavená jako výdělková a hospodářská společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, na Slovensku jako družstva podle zák. čl. XXXVII/1875.

56. Družstvo, uplatňujíc tuto výhodu, je povinno osvědčiti zároveň s hlášením bytu,

a) že je obecně prospěšným bytovým sdružením ve smyslu § 12 zákona ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., o zřízení Bytového fondu,

b) že navržená osoba

aa) se stala jeho členem a plně splatila upsané závodní podíly před 9. srpnem 1946 a

bb) jsou u ní splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona, a

c) že byt se nestane nadměrným.

57. Bytové družstvo se považuje za obecně prospěšné bytové sdružení ve smyslu § 12 zákona č. 242/1910 ř. z. pouze tenkráte, bylo-li za takové uznáno podle čl. 30 stanov Státního bytového fondu, uveřejněných vyhláškou ze dne 9. února 1912, č. 28 ř. z.; důkazem o tom je příslušný výměr ministerstva (pověřenectva).

58. Při více členech, vyhovujících podmínkám uvedeným pod č. 56 a ucházejících se o týž byt, rozhoduje pořadí

a) podle toho, zda uchazeč

aa) nemá v obci bytu, nebo

bb) má v ní sice byt, avšak zdravotně závadný nebo nedostatečný, a

b) v každé této skupině podle počtu nezaopatřených dětí (§ 42, odst. 1 zákona ze dne 7. března 1947, č. 41 Sb., o státní podpoře na obytné stavby).

59. Neosvědčí-li družstvo skutečnosti uvedené pod č. 56 zároveň s hlášením bytu, tedy i tehdy, nevyhovuje-li navržená osoba stanoveným podmínkám, přikáže místní národní výbor za nájemníka osobu, kterou sám určí, řídě se ustanoveními §§ 4 a 8 zákona. Stejné právo přísluší místnímu národnímu výboru i tehdy, nebyl-li byt včas ohlášen, nebo prohlásil-li smlouvu o užívání bytu za zrušenou, anebo je-li smlouva o užívání bytu podle § 26 zákona neplatná.

60. V těchto případech, jakož i tehdy, přísluší-li místnímu národnímu výboru z jiného právního důvodu právo přikázati pro byt v domě obecně prospěšného bytového družstva nájemníka (§ 5, odst. 1 a 2 zák.), nutno označenou osobu předem vyrozuměti, že musí přede dnem, kdy začne bytu užívati (viz č. 19), se přihlásiti za člena družstva a splniti podmínky, za jakých družstvo pronajímá byty ve svých domech.

Byty v domech státu a zemí.

K § 6, odst. 2.

61. Na byty v domech státu a zemí se vztahuje přikazovací právo místních národních výborů, nejen podléhají-li podle § 1, odst. 1 zákona ohlašovací povinnosti, a to bez ohledu, zda byly včas ohlášeny či nikoli, nýbrž i tehdy, prohlásil-li místní národní výbor smlouvu o užívání bytu za zrušenou nebo je-li smlouva podle § 26 zákona neplatná.

62. Poněvadž místní národní výbory jsou povinny při přikazování nájemníků přihlížeti k tomu, aby se byt nestal nadměrným (§ 8, odst. 1 zák.), musí zemský národní výbor (příslušné pověřenectvo) nebo osobní úřad sděliti místnímu národnímu výboru zároveň při návrhu osoby, která má být přikázána za nájemníka, že byt se nestane nadměrným.

63. Ustanovení č. 54 platí přiměřeně i v těchto případech.

Byty vlastníků domů.

K § 7.

64. Ustanovení § 7 zákona se vztahuje na vlastníky domů, kterým byly domy přiděleny do vlastnictví

a) z majetku konfiskovaného dekretem presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (na Slovensku nařízením ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění předpisů je měnících a doplňujících — vyhláška ze dne 24. prosince 1947, č. 1 Sb. n. SNR z r. 1948) nebo dekretem presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy;

b) z majetku získaného podle předpisů o pozemkových reformách vydaných po 5. květnu 1945, t. j. buď podle zákona ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, ve znění zákona ze dne 21. března 1948, č. 44 Sb., kterým se doplňuje zákon o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona ze dne 21. března 1948, č. 46 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

65. Výhoda podle § 7 zákona se týká toliko státně spolehlivých vlastníků domů. Jinak se však na nich nevyžaduje, aby osvědčili,

a) že v obci nemají bytu nebo mají v ní sice byt, avšak zdravotně závadný nebo nedostatečný, ani

b) že vykonávají v ní své zaměstnání nebo povolání uznané místním národním výborem v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné a tvořící hlavní zdroj jejich výživy, ani

c) že byt se nestane nadměrným.

66. Zemřel-li vlastník domu, jemuž byl přidělen dům do vlastnictví, přísluší výhoda podle § 7 zákona státně spolehlivým příslušníkům jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a jsou jeho právními nástupci.

67. Je-li byt nadměrný a jde-li o rodinný domek, není možno uložiti podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku domku, aby byt vyklidil (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.); v každém případě může však místní národní výbor uložiti vlastníku domu podle § 18 zákona, aby dal nadpočetné místnosti v užívání, po případě, nesplnil-li by tuto povinnost, přikázati mu pro ně nájemníky.

68. Jiní vlastníci domů mohou se nastěhovati do bytů ve svých domech jen se svolením místního národního výboru a toliko za podmínek, za jakých lze ostatní osoby přikázati za nájemníky.

69. Výjimku co do pořadí dlužno přiznati osobám, které pozbyly po 29. září 1938 domovního majetku pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce a jimž byl po 5. květnu 1945 tento majetek vrácen podle předpisů o restituci majetku (zejména dekret presidena republiky ze dne 19. kvěna 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, a zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb.).

Osobou, která pozbyla domovního majetku, se rozumí nejen původní vlastník, nýbrž i státně spolehliví příslušníci jeho rodiny, kteří nemají vlastního bytu a jsou jeho právními nástupci.

Ve všech případech je přiznání přednostního pořadí závislé též na tom, že jsou u osoby, která pozbyla domovního majetku, splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a že byt se nestane nadměrným.

Přiměřenost bytů.

K § 8, odst. 1.

70. Místní národní výbor je povinen přihlížeti k tomu, aby se byt nestal nadměrným, i tehdy, musí-li přikázati za nájemníka osobu, která mu byla označena (navržena) podle §§ 5 a 6 zákona nebo podle ustanovení č. 120 a 165.

71. Při posuzování nadměrnosti bytu dlužno u osob uvedených pod č. 107 přihlížeti též k jejich potřebě místností, nezbytných pro výkon jejich zaměstnání nebo povolání. V takových případech dá místní národní výbor zároveň s rozhodnutím o přikázání nájemníka též svolení podle § 19, odst. 1, č. 2 zákona, aby nájemník užíval části bytu k jiným účelům než k bydlení; toto svolení musí být časově omezeno na dobu, po kterou bude nájemník nezbytně potřebovati místností pro výkon svého zaměstnání nebo povolání.

72. Výjimka z přiměřenosti bytu z důvodu veřejného zájmu může býti připuštěna zejména u členů oficiálních a polooficiálních zahraničních missí a u osob uvedených pod č. 108.

Dvojí byty.

Ohlašovací povinnost.

K § 9.

73. Na rozdíl od ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1 zákona, která postihuje vlastníky domů, jsou podle § 9, odst. 1 zákona povinni hlásiti dvojí byty jejich uživatelé.

74. Ohlašovací povinnosti podléhají dva nebo více bytů téhož uživatele, a to bez ohledu,

a) zda všech bytů trvale užívá, jako na př. jde-li o více bytů v témže domě, které netvoří stavebně technicky jeden celek (viz č. 139), nebo

b) zda některého z nich vůbec neužívá nebo ho užívá jen po určitou část roku nebo toliko občas, nebo

c) zda některý dal jiné osobě zcela k užívání a sám bydlí jinde, nebo

d) zda některý z těchto bytů má osoba, která je podle zákona povinna sdíleti s ním obydlí, tedy nerozvedená manželka, pokud jí soud nepovolil oddělené bydliště, nebo nezletilé děti.

75. Byty uvedené pod č. 74, písm. b) a c) musí hlásiti jednak podle § 9, odst. 1 zákona jejich uživatelé, jednak podle § 1, odst. 1, č. 1 zákona vlastníci domů [č. 4, písm. b)]. Tímto střetem ohlašovací povinnosti nezaniká povaha bytů jako dvojích a platí proto o právu místních národních výborů prohlásiti smlouvy o jejich užívání za zrušené ustanovení § 10 a nikoli § 3, odst. 1 zákona.

76. Jsou-li byty v různých obcích, vzniká ohlašovací povinnost jen tehdy, platí-li aspoň v jedné z nich podle § 38 ustanovení §§ 1 až 34 zákona. V takovém případě je uživatel povinen ohlásiti byty místním národním výborům všech obcí, v nichž jsou tyto byty.

77. Hlášení, týkající se bytů v domech podniků státem spravovaných, v domech Státního bytového fondu, jakož i objektů, které slouží soudní nebo vězeňské správě nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, musí místní národní výbor neprodleně postoupiti příslušnému ústřednímu (osobnímu) úřadu.

Prohlášení smluv o užívání dvojích bytů za zrušené.

K § 10.

78. Jsou-li byty téhož uživatele v různých obcích, musí se místní národní výbory dohodnouti, který z nich prohlásí smlouvu o užívání bytu za zrušenou. Nedojde-li k dohodě, nejpozději však do 15 dnů od ohlášení, po případě od jiného zjištění dvou nebo více bytů téhož uživatele, jsou místní národní výbory povinny ohlásiti to

a) okresnímu národnímu výboru, jsou-li obce v jeho správním obvodu;

b) zemskému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče),

aa) jsou-li obce ve správních obvodech různých okresních národních výborů téže země (Slovenska), nebo

bb) jde-li o obce, z nichž v jedné, po případě v obou vykonává místní národní výbor též působnost okresního národního výboru;

c) ministerstvu sociální péče v ostatních případech.

Nadřízený národní výbor (ministerstvo sociální péče — pověřenectvo sociální péče) rozhodne do dalších 15 dnů.

79. Prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou nemůže místní národní výbor obce, třebas v ní byl větší nedostatek bytů,

a) vykonává-li v ní uživatel bytu své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné a tvořící hlavní zdroj jeho výživy, nebo

b) zjistil-li jiné závažné skutečnosti, zejména uživatelovy rodinné nebo zdravotní poměry, odůvodňující nutnost jeho pobytu v obci.

