Nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze o provozu hnědouhelných dolů s třaskavými větry.

240.

Nařízení

báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze

ze dne 15. března 1947

o provozu hnědouhelných dolů s třaskavými větry.

Báňské hejtmanství pro zemi Českou v Praze vydává podle § 3, odst. 2 a 4 zákona ze dne 28. března 1928, č. 57 Sb., o působnosti a zařízení báňských úřadů, tyto předpisy o provozu hnědouhelných dolů s třaskavými větry:

I. Ustanovení všeobecná.

§ 1.

Hnědouhelné doly, v nichž se vyvinuje nepřetržitě a od delší doby, byť i jen v jednotlivých porubních polích, důlní plyn, prohlásí revírní báňský úřad za doly s třaskavými větry (§ 4).

§ 2.

(1) Doly s třaskavými větry zařazují se ve 3 třídy nebezpečenství.

(2) Při stanovení třídy nebezpečenství třeba přihlížeti hlavně k těmto okolnostem:

a) v jakém množství se důlní plyn vyvinuje v jednotlivých větrních odděleních, t. j. důlních odděleních, jejichž větrní proudy se přivádějí k výtažní jámě, aniž ovětrávají další pracovní předky;

b) jakým způsobem se třaskavé větry vyvinují (zda stejnoměrně anebo nepravidelně a náhle);

c) v jakém množství se tvoří uhelný prach a jaké jsou jeho vlastnosti (je-li snadno rozvířitelný, jaká je jeho vznětlivost a způsobilost přenášeti výbuch);

d) zda a do jaké míry je uhlí náchylné k samovznícení.

(3) Doly, v nichž důlní plyn vystupuje náhle (na způsob fukačů) nebo místy, nebo je nahromaděn ve větších množstvích ve stařinách nebo v nichž se nebezpečně vyvinuje uhelný prach, mohou býti, i když vývin důlního plynu sám o sobě by to neodůvodňoval, zařazeny mezi doly s třaskavými větry, po případě do vyšší jejich třídy.

§ 3.

(1) Zařazení jednotlivých částí téhož dolu do různých tříd nebezpečenství je jen tehdy přípustné, jestliže tyto části tvoří jak s hlediska větrání, tak těžby a pravidelné chůze mužstva samostatná provozní oddělení a byla za taková prohlášena revírním báňským úřadem.

(2) Výjimečně lze považovati větrní oddělení menšího rozsahu s místním nebo podle zkušenosti přechodným výskytem třaskavých větrů za zvláštní oddělení s třaskavými větry, jestliže jejich větrní proud je oddělen od ostatních větrních oddělení způsobem bezpečným proti výbuchu.

§ 4.

(1) Revírní báňský úřad určí na základě vyšetření příslušných poměrů a analys výtažných proudů z jednotlivých větrních oddělení, jakož i z hlavních výtažných proudů (§ 30), zda důl nebo jeho oddělení náleží k dolům s třaskavými větry a do které třídy.

(2) Rovněž rozhoduje revírní báňský úřad po předchozím šetření, zda vývin uhelného prachu v některém dolu je nebezpečný čili nic (§ 2, odst. 3).

§ 5.

Pro hnědouhelné doly prohlášené za doly s třaskavými větry platí následující ustanovení tohoto nařízení v plném rozsahu, pro hnědouhelné doly však, které nejsou prohlášeny sice za doly s třaskavými větry, ale vyžadují zvláštní opatrnosti vzhledem k nepatrnému nebo jen příležitostnému výskytu důlního plynu v nich, platí předpisy §§ 22, 30, 45, 50, 53 jakož i ona ustanovení tohoto nařízení, jejichž zachovávání revírní báňský úřad uzná za nutné.

II. Provoz dolů s třaskavými větry.

A. Úvodní díla.

§ 6.

O úvodních dílech dolů s třaskavými větry platí nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze ze dne 7. února 1947, Ú. l. I č. 21/1947, běž. č. 147, o zabezpečení hnědouhelných dolů proti požárům.

B. Hloubení jam a šibíků.

§ 7.

Podle množství vyvinujícího se důlního plynu mohou býti jámy a šibíky hloubeny jednoduše (bez zvláštních prostředků podporujících větrání), nebo nelze-li docíliti lutnami, stlačeným vzduchem a pod. vydatného větrání, za pomoci větrních přehrad.

§ 8.

(1) Užitečný (nezastavěný) průřez každé jámy, případně větrní zátyně nebo šibíku, používaných pro větrání, musí býti tak veliký, aby jimi mohlo protahovati mírnou rychlostí nejvýše 6 m za vteřinu množství větrů, uvedené v § 31 jako potřebné.

(2) Zakládají-li se nové větrní jámy, budiž vzat zřetel k tomu, že množství výtažných větrů je asi o 15% větší než množství větrů vtažných.

§ 9.

Nevyhovují-li těmto požadavkům dosavadní větrní jámy některého dolu s třaskavými větry, pak musí býti zřízeny pomocné jámy nebo musí býti provedena potřebná omezení provozu. Toto ustanovení platí také pro větrní zátyně, má-li důl jen jedno úvodní dílo šachetní, jakož i pro větrní šibíky, slouží-li k vedení hlavních větrních proudů.

C. Ražení překopů.

§ 10.

