Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

408

VYHLÁŠKA

ministerstva zdravotnictví České republiky

ze dne 3. října 1990

o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:

Obecná ustanovení

§ 1

Touto vyhláškou se stanoví požadavky pro práci a pobyt v elektromagnetických polích a pro vývoj, konstrukci, výrobu, dovoz, montáž, opravu, zkoušení, provoz a užívání generátorů vysokých a velmi vysokých frekvencí a zařízení, která takové generátory obsahují (dále jen „zdroje“).

§ 2

Pro účely této vyhlášky se rozumí:

a) pásmem vysokých frekvencí (dále jen „vf“) rozsah od 60 kHz do 300 MHz;

b) pásmem velmi vysokých frekvencí (dále jen „vvf“) rozsah nad 300 MHz.

§ 3

(1) Každý je povinen dbát, aby při činnostech uvedených v § 1 byla činěna technická a organizační opatření stanovená touto vyhláškou, omezující počty i ozařování osob vf a vvf polem na nejmenší možnou míru, nejvýše však na míru stanovenou touto vyhláškou.

(2) Při měřeních sloužících ke kontrole činnosti je nutno se řídit pokyny pro stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vf a vvf, uvedenými v příloze této vyhlášky.

§ 4

Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole

(1) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření pracovníků vystavených elektromagnetickému záření W EP , W HP nebo W SP jsou stanoveny pro pracovníky bez použití osobních ochranných pracovních prostředků a jsou to průměrné směnové hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření pracovníka v jednom pracovním cyklu (tj. zpravidla pětidenním pracovním týdnu) 1 ) stanovené takto:

a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 50 000 a 200 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WEP= E2 . t=50 000 [V/m)2 . h,

popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WHP= H2 . t=200 [A/m)2 . h,

pokud E≤500 V/m a H ≤50 A/m);

b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 7000 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEP= E2 . t=7000 [V/m)2. h,

pokud E ≤300 V/m);

c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 800 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEP= E2 . t=800 [V/m)2 . h,

pokud E ≤100 V/m);

d) v pásmu vvf hodnotou 0,8 • K 1 2 ) (při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwattech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

WSP=S . t=0,8 . K1 mWh/cm2,

pokud S=2,65 mW/cm2).

(2) Při haváriích, nutných měřeních a opravách za provozu a v dalších výjimečných případech mohou být nejvyšší přípustné hodnoty ozáření uvedené v odstavci 1 překročeny, nejvýše však do výše desetinásobku, pokud hodnota S, E 2 nebo H 2 nepřekročí desetinásobek mezní úrovně S nebo desetinásobek druhé mocniny mezních úrovní E, popřípadě H stanovených v odstavci 1. Každé takové překročení nejvyšších přípustných hodnot ozáření musí však být provozovatelem zdroje vf nebo vvf ohlášeno příslušnému orgánu hygienické služby a musí být vyrovnáno směnami bez expozice tak, aby v denním průměru za dobu (zpravidla pracovní cyklus) stanovenou provozovatelem zdroje vf nebo vvf po projednání s příslušným orgánem hygienické služby nebyla překročena nejvyšší průměrná směnová hodnota ozáření.

(3) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření obyvatelstva W EO , W HO , popřípadě W SO 3 ) jsou průměrné denní hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření jednotlivce v místech pobytu v jednom kalendářním týdnu, popřípadě ze zjištěného ozáření jednotlivce podle doby provozu zdroje ve stejném období a jsou stanoveny takto:

a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 5000 a 20 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO=E2 . t=5000 [V/m)2 . h,

popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WHO= H2 . t=20 [A/m)2 . h,

pokud E≤180 V/m a H ≤15 A/m);

b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 700 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO= E2 . t=700 [V/m)2 . h,

pokud E ≤80 V/m);

c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 100 ( při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO= E2 . t=100 [V/m)2 . h,

pokud E ≤30 V/m);

d) v pásmu vvf hodnotou 0,12 • K 2 4 )

(při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwattech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

WSO=S • t=0,12 • K2 mWh/cm2,

pokud S ≤0,25 mW/cm2).

