Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o snížení nejvyšších procentních přirážek v obchodu se skleněným, porcelánovým, kameninovým a keramickým zbožím.

Identifier:
378/1947 Ú. l. I
Status:
Repealed
Text language:
cs

378.

Vyhláška

nejvyššího úřadu cenového

ze dne 9. dubna 1947

o snížení nejvyšších procentních přirážek v obchodu se skleněným, porcelánovým, kameninovým a keramickým zbožím.

Nejvyšší úřad cenový stanoví podle § 2, odst. 1 vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového toto:

§ 1.

(1) Velkoobchodní a maloobchodní podniky všech druhů (také nakladatelé a ambulantní živnosti), které prodávají skleněné, porcelánové, kameninové nebo keramické zboží, smějí připočítávat k pořizovací ceně procentní přirážky nejvýše ve výměře stanovené touto vyhláškou a za podmínek zde uvedených.

(2) Pořizovací cenou je účtovaná cena včetně výloh za dopravu, dovoz, obal a pojištění, po odečtení rabatů a slev. Odběrové rabaty a skonta až do výše 3% není třeba odečítat; větší částky se odečítají. Pořizovací cena smí být vzata za základ jen potud, pokud nákupní cena a nákupní výlohy odpovídají úspornému hospodářskému vedení. Zvláště se nesmí přihlížet k dopravním a ostatním výlohám, které jsou způsobeny nouzovým stavem, ale se zřením k místu a způsobu nákupu nejsou slučitelné s úsporným hospodařením.

§ 2.

Nejvyšší přípustné procentní obchodní přirážky (obchodní rozpětí) jsou tyto:

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 3.

(1) Maloobchodník smí účtovat procentní přirážky, stanovené v § 2 při prodeji broušeného olovnatého křišťálu, křišťálových lustrů, skleněných přístrojů a chemicko-farmaceutického skleněného zboží, výrobků z plochého skla, drobného skleněného zboží, bižuterie, figurek ze skla, jabloneckého zboží, skleněných vánočních ozdob, porcelánu, kameniny, hliněného a hrnčířského zboží jen tehdy, odebírá-li zboží přímo od výrobce. Nakupuje-li u velkoobchodu, snižují se stanovené přirážky o jednu pětinu.

(2) Nakupuje-li maloobchodník zboží uvedené v § 1, odst. 1 u jiného maloobchodníka, nesmí tím být zboží při dalším prodeji zdraženo. Prodávající maloobchodník je povinen vyznačit na účtě kupujícímu maloobchodníkovi, zda zboží koupil od velkoobchodníka nebo od výrobce a svou pořizovací cenu. Tato pořizovací cena tvoří potom základ k výpočtu zbývající části přípustné přirážky. Jde-li o zboží nakoupené u velkoobchodníka, platí kromě toho omezení uvedené v odstavci 1.

(3) Nakupuje-li maloobchodní podnik zboží uvedené v odstavci 1 od velkoobchodního podniku a jedí mezi těmito podniky hospodářská účast v jakékoli výši a jakéhokoliv druhu, při čemž se poskytnutí úvěru za hospodářskou účast nepovažuje, smějí oba podniky požadovat dohromady pouze příslušnou maloobchodní přirážku. Velkoobchodní podnik je proto v takovém případě povinen maloobchodnímu podniku vyznačit na účtě svoji nařizovací cenu, po případě pořizovací cenu prvního velkoobchodníka, když nenakoupil bezprostředně od výrobce. Tato pořizovací cena slouží pak maloobchodnímu podniku za základ pro výpočet jemu zbývající části nejvýše přípustné přirážky.

§ 4.

(1) Velkoobchodník smí stanovené procentní přirážky použít jen pro zboží, pokud dodává ze svého vlastního skladu; jinak smí účtovat jen přirážku o jednu pětinu nižší.

(2) Prodejem jednoho velkoobchodníka druhému velkoobchodníku nesmí být zboží při dalším prodeji zdraženo. Součet přirážek, účtovaných oběma velkoobchodníky k pořizovací ceně prvního velkoobchodníka, nesmí překročit stanovenou výši. Prodávající velkoobchodník je povinen vyznačit na účtě kupujícímu velkoobchodníkovi, zda koupil zboží u výrobce nebo u jiného velkoobchodníka, dále svou pořizovací cenu, po případě pořizovací cenu prvního velkoobchodníka, když zboží nenakoupil bezprostředně u výrobce. Tuto cenu béře kupující velkoobchodník za základ pro výpočet jemu zbývající části nejvýše přípustné přirážky.