Podle množství vyvinujícího se důlního plynu mohou býti překopy do 100 m délky raženy jednoduše (bez jakýchkoli zařízení podporujících větrání) nebo nelze-li docíliti lutnami, stlačeným vzduchem a pod. vydatného větrání za pomoci větrních přehrad.

§ 11.

(1) Pokud jde o velikost průřezu, platí ustanovení § 8.

(2) Stoupání překopů nesmí činiti více než 1:100.

(3) Razí-li se překopy s větším stoupáním než 1:100, platí příslušné předpisy následujícího oddílu D.

D. Dovrchní chodby.

§ 12.

(1) Dovrchní chodby mají se raziti zpravidla s dvojitým předkem, při čemž přerážky nemají býti od sebe vzdáleny více než 50 m. Je-li se obávati při ražení chodeb fukačů nebo výronu plynu ze stařin, nebo stoupne-li obsah plynu na 1.5%, musí býti zavedeno ihned pomocné větrání od poslední větrní přerážky až k nejbližší přerážce, která se má provésti.

(2) Dovrchní jednoduché předky delší než 50 m (měřeno po sklonu) je přípustno raziti (jsou-li přiměřeně vydatně pomocně větrány) v dolech III. třídy nebezpečenství nejvýše do 150 m délky, jestliže obsah třaskavých větrů v přístupných důlních dílech se udržuje pod 2.5%. Takovéto předky buďtež však omezeny na nejnutnější potřebu a v každém jednotlivém případě budiž o tom učiněno oznámení revírnímu báňskému úřadu.

(3) Pomocné větrání budiž provedeno na vzdálenost do 50 m a za nepatrného výskytu třaskavých větrů lutnami z přímého větrného proudu, a na větší vzdálenosti nebo za silnějšího výskytu třaskavých větrů větrní přehradou z přímého větrného proudu nebo větrníky s motorovým pohonem, které pracují v pracovních směnách spolehlivě a nepřetržitě pomocí luten a větrních přehrad.

(4) Ruční ventilátory nejsou přípustné pro pomocné větrání při ražení dovrchních chodeb v dolech s třaskavými větry.

(5) Nemůže-li se uvedenými prostředky obsah třaskavých větrů udržeti pod 2.5%, smí se předek dále raziti jen s výslovným povolením revírního báňského úřadu.

§ 13.

O velikosti průřezu dovrchních spojovacích chodeb platí předpis § 8.

§ 14.

V dovrchních spojovacích chodbách musí se po každém přerušení provozu, i v dolech s třaskavými větry I. třídy, zkoušeti větérkami na důlní plyn.

§ 15.

(1) Dokud se neprovede první spojení dvou pater (větrní spojení), nesmí se v dolech s třaskavými větry II. a III. třídy raziti žádné rozsáhlé vyřizovací chodby.

(2) Jsou-li takováto díla nevyhnutelná, jako na př. vyřizují-li se části sloje nad výtažným patrem (jestliže nelze zříditi výtažnou chodbu výše), musí se dbáti na spolehlivou isolaci větrného proudu, který se přivádí dovrchní spojovací chodbě a opět dolů odvádí.

E. Ražení ostatních, zvláště směrných chodeb.

§ 16.

(1) Při ražení základních chodeb a ostatních chodeb, o nichž se v předešlých oddílech nepojednávalo, může se do 50 m délky větrati pouhou difusí.

(2) Lze-li se obávati, že se těmito chodbami narazí na fukače, nebo zjistí-li se při jejich ražení třaskavé větry, musí býti ihned zavedeno pomocné větrání lutnami, větrní přehradou a pod. až k nejbližší přerážce, která se má provésti.

§ 17.

U směrných a úpadních chodeb vyřizovacích buďtež obdobně zachovávána ustanovení § 12, odst. 2 až 5.

§ 18.

Pokud jde o velikost průřezu chodeb, platí předpis § 8, avšak s dalším dodatkem, že u chodeb, jichž se často používá k chůzi a jízdě mužstva a které se mnoha vozíky zastavují, musí se odečísti průřez vozíků od průřezu chodeb.

§ 19.

Při ražení těchto chodeb budiž dále dbáno, aby pokud možno nevznikaly ve stropu chodeb dutiny a aby chodby nebyly zbytečně široké a neměly ostré úhly a ohyby.

§ 20.

Stoupání všech chodeb do tohoto oddílu spadajících nesmí činiti více než 1:100.

§ 21.

Nepoužívané chodby bez znatelného vývinu důlního plynu mohou se vyřaditi z větrného proudu.

F. Provoz porubů.

§ 22.

(1) Rubání na společné hranici dvou samostatných dolů, z nichž každý nebo i jen jeden náleží mezi doly s třaskavými větry, je vázáno na zvláštní bezpečnostní opatření. Tato bezpečnostní opatření mají za účel zabrániti, aby větrání jednoho dolu bylo rušeno větráním dolu druhého, a stanoví je revírní báňský úřad v každém případě zvláště po vyšetření místních poměrů.

(2) Za tím účelem mají závodní nejen takových dolů, které byly prohlášeny za doly s třaskavými větry, nýbrž i oněch, stran kterých to revírní báňský úřad uzná ve smyslu § 5 za nutné, učiniti oznámení tomuto úřadu, jakmile se díla jednoho dolu přiblíží na 40 m k hranici druhého dolu.

§ 23.

U jam s třaskavými větry II. a III. třídy musí býti jak poruby po dobu jejich provozu, tak i záseky v komorách porubních neustále větrány.