80. Práva prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou nemá býti pokud možno používáno, zjistí-li místní národní výbor, že u nerozvedeného (nerozloučeného) uživatele bytu jsou závažné důvody, pro které nelze na něm spravedlivě požadovati, aby žil v manželském společenství se svou manželkou (manželem).

81. Výhod podle § 10, odst. 3 zákona může se uživatel dvou nebo více bytů domáhati pouze tenkráte, jestliže byty včas ohlásil.

82. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 10, odst. 1 zákona.

83. O povinnosti místního národního výboru opatřiti uživateli přiměřený byt náhradní platí ustanovení č. 27.

Byty osob státně nespolehlivých.

K § 11, odst. 1.

84. Právo místního národního výboru prohlásiti smlouvy o užívání bytů za zrušené se týká nejen bytů, jejichž uživateli jsou osoby státně nespolehlivé, nýbrž i bytů, kde takové osoby bydlí, zejména jako příslušníci rodiny státně spolehlivého uživatele bytu, jako na př. při smíšených manželstvích a pod.

85. Tohoto práva nemá být pokud možno používáno, jde-li o byty státně spolehlivých uživatelů, bydlí-li s nimi v nich státně nespolehlivé osoby,

a) které byly uživateli bytu přiděleny okresním úřadem ochrany práce do zaměstnání, dokud pracovní poměr trvá a pokud skutečně vykonávají práce, pro které byly přiděleny do zaměstnání, a nemají vlastního bytu, nebo

b) které byly uživateli bytu přikázány místním národním výborem podle § 18, odst. 2 zákona za podnájemníky (nájemníky), nebo

c) které jsou příslušníky domácnosti státně spolehlivého uživatele bytu a jimž je tento povinen poskytovati výživu a zaopatření.

86. Práva prohlásiti smlouvy o užívání bytů za zrušené nemá býti rovněž pokud možno používáno u bytů osob uvedených pod č. 35, písm. a), pokud se na ně nevztahují ustanovení č. 35, písm. b), a to jde-li o osoby

a) německé národnosti, jimž byly přiznány zvláštní úlevy

aa) jako naprosto nepostradatelným a toho času nenahraditelným zaměstnancům v hornictví nebo zaměstnancům zvláště kvalifikovaným, po případě jako odborníkům zaměstnaným v průmyslu a zmařil-li by se tím účel, pro který jim byly úlevy poskytnuty, nebo

bb) jako nerozvedeným (nerozloučeným) a neovdovělým manželům žen české nebo slovenské národnosti, které mají podle úst. dekretu č. 33/1945 Sb. českosloveské státní občanství a s nimiž vstoupili ve sňatek před 21. květnem 1938, vykonávají-li v obci zaměstnání, které uzná místní národní výbor v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné, nebo

b) maďarské národnosti,

aa) které měly s příslušníky své rodiny dne 26. dubna 1948 bydliště nebo aspoň jednoroční pobyt v zemi České nebo Moravskoslezské, nebo

bb) které přeložily nebo přeloží s příslušníky své rodiny po 26. dubnu 1948 své bydliště do země České nebo Moravskoslezské (vyhláška ze dne 16. dubna 1948, č. 77 Sb.).

87. Úlevy podle ustanovení č. 85 a 86 se netýkají případů, ve kterých může místní národní výbor prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou z jiných důvodů než podle § 11, odst. 1 zákona, jako na př. pro užívání bytu proti veřejnému zájmu (§ 3, odst. 2 zák.) nebo z důvodu dvou nebo více bytů téhož uživatele (§ 10, odst. 1 zák.) anebo pro nadměrnost bytu (§ 16 zák.) a pod.

88. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 11, odst. 1 zákona.

Podnájmy bytů.

K § 12.

89. Při posuzování dosahu povinnosti žádati za svolení podle § 12, odst. 1 zákona nutno lišiti mezi

a) tím, že uživatel přijme do bytu, v němž bydlí, osoby, které nemajíce vlastního bytu, se tím stávají příslušníky jeho domácnosti ve smyslu ustanovení č. 109, a

b) tím, že uživatel dá svůj byt bezplatně nebo za plat v užívání,

aa) zcela komukoli, tedy i příslušníku své domácnosti, nebo

bb) zčásti jiným osobám než příslušníkům své domácnosti.

Svolení podle § 12, odst. 1 zákona se vyžaduje toliko v případech uvedených pod písm. b).

90. Svolení má býti zpravidla odepřeno, měl-li by byt tím, že jeho uživatel by jej dal ze zištných důvodů zčásti v užívání, povahu bytu zdravotně závadného nebo nedostatečného.

91. V žádosti za svolení musí uživatel bytu uvésti, zda-li dává svůj byt nebo jeho část v užívání bezplatně nebo za plat. V druhém případě musí podrobně uvésti, kolik z celkové úplaty připadá

a) na přenechané užívání

aa) bytu nebo jeho části;

bb) zařízení, jako na př. nábytku, peřin, ložního prádla a pod.;

b) na plnění, poskytovaná s podnájmem (nájmem), a to

aa) věcné, jako na př. na osvětlení, otop, snídaně a pod., a

bb) osobní, jako na př. na posluhu a pod.

Požadovaná úplata za přenechané užívání bytu nebo jeho části musí býti ve shodě s cenovými předpisy.

Směny bytů.

K § 13.

92. Směnou bytů se rozumí smlouva, kterou se jejich uživatelé dohodli o jejich vzájemné výměně. Pod pojem směny nenáleží proto případ, kdy uživatel chce náhradou za svůj byt se nastěhovati do bytu, podléhajícího ohlašovací povinnosti, jako na př. do bytu, u něhož byla zrušena nájemní smlouva, a pod.

93. Ustanovení § 13 zákona se vztahuje pouze na směny, u nichž ani jeden z bytů, jež mají býti směněny, není podle § 33, odst. 1, č. 2 zákona vyňat z jeho působnosti.

94. Svolení vlastníků domů ke směně bytů se nevyžaduje. Před rozhodnutím o žádostech za směnu musí však býti slyšeni, při čemž k vyjádření se jim stanoví lhůta nejvýše 3 dnů od vyrozumění. V řízení o žádosti za směnu nemá vlastník domu postavení strany.

95. Vztahuje-li se na jeden z bytů, jež mají býti směněny, ustanovení § 5, odst. 1 a 2 nebo § 6, odst. 2 zákona, nutno o žádosti za směnu vyrozuměti úřad (vojenskou správu), jemuž přísluší podle těchto ustanovení právo označiti osobu, která má býti přikázána za nájemníka, a svolení odepříti, jestliže do 8 dnů, kdy byl o podání žádosti vyrozuměn, neprojevil se směnou souhlas

96. Dnem, kdy místní národní výbor dal svolení ke směně,

a) končí přímo ze zákona dosavadní právní poměry co do užívání bytů, jež si jejich uživatelé směňují, a

b) zároveň vznikají přímo ze zákona mezi uživateli bytů a vlastníky domů nové nájemní poměry, a to i když nedojde mezi nimi k dohodě o nájemném nebo o jiných podmínkách nájemních smluv; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor, jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.

97. Ustanovení č. 16 a 17 platí i v těchto případech.

98. O svolení ke směně nutno vyrozuměti písemně nejen uživatele bytů, kteří si byty směňují, nýbrž zároveň i vlastníky domů, v nichž jsou tyto byty.

99. Je-li jeden z bytů, jež mají býti směněny, v domě obecně prospěšného bytového družstva, vyrozumí místní národní výbor v rozhodnutí, jímž svoluje ke směně, uživatele bytu, který bude bydleti v tomto domě, že musí přede dnem, kdy začne bytu užívati (viz č. 19), se přihlásiti za člena družstva a splniti všechny podmínky, za jakých družstvo pronajímá byty ve svých domech.

100. Místní národní výbor může nájemní smlouvy takto vzniklé prohlásiti za zrušené, zjistí-li dodatečně,

a) že směna bytů byla provedena ze zištných důvodů, t. j. dal-li jeden z uživatelů bytů poskytnouti od druhého sobě nebo jinému majetkový prospěch za směnu bytu nebo v souvislosti s tím, nebo

b) že svolení ke směně bylo dáno proto, že strany vědomě nesprávně uvedly nebo zamlčely rozhodné skutečnosti, nebo

c) že směna bytů byla toliko předstírána, aby se obešla ustanovení zákona, zejména o ohlašovací povinnosti a o přikazovacím právu.

101. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 13, odst. 3 zákona.

Nadměrné byty.

Ohlašovací povinnost.

K § 14.

102. Ohlašovací povinnost podle § 14, odst. 1 postihuje uživatele nadměrných bytů.

103. Uživatelé nadměrných bytů jsou povinni ohlásiti je místnímu národnímu výboru do 19. června 1948.

Při tom musí mezi obytné čítati též

a) místnosti, jichž užívají sami nebo příslušníci jejich rodiny k výkonu svého zaměstnání nebo povolání nebo z důvodu veřejného zájmu, a to bez ohledu, zda bylo k tomu dáno přede dnem 4. června 1948 místním národním výborem svolení či nikoli, jakož i

b) místnosti, které dali bezplatně nebo za plat v užívání osobám, které nejsou příslušníky jejich domácnosti ve smyslu ustanovení č. 109, a to bez ohledu, zda bylo jim k tomu dáno přede dnem 4. června 1948 místním národním výborem svolení nebo zda byly jim tyto osoby místním národním výborem přikázány za podnájemníky (nájemníky) či nikoli.

104. Po 3. červnu 1948 nevzniká ohlašovací povinnost, jestliže byt je nadměrný toliko o nadpočetné místnosti,

a) o nichž místní národní výbor uznal po 3. červnu 1948 podle § 15, odst. 3 zákona, že jich uživatel bytu nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého zaměstnání nebo povolání nebo z důvodu veřejného zájmu, nebo

b) které dal uživatel bytu po 3. červnu 1948 se svolením místního národního výboru podle § 12 zákona v užívání osobám, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona nebo pro které mu místní národní výbor přikázal podle § 18, odst. 2 zákona podnájemníky (nájemníky).

Pojem nadměrného bytu.

K § 15.

105. Pro zjišťování skutečnosti, zda určitý byt má povahu bytu nadměrného, je rozhodující

a) počet obytných místností;

b) počet příslušníků domácnosti.

106. Které místnosti se považují za obytné, stanoví první věta § 15, odst. 3 zákona. V pochybnostech o tom, zda určitou místnost dlužno považovati za obytnou či nikoli, má býti vyžádáno rozhodnutí stavebního úřadu.