(4) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole stanovené podle odstavců 1 až 3 se nevztahují na ozařování nemocných při poskytování léčebně preventivní péče a na výrobky stanovené k posuzování shody podle zvláštního zákona 4a ) a nařízení vlády 4b ) před jejich uvedením na trh.

§ 5

Opatření na ochranu zdraví před účinky vf a vvf záření

(1) Zdroje vf a vvf musí být navrhovány, vyráběny a uváděny do provozu tak, aby při předepsaném používání nedocházelo k překračování hodnot stanovených v § 4. Při projektování a výstavbě výrobních objektů, obytných budov a objektů občanské vybavenosti, nacházejících se v okruhu působení zdrojů vf a vvf (např. vysílačů) je nutno, po projednání s příslušným orgánem hygienické služby, realizovat též opatření, která vyloučí indukovaná elektromagnetická pole, překračující hodnoty stanovené v § 4. Údaje potvrzující splnění této podmínky musí být součástí dokumentace. Sériová výroba a hromadný dovoz zdrojů vf a vvf musí být schváleny hlavním hygienikem České republiky. 5 )

(2) Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni:

a) přezkoušet je, zda vyhovují požadavkům této vyhlášky při uvedení do provozu, změně nebo opravě zdroje nebo při změně v provozu. O výsledcích měření vést protokol, jehož náležitosti jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Pro pracoviště před zahájením trvalého provozu vypracovat provozní řád a projednat jej s příslušným orgánem hygienické služby; 6 )

b) okamžitě informovat příslušný orgán hygienické služby o každé závadě zdroje vf nebo vvf vedoucí ke zvýšenému ozařování okolí významnému z hlediska této vyhlášky a závadu neprodleně odstranit. O termínu odstranění závady informovat příslušný orgán hygienické služby. Do doby odstranění závady zdroje vf nebo vvf podle povahy závady provoz zastavit, ztlumit nebo provést náhradní opatření na ochranu osob, projednaná s příslušným orgánem hygienické služby;

c) zřetelně označit a opatřit výstrahou místa (oblasti nebo pásma), na nichž úroveň ozáření může být vyšší než připouští § 4 odst. 3 a po projednání s příslušným orgánem hygienické služby pro ně stanovit odpovídající režim;

d) udržovat je v bezvadném stavu a dbát, aby v důsledku oprav nebo jiných zásahů nebyla snižována účinnost stínících krytů a jiných ochranných opatření.

§ 6

Způsobilost pracovníků

Na pracovištích a na místech, na kterých dochází k překračování hodnot stanovených v § 4 odst. 3 mohou pracovat jen osoby, které jsou pro tyto práce tělesně a duševně způsobilé. Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni vést záznamy o pobytu jednotlivých pracovníků na těchto pracovištích a místech a ukládat je.

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7

U zdrojů vf a vvf, které byly uvedeny do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky, jsou provozovatelé povinni zajistit jejich přezkoušení podle § 5 odst. 2 nejpozději do dvanácti měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky. U malých vyzářených výkonů do 200 W lze toto přezkoušení provést jen výpočtem.

§ 8

Na základě žádosti provozovatele zdroje vf nebo vvf může hlavní hygienik České republiky povolit časově omezenou výjimku z ustanovení § 4 odst. 3.

§ 9

Zrušuje se příloha č. 9 směrnic č. 40/1976 sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na stacionární stroje a technická zařízení, oznámených v částce 20/1976 Sb.

§ 10

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990.

Ministr:

MUDr. Bojar CSc. v. r.

Příloha vyhlášky č. 408/1990 Sb.