§ 24.

U dolů s třaskavými větry II. a III. třídy smějí se zakládati poruby dovrchně teprve, až se provede větrní přerážka s hořejším patrem, leč by šlo o případ výjimečného větrání připuštěného v § 15, odst. 2.

§ 25.

(1) Porubní komory, ve kterých se zpozorují zápary, dávající podnět k obavám z nebezpečí ohně, musí býti ihned spolehlivě uzavřeny hrázemi; větrní proud tam vedený budiž odváděn účelným způsobem do hlavního větrného proudu.

(2) Hráze musí býti zřízeny z úplně těsné základky v šířce několika metrů nebo ze zdiva takovým způsobem, aby větrní proud nebyl zplodinami zápar škodlivě dotčen a důlní provoz neutrpěl žádné újmy.

§ 26.

(1) Větrní proud používaný k větrání porubů má pokud možno podržeti vzestupný směr; ukáže-li se u dolů s umělým větráním nutnost úpadního vedení větrů, musí se dbáti na spolehlivé oddělení úpadního větrního proudu. Každá taková změna větrání musí býti oznámena revírnímu báňskému úřadu.

(2) U dolů s přirozeným větráním je dovoleno úpadní vedení větrů jen tehdy, svolí-li k němu v každém jednotlivém případě revírní báňský úřad.

III. Větrání dolů s třaskavými větry.

A. Opatřování větrů.

§ 27.

(1) U každého dolu s třaskavými větry musí býti postaráno o pravidelné větrání, aby se zabránilo nahromadění důlního plynu v přístupných dílech.

(2) Spalování důlního plynu (třaskavých větrů) je co nejpřísněji zakázáno.

§ 28.

(1) Větrní proud potřebný pro důl s třaskavými větry musí se opatřiti zpravidla pomocí umělého větrání.

(2) Jen ve zcela výjimečných případech může revírní báňský úřad povoliti přirozené větrání, jestliže podle stavu místních poměrů je jisto, že je tu větrní proud, který lze kdykoli ovládati a jenž vyhovuje daným požadavkům.

§ 29.

(1) Větrní proud každého dolu s třaskavými větry musí býti tak silný, aby třaskavé větry nahromaděné v důlních dílech byly jím zředěny až na neškodnou směs a pak odvedeny. Zředění má být takové, aby v jednotlivých výtažných proudech větrních oddělení nepřevyšoval obsah důlního plynu při vyřizování 1% a po zahájení rubání ½%.

(2) Na případný silnější vývin důlního plynu při zavalování porubů a při náhlých poklesech barometrického tlaku je třeba vzíti předem zřetel.

§ 30.

(1) K termínu, který stanoví revírní báňský úřad, jest zaříditi v určitých obdobích rozbory výtažných větrných proudů hlavních a dílčích, a to:

a) u dolů III. třídy nebezpečenství aspoň jednou čtvrtletně,

b) u dolů I. a II. třídy nebezpečenství aspoň jednou pololetně a

c) u všech ostatních hnědouhelných dolů jednou za rok nebo kolikrát to revírní báňský úřad, přihlížeje k zvláštním okolnostem, uzná za potřebné.

(2) Každý vzorek budiž vzat co možná stejnoměrně z celého výtažného průřezu. Rozbor musí zahrnovati stanovení CO 2 , O, CH 4 , a CO, při čemž se má stanovení díti s přesností 0.01 objemového procenta.

(3) Množství větrů a jejich rozdělení v dole má se zjišťovati u dolů s třaskavými větry III. třídy každých 14 dní, u dolů s třaskavými větry II. a I. třídy aspoň jednou za měsíc a u všech ostatních dolů aspoň jednou za rok.

(4) U dolů s třaskavými větry III. třídy musí býti tlak vzduchu na povrchu pozorován na samočinně zapisujícím tlakoměru a barogramy uschovávány po dobu 6 měsíců.

(5) U dolů I. a II. třídy musí se, není-li tu samočinně zapisujících tlakoměrů, denně odečísti tlak vzduchu.

(6) O rozdělení větrů, měření tlaku vzduchu a rozborech buďtež vedeny přesné záznamy a připraveny spolu s diagramy pro revírní báňský úřad k nahlédnutí. Tyto záznamy buďtež vedeny podle vzorce A a obsahujtež údaje v něm označené.

Příloha.

Vzorec A, k § 30, odst. 6.

⟪MEDIA:img_001⟫

§ 31.

(1) Jako potřebné množství větrů platí:

1. pro doly I. třídy množství větrů aspoň 6 m 3 za minutu na muže v nejsilněji obsazené směně, při čemž se počítá 1 kůň za 4 muže;

2. pro doly II. třídy množství větrů 8 m 3 za minutu na muže v nejsilněji obsazené směně a

3. pro doly III. třídy množství větrů 10 m 3 za minutu na muže v nejsilněji obsazené směně.

(2) Při tom však musí ve všech případech připadnouti na každou tunu těžby ve 24 hodinách minutové množství větrů aspoň 2 m 3 .

(3) U dolů II. a III. třídy nebezpečenství musí býti učiněno opatření, aby se předepsané nejmenší množství větrů mohlo v případě potřeby (při výronech plynů, po explosích a j.) zvýšiti o 25%.

(4) Shora uvedená množství větrů vztahují se na celkový výtažný proud a jsou tudíž o 15—20% větší nežli objem vtažných větrů.