107. K místnostem, jichž uživatel bytu nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého povolání nebo zaměstnání, náleží především na př. domácí dílny živnostníků a domáckých dělníků, ordinační místnosti lékařů, dentistů a zubních techniků, kanceláře notářů, advokátů, učebny soukromých učitelů hudby a jazyků a pod.

108. Potřeba místností z důvodu veřejného zájmu má býti uznána u osob, zastávajících vynikající veřejné funkce, u osob, které jsou ve stálém oficiálním styku se členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí, u osob, které osvědčí, že jsou nuceny v zájmu státu soustavně pracovati mimo pracovní dobu též ve svém bytě, u vědeckých pracovníků (zejména učitelé vysokých škol a pod.), u spisovatelů, redaktorů, skladatelů, výtvarných umělců a výkonných umělců, kteří se vykáží potvrzením vědeckých institucí (ústavů) nebo odborných skupin. O tom, zda je v určitém případě skutečně dána potřeba místností z tohoto důvodu, rozhoduje místní národní výbor podle volné úvahy; jde-li o potřebu místností pro uložení vědeckých nebo uměleckých sbírek, vyžádá si vyjádření památkového úřadu.

109. Pojem příslušníků domácnosti (§ 15, odst. 1 zák.) je širší než pojem příslušníků rodiny (§ 32, odst. 4 zák.). Příslušníci rodiny jsou zpravidla základem domácnosti, jejímiž příslušníky mohou však býti i jiné osoby, které, nemajíce vlastního bytu, bydlí v uživatelově bytě, sdílejíce s ním nejen obydlí, nýbrž i spotřební společenství a tvoříce s ním tak s hospodářského hlediska jeden celek; za tohoto předpokladu dlužno za příslušníky domácnosti považovati i jiné příbuzné osoby než příslušníky rodiny, po případě i osoby sešvakřené. K domácnosti vedle toho náleží též osoby, které jsou s uživatelem bytu v pracovním poměru a jejichž činnost záleží v obstarávání domácích prací, jako na př. hospodyně, pracovnice v domácnosti a pod. Naproti tomu příslušníky domácnosti nejsou osoby, jimž uživatel dal část svého bytu v užívání, avšak u nichž nejsou splněny uvedené podmínky, jako na př. osoby s ním příbuzné nebo sešvakřené, které s ním nesdílejí spotřební společenství, nebo podnájemníci a pod., třebas se u něho též stravují.

110. Počet příslušníků domácnosti se nesnižuje, dlí-li uživatel bytu nebo příslušník jeho domácnosti z vážných důvodů jen přechodně mimo své bydliště, jako na př. pro výkon branné povinnosti, pro účast na pracovní brigádě, pro studium na odborné škole, z důvodů léčebných a pod.

111. Zmocnění podle § 15, odst. 4 zákona má býti použito jen výjimečně a pouze tenkráte, vyžaduje-li toho nezbytně naléhavá potřeba v obci. Bude věcí okresních a zemských národních výborů (pověřenectva sociální péče), aby v každém případě zjistily tyto skutečnosti dříve, než dají souhlas k tomuto opatření.

112. Jiné vymezení pojmu nadměrných bytů podle § 15, odst. 4 zákona nesmí jíti tak daleko, že by bylo v rozporu se zásadami zdravého bydlení.

a) kuchyně se považuje za obytnou,

aa) je-li přímo osvětlena,

bb) činí-li výměra její podlahové plochy více než 20 m 2 , po případě, je-li uživatelem bytu zemědělec a užívá-li jí též k hospodářským účelům, více než 25 m 2 a

cc) je-li stavebně tak upravena, že jí lze skutečně užívati k bydlení;

b) u bytů o více než jedné obytné místnosti — nečítajíc kuchyni, třebas obytnou — počítají se jiné obytné místnosti než kuchyně za dvě, činí-li výměra jejich podlahové plochy více než 30 m 2 .

Prohlášení smluv o užívání nadměrných bytů za zrušené.

K § 16.

113. Při použití práva prohlásiti smlouvy o užívání nadměrných bytů za zrušené musí se místní národní výbor říditi sociálními a zdravotními hledisky, dbaje však zároveň toho, aby nevznikaly zbytečné tvrdosti.

114. Prohlásiti smlouvy o užívání nadměrných bytů za zrušené místní národní výbor

a) může, přesahuje-li počet obytných místností o jednu počet příslušníků uživatelovy domácnosti;

b) zpravidla musí, přesahuje-li počet obytných místností o dvě nebo více počet příslušníků uživatelovy domácnosti.

115. Tohoto opatření nelze použíti u bytů v rodinných domcích, jíchž užívají vlastníci těchto domků (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.).

Vedle toho nemá ho býti používáno

a) zásadně u domů a bytů uvedených v § 33, odst. 1, č 1, písm. a) a c) zákona;

b) zpravidla u bytů v domech, vystavěných s podporou podle zákona č. 41/1947 Sb., které byly před 4. červnem 1948 pronajaty mladým manželům, od jejichž sňatku neuplynuly v době sjednání nájemní smlouvy ještě dva roky (§ 26, odst. 2 zák. č. 41/1947 Sb.).

V těchto případech, vyjímajíc byty uvedené v § 33, odst. 1, č. 1, písm. c) zákona, uloží však místní národní výbor uživateli bytu, aby dal nadpočetné místnosti se svolením podle § 12 zákona v užívání osobám, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona, po případě přikáže mu, nesplní-li tuto povinnost, pro nadpočetné místnosti podnájemníky (nájemníky) (§ 18 zák.).

116. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 16 zákona. V rozhodnutí, jímž se prohlašuje podle § 16 zákona smlouva o užívání bytu za zrušenou, musí býti zároveň označen též byt, který se poskytuje uživateli jako náhradní.

Náhradní byty.

K § 17, odst. 1 a 2.

117. O přiměřenosti náhradního bytu rozhoduje místní národní výbor podle volné úvahy, přihlížeje pokud možno k tomu,

a) aby byl zpravidla zachován poměr mezi počtem obytných místností a počtem příslušníků uživatelovy domácnosti, jak jej připouští § 15 zákona;

b) aby nebyl na újmu zdraví jeho uživatele nebo příslušníků jeho domácnosti;

c) aby podstatně neztěžoval svou polohou uživateli nebo příslušníkům jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, výkon jejich povolání nebo zaměstnání;

d) aby nájemné z něho bylo přiměřené důchodovým poměrům uživatele a příslušníků jeho rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti.

118. Přiměřený byt náhradní může býti i v jiné obci, jde-li o uživatele,

a) který nevykonává v obci své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné a tvořící hlavní zdroj jeho výživy, a

b) na němž lze vzhledem k jeho rodinným nebo zdravotním poměrům spravedlivě žádati, aby se přestěhoval do jiné obce.

119. Místní národní výbory, jimž se nepodařilo opatřiti přiměřené byty náhradní v jiné obci, oznámi celkovou potřebu takových bytů s označením jejich velikosti podle počtu obytných místností zemskému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče). Ten jim přidělí podle naléhavosti jejich potřeby přiměřený počet volných bytů, které označí osidlovací úřad a Fond národní obnovy za vhodné a způsobilé pro tento účel; o tomto přídělu vyrozumí zároveň místní národní výbory obcí, v nichž jsou tyto byty.

120. Jsou-li tyto byty v obci, v níž platí podle § 38 ustanovení §§ 1 až 34 zákona, nesmí u nich místní národní výbor použíti přikazovacího práva bez svolení zemského národního výboru (pověřenectva sociální péče). Je však povinen přikázati pro ně za nájemníky osoby, které mu označí místní národní výbor obce, jíž byly přiděleny.

Náhrada stěhovacích výdajů.

K § 17, odst. 3.

121. Stěhovacími výdaji se rozumějí částky, jakých si vyžádalo přestěhování uživatelových svršků z dosavadního bytu do bytu náhradního. Výše jednotlivých položek těchto výdajů se určuje podle cenových předpisů.

122. Poskytnutí náhrady a její výše se řídí majetkovými a důchodovými poměry uživatele bytu a příslušníků rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti. Její poskytnutí je vedle toho závislé též na tom, že uživatel vyklidil byt ve lhůtě, stanovené v rozhodnutí, jímž byla smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou, předpokládajíc ovšem, že byl vyklizen též náhradní byt a že tu nebyla ani jiná důležitá překážka, která mu zabránila splniti včas tuto povinnost.

123. Náhrada se neposkytne, provedl-li přestěhování místní národní výbor obecními orgány nebo byl-li ochoten tak učiniti a uživatel bytu nabídku bezdůvodně odmítl.

Podnájem nadpočetných místností.

K § 18.

124. Orgánem, určeným podle § 18, odst. 1 zákona, se rozumějí Správní komise pro sociální péči o vysokoškolské studentstvo.

125. Neprohlásí-li místní národní výbor smlouvu o užívání nadměrného bytu za zrušenou, musí uložiti jeho uživateli, aby dal nadpočetné místnosti do 15 dnů od doručení příkazu se svolením podle § 12 zákona v užívání osobám, u kterých jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona a které si sám vybere (§ 18, odst. 1 zák.). Podá-li uživatel bytu v této lhůtě žádost za svolení podle § 12, odst. 1 zákona, musí místní národní výbor rozhodnouti o ní dříve, než mu uloží, aby dal nadpočetné místnosti do podnájmu (nájmu) osobám, které mu přikáže (§ 18, odst. 2 zák.). Jestliže místní národní výbor svolení odepře, nutno vyčkati rozhodnutí odvolacího orgánu jen tehdy, přizná-li odvolání z tohoto rozhodnutí odkladný účinek a uživatel bytu skutečně odvolání včas podá. Jinak platí o této žádosti ustanovení § 12, odst. 2 zákona.

126. Jako podnájemníci (nájemníci) nadpočetných místností mají býti přikazovány zpravidla osoby žijící osaměle. Jde-li však o byt nadměrný o dvě nebo více obytných místností, lze jako podnájemníka (nájemníka) nadpočetných místností přikázati též rodinu, při čemž však nelze od uživatele bytu požadovati, aby jí dovolil společné užívání kuchyně; v takových případech budiž přihlíženo k jeho rodinným a zdravotním poměrům.

127. V obcích, ve kterých je vojenská posádka, nutno přikazovati za podnájemníky (nájemníky) v přednostním pořadí vojenské osoby v činné službě (po případě s příslušníky jejich rodin), které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).

