Vyhláška ministerstva potravinářského průmyslu o mzdových podmínkách dělníků zaměstnaných ve výrobních podnicích potravinářského průmyslu.

39.

VYHLÁŠKA

ministerstva potravinářského průmyslu

ze dne 10. února 1954

o mzdových podmínkách dělníků zaměstnaných ve výrobních podnicích potravinářského průmyslu.

Ministerstvo potravinářskeho průmyslu stanoví v dohodě s jednotnou odborovou organisaci podle § 1 zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice, a podle § 2 vládního nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise:

§ 1.

Rozsah platnosti.

(1) Tato vyhláška upravuje mzdové podmínky dělníků zaměstnaných ve výrobních podnicích potravinářského průmyslu.

(2) Vyhláška se nevztahuje na

a) členy závodních stráži,

b) členy požárních sborů z povolání,

c) zaměstnance, pro které platí vyhláška č. 377/1951 Ú. l. I, o úpravě mzdových (platových) poměrů provozních zaměstnanců v zařízeních ubytovacích, stravovacích, v pohostinství, v lázeňských, léčebných a ošetřovacích ústavech a zařízeních a v zařízeních pro zpracování zřídelních produktů,

d) domácké dělníky.

§ 2.

Pracovní třídy.

(1) Práce se zařazují podle kvalifikace a obtížnosti do osmi pracovních tříd. Pro zařazování prací je závazný schválený katalog prací.

(2) Ve sporných případech rozhoduje o zařazení do pracovních tříd ministerstvo potravinářského průmyslu.

(3) Vyskytne-li se v podniku práce, pro kterou není v katalogu příklad, předloží podnik ministerstvu potravinářského průmyslu ke schválení návrh na zařazení této práce.

(4) Změní-li se pracovní postup nebo pracovní podmínky, které mají vliv na stanovení pracovní třídy, správa podniku ihned přezkouší a provede nové zařazení práce podle ustanovení předchozích odstavců.

§ 3.

Zařazování do tříd.

(1) Podnik je povinen přidělit každému dělníkovi v rámci provozních možnosti práci odpovídající jeho kvalifikaci, dělník je však povinen v případě nutnosti konal práci nižší pracovní třídy.

(2) Vykonává-li dělník trvale práce zařazené do různých pracovních tříd, zařadí se podle práce, ve které je těžiště jeho činnosti.

§ 4.

Práce v časové mzdě.

(1) Při práci v časové mzdě platí pro jednotlivé pracovní třídy tyto časové tarify:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) V horkých provozech a v provozech jim na roveň postavených platí při práci v časové mzdě pro jednotlivé pracovní třídy tyto časové tarify:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Okruh dělníků, pracujících v horkých provozech nebo provozech jim na roveň postavených, na které se vztahují časové tarify uvedené v odstavci 2, stanoví ministerstvo potravinářského průmyslu.

§ 5.

Prace v úkolové mzdě.

(1) Při práci v úkolové mzdě platí pro jednotlivé pracovní třídy tyto úkolové tarify:

Tarif I.

⟪TABLE:tbl_001⟫

Tarif II.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Při práci v úkolové mzdě v horkých provozech a provozech jim na roveň postavených platí pro jednotlivé pracovní třídy tyto úkolové tarify:

Tarif I.

⟪TABLE:tbl_001⟫

Tarif II.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Úkolových tarifů II., uvedených v odstavcích 1 a 2 lze použít jen při pracích, pro něž jsou stanoveny technicky zdůvodněné výkonové normy. Podrobnější směrnice o používání úkolových tarifů vydá ministerstvo potravinářského průmyslu.

(4) O doplatcich v případech, kdy dělníku pracujícímu v úkolové mzdě je přidělena práce zařazená do nižší pracovní třídy nebo práce v časové mzdě, a o placení ztrátových časů a zmetků platí zvláštní předpisy.

§ 6.

Prémie.

Prémie je možno zavádět jen výnosem ministra potravinářského průmyslu podle zásad schválených státní mzdovou komisi

§ 7.

Odměna za práci přes čas a ve dnech pracovního klidu.

(1) Prací přes čas je práce nařízená vedoucím podniku a konaná nad pracovní dobu 48 hodin, po případě nad 192 hodin ve čtyřtýdenním období v podnicích, na které se vztahuje čl. I. nařízení č. 11/1919 Sb., jimž se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o osmihodinné době pracovní. Při posuzování, zda jde o práci přes čas, se započítává do odpracovaného času i pracovní doba, po kterou zaměstnanec nemohl pracovat., za kterou mu však přísluší náhrada mzdy nebo peněžité dávky národního pojištění nemocenského.

(2) Vedoucí podniku odpovídá za to, že práce přes čas je nezbytně nutná a že je zajištěna kontrola výsledků nařízené práce i kontrola odpracované doby.

(3) Prací v noci je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou.

(4) Prací v den pracovního klidu je práce konaná mezi 6 hodinou v den pracovního klidu a 6. hodinou následujícího dne.

(5) Za nařízenou práci přes čas náleží dělníku k časové mzdě (k časové mzdě s prémií) nebo k úkolovému výdělku příplatek, a to

a) ve výši 25% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas.

b) ve výši 50% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v noci, pokud nejde o plánovanou práci v noci, to jest práci, která byla dělníku ohlášena nejméně 48 hodin předem,

c) ve výši 50% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v neděli.

Vznikne-li zároveň nárok na příplatek podle ustanovení pod písm. b) a c), platí se jen jeden příplatek.

(6) Ustanovení odstavce 5 o příplatcích se nevztahuje na hlídače

(7) O náhradě výdělku za dny pracovního klidu, jakož i o odměně za práci v těchto dnech, platí ustanovení vyhlášky č 27/1952 Ú. l.

Závěrečná ustanovení.

§ 8.

(1) Výtisk této vyhlášky musí být v závodě umístěn na vhodném a všem zaměstnancům přístupném místě.

(2) Za dodržování ustanovení této vyhlášky odpovídá vedoucí podniku, který je povinen projednat opatření prováděná na základě této vyhlášky předem se zastupitelskými orgány zaměstnanců.

§ 9.

Zrušují se všechny dosavadní předpisy o mzdových podmínkách dělníků, na které se vztahuje tato vyhláška.

§ 10.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1954.

Ministryně:

Ing. Jankovcová v. r.