§ 32.

Zůstává-li obsah důlního plynu ve větrním proudu pod udaným maximem (§ 29), nevzbuzuje-li způsob výskytu důlního plynu obav, nejsou-li důlní větry převážně abnormálně teplé, může revírní báňský úřad u dolů I. a II. třídy poskytnouti po vyšetření místních poměrů úlevy z předpisů § 31.

§ 33.

(1) Množství čerstvých větrů potřebné pro každý předek smí se přiváděti jen mírnou rychlostí nejvýše 6 m za vteřinu.

(2) Avšak u větrních jam, případně větrních zátyní, které slouží jen k průchodu hlavních větrních proudů a jimiž se projíždí jen občas za účelem revise, může rychlost větrů býti výjimečně větší, ale ani tu nesmí překročiti 10 m za vteřinu.

§ 34.

(1) K opatření potřebného množství větrů může držitel hor používati mechanických větracích strojů podle své volby. Ke vzbuzení větrního proudu nesmí se však používati větrních pecí, komínů kotelního topeniště, zahřívání výtažného větrního proudu parou a pod.

(2) Nejsou-li v záloze žádné větrníkové motory, musí býti v případě větší opravy na motoru zařízen okamžitý výjezd mužstva z jámy.

§ 35.

(1) K pozorování větrního proudu musí býti u dolů s třaskavými větry zabudován blízko vyústění výtažného proudu měřič deprese.

(2) U dolů s třaskavými větry II. a III. třídy musí býti tyto měřiče deprese zařízeny na samočinné zapisování. Jejich diagramy buďtež uschovávány aspoň po 6 měsíců.

§ 36.

Pro účely pomocného větrání musí býti na každém dole pohotově přiměřený počet provozu schopných větrníků na strojní pohon, a pokud nemá důl potřebné pohonné síly, přiměřený počet větrníků s ručním pohonem.

B. Rozdělení větrů a jejich vedení.

§ 37.

Pokud se v tomto nařízení nestanoví nic jiného, platí o větrání dolů s třaskavými větry nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou ze dne 7. února 1947, Ú. l. I č. 21/1947, běž. č. 147, o zabezpečení hnědouhelných dolů proti požárům (§§ 21 a násl.).

§ 38.

(1) Vtažný větrní proud musí býti od výtažného proudu úplně a spolehlivě isolován.

(2) O regulaci vtažného proudu je třeba pečovati se zřetelem k dané potřebě jednotlivých provozních předků na základě pozorování a měření větrního proudu, které se má stále prováděti.

§ 39.

(1) Mají-li se s větrním proudem odváděti také větry z požářiště, musí býti vedeny přímo do takových výtažných chodeb, z nichž nemohou se dostati na žádné pracovní předky, které jsou v provozu.

(2) Této opatrnosti je dbáti také u všech větrních proudů obsahujících více plynů než je přípustno.

§ 40.

(1) Při ražení chodeb, které se blíží k uzavřeným starým pohřebištím nebo chodbám, musí se předvrtávati, aby se postupně odvedl důlní plyn případně z nich vystupující.

(2) Totéž platí o pracovištích, kde se může očekávati náhlý výron plynu (na př. v blízkosti slojových poruch).

(3) Stařiny vyrubaných polí, rovněž opuštěná díla, buďtež uzavřeny hrázemi, aby se zabránilo náhlému výronu většího množství třaskavých větrů do otevřených důlních děl.

§ 41.

Práce na předcích, které nemohou být zásobeny dostatečným větrním proudem, musí býti zastavena a přístup do předků zabráněn pevným zapažením na vhodném místě.

§ 42.

Všechna zařízení k regulaci a oddělení větrů, jako větrní dveře, zásuvky atd. musí býti zřízena vždy na návětrní straně a denně zkoušena osobami k tomu určenými na spolehlivost, případně těsnost, zvláště však po každé směně, ve které se nepracovalo.

§ 43.

(1) Větrní dveře pro rozvod větrů musí se samočinně zavírati. Nepoužívané dveře buďtež vyvěšeny.

(2) Kde se častěji projíždí větrními dveřmi anebo kde je dostatečné větrání předků ohroženo otevřením jedněch dveří, buďtež postaveny nejméně dvoje větrní dveře v takové vzdálenosti, aby byly nejméně jedny uzavřeny.

§ 44.

Bez vědomí závodní správy nesmí se na větrání nic měniti, leda v případech nutných. Poškození větrání musí každý, kdo je zpozoruje, ihned oznámiti a náprava musí býti neprodleně zařízena. Zvláště se nesmí větrní dveře nikdy nechávati otevřené.

§ 45.

(1) Obsah třaskavých větrů na jednotlivých předcích budiž zkoumán pomocí Wolfovy benzinové lampy nebo jiné připuštěné lampy stejné indikační citlivosti. Zvláště musí býti po provozní přestávce trvající déle než jednu směnu všechny předky, a mimo to v dolech s třaskavými větry III. třídy po tříhodinové provozní přestávce všechny dovrchní chodbové předky bezprostředně, nejdéle však během hodiny před obsazením prozkoumány na přítomnost důlního plynu spolehlivými zvláště k tomu určenými osobami nebo důlními dozorci.

Posléze uvedené orgány jsou povinny také během směny prozkoumati pracovní místa podléhající jejich dozoru na obsah důlního plynu ve větrech.