Za podnájemníky (nájemníky) nadpočetných místností bytů, jejichž uživateli jsou vojenské osoby z povolání, lze přikázati toliko osoby, které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).

128. Za podnájemníky (nájemníky) nemají býti přikazovány osoby stižené přenosnými nemocemi, dokud jsou tyto ve stavu nakažlivosti (zejména zákon ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb., o potírání pohlavních chorob, a zákon ze dne 20. března 1948, č. 61 Sb., o ochranných opatřeních proti tuberkulose).

129. O každém přikázání za podnájemníka (nájemníka) nutno vyrozuměti písemně nejen přikazovanou osobu, nýbrž zároveň i uživatele bytu.

130. V rozhodnutí o přikázání za podnájemníka (nájemníka) nutno přikázanou osobu vyzvati, aby do 3 dnů od doručení rozhodnutí ohlásila místnímu národnímu výboru, zda má o místnost zájem; zároveň dlužno ji upozorniti, že nebude již v obci přikázána za podnájemníka (nájemníka), nesplní-li včas tuto povinnost

131. Ohlásí-li přikázaná osoba místnímu národnímu výboru do 3 dnů poté, kdy byla o přikázání vyrozuměna, že nemá o místnost zájem, přikáže místní národní výbor uživateli bytu za podnájemníka (nájemníka) jinou osobu. Ohlásí-li i tato nebo další přikázaná osoba místnímu národnímu výboru, že nemá o místnost zájem, nepozbývá tím místní národní výbor práva přikázati uživateli bytu za podnájemníka (nájemníka) jinou osobu.

132. Přikázáním za podnájemníka (nájemníka) vzniká přímo ze zákona mezi přikázanou osobou a uživatelem bytu podnájemní (nájemní) poměr, a to

a) je-li místnost volná, dnem, kdy bylo přikázané osobě doručeno rozhodnutí místního národního výboru o přikázání za podnájemníka (nájemníka);

b) není-li místnost volná, dnem skutečného uvolnění,

v obou případech ovšem vždy s podmínkou, že do 3 dnů od doručení rozhodnutí přikázaná osoba neohlásí místnímu národnímu výboru, že nemá o místnost zájem.

133. Podnájemní (nájemní) poměr vzniká takto přímo ze zákona i tehdy, nedojde-li mezi stranami k dohodě o podnájemném (nájemném) nebo o jiných podmínkách podnájemní (nájemní) smlouvy; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor (§ 2, odst. 3 a § 18, odst. 2 zák.), jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.

134. Rozhoduje-li okresní národní výbor o výši podnájemného (nájemného) je povinen se říditi cenovými předpisy; o odvolání z jeho rozhodnutí platí ustanovení č. 17.

135. Pro podnájemní (nájemní) poměr takto vzniklý platí předpisy občanského práva, tudíž i předpisy o ochraně nájemníků, pokud ovšem se naň vztahují.

136. Podnájemní smlouva vzniká tehdy, dává-li nadpočetné místnosti třetí osobě v užívání za plat na čas nájemník bytu. Dává-li však takto v užívání nadpočetné místnosti vlastník domu nebo jiný uživatel bytu než nájemník, je to smlouva nájemní. Jinak se tato smlouva posuzuje jako podnájemní; při tom na věci ničeho nemění, jsou-li místnosti zařízeny (opatřeny nábytkem) či nikoli.

Slučování bytů a užívání bytů k jiným účelům než k bydlení.

Zákaz slučovati byty nebo užívati jich k jiným účelům než k bydlení.

K § 19, odst. 1.

137. Svolení podle § 19, odst. 1 zákona má býti dáváno jen zcela výjimečně a toliko v ojedinělých případech, odůvodněných veřejným zájmem.

138. Zákaz zrušiti bez svolení místního národního výboru byt jeho připojením k jinému bytu nebo připojením jeho částí k jiným bytům se týká případů, ve kterých byt jako samostatná bytová jednotka zanikne tím,

a) že jako celek se připojí k jinému bytu, nebo

b) že jednotlivé jeho části se připojí k bytům sousedním.

Nevztahuje se tudíž na případy, kdy jednotlivé části bytu se připojí k sousednímu bytu, avšak původní byt — třebas zmenšený — zůstane nadále zachován jako samostatná bytová jednotka.

139. Porušení zákazu předpokládá provedení stavebně technických úprav, jimiž byl byt zbaven povahy samostatné bytové jednotky. Nenáleží sem tudíž, jestliže táž domácnost užívá dvou nebo více sousedních bytů, které netvoří stavebně technicky jeden celek; takové případy podléhají ohlašovací povinnosti podle § 9 zákona [viz č. 74, písm. a)].

140. Zákaz užívání bytu nebo jeho části bez svolení místního národního výboru k jiným účelům než k bydlení předpokládá

a) u bytů jako celků jakékoli jejich odnětí obytným účelům;

b) u částí bytů jejich odnětí obytným účelům po provedení podstatných změn, jimiž pozbudou obytné místnosti této své povahy.

141. Svolení podle § 19, odst. 1 zákona nezahrnuje v sobě povolení k provedení podstatných změn, pokud je ho podle stavebních řádů (statutů) potřebí, ani nenahrazuje souhlas vlastníka domu k provedení změn.

Byty, jichž se užívalo 4. června 1948 k jiným účelům než k bydlení.

K § 20.

142. Ustanovení § 20 zákona se týká bytů, jichž se jako celků užívalo 4. června 1948 a dosud se užívá k jiným účelům než k bydlení. Při tom nerozhoduje, zda bylo před 4. červnem 1948 dáno k tomuto způsobu užívání svolení podle dříve platných (použivatelných) předpisů, zejména podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 163 Sb., o mimořádných opatřeních bytové péče, či nikoli.

143. Žádost za svolení, aby se smělo bytu jako celku nadále užívati k jiným účelům než k bydlení, musí býti podány do 19. června 1948.

144. Před rozhodnutím o každé takové žádosti musí býti řádně zjištěno, zda uživatel bytu ho potřebuje nezbytně k účelům, ke kterým ho užívá.

Při tom svolení nutno odepříti, bylo-li takto zjištěno,

a) že uživatel bytu již neprovozuje živnost nebo jinou činnost, k jejímuž provozu původně bytu užíval, nebo

b) že tuto živnost nebo jinou činnost může bez zvláštní újmy provozovati v části svého bytu nebo v jiných vhodných místnostech, nebo

c) že jde o živnost nebo jinou činnost, kterou neuznal místní národní výbor v součinností s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebnou.

Naproti tomu, není-li pro to zvláštních důvodů, nemá býti svolení odepřeno, jde-li o byty, jichž se užívá k výkonu lékařské nebo zubní praxe, nebo živnostenského oprávnění drobných živnostníků nebo k vědeckým účelům, odůvodněným veřejným zájmem.

Revise bytů.

Provedení revise.

K § 21.

145. Místní národní výbor je povinen zkoumati čas od času skutečnosti, rozhodné pro opatření podle zákona (č. 138/1948 Sb.).

Šetření nutno prováděti především podle údajů vlastníků domů a uživatelů bytů. Nestačí-li tento podklad nebo jsou-li odůvodněné pochybnosti o pravdivosti těchto údajů, které nelze jinak odstraniti, provede se prohlídka bytů.

146. Prohlídky bytů lze prováděti toliko v denních hodinách, t. j. od 7 do 19 hodin, a pouze v přítomnosti uživatele bytu nebo dospělých příslušníků jeho rodiny, bydlících v jeho bytě.

Prohlídka musí býti bezvýjimečně omezena na zjištění skutečností, rozhodných pro opatření podle zákona (č. 138/1948 Sb.), tedy zejména na zjištění počtu nebo výměry podlahové plochy místností bytů, na zjištění počtu příslušníků domácnosti uživatele bytu nebo jiných osob v bytě bydlících, po případě na zjištění počtu a stavu jednotlivých částí zařízení bytu, jde-li o zařízení konfiskované.

147. Orgán nebo zmocněnec, vykonávající prohlídku, vykáže, se svým oprávněním a vydá uživateli bytu, u něhož prohlídku vykonal, na jeho žádost ihned a, není-li to možné, do 48 hodin potom, písemné potvrzení o důvodech prohlídky a o jejím výsledku, je povinen šetřiti předpisů o ochraně osobní a domovní svobody.

148. K provádění prohlídek nutno zmocniti úřední osoby zvláště způsobilé. Dlužno je předem poučiti o jejich právech a povinnostech, zvláště že nesmějí to, co při prohlídce zjistily, sděliti nikomu jinému než místnímu národnímu výboru, který je zmocnil; to platí především o uměleckých, výrobních a obchodních tajemstvích.

149. Prohlídky bytů nelze podle § 33, odst. 1, č. 4 zákona prováděti v domech a bytech uvedených v § 33, odst. 1, č. 1, písm. a) a c) zákona. U podniků, sloužících k provozu živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců, má býti prohlídka omezena toliko na písemné doklady a provedena jen za tím účelem, aby se zjistilo, nejde-li o ubytovací dům s trvalými nájemníky.

Důsledky revise.

K § 22.

150. Odstraňuje závady, zjištěné při revisi bytů, místní národní výbor

a) musí prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou, je-li tu některá ze skutečností uvedených v § 22, odst. 2 zákona;

b) může prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou, je-li uživatelem bytu osoba, která nevykonává v obci své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné a tvořící hlavní zdroj její výživy (§ 22, odst. 3 zák.).

151. Ustanovení § 22, odst. 3 zákona nelze použíti u bytů v rodinných domcích, jichž užívají vlastníci těchto domků (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.); naproti tomu ustanovení § 22, odst. 2 zákona vztahuje se i na tyto byty.

152. Vedle toho nemá býti práva podle § 22, odst. 3 zákona používáno,

a) bydlí-li v uživatelově bytě příslušník jeho rodiny, u něhož jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a který nemá vlastního bytu, ani

b) jde-li o byty, jichž užívají vlastníci domů, kterým byly domy přiděleny do vlastnictví z konfiskovaného majetku nebo z majetku získaného podle předpisů o pozemkových reformách, vydaných po 5. květnu 1945.