(3) Jestliže je mezi určitým výrobním podnikem a velkoobchodním podnikem nebo opačně hospodářská účast v jakékoli výši a druhu, při čemž se poskytnutí úvěru nepovažuje za hospodářskou účast, smí se zboží nakoupené od takovýchto výrobních podniků prodávati jen za skutečnou nákupní cenu, t. j. bez připočítávání jakýchkoli nákupních výloh nebo obchodních přirážek.

§ 5.

Do I. místní třídy ve smyslu § 2 této vyhlášky patří všechna města s více než 10.000 obyvateli. Ostatní místa patří do II. místní třídy.

§ 6.

Do které skupiny zboží ve smyslu § 2 vyhlášky určitý druh zboží patří, určí v pochybných případech ústřední svaz obchodu v Praze po dohodě s nejvyšším úřadem cenovým.

§ 7.

(1) Jako prodejní, dodací a platební podmínky platí podmínky platné v den vyhlášení této vyhlášky.

(2) Ustanoveni této vyhlášky se vztahují též na dodávky ze smluv již dříve uzavřených, pokud nebyly do dne účinnosti této vyhlášky splněny.

§ 8.

(1) Velkoobchodníci jsou povinni vystaviti svým odběratelům na každou dodávku účet. Účet musí obsahovati všechny údaje potřebné k provedení úřední kontroly, v každém případě však musí býti vyznačeno množství a druh zboží, dále údaj, z něhož lze určití původ zboží, jakož i prodejní cena, po případě údaje předepsané v § 4, odst. 2.

(2) Tutéž povinnost mají maloobchodníci, kteří jsou povinni dbáti též ustanovení § 3, odst. 2. Při prodeji přímým spotřebitelům mohou nahradit účty pokladními lístky (jejichž průpisy musejí být uschovány), obsahujícími kromě množství a druhu zboží též cenu a údaje, z nichž možno zjistiti původ zboží. Při prodeji zboží do částky 100 Kčs a u obchodních domů s jednotnými cenami může býti vydáván jednoduchý pokladní lístek, obsahující vyznačenou prodejní cenu.

(3) Ambulantní obchodníci jsou povinni vydati zákazníkům pokladní lístek, obsahující množství a druh zboží, cenu a potřebné údaje pro zjištění původu zboží jen převyšuje-li placená částka 100 Kčs; při prodeji nepřevyšujícím tuto částku vydají pokladní lístek jen na žádost zákazníka.

(4) Ambulantní obchodníci, kteří nemají stálé obchodní místnosti, musejí mít u sebe nákupní účty běžně číslované, aby je mohli předložiti na vyzvání orgánům cenové kontroly.

(5) Aby obchodní podniky mohly vyhovět ustanovením odstavce 1 a 2, mohou požadovati od výrobce, aby opatřil vystavené účty všemi potřebnými údaji.

(6) Všechny doklady, po případě jejich průpisy musí obchodník pro potřebu cenové kontroly uschovat nejméně po dobu 3 roků.

§ 9.

(1) Velkoobchodníci mohou do 30. dubna doprodat za ceny přípustné před účinností této vyhlášky zboží, které měli prokazatelně v zásobě v den účinnosti této vyhlášky.

(2) Maloobchodníci mohou do 31. května doprodat za ceny přípustné před účinností této vyhlášky zboží, které měli prokazatelně v zásobě v den účinnosti této vyhlášky, jakož i zboží, které do 30. dubna prokazatelně nakoupili od velkoobchodníků za dosavadní ceny, pokud velkoobchodníci byli oprávněni za ně prodat podle ustanovení odstavce 1, až na zboží porcelánové a zboží ze zušlechtěného dutého skla. Toto zboží jsou maloobchodníci povinni prodávat ode dne účinnosti této vyhlášky se slevou nejméně:

a) u porcelánového zboží 7% a

b) u zušlechtěného dutého skla 5% z dosavadní prodejní ceny.

§ 10.

(1) Nejvyšší úřad cenový může k provedení nebo doplnění této vyhlášky vydat příslušné předpisy.

(2) Nejvyšší úřad cenový nebo místa jím pověřená mohou povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provádění.

§ 11.

Ceny vypočtené podle této vyhlášky jsou nejvyšší a je proto nutno postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946 o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/1946, běž. č. 1832) ve znění vyhlášky ze dne 15. března 1947 (Ú. l. I č. 40/1947, běž. č. 251).

§ 12.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 13.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. dubna 1947. Týmž dnem se zrušuje použivatelnost vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 10. prosince 1942 o nejvyšších procentních přirážkách v obchodu se skleněným, porcelánovým, kameninovým a keramickým zbožím (Ú. l. č. 297/1942, běž. č. 1124), ve znění vyhlášky ze dne 30. listopadu 1945 (Ú. l. I č. 149/1945, běž. č. 520).

Za předsedu nejvyššího úřadu cenového:

Dr. Maur v. r.