(2) O výsledcích zkoumání nařízeného v předchozím odstavci buďtež vedeny běžně záznamy (kontrolní kniha, dolový deník).

(3) Tyto záznamy obsahujtež jméno prohlížejícího, den a hodinu prohlídky a označení oněch míst, na nichž byl zjištěn bezpečnostní lampou obsah plynu. Záznamy buďtež pokaždé ihned předloženy závodnímu. Konečně budiž také předákům nebo určitým dělníkům v každém družstvu uloženo, aby zkoumali pracovní předek na třaskavé větry před započetím práce a během směny, zvláště po delších přestávkách.

§ 46.

(1) Ukáže-li na některém místě lampa obsah důlního plynu 2.5% nebo více, musí dělníci tam zaměstnaní ohrožené místo opustiti a odebrati se do nejbližší bezpečné hlavní chodby.

(2) O této události buďtež uvědoměni sousední dělníci, dále budiž ihned vyhledán dozorce a budiž mu věc hlášena. Nelze-li dozorce dostihnouti a ukáží-li se podobné zjevy také na sousedních pracovištích, musí všichni dělníci zaměstnaní v ohroženém oddělení utéci k výjezdnímu úvodnímu dílu, vyjeti na povrch a učiniti oznámení nejbližšímu dozorci, provoznímu úředníku nebo závodnímu. Tito mají vydati potřebné příkazy v tom směru, aby bylo dotčené pracoviště zahrazeno proti vstupu pevným pažením a aby byl obsah třaskavých větrů snížen přiměřeným větráním.

§ 47.

U každého dolu buďtež zhotoveny zvláštní větrní mapy, z nichž lze seznati celý větrní proud a jeho rozdělení až k vyústění na povrch.

§ 48.

U každého dolu s třaskavými větry budiž pečováno o stálý a spolehlivý dozor nad větráním a vším příslušným zařízením.

IV. Osvětlování dolů s třaskavými větry.

A. Druh svítidel.

§ 49.

(1) V dolech s třaskavými větry I. třídy smí se používati otevřeného, případně zároveň s ním i bezpečnostního světla (obojí druh světla).

(2) U dolů II. a III. třídy smí se však užívati jen bezpečnostního světla (§ 54).

§ 50.

(1) V dolech s třaskavými větry I. třídy, ve kterých je přípustno používati otevřeného, případně obojího druhu světla, musí býti části dolu, do kterých se vstupuje s otevřeným světlem, ovětrávány čerstvým větrním proudem.

(2) Po směně, ve které se nepracovalo, případně po provozním klidu nesmí se vstoupiti do žádné části dolu s otevřeným světlem, která při předběžné prohlídce nařízené v § 45 nebyla shledána úplně prostou třaskavých větrů.

(3) Byl-li zjištěn při předběžné prohlídce nebo během směny na takových místech výskyt třaskavých větrů, musí býti tato místa ihned vyřazena z provozu a uzavřena pevným pažením. Tato místa smí se znovu pracujícími obsaditi jen po zvláštním příkazu odpovědného závodního.

(4) Zjistí-li se výskyt třaskavých větrů v dolech s třaskavými větry I. třídy a v jejich odděleních, v nichž je dovoleno otevřené světlo, jakož i ve všech až dosud do některé třídy nebezpečenství nezařazených dolech, budiž to oznámeno revírnímu báňskému úřadu.

§ 51.

Otevřeného světla smí se používati také u dolů II. a III. třídy ve vtažných jamách, případně zátyních a nárazištích, jsou-li spolehlivě isolovány od jam s výtažným větrním proudem.

§ 52.

V dolech, kde je dovolen obojí druh světla, musí důlní dozorci označiti předky, do nichž se smí vstupovati jen s bezpečnostními lampami, zvláště všechny dovrchní předky, nápadnými a pro každého dělníka snadno viditelnými výstražnými tabulkami, jejichž význam je každému horníku jasný.

§ 53.

(1) Ve II. a III. třídě dolů s třaskavými větry buďtež připraveny na vhodných místech dolu spolehlivě záložní lampy, aby nahradily uhaslé nebo poškozené důlní lampy.

(2) Nehledíc k prohlídkám konaným podle § 45, buďtež také v dolech I. třídy pohotově bezpečnostní lampy v použivatelném stavu v počtu všem poměrům vyhovujícím, a to i tehdy, je-li v nich připuštěno otevřené světlo. V dolech s obojím druhem světla musí býti na přístupech do oddělení a pracovišť, do kterých se smí vstupovati jen s bezpečnostní lampou, připraveny pro pochůzku v dostatečném počtu použivatelné bezpečnostní lampy, pokud uvedená oddělení a pracoviště jsou dělníky obsazena.

B. Bezpečnostní lampy a požadavky, jimž musí vyhovovati.

§ 54.

(1) Jako bezpečnostních lamp je dovoleno používati:

a) benzinové lampy Wolfova systému se dvěma drátěnými koši, magnetickým uzávěrem, vnitřním třecím zapalováním se zápalkovým páskem s fosforovými zápalkami v konstrukci udané výrobcem lampy.

b) Přenosné elektrické lampy akumulátorové (§ 57).

c) Elektrického osvětlovacího zařízení vyhovujícího předpisům ESČ platným pro místa v dole nebezpečná výbuchem důlních plynů za přítomnosti hořlavého prachu.

d) Pielerovy lampy v konstrukci udané výrobcem (§ 56).