153. Předpisy o přikazování nájemníků, o nichž mluví § 22, odst. 2, č. 1, písm. a) zákona, se rozumí zákon č. 163/1946 Sb., po případě

a) v zemích České a Moravskoslezské

aa) vládní nařízení ze dne 26. února 1941, č. 177 Sb., o zvláštních opatřeních obcí v bytové péči, ve znění vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 413 Sb.;

bb) vládní nařízení ze dne 20. dubna 1943, č. 103 Sb., o opatřeních, jimiž se usměrňuje bytový trh, ve znění vládního nařízení ze dne 26. července 1943; č. 218 Sb.;

b) na Slovensku zákon ze dne 22. prosince 1942, č. 254 Sl. z., o zajišťování a zabírání bytů a o omezení práva stěhovacího, ve znění nařízení ze dne 15. října 1945, č. 127 Sb. n. SNR.

154. Ustanovení § 22, odst. 2, č. 1, písm. c) zákona zachycuje případy, ve kterých uživatel získal byt trestným působením na rozhodnutí osoby, pověřené rozhodováním o přikazování nájemníků nebo prováděním rozhodnutí a opatření místního národního výboru. Nejčastěji půjde o tyto skutkové podstaty, záležející v tom, že uživatel získal byt tím,

a) že užil proti osobě, pověřené rozhodováním o přikazování nájemníků nebo prováděním rozhodnutí a opatření místního národního výboru, skutečného násilí nebo přímo nebo nepřímo jí nebo osobě jí blízké nebezpečně vyhrožoval ublížením na těle, svobodě, cti nebo majetku, aby na ní vynutil nějaké konání, trpění nebo opominutí (§ 98 tr. zák., na Slovensku § 350 zák. čl. V/1878), nebo

b) že donutil bezprávně osobu, pověřenou rozhodováním o přikazování nájemníků nebo prováděním rozhodnutí a opatření místního národního výboru tím, že zle s ní naložil nebo způsobil jí nebo osobě jí blízké újmu na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, nebo jí tím pohrozil, nebo že zneužil tísně přímo jí hrozící nebo svého vlivu, aby něco konala, trpěla nebo opominula (§ 1, odst. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb., proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních), nebo

c) že svedl osobu, pověřenou rozhodováním o přikazování nájemníků nebo prováděním rozhodnutí a opatření místního národního výboru, dary ke zneužití moci jí svěřené (§ 105 tr. zák. na Slovensku § 470 zák. čl. V/1878), nebo

d) že osobě, pověřené rozhodováním o přikazování nájemníků nebo provádění rozhodnutí a opatření místního národního výboru, nebo s jejím vědomím jiné osobě za to, že vykonala nebo opominula nějaký úkon, k němuž je povolána, přímo nebo nepřímo nabídl, slíbil nebo poskytl prospěch, na nějž tyto osoby nemají práva (§ 2, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb., o úplatkářství a proti porušování úředního tajemství).

155. Zjistilo-li by se při revisi, že je tu dána skutková podstata činu, stihatelného trestními soudy, t. j. že tu jde o případ § 22, odst. 2, č. 1, písm. c) nebo § 22. odst. 2, č. 2 zákona, je místní národní výbor povinen oznámiti to státnímu zastupitelství, po případě v zemích České a Moravskoslezské, je-li nebezpečí z prodlení okresnímu soudu (§ 84 tr. ř., na Slovensku § 87 tr. por.).

156. Prohlásí-li místní národní výbor smlouvu o užívání bytu za zrušenou podle § 22, odst. 3 zákona, je povinen opatřiti státně spolehlivému uživateli bytu přiměřený byt náhradní, o němž platí ustanovení § 17, odst. 1 a 2 zákona. Po případě může mu nahraditi podle § 17, odst. 3 zákona zcela nebo zčásti stěhovací výdaje, nelze-li na něm vzhledem k jeho hospodářským poměrům spravedlivě žádati, aby je hradil ze svého, a vyklidil-li byt ve stanovené lhůtě.

157. Ustanovení č. 25 a 26 platí též o prohlášení smluv za zrušené podle § 22, odst. 2 a 3 zákona.

Dělení bytů.

K § 23.

158. Rozdělením bytu ve smyslu § 23 zákona se rozumí provedení stavebních změn a úprav, jimiž se vytvoří z jednoho valkého bytu dvě nebo více bytových jednotek.

159. Stavební změny a úpravy lze provésti na náklad obce, po případě zcela nebo zčásti na náklad příštích nájemníků, jestliže se dobrovolně zaváží místnímu národnímu výboru, že uhradí potřebné částky ze svého.

160. V obou případech vystupuje jako stavebník obec a místní nérodní výbor je proto povinen opatřiti si jejím jménem od stavebního úřadu ke stavebním změnám a úpravám povolení, pokud je ho podle stavebních řádů (statutů) potřebí. Souhlas vlastníka domu se nevyžaduje.

161. Místní národní výbor požádá v každém případě okresní národní výbor, aby jako cenový úřad určil přiměřené nájemné z nově vytvořených bytů; o jeho rozhodování platí ustanovení č. 16.

162. Rozdíl, o který úhrn nájemného takto určeného je vyšší než původní nájemné (nájemní hodnota) z bytu před jeho rozdělením, musí vlastník domu odváděti místnímu národnímu výboru, dokud nebude těmito částkami bezúročně splacen náklad na změny a úpravy. Byly-li změny a úpravy provedeny zcela nebo zčásti na náklad nájemníků, bude každý z nich platiti nájemné jen v takové výši, jaká připadá na jeho byt jednak z původního nájemného (nájemní hodnoty) z bytu před jeho rozdělením, jednak z části nákladu na změny a úpravy, kterou hradila obec; rozdíl, o který by byl povinen platiti podle určení okresního národního výboru více, bude účtován jako bezúročná splátka na část nákladu, kterou uhradil ze svého.

Společná ustanovení.

Hromadná výhrada bytů.

K § 24, odst. 1.

163. Ustanovení § 24, odst. 1 zákona se vztahuje pouze na uvolněné oblasti, které se osídlují slovanským obyvatelstvem.

164. Výhrada bytů se týká zpravidla jen zaměstnanců některého odvětví státní nebo jiné veřejné správy nebo zaměstnanců důležitého průmyslového nebo jiného podniku v obci (hromadný uchazeč). Vztahuje se především na byty v konfiskovaných domech, jichž se neužívá nebo které se uvolní, zejména prohlášením smlouvy o jejich užívání za zrušenou.

165. Pro byty takto vyhrazené je místní národní výbor povinen přikazovati za nájemníky osoby, které mu označí hromadný uchazeč, jsou-li u nich splněny podmínky § 4, odst. 1. č. 1 zákona a nestane-li se byt nadměrným. Hromadný uchazeč může označiti takto toliko své zaměstnance.

Jednotné provádění zákona.

K § 25, odst. 1.

166. Zákon musí býti prováděn v celém území obce jednotně a jediným orgánem.

V obcích, v nichž místní národní výbory vykonávají též působnost okresních národních výborů, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem sociální péče schváliti odchylnou úpravu; i v těchto případech musí však býti celé území obce posuzováno jako jeden celek a nájemníci přikazováni podle jednotného seznamu uchazečů o byty, takže odchylná úprava je v tomto směru vyloučena.

Správní bytové komise.

K § 25, odst. 2.

167. Předpisy, vydanými k provedení zákona, se rozumějí tyto předpisy, jakož i odchylky, stanovené podle § 24, odst. 2 zákona, a rozhodnutí zemských národních výborů (pověřenectva sociální péče), vydaná podle § 33, odst. 2 zákona.

168. Počet členů správní komise má býti úměrný počtu obyvatelů obce, zpravidla však má býti komise nejméně pětičlenná.

169. Členy komise, jakož i jejího předsedu a náměstka jmenuje podřízený národní výbor (pověřenectvo) především z odborníků z oboru bytové péče, přihlížeje ve větších obcích též k tomu, aby pokud možno aspoň jeden člen komise byl znalý práva.

170. Členy komise mohou býti toliko osoby volitelné do místního národního výboru (§ 3, odst. 2 zákona ze dne 27. května 1946, č. 120 Sb., o obnovení národních výborů na podkladě výsledku voleb do Ústavodárného Národního shromáždění).

171. Komise rozhoduje ve schůzích, které svolává předseda (náměstek) podle potřeby, nejméně však jednou týdně. K usnesení se vyžaduje přítomnosti aspoň poloviny všech členů komise a více než poloviny hlasů přítomných. Předseda hlasuje; při rovnosti hlasů platí za usnesení návrh, pro který hlasoval.

172. Správní bytové komise rozhodují jménem národního výboru (pověřenectva), který je zřídil, a vydávají proto písemná rozhodnutí pod jeho záhlavím s dodatkem, že jde o správní bytovou komisi. V ostatním platí o těchto komisích přiměřeně předpisy o vnitřní organisaci zemských a okresních národních výborů a o způsobu jakým vykonávají svou působnost.

Neplatnost smluv.

K § 26.

173. Od případů, ve kterých jsou smlouvy o užívání bytů již přímo ze zákona neplatné, nutno lišiti případy, ve kterých může místní národní výbor prohlásiti platné smlouvy o užívání bytů za zrušené.

174. Neplatné jsou smlouvy o užívání, jimiž po 3. červnu 1948 dal

a) vlastník domu v užívání

aa) celý byt jiné osobě, než kterou mu přikázal místní národní výbor, nebo

bb) část svého bytu bez svolení podle § 12 zákona nebo, jde-li, o nadpočetné místnosti nadměrného bytu, jiné osobě, než kterou mu přikázal místní národní výbor;

b) jiný uživatel bytu než vlastník domu v užívání celý svůj byt nebo jeho část

aa) bez svolení podle § 12 zákona nebo, jde-li o nadpočetné místnosti nadměrného bytu, jiné osobě, než kterou mu přikázal místní národní výbor, nebo

bb) je-li neplatná jeho vlastní smlouva o užívání bytu.

Řízení.

K §§ 27 až 30.

175. Místní i ústřední národní výbory, jakož i správní bytové komise (dále jen místní národní výbory), musí se při provádění zákona říditi všeobecnými zásadami, které i při rychlém rozhodování zaručují jeho nestrannost a umožňují stranám obhájiti svá práva. Jsou proto povinny dbáti zejména těchto ustanovení:

Podání.

176. Podání mohou strany činiti u místního národního výboru písemně, po případě, pokud místní národní výbor nestanoví jinak pro některé druhy podání, jako na př. pro hlášení bytů, pro žádosti o zápis do seznamu a pod., i ústně. O ústních podáních musí býti sepsán protokol.

177. Vydal-li místní národní výbor pro některé druhy podání vzorce, musí jich býti použito.

Doručování.