Pokyny

ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí

ČÁST I

1. Pásmo vysokých frekvencí (vf)

Vysokými frekvencemi se v této vyhlášce rozumí frekvence od 60 kHz do 300 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 5 km až 1 m. V tomto rozsahu frekvencí se úroveň pole vyjadřuje intenzitou elektrické složky pole [E] ve voltech na metr [V/m], případně v rozsahu od 60 kHz do 3 MHz intenzitou magnetické složky pole [H] v ampérech na metr [A/m]. Ozáření se vyjadřuje součinem E 2 ve [V/m] 2 , resp. H 2 v [A/m] 2 a času t v hodinách [h] a označuje se W E , resp. W H

1.1. Měřící zařízení

Pro měření E i H se používá měřič blízkého pole NFM 1 s příslušnými anténami, popřípadě jiný rovnocenný přístroj schválený hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za 3 roky. Ozáření W E , i W H se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

1.2. Obecné zásady měření intenzity pole

Při měření intenzity pole E nebo H se podle povahy pracoviště (území, objektu) určí místa, na kterých se provede měření, tj. místa, kde se zdržují osoby, jejichž ozáření se stanoví. Měří se především ve výškách 50, 85, 125 a 160 cm nad podlahou, resp. terénem (platí pro střed antény), přičemž pro hodnocení je rozhodující nejvyšší naměřená hodnota v oblasti hlavy nebo trupu s výjimkou případu, kdy v místě končetin je naměřená hodnota vyšší než vyhláškou stanovené E mezní nebo H mezní . Ve stanovených výškách se anténou pohybuje v horizontální rovině v rozsahu předpokládaných pohybů člověka na daném stanovišti a anténa se natáčí tak, aby byla spolehlivě zjištěna největší výchylka. Toto měření se opakuje v každé poloze nejméně třikrát a největší zjištěná výchylka se zaznamenává. Hodnota zjištěná ve výši hlavy se zaznamenává, i když není větší než hodnoty zjištěné v ostatních výškách. Hodnoty zjištěné v místech končetin se zaznamenávají pouze v případech, kdy jsou větší než mezní. Měří se za obvyklých podmínek (tj. na pracovišti především za přítomnosti obsluhy). Přítomnost jiných osob mimo osoby konající měření, popřípadě obsluhu, je nutno z bezprostředního okolí vyloučit. Osoba konající měření se nesmí nacházet mezi zdrojem záření a měřící anténou. Měří se za nejnepříznivějšího, případně pravděpodobně nejnepříznivějšího režimu, který může při běžném provozu nastat. Určení tohoto režimu je nutno projednat s příslušným orgánem hygienické služby. Pokud ho nelze předem stanovit měřením, měří se při každém pracovním režimu daného zařízení. V případě zjištění hodnoty intenzity pole přesahující možnosti měřiče se měří při definovaně sníženém výkonu příslušného zdroje a změřená hodnota se přepočítá na plný výkon s uvážením, že výkonu je úměrná hodnota E 2 .

Doba expozice či pobytu se změří nebo zjistí podle účelu pobytu z pracovních výkazů, z údajů pracovních norem, technologických postupů, popřípadě popisu pracovní činnosti s přihlédnutím k vyjádření vedoucího pracovníka.

Protokol musí obsahovat:

- datum a místo měření;

- charakteristiku zařízení (název, typ, výkon, kmitočet, režim a dobu provozu, popřípadě druh vyzařujícího prvku a jeho další parametry) s vyznačením případného předchozího projednání výběru režimu s orgánem hygienické služby;

- jednoduchý náčrtek s označením míst měření, vzdáleností, výšek a zaznamenáním přítomnosti či nepřítomnosti obsluhy během měření;

- maximální hodnoty E, případně H a hodnoty ve výši hlavy; doba expozice, ozáření směnové, denní, průměrné (s uvážením případného ozáření pracovníka mimo pracovní dobu);

- použité měřící přístroje (s uvedením výrobního čísla a data posledního testování);

- závěry (s hodnocením a v případě pracoviště s návrhem na zařazení do příslušné kategorie podle části II přílohy).