(2) Zásadně se má používati elektrických lamp bezpečnostních. Benzinové větérky smějí se vydávati jen osobám, které závodní zvláště určí. Pielerovy lampy smí používati jen zkušený dozorčí orgán, a to pouze ke zkoumání větrů.

(3) Výjimky z ustanovení odst. 1, písm. c) pro osvětlování jam, nárazišť a strojoven poblíž jam, jsou-li větrány čerstvým úvodním proudem, povoluje revírní báňský úřad, přihlížeje k předpisům ESČ.

§ 55.

Všechny systémy lamp používané na dole musí míti stále stejnou konstrukci se stejnými rozměry skleněného cylindru a drátěných košíků.

§ 56.

(1) Benzinové bezpečnostní lampy (větérky) musí míti zvláště tyto vlastnosti:

a) Skleněný cylindr musí býti z dobře žíhaného skla, koncové plochy musí býti zabroušeny kolmo k ose cylindru.

b) Lampy nesmí se odchylovati ve svých rozměrech od těchto dimensí:

výška skleněného cylindru 60 mm, vnitřní světlost 50 mm, síla skla 5 mm, výška vnějšího drátěného košíku 104 mm, průměr dole 53 mm, průměr nahoře 46 mm, výška vnitřního drátěného košíku 98 mm, průměr dole 38 mm, průměr nahoře 32 mm, síla drátu obou košíků 0.35 mm, počet ok nejméně 144 na 1 cm 2 ; průměr na spodku drátěného košíku má se shodovati se světlým průměrem skleněného cylindru.

c) Pielerova lampa musí býti opatřena plným knotem, plechovým pláštěm snímatelným nebo opatřeným štěrbinami pro přívod vzduchu, zhášecím zařízením a magnetickým uzávěrem stejně jako benzinová bezpečnostní lampa. Drátěný košík musí býti ze železného drátu o průměru aspoň 0.35 mm, nejméně se 144 oky na 1 cm 2 a ne vyšší než 200 mm. Nádobka lampy musí býti úplně naplněna vhodným nassávadlem k nassáti alkoholu.

d) Obruby drátěných košíků musí býti na spodku drátěného košíku spojeny a zploštěny; obruby nesmí také vyčnívati. Totéž platí také pro lampy s dvojitými drátěnými košíky.

e) Mezi košíkem a skleněným cylindrem, rovněž mezi skleněným cylindrem a nádobkou lampy musí býti těsný uzávěr.

f) Proti mechanickému poškození košíků a profouknutí plamen v silném větrním proudu musí býti drátěné košíky chráněny plechovým pláštěm.

g) Průměrná doba normální svítivosti lampy musí býti nejméně o dvě hodiny delší než doba směny.

(2) Které soustavy benzinových bezpečnostních lamp vyhovují těmto podmínkám, stanoví báňské hejtmanství.

§ 57.

(1) Přenosné elektrické lampy musí vyhovovati těmto požadavkům:

a) Kryty uzavírající zdroj proudu musí býti silné, co možná těsné a nepropustné pro používané tekutiny.

b) Žárovka musí býti kryta silným ochranným sklem, vzduchotěsně přiléhajícím, dobře upevněným, a toto musí býti nadto zajištěno proti rozbití ochrannou kovovou mříží, kovovým ochranným křížem nebo druhým silným ochranným sklem. Ochranné sklo není nutné, používá-li se žárovek bezpečných proti třaskavým plynům i v případě rozbití, anebo je-li lampa zařízena na samočinné vypnutí proudu při poškození žárovky.

c) Používati se smí jen žárovek připuštěného druhu, pro stanovenou intensitu a napětí proudu.

d) Uzávěry ochranného skla a krytu musí býti přiměřeně zajištěny, aby je nepovolaní nemohli v jámě otvírati.

e) Lampy musí býti tak konstruovány, aby nemohlo nastati krátké spojení.

f) Svorkové a spínací dotyky musí býti tak zařízeny, aby bylo vyloučeno jiskření při zapínání a vypínání nebo aby mohlo nastati jen ve vzduchotěsném uzávěru.

g) Průměrná doba normální svítivosti lampy musí býti nejméně o dvě hodiny delší než doba směny.

(2) Které druhy přenosných elektrických lamp vyhovují těmto požadavkům a které druhy žárovek možno považovati i pří rozbití za bezpečné proti třaskavým plynům, stanoví báňské hejtmanství.

C. Používání bezpečnostních lamp.

§ 58.

(1) Závodní má se postarati, aby bezpečnostní lampy byly dodány a udržovány ve stavu upotřebitelném.

(2) Není dovoleno používati lamp, které nebyly dodány závodem.

§ 59.

(1) Každá bezpečnostní lampa musí býti před svým prvním použitím, lampy jsoucí již v používání aspoň jednou za rok přesně prohlédnuty odborným orgánem.

(2) O výsledcích těchto prohlídek buďtež vedeny zvláštní záznamy.

(3) Dozorem, čištěním, vydáváním a odebíráním, jakož i kontrolou bezpečnostních lamp, když byly odevzdány, buďtež pověřeny určité spolehlivé osoby, které jsou zodpovědny, že lampy vyhovují předpisům, zvláště za to, že nebude vydána žádná lampa s prasklým skleněným cylindrem nebo s poškozeným nebo nedostatečně vyčištěným drátěným košíkem nebo s vadným uzávěrem. V posléze uvedeném směru budiž každá benzinová lampa, než se vydá, zkoušena po rozsvícení fouknutím na všech těsnících místech.