178. Místní národní výbor doručuje spisy zpravidla svými orgány, jinak poštou.

179. Doručiti lze všude, kde doručovatel zastihne osobu, jíž má býti doručeno (příjemce).

180. Nezastihne-li příjemce v bytě, provozovně, kanceláři nebo pracovišti, může doručiti každému dospělému příslušníku jeho domácnosti nebo jeho zaměstnavateli nebo zaměstnanci, který je právě přítomen, jestliže ho doručovatel zná a tento neodmítne spis přijmouti.

181. Nezastihl-li doručovatel ani takovou osobu nebo odmítla-li spis přijmouti, může doručiti spis pronajimateli, bydlícímu v témže domě, nebo osobě, kterou zmocnil vlastník domu ke správě domu, jestliže ji doručovatel zná a tato neodmítne spis přijmouti.

182. Výkon doručení musí býti potvrzen na doručence podpisem osoby, jíž bylo doručeno, a zapsáním data doručení, jakož i podpisem doručovatele; odepře-li osoba, jíž bylo doručeno, podpis nebo datum, vyznačí to doručovatel na doručence.

183. Nelze-li spis doručiti způsobem stanoveným pod č. 180 až 182, nutno jej uložiti u místního národního výboru (poštovního úřadu) a oznámiti to příjemci vývěskou připevněnou na dveře vchodu do jeho bytu, provozovny nebo kanceláře nebo na dveře domu, v němž je byt nebo tato místnost. Uložení spisu má účinek doručení; poškození nebo stržení vývěsky nemá na platnost doručení vlivu.

Lhůty.

184. Při lhůtách, určených podle dní (§ 1, odst. 2, § 2, odst. 2, § 5, odst. 1 a 2, § 6, odst. 2, § 9, odst. 2, § 12, odst. 2, § 14, odst. 2, § 18, odst. 2, § 20, odst. 2 a § 29, odst. 1 zák.), se nepočítá den, na který připadá událost, jíž lhůta počíná.

185. Konec lhůty, určené podle týdnů (§ 29, odst. 2 zák.) nebo měsíců (§ 3, odst. 1 zák.), připadá na onen den posledního týdne nebo měsíce, který se jménem nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, již lhůta počíná; není-li takového dne měsíce, dobíhá lhůta posledním dnem tohoto měsíce.

186. Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi ani zákonnými dny svátečními nebo památnými. Připadne-li však poslední den lhůty na neděli nebo zákonný den sváteční nebo památný, je jejím posledním dnem nejblíže příští den všední.

187. O dny poštovní dopravy se lhůty neprodlužují; musí tedy podání býti ve lhůtě místnímu národnímu výboru doručeno. U odvolání je lhůta zachována, bylo-li v ní odvolání podáno na poštu.

Rozhodnutí.

188. Pokud podle povahy věci nelze učiniti rozhodnutí již podle podání stran a předložených průkazů nebo podle spisů, které jsou u místního národního výboru, nutno zjistiti skutkový podklad pro rozhodnutí a při tom dáti stranám možnost, aby uplatnily svá práva a své právní zájmy.

189. Rozhodnutí má obsahovati

a) výrok, jímž se má vyříditi projednávaná věc a všechny návrhy stran, jakož i stanoviti, zda odvolání se přiznává odkladný účinek či nikoli;

b) odůvodnění, v němž se shrnou výsledky řízení a právní posouzení věci;

c) poučení o opravném prostředku, obsahující upozornění,

aa) že z rozhodnutí lze se odvolati do 15 dnů od jeho vydání a

bb) že odvolání má býti podáno u místního národního výboru.

190. Rozhodnutí, jímž se prohlašuje smlouva o užívání bytu za zrušenou (§ 3, § 10, odst. 1 a 2, § 11, odst. 1, § 13, odst. 3, § 16, § 20, odst. 2 a § 22, odst. 2 a 3 zák.), musí obsahovati

a) příkaz k vyklizení bytu, ukládající uživateli, aby byt vyklidil, a

b) stanovení lhůty, do kdy má tak učiniti, při čemž délka této lhůty má býti určena tak, aby byla úměrná možnostem, které má podle poměrů uživatel bytu k jeho vyklizení.

191. Stejně je tomu u rozhodnutí, jímž se prohlašuje,

a) že smlouva o užívání bytu nebo jeho části je neplatná (č. 174), nebo

b) že u bytu, jehož užívá vlastník domu ve svém domě, jsou splněny podmínky, za jakých, kdyby byl dán v užívání jiné osobě,

aa) bylo by možno prohlásiti smlouvu o jeho užívání za zrušenou (č. 190), nebo

bb) byla by smlouva o jeho užívání neplatná, nebo

c) že bytu užívá osoba bez právního důvodu.

192. Odvolání nemá odkladného účinku; místní národní výbor může jej však povoliti, nevyžaduje-li okamžitého výkonu

a) nebezpečí z prodlení, jako na př. jsou-li tu odůvodněné obavy, že by odvolatel mohl naložiti s bytem neoprávněným způsobem, a pod., nebo

b) veřejný zájem, jako na př. jde-li v obci, ve které je značný počet osob bez bytu nebo bydlících v nezdravých nebo nedostatečných bytech, o byt uvedený pod č. 80, nebo jde-li v obci, ve které je vysoká škola, o příkaz podle § 18, odst. 1 zákona, aby uživatel nadměrného bytu dal nadpočetné místnosti v užívání, a pod.

193. Rozhodnutím může býti vydáno písemně nebo, pokud se nestanoví jinak (§ 12, odst. 2 a § 18, odst. 2 zákona a ustanovení č. 11, 98 a 129), i prohlášeno ústně; v tomto případě musí býti jeho obsah zapsán do protokolu o jednáni, při němž bylo rozhodnutí prohlášeno. Rozhodnutí místních národních výborů je vydáno doručením jeho písemného vyhotovení nebo, bylo-li prohlášeno ústně v přítomnosti strany, ústním prohlášením.

Odvolání.

194. Podané odvolání musí národní výbor předložiti do 3 dnů odvolacímu orgánu se všemi spisy, jež se týkají projednávané věci. Bylo-li by snad odvolání podáno přímo odvolacímu orgánu, musí si tento vyžádati okamžitě telefonicky spisy od národního výboru, který je povinen je doručiti tak, aby zmíněná lhůta 3 dnů byla bezpodmínečně dodržena.

195. O odvolání rozhoduje, jde-li o odvolání z rozhodnutí

a) ústředních národních výborů měst Prahy, Liberce, Plzně, Brna, Olomouce, Ostravy, Opavy, Bratislavy a Košic a obce

Vysokých Tater zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče);

b) místních národních výborů ostatních obcí, okresní národní výbor;

c) jež vydala správní bytová komise jménem

aa) zemského národního výboru, ministerstvo sociální péče;

bb) okresního národního výboru, zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče).

Z rozhodnutí pověřenectva sociální péče, jež vydaly jeho jménem správní bytové komise, není opravného prostředku.

196. Lhůta 3 týdnů, ve které musí odvolací orgán o odvolání rozhodnouti, počíná dnem, kdy mu došly od místního národního výboru spisy, týkající se projednávané věci.

Odvolání nutno vyřizovati se zvláštním urychlením tak, aby bylo o nich rozhodnuto ve lhůtě 3 týdnů. Tato lhůta je zachována, bylo-li v ní rozhodnutí o odvolání příslušným orgánem odvolací stolice alespoň schváleno (usneseno — aprobováno), třebas toto rozhodnutí bylo straně doručeno až po jejím uplynutí. Nebude-li v této lhůtě v tomto smyslu rozhodnuto, má se za to, že odvolání bylo zamítnuto.

Spisy, týkající se projednávané věci, musí odvolací orgán vrátiti místnímu národnímu výboru do 3 dnů od rozhodnutí nebo, jestliže o odvolání nerozhodl ve lhůtě 3 týdnů, do 3 dnů po jejím uplynutí.

Výkon rozhodnutí.

197. Vykonatelná jsou rozhodnutí,

a) proti nimž není připuštěno odvolání proto,

aa) že je strana nepodala nebo že je podala opožděně, nebo

bb) že odvolací orgán ve lhůtě 3 týdnů, stanovené v § 29, odst. 2 zákona, buď odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl, nebo

b) u nichž nebyl odvolání přiznán odkladný účinek.

Bylo-li z rozhodnutí místního národního výboru podáno včas odvolání, jemuž byl přiznán odkladný účinek, přistoupí místní národní výbor k výkonu rozhodnutí nebo k podání návrhu na jeho výkon politickou exekucí zpravidla po vrácení spisů odvolacím orgánem (viz č. 196), z nichž je zřejmo, že odvolací orgán ve 3 týdenní lhůtě, stanovené v § 29, odst. 2 zákona, odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl. Před vrácením spisů po uplynutí této lhůty může tak učiniti jen tehdy, zjistil-li si předem nepochybně a spolehlivě, že odvolací orgán odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl.

198. Prohlášením smlouvy o užívání bytu za zrušenou se ruší též smlouva o užívání části bytu, sjednaná s jeho uživatelem. Je proto nutno, aby místní národní výbor, prohlašuje smlouvu o užívání bytu za zrušenou, vyrozuměl zároveň o této skutečnosti všechny uživatele částí bytu. Při tom dlužno je upozorniti, že budou povinni platiti za užívání částí bytu, jež obývají, přikázanému nájemníku náhradu ve výši dosavadního podnájemného (nájemného) nebo, neplatilo-li se dosud, ve výši, kterou určí okresní národní výbor. Provésti rozhodnutí, jímž byla smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou, lze proti uživateli části bytu teprve tehdy, až mu místní národní výbor opatří náhradní místnost (§ 27, odst. 3 zák.), o níž platí přiměřeně ustanovení č. 117, písm. b) až d) a č. 118 a 119.

199. Dalším užíváním bytu jejím dosavadním uživatelem se nezakládá právní poměr mezi ním a přikázaným nájemníkem ani vlastníkem domu.

200. Zvláštními předpisy, určujícími lhůty pro placení nájemného, se rozumějí

a) v zemi České všeobecný výpovědní a stěhovací řád (vyhláška ze dne 8. května 1934, č. 119 Sb., ve znění vyhlášky ze dne 22. března 1937, č. 47 Sb., a vyhlášky ze dne 25. září 1943, č. 261 Sb.), podle něhož nájemné (podnájemné) musí býti zaplaceno do 19. hodiny

aa) 5. dne každého kalendářního čtvrtletí, nesmluvily-li strany jinak (§§ 1 a 4);

bb) 3. dne každého měsíce, vyhradil-li si nájemník i bez dohody s pronajimatelem měsíční placení nájemného [§§ 1 a 8 a)];

b) na Slovensku všeobecný výpovědní a stěhovací řád (vyhláška ze dne 20. prosince 1937, č. 280 Sb.), podle něhož nájemné (podnájemné) musí býti zaplaceno do 17. hodiny 5. dne každého kalendářního čtvrtletí, nesmluvily-li strany jinak (§§ 1 a 4).