1.3. Stanovení ozáření

Ozáření člověka v daném místě je charakterizováno součinem čtverce intenzity pole v tomto místě E 2 ve [V/m] 2 nebo H 2 v [A/m] 2 a doby t, po kterou na něho toto pole působí (v hodinách). Celkové ozáření člověka za 1 směnu, resp. den je dáno součtem ozáření v jednotlivých místech, kde se zdržoval. V případě pracovníka se bere v úvahu také případné ozáření mimo pracovní dobu. Součet se stanoví samostatně pro E a případně též H a v případě E se ještě odliší součty pro jednotlivá frekvenční pásma. (Pokud toto odlišení není proveditelné, musí se v dalším vycházet z hodnocení v tom pásmu, pro něž jsou stanoveny přísnější hygienické požadavky.) Takto se stanoví směnové, resp. denní ozáření v každém pracovním, resp. kalendářním dnu. Průměrné směnové, resp. denní ozáření se stanoví sečtením směnových, resp. denních hodnot (u pracovníků za celý cyklus, tj. většinou za 5 pracovních dnů, u obyvatelstva za kalendářní týden, tj. za 7 dní) a dělením počtem pracovních dnů, resp. směn (tj. většinou 5) u pracovníků, popřípadě počtem kalendářních dnů (tj. 7) u obyvatelstva. U pracovníků se v případě ozařování i mimo pracovní dobu (směnu) ke směnovému ozáření přičítá též ozáření ve zbývající části dne a až z tohoto součtu v jednotlivých dnech pracovního cyklu se stanoví průměrné směnové ozáření. Pro vlastní hodnocení se však v takovém případě použije teprve součet takto zjištěného průměrného směnového ozáření a průměrného denního ozáření za období nepracovních dnů.

Při hodnocení se kontroluje, je-li při uvažování průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření splněna podmínka

WWP resp. 0= WEWEmax 0,06-3+ WEWEmax >3-30+WEWEmax >30-300+WHWHmax 0,06-3≤1

kde hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (W EP resp. W HP ) nebo obyvatelstvo (W EO , resp. W HO ). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, resp. H se stanovenými mezními hodnotami E mezní , resp. H mezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo. Závěry s hodnocením se zapíší do protokolu. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pro pracovníka a obyvatelstvo - viz též tabulka č. 1 a 2.

2. Pásmo velmi vysokých frekvencí (vvf)

Velmi vysokými frekvencemi se rozumí frekvence nad 300 MHz do 300 000 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 1 m až 1 mm. V tomto rozsahu se úroveň pole vyjadřuje výkonovou hustotou [S] v miliwattech na cm 2 [mW/cm 2 ], popřípadě mikrowattech na cm 2 [µW/cm 2 ], přičemž 1 mW/cm 2 = 1000 µW/cm 2 = 10 W/m 2 . Ozáření se vyjadřuje součinem S v mW/cm 2 a času t v hodinách [h] a označuje se W S .

2.1. Měřící zařízení

Do doby, než bude zavedeno používání jednotného měřiče výkonové hustoty, lze používat libovolný měřič, pokud je zaručena přesnost měření S do 30 procent a pokud je schválen hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za tři roky. Ozáření W S se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

2.2. Obecné zásady měření výkonové hustoty

Platí obdobně ustanovení bodu 1.2. s těmito odchylkami:

- pokud není k dispozici izotropní širokopásmový měřič, provádí se v daném místě měření na všech pro posouzení důležitých kmitočtech (pásmech), vyskytujících se v dané oblasti a výsledky se aritmeticky sčítají, a to pro horizontální i vertikální polohu měřící antény (jde-li o anténu s převážně lineární polarizací). V případě rotujících primárních zářičů se zjišťuje pouze maximální hodnota (vhodným natáčením měřící antény);

- v případě pulsní modulace je rozhodující střední výkonová hustota, v protokolu je však nutno zaznamenat parametry pulsního režimu (šířka pulsu, opakovací kmitočet);

- v okolí zdrojů s otáčejícími se nebo sektorujícími anténami (vyzařovacími diagramy) se při hodnocení vychází z výsledků měření v zastaveném stavu s uvážením koeficientů K 1 (pro pracovníky), resp. K 2 (pro obyvatelstvo), které jsou stanoveny touto vyhláškou. Do protokolu se zaznamenává i typ vysílací antény, její zisk, šířka svazku, polarizace a druh pohybu;

- pokud obsluha není nucena trvale stát nebo sedět přesně ve stejném místě nebo poloze vzhledem ke zdroji záření a pohybuje se ve výrazně nehomogenním poli (tedy blízko zdroje, např. u generátorů pro mikrovlnný dielektrický ohřev apod.), vychází se při hodnocení daného místa z průměrné hodnoty S získané alespoň z pěti měření (v daném místě, nad i pod ním, vlevo a vpravo od něj, avšak do protokolu se zaznamenává také maximální hodnota;

- je-li měřič NFM 1 vybaven zvláštní anténou pro měření E v pásmu vvf, lze jej použít s tím, že odpovídající výkonová hustota se stanoví buď z grafu či tabulky, dodaných s anténou, nebo pomocí vztahu

SµW/cm2= E2 [V/m]3,77 , resp.