§ 60.

(1) Každá bezpečnostní lampa má býti číslována a dělníku vydávána pokud možno na stejné, na jeho jméno předepsané číslo. Závodní jest povinen zaříditi, aby bylo lze kdykoliv zjistiti, komu byla vydána určitá lampa.

(2) Při přejímání lampy má se dělník přesvědčiti, zda je v dobrém stavu, protože jinak má býti vrácena a nahrazena jinou bezvadnou lampou.

(3) Po výjezdu musí býti lampy opět vráceny do lampoven a čistič lamp se má přesvědčit, zda jest lampa v bezvadném stavu (není-li poškozena, zda uzávěr nebyl násilně otevírán a pod.). Násilné otevření nebo jen pokus o ně musí se oznámiti závodnímu nebo jeho zástupci.

§ 61.

Každý nový důlní dělník, neobeznámený ještě s používáním lampy, musí býti důkladně poučen osobou k tomu způsobilou o podstatě lampy, o případně se vyskytujících vadách, jakož i o zjevech, které se na plamení pozorují při výskytu důlního plynu. Takoví dělníci smí jeti do dolu jen v doprovodu zkušených horníků.

§ 62.

(1) Otvírání bezpečnostních lamp je dělníkům co nejpřísněji zakázáno a v dolech III. třídy není dovoleno ani dozorčím orgánům.

(2) U dolů se smíšeným světlem mohou býti na určitých bezpečných místech v jámě zřízeny stanice na rozžehování lamp. U dolů s bezpečnostním světlem mají býti všechny zhaslé lampy, nejsou-li opatřeny zapalovačem nebo jestliže tento nefunguje, doneseny do lampovny a tam rozsvíceny.

§ 63.

Každé zpozorované poškození, špatné seřízení, případnou vadu na uzávěru bezpečnostní lampy má dělník ihned hlásiti službu konajícímu dozorci.

§ 64.

(1) Bezpečnostní lampa se má držeti při chůzi v jámě a během práce co možná nízko a svisle, nemá se jí mávati, nemá se stavěti před vyústění luten a má se co možná chrániti před ostrým tahem větrů, jakož i před silnými otřesy a před poškozením.

(2) Zapalovače lampy se smí v jámě použíti jen v čerstvém větrním proudu táhnoucím k pracovnímu místu. Lampa se má při tom držeti co možná nízko blízko spodku chodby.

§ 65.

Používá-li se k důlnímu osvětlování přenosných elektrických lamp, musí býti potřebné zkoumání větrů na hořlavé a nedýchatelné plyny prováděno větérkou, která byla povolena.

§ 66.

Občasné intensivní osvětlení porubů magnesiovým světlem je v dolech s třaskavými větry I. třídy přípustno jen tam, kde je dovoleno otevřené světlo, v dolech s třaskavými větry II. a III. třídy je však zcela zakázáno; k tomu účelu lze však používati elektrických lamp o větší svítivosti, vyhovujících ustanovením § 54.

§ 67.

Je-li nebezpečí výbuchu, smí se lampa případně zhasnouti jen stažením knotu, nikdy však sfouknutím.

§ 68.

Pielerovy lampy nesmí se používati ke zkoumání větrů ve větrním proudu prostoupeném důlním plynem, je-li rychlost větší než 4 m. Také se smí nositi jen tehdy, byla-li opatřena ochranným pláštěm, který se dá zvednouti před zkoumáním větrů.

§ 69.

Zkoumání větrů na důlní plyn má se díti nejprve s obyčejnou bezpečnostní lampou, a to spočátku s plným plamenem, a nebylo-li pozorováno žádné prodloužení, se staženým plamenem. Teprve když ani při něm nebyly zjištěny důlní plyny, může se zkoušeti lampou Pielerovou.

D. Lampovny.

§ 70.

(1) Na dolech, kde se stále používá více než 30 benzinových bezpečnostních lamp ve směně, musí se lampy uschovávati a čistiti ve zvláštních lampovnách od šachetních budov oddělených nebo ohnivzdorně isolovaných.

(2) Lampovny musí býti ohnivzdorně odděleny od skladiště benzinu. Odebírání benzinu ze skladišť a jeho doprava do lampoven smí se díti jen za denního světla nebo s použitím elektrických bezpečnostních lamp. Zásoba benzinu v lampovně budiž omezena na míru nezbytně nutnou. Benzin se smí uschovávati jen v takových plnicích nádobách, které musí býti tak zařízeny, aby při plnění lamp nemohla nastati jiná ztráta benzinu než nepatrným ukapáváním. Kapající benzin budiž zachycován na zvláštních miskách.

(3) Lampovny musí býti dostatečně větrány. Jejich vytápěcí zařízení musí býti uspořádáno tak, aby nemohlo dáti podnět k zapálení benzinových par. Dveře se musí otevírati na venek. Musí býti postaráno o dostatečné nouzové východy.

(4) V lampovnách smí se používati jen svítidel, kterými nemůže nastati zapálení benzinových par. Bezpečnostní lampy buďtež rozsvěcovány jen v uzavřeném stavu, nejsou-li pro jejich zažehování vybudovány zvláštní místnosti oddělené od oněch, v nichž se lampy plní a čistí.