V zemi Moravskoslezské platí o placení nájemného (podnájemného) místní zvyklosti, nesmluvily-li strany jinak.

Tresty.

K § 31.

201. Trestání přestupků přísluší okresním národním výborům, jimž místní národní výbory mají hlásiti jednání a opomenutí, příčící se ustanovením zákona (č. 138/1948 Sb.).

Trestání přestupků má býti přísné, avšak spravedlivé. Dlužno proto přihlížeti při posuzování skutkové podstaty přestupku též k možnostem pachatelova subjektivního vědomí spáchaného činu a při výměře trestu k jeho hospodářským a sociálním poměrům.

202. Z trestního nálezu lze se odvolati

a) v zemích České a Moravskoslezské k zemskému národnímu výboru, jehož rozhodnutí je konečné;

b) na Slovensku k pověřenectvu sociální péče, jehož rozhodnutí je konečné.

203. Odvolací lhůta činí

a) v zemích České a Moravskoslezské 3 dny (§ 3 nařízení ze dne 3. dubna 1855, č. 61 ř. z.);

b) na Slovensku 15 dnů (§ 21 zák. čl. XX/1901).

Státní domy.

K § 32, odst. 1.

204. U státních domů zákon rozlišuje

a) domy státu [§ 6, odst. 2 a § 33, odst. 1, č. 2, písm. a) zák.] a

b) domy podniků státem spravovaných [§ 10, odst. 2 a § 33, odst. 1, č. 1, písm. a) zák.].

205. Domy státu se rozumějí domy, jejichž vlastníkem je stát a jejichž správa není svěřena státním podnikům. Pod pojem domů státu ani podniků státem spravovaných nenáleží však domy konfiskované dekretem č. 12/1945 Sb. (na Slovensku podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR — vyhl. č. 1/1948 Sb. n. SNR) nebo dekretem č. 108/1945 Sb., pokud jich stát nebo státní podnik nepoužije pro své účely pro ubytování státních zaměstnanců (vojenských osob).

206. Podniky státem spravovanými jsou míněny státní závody, ústavy a zařízení, jež převahou nemají plniti správní úkoly a byly prohlášeny za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření (státní podniky); vyjmenovány jsou ve vládním nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb., kterým se provádí zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, ve znění vládních nařízení ze dne 20. ledna 1928, č. 11 Sb., ze dne 24. května 1928, č. 76 Sb., ze dne 18. prosince 1929, č. 183 Sb., ze dne 11. prosince 1930, č. 179 Sb., ze dne 17. května 1934, č. 97 Sb., ze dne 11. ledna 1944, č. 26 Sb., ze dne 8. ledna 1946, č. 10 Sb., ze dne 28. května 1946, č. 133 Sb., ze dne 28. června 1946, č. 159 Sb., ze dne 5. března 1948, č. 25 Sb., a ze dne 13. dubna 1948, č. 72 Sb.

Pro obor působnosti zákona mají z těchto podniků význam zejména

a) Státní báňské a hutnické závody (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);

b) Státní lesy a statky (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař č. 133/1946 Sb. a č. 25/1948 Sb.);

c) Státní lázně (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);

d) Státní tiskárny (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař.. č. 133/1946 Sb.):

e) Tabáková režie (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);

f) Československé státní dráhy (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);

g) Československá pošta (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 179/1930 Sb.);

h) Československý státní film (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 72/1948 Sb.);

ch) Československé aerolinie (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 159/1946 Sb.).

207. Pod pojem podniků státem spravovaných nenáleží znárodněné ani národní podniky.

Vlastník domu.

K § 32, odst. 2.

208. Poživatelem domu je osoba, která má věcné právo, aby cizího domu užívala beze všeho omezení (§ 509 obč. zák.), t. j. aby v něm buď sama bydlela nebo jej zcela nebo zčásti pronajala.

209. Právo vlastníka domu nastěhovati se podle § 7 zákona do bytu v domě přiděleném mu do vlastnictví nepřísluší jeho zákonnému zástupci ani zmocněnci.

Uživatel bytu nebo jeho části.

K § 32, odst. 3.

210. Uživatelem bytu podle zákona se rozumí

a) nájemník;

b) osoba, oprávněná užívati bytu na podkladě

aa) jiného smluvního poměru s vlastníkem domu než z důvodu nájemní smlouvy, jako na př. zaměstnanec se služebním bytem nebo osoba, jíž bylo užívání bytu přenecháno výprosou (§ 974 obč. zák.), a pod., nebo

bb) z důvodu věcného práva, jako na př. vlastník (poživatel) domu, pokud užívají bytu ve svém domě, nebo osoba oprávněná ze služebnosti bytu (§ 521 obč. zák.) a pod.

211. Uživatelem (celého) bytu ve smyslu zákona není jeho podnájemník ani jiná osoba, oprávněná ho užívati na podkladě jiného smluvního poměru sjednaného s jeho uživatelem.

212. Uživatelem části bytu (na rozdíl celého bytu) se rozumí

a) podnájemník;

b) osoba, oprávněná užívati části bytu na podkladě jiného smluvního poměru s uživatelem bytu než z důvodu podnájemní smlouvy, jako na př. nájemník, jemuž pronajal část svého bytu vlastník (poživatel) domu nebo jiný uživatel bytu než nájemník, a pod.

Příslušníci rodiny.

K § 32, odst. 4.

213. Příslušníky rodiny uživatele bytu podle zákona jsou toliko jeho

a) manžel (manželka) nebo druh (družka);

b) příbuzní v přímé řadě, t. j.

aa) vlastní otec, matka, děd, bába, praděd a prabába;

bb) vlastní (osvojené) děti (schovanci), vnuci a pravnuci;

c) sourozenci, t. j. vlastní bratři a sestry.

214. Druhem (družkou) se rozumí osoba, která žije s uživatelem bytu ve společné domácnosti a je otcem (matkou) jeho dítěte nebo která jinak žije s ním ve společné domácnosti nepřetržitě aspoň 3 leta.

Výjimky z účinnosti zákona.

K § 33.

Domy státních podniků a Státního bytového fondu a objekty sloužící účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům SNB.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. a).

215. Státní bytový fond, zřízený zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb., o Státním bytovém fondu, je samostatnou právnickou osobou; správa jeho jmění přísluší ministerstvu sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

216. Objekty, sloužícími účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, se rozumějí domy, byty a místnosti, jichž se užívá pro tyto účely, a to nejen je-li vlastníkem těchto objektů stát, nýbrž i tehdy, užívá-li se jich na podkladě smluvního poměru, jako na př. nájmu, a pod., nebo podle zvláštních předpisů.

Nové stavby.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. b).

217. Výjimka, týkající se bytů, pro něž bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946, se vztahnuje pouze na byty,

a) které vystavěl zaměstnavatel buď přímo nebo prostřednictvím obecně prospěšného bytového sdružení pro své zaměstnance, nebo

b) které fysická osoba určila pro sebe

aa) v domě, jejž sama vystavěla, nebo

bb) v rodinném domku, jejž pro ní vystavělo obecně prospěšné bytové sdružení.

218. Obecně prospěšnými bytovými sdruženími se rozumějí sdružení (družstva, spolky, akc. společnosti nebo společnosti s o. r.),

a) která byla podle čl. 30 stanov Státního bytového fondu, uveřejněných vyhláškou č. 28/1912 ř. z., uznána za obecně prospěšná ve smyslu § 12 zákona č. 242/1910 ř. z. a

b) jejichž účelová činnost je podle jejich stanov (společenské smlouvy) i ve skutečnosti omezena výlučně na zaměstnance určitého podniku (závodu) nebo oboru veřejné správy a pod.

219. Rovněž u všech těchto bytů platí zásada, že jich smějí užívati toliko osoby, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona, a že byt nesmí býti nadměrný. Místní národní výbor může proto

a) prohlásiti smlouvu o jejich užívání za zrušenou

aa) bylo-li při revisi řádně zjištěno, že uživatelem bytu je osoba, u níž nejsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona (§ 22, odst. 3 zák.),

bb) jsou-li nadměrné (§ 16 zák.), po případě

b) uložiti uživateli nadměrného bytu, aby dal nadpočetné místnosti v užívání nebo, nesplní-li tuto povinnost, přikázati mu podnájemníky (§ 18 zák.).

Práva uvedeného pod písm. a) nemůže místní národní výbor použíti u bytů v rodinných domcích, jichž užívají vlastníci těchto domků (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.). V žádném případě nepřísluší mu právo přikázati nájemníky pro byty takto uvolněné (§ 33, odst. 1, č. 1 zák.).

Byty členů oficiálních a polooficiálních zahraničních missí.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. c).

220. Vznikne-li pochybnost o tom, zdali některá osoba má býti uznána za člena oficiální nebo polooficiální zahraniční misse ve smyslu zákona, vyžádá si místní národní výbor rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí, které je pro něj závazné.

Za členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí ve smyslu zákona se zpravidla nepovažují českoslovenští státní občané, zaměstnaní u takových missí.

Ubytovací podniky.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. d).

221. Výjimka se týká

a) hostinských pokojů v hotelích a jiných ubytovacích podnicích, provozovaných na podkladě živnostenského oprávnění, pokud nejsou pronajímány výlučně trvalým nájemníkům,

b) jiných místností a bytů v těchto podnicích, které jsou určeny pro ubytování osob v podniku činných.

222. Za trvalé nájemníky se považují osoby, jejichž ubytování v témže podniku trvá déle než dva měsíce [§ 9 vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 233 Sb., o hlášení pobytu (řád hlášení)].

Domovnické byty.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. e).

223. Domovnickými byty se rozumějí byty, jejichž užívání obdrží za konání domovnických prací osoby, jímž vlastník domu svěřil, aby měly dohled na dům, udržovaly v něm čistotu a pořádek a obstarávaly jinaké práce, týkající se správy domu.

224. Zdali je u určitého bytu splněna tato podmínka, nutno posuzovati případ od případu. Při zkoumání této povahy bytu může jako směrnice sloužiti ustanovení zákona o pracovním poměru domovnickém, podle něhož má domovník nárok na vhodný, světlý a k řádnému užívání způsobilý byt, pokud možno o dvou místnostech (kuchyni a pokoji).