SmW/cm2= E2 [V/m]23770 .

2.3. Stanovení ozáření

Pro stanovení ozáření W S platí přiměřeně ustanovení bodu 1.3. s tím rozdílem, že čas t se násobí výkonovou hustotou S. Pro hodnocení je rozhodující vztah W S k nejvýše přípustným hodnotám ozáření pro pracovníky (W SP ) nebo obyvatelstvo (W SO ) a dodržení stanovených mezních hodnot S mezní . Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pracovníka a obyvatelstva – viz též tabulka č. 1 a 2.

3. Kombinace pásem vf a vvf

V případě působení pole v místě, kde byly zjištěny úrovně příslušející pásmu vf i vvf, kontroluje se při hodnocení, je-li při uvažování průměrných směnových, popř. denních hodnot ozáření splněna podmínka:

WWP resp.= WEWEmax 0,06-3+ WEWEmax >3-30+WEWEmax >30-300+WHWHmax 0,06-3+WSWSmax≤1.

Hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (W EP , W HP , resp. W SP ) nebo obyvatelstvo (W EO , W HO , resp. W SO ). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, H, resp. S se stanovenými mezními hodnotami E mezní , H mezní , resp. S mezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo.

ČÁST II

Kategorizace prací

Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí)

⟪TABLE:tbl_001⟫

Tabulka č. 1

Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole (hygienicky únosné hodnoty) pro pracovníky

⟪TABLE:tbl_001⟫

*) Všeobecné základní hodnoty:

K 1 = 1 pro stacionární antény či zářiče

K 1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény

K 1 = 120 pro otáčející se antény

K 1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A - úhel sektorování ve stupních)

Pozn.: Číselné hodnoty v závorkách odpovídají ustanovení § 3 odst. 2.

Tabulka č. 2

Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole

(hygienicky únosné hodnoty) pro obyvatelstvo

⟪TABLE:tbl_001⟫

*) Všeobecné základní hodnoty:

K 2 = 1 pro stacionární antény či zářiče

K 2 = 5 pro mechanicky sektorující antény

K 2 = 360 pro otáčející se antény

K 2 = A pro elektronicky sektorující antény (A – úhel sektorování ve stupních)

1 ) W = nejvyšší přípustná hodnota ozáření; index P = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro pracovníky; index E = elektrická složka pole; index H = magnetická složka pole; index S = výkonová hustota.

2 ) K 1 = 1 pro stacionární antény či zářiče K 1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény K 1 = 120 pro otáčející se antény K 1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních) Poznámka: Číselné hodnoty K 1 jsou všeobecné a platné pouze pro základní hygienické hodnocení. V případě potřeby, při situacích na hranici hygienické únosnosti, stanoví přesnější číselné hodnoty pro konkrétní typy radarů referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické záření, zřízená v Institutu hygieny a epidemiologie v Praze.

3 ) Index O = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro obyvatelstvo.

4 ) K 2 = 1 pro stacionární antény či zářiče K 2 = 5 pro mechanicky sektorující antény K 2 = 360 pro otáčející se antény K 2 = A pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních) Poznámka: Číselné hodnoty K 2 jsou platné ve stejném smyslu jako K 1 .

4a ) § 12 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

4b ) Nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility. Nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 15/1999 Sb.

5 ) § 4 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. § 41 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

6 ) § 4 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.

7 ) WWP, resp. WWO označuje poměr zjištěných průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření k nejvyšším přípustným hodnotám ozáření pracovníků, resp. obyvatelstva stanovený podle bodu 1.3. nebo 3. přílohy a § 4 vyhlášky