(5) Čisticí hmoty buďtež uschovávány v kovových uzavíratelných skříních nebo nádobách, spotřebované hmoty buďtež denně odklizovány.

(6) K hašení případně vypuklého požáru buďtež připraveny nádoby s pískem nebo popelem.

(7) Dolům, které mají ve stálém používání méně než 30 benzinových lamp ve směně, stačí jako lampovna každá ohnivzdorná místnost, jež se dá přiměřeně větrati a uzamknouti.

(8) Pro elektrická zařízení v místnosti pro plnění lamp platí zařizovací předpisy ESČ pro místa na povrchu s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem.

V. Zvláštní ustanovení.

Důlní dozor, instrukce, oznamování výbuchu báňským úřadům.

§ 71.

V dolech s třaskavými větry nemá býti zpravidla přiděleno jednomu dozorci více než 40 dělníků.

§ 72.

Dozorci mají bdíti nad tím, aby byla přesně zachovávána všechna bezpečnostní opatření nařízená báňským úřadem a závodním. Za tím účelem jsou dozorci povinni kontrolovati činnost podřízených orgánů každodenními prohlídkami jámy, občas pak i prohlídkami v noci.

§ 73.

Pozorování, která učinili dozorci, zejména všechny nepořádky a známky nebezpečí jakož i opatření proto učiněná, buďtež ihned po prohlídce hlášeny závodnímu a zapsány do dolového deníku. Dolový deník musí býti založen na každém dole a musí býti z něho také patrné, která důlní díla považuje závodní za podezřelá třaskavými větry.

§ 74.

Závodní a dozorci jsou povinni vhodným způsobem poučiti dělníky i podřízené o podstatě třaskavých větrů, o nebezpečí uhelného prachu, o dosahu a následcích zanedbání předpisů vydaných na ochranu před nebezpečím třaskavých větrů.

§ 75.

Pro každý důl s třaskavými větry musí závodní vypracovati, přihlížeje k ustanovením tohoto nařízení, jakož i k dalším předpisům báňskými úřady vydaným a k zvláštním poměrům každého závodu, tyto instrukce:

a) Instrukci pro dozorčí orgány o prohlížení jednotlivých důlních oddělení se zřením k výskytu třaskavých větrů, o kontrole větrání, o zacházení s bezpečnostními lampami, o trhací práci a pod. a vůbec o všech zařízeních a opatřeních, která mají vztah k bezpečnosti provozu u dolu s třaskavými větry.

b) Instrukci pro dělníky, jak se mají chovati při chůzi v jámě a při práci, dále zpozorují-li nepravidelnosti ve větrání a jiné zvláštní zjevy, jak si mají počínati při trhací práci a jak mají zacházeti s bezpečnostními lampami. V této instrukci musí být dělníkům zvláště zakázáno zapalovati v jámě nahromaděný důlní plyn (třaskavé větry), bráti ssebou do jámy zapalovače, kuřácké potřeby nebo nástroje na otvírání bezpečnostních lamp.

c) Všeobecnou instrukci o chování dozorců a dělníků po nastalých explosích, o záchranných pracích, o místech určených k záchraně a pod. Jsou-li na dole záchranné přístroje, má instrukce obsahovati lehce srozumitelný návod o používání přístrojů.

§ 76.

Instrukce uvedené v předchozím paragrafu musí býti potvrzeny revírním báňským úřadem, který má působiti k tomu, aby byly u všech jednotlivých dolů, pokud to dovoluje zvláštnost závodů, co možná jednotně vypracovány.

§ 77.

Závodní je povinen každý výbuch třaskavých větrů, i když nezpůsobil žádný úraz, oznámiti ihned revírnímu báňskému úřadu a uvésti domnělou příčinu případu a jej blíže vysvětliti.

VI. Závěrečná ustanovení.

§ 78.

(1) Pokud jde o nebezpečí uhelného prachu, vztahuje se na hnědouhelné doly s třaskavými větry nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze ze dne 7. prosince 1946, Ú. l. I č. 221/1946, běž. č. 2151, o opatřeních proti nebezpečí uhelného prachu.

(2) Pro trhací práce v těchto dolech platí příslušná ustanovení nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze ze dne 4. února 1947, Ú. l. I č. 19/1947, běž. č. 136, o trhacích pracích v hornických závodech.

§ 79.

Dosavadní zařadění hnědouhelných dolů s třaskavými větry do tříd nebezpečenství zůstává až do dalšího opatření revírního báňského úřadu v platnosti.

§ 80.

Výjimky z tohoto nařízení povoluje, pokud není v tomto nařízení jinak stanoveno, revírní báňský úřad.

§ 81.

Přestupky proti ustanovením tohoto nařízení se trestají podle ustanovení obecného zákona horního (§§ 240, 250) a podle ustanovení obecného zákona trestního (§ 172 ob. zák. hor.).

§ 82.

Nařízení báňského hejtmanství v Praze ze dne 28. prosince 1893, č. 4253, o provozu hnědouhelných dolů s třaskavými větry a nebezpečným vývinem uhelného prachu, se svými změnami a doplňky se zrušuje.

§ 83.

Toto nařízení nabývá účinnosti 30 dnů po vyhlášení.

Báňský hejtman:

Dr. Volejník v. r.