225. Ustanovení č. 219 se vztahuje přiměřeně i na tyto byty.

Zaměstnanecké byty.

K § 33, odst. 1, č. 1, písm. f).

226. Výjimka se týká toliko bytů, určených pro ubytování zaměstnanců výrobních závodů, t. j. provozních částí podniků, v nichž pomocí strojové nebo ruční práce se vyrábějí hospodářské statky. Na rozsahu podniků nezáleží, takže sem patří jak velké podniky průmyslové, tak drobné podniky živnostníků, zemědělců a pod.

227. Pokud jde o byty samé, rozlišuje při tom zákon byty,

a) jež zaměstnavatel vystavěl pro ubytování zaměstnanců výrobního závodu a které tvoří s provozními budovami tohoto závodu s místního hlediska jeden celek, jako na př. byty vrátných, správců a pod., zřízené v prostoru provozních budov, nebo kolonie rodinných domků, související přímo s provozními budovami a pod., a to bez ohledu, o jaký podnik jde;

b) které zaměstnavatel vystavěl nebo získal jiným způsobem, jako na př. koupí domu a pod., pro ubytování zaměstnanců výrobního závodu, a to bez ohledu na jejich místní polohu, avšak jen, jde-li o podnik, určený okresním národním výborem v dohodě s okresním úřadem ochrany práce po slyšení zájmových hospodářských organisací.

228. Podmínkou vynětí zaměstnaneckých bytů je, že vlastník domu (zaměstnavatel) je dává v užívání státně spolehlivým zaměstnancům podniku, pokud ovšem jsou přímo činně účastni na provozu výrobního závodu, a byty se nestanou nadměrnými.

229. Ustanovení č. 219 se vztahuje přiměřeně i na tyto byty.

Živnostenské a zemědělské byty.

230. Mimo případy stanovená v § 33, odst. 1, č. 1 zákona nemá býti pokud možno používáno přikazovacího práva u bytů,

a) které tvoří stavební celek s obchodními nebo živnostenskými místnostmi, jako dílnami, krámy a pod., a bývají obvykle společně s nimi pronajímány;

b) které z provozních důvodů bývají zpravidla propachtovány společně se zemědělskými nebo lesními pozemky.

Podnájem nadpočetných místností v úředních a provozních budovách.

K § 33, odst. 1, č. 3, písm. b).

231. Výjimka, týkající se práva místních národních výborů uložiti uživateli nadměrného bytu, aby dal nadpočetné místnosti v užívání, nebo přikázati pro ně podnájemníky, platí především pro nadměrné byty v úředních a provozních budovách, kde důležitý veřejný zájem nepřipouští, aby do budovy byl dovolen svobodný přístup i osobám, které v ní nejsou zaměstnány. Tak tomu je zejména u bytů v objektech, které slouží účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, v železničních nebo poštovních budovách, v některých továrních budovách a pod.

Rodinné domky.

K § 33, odst. 1, č. 5.

232. Rodinným domkem ve smyslu zákona se rozumí dům o jednom nebo dvou bytech, po případě dům o třech bytech, je-li třetí byt zřízen v prostoře získané využitím přirozeného svahu staveniště. Byla-li na stavbu udělena podpora podle některého ze zákonů o stavebním ruchu, považuje se za rodinný domek bez ohledu na počet bytů dům, který byl při jejím konečném vyměření posuzován jako takový, nebyl-li ovšem počet bytů v něm dodatečně rozmnožen, třebas se tak stalo se svolením úřadu oprávněného k tomu podle předpisů o podpoře stavebního ruchu.

233. Výjimka § 33, odst. 1, č. 5 zákona nebrání, aby místní národní výbor uložil podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku rodinného domku, aby vyklidil byt, jehož užívá ve svém domku, jde-li o důvody uvedené v § 3, § 10, odst. 1, § 11, odst. 1, § 13, odst. 3, § 20, odst. 2 nebo § 22, odst. 2 zákona.

Další výjimky.

K § 33, odst. 2.

234. Další výjimky z působnosti zákona možno povoliti jen zcela výjimečně a toliko tam, kde toho vyžaduje veřejný zájem. Při tom má býti hleděno vždy k tomu, aby u bytů takto vyňatých zůstala i nadále vyhrazena místním národním výborům možnost postupovati podle ustanovení §§ 16 až 18 a §§ 21 a 22 zákona, ovšem s omezením podle § 33, odst. 1, č. 5 zákona.

235. Výjimky lze povoliti zejména

a) pro byty a místnosti v budovách, sloužících sociálním a sociálně zdravotním účelům, jako na př. v chudobincích, chorobincích a pod., nebo účelům léčebným nebo zdravotním, jako na př. v nemocnicích, sanatoriích, ozdravovnách, zotavovnách a pod.;

b) pro byty a místnosti, určené pro duchovní církví a náboženských společností nebo pro potřeby veřejné duchovní správy, jakož i pro místnosti klášterů, uzavřené vnitřní klausurou, v rozsahu nezbytně potřebném;

c) pro byty a místnosti, pronajímané (dávané v podnájem) v lázeňských místech, uvedených ve vyhlášce ze dne 5. ledna 1928, č. 10 Sb., kterou se vyhlašuje seznam léčebných míst lázeňských, zpravidla se léčícím lázeňským hostům;

d) pro byty a místnosti v budovách, sloužících veřejnému školství;

e) pro byty, pro něž bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946 a jejichž stavebníkem je obecně prospěšné stavební sdružení, byly-li vystavěny podle státního hospodářského plánu a

aa) jsou-li pronajímány v pořadí stanoveném pod č. 58 osobám, u kterých jsou splněny též ostatní podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a které přispěly příslušnou částkou, poskytnutou buď v hotovosti nebo v hodnotě prací, vykonaných na stavbě, sdružení k úhradě stavebního nákladu domu, a

bb) nestanou-li se nadměrnými.

Zvláštní ustanovení.

Rozhodnutí a opatření akčních a národních výborů.

K § 35, odst. 2.

236. Právo místních národních výborů přezkoumati rozhodnutí nebo opatření akčních nebo národních výborů zahrnuje též právo tato rozhodnutí a opatření změniti, po případě i zrušiti.

237. Rozhodnutí nebo opatření mohou býti změněna nebo zrušena zejména tenkráte,

a) jsou-li v rozporu s ustanoveními zákona, nebo

b) znamenala-li by pro sociálně slabou osobu nenahraditelnou zdravotní nebo hospodářskou újmu, kdyby zůstala v platnosti.

Exekuce nuceným vyklizením bytů.

K § 37.

238. Účelem ustanovení § 37 zákona je zabrániti tomu, aby nedošlo k nucenému vyklizení bytu soudem dříve, než místní národní výbor opatří povinné straně náhradní byt.

Ježto soud nepovolí exekuci nuceným vyklizením, dokud mu vymáhající strana nepředloží potvrzení místního národního výboru, že je zajištěn náhradní byt pro povinnou stranu, nutno těmto případům věnovati zvýšenou pozornost.

239. Při nuceném vyklizení soudem jde nejen o byty, jichž užívají jejich uživatelé na podkladě nájemní smlouvy, nýbrž i o byty, jichž se užívá ve spojitosti s pracovním poměrem, zejména o byty umístěné v prostorách podniku nebo veřejného ústavu a potřebné k provozním účelům, jako na př. o byty vrátných, deputátníků a pod., nebo o domovnické byty. Poněvadž zánikem pracovního poměru pozbývá zaměstnanec nároku na užívání takového bytu, který musí býti uvolněn pro jeho nástupce v zaměstnání, je nutno, aby potvrzení podle § 37 zákona byla vydávána s urychlením.

240. Stejně nelze zdržovat vyklizení bytů, jejichž nájemníci se dopustili jednání, uvedených pod č. 47, písm. b), a tím přímo zavinili, že nájemní smlouva byla zrušena.

241. Tyto důvody vedly k tomu, že všechny takovéto uživatele bytů, uvedených pod č. 239 a 240, lze přikázati za nájemníky, i když nejsou zapsáni do seznamu uchazečů o byty [č. 42, písm. c)] nebo mimo pořadí (č. 47). Za to však lze na osobách uvedených pod č. 240 spravedlivě žádati, aby se spokojily s takovým náhradním bytem, který by snad v jiných případech nebylo možno uznat za přiměřený.

Závěrečná ustanovení.

Počátek účinnosti zákona.

242. Zákon č. 138/1948 Sb. nabyl účinnosti dnem 4. června 1948. Týmž dnem pozbyly použivatelnosti (platnosti)

a) vládní nařízení ze dne 11. září 1944, č. 203 Sb., o vlivu škod, způsobených válkou na budovách, na nájemní poměry, a

b) zákon č. 163/1946 Sb.

243. Nadále zůstávají v platnosti práva, jichž nabyly strany přede dnem 4. června 1948

a) rozhodnutím nebo opatřením, jež vydaly nebo učinily po 19. únoru 1948 akční nebo národní výbory, nebo

b) pravomocným rozhodnutím místního (okresního) národního výboru (správní bytové komise), vydaným podle předpisů uvedených pod č. 242 před 20. únorem 1948.

244. Odvolání z rozhodnutí nebo opatření, uvedených pod č. 243, písm. a), musí odvolací orgán odmítnouti jako nepřípustná (§ 35 zák.).

245. Nenabylo-li do 4. června 1948 rozhodnutí, uvedené pod č. 243, písm. b), právní moci proto, že strana se včas odvolala, musí odvolací orgán postupovati při rozhodování o tomto odvolání podle zákona č. 138/1948 Sb. Musí proto zejména

a) jako nepřípustná odmítnouti odvolání z rozhodnutí okresních národních výborů jako odvolacích orgánů (§ 29, odst. 3 zák.);

b) rozhodnouti o jiných odvoláních do 3 týdnů ode dne, kdy mu po 3. červnu 1948 došly spisy, nemá-li se míti za to, že odvolání bylo zamítnuto (§ 29, odst. 2 zák.).

Naproti tomu při odvoláních z trestních nálezů, vydaných před 4. červnem 1948 podle zákona č. 163/1946 Sb., nutno postupovati podle téhož zákona.

Počátek účinnosti předpisů.

246. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Národní výbory jsou však povinny říditi se jí i v případech, kdy rozhodnutí, vydaná před počátkem její účinnosti, nenabyla dosud právní moci.

Ministr:

Erban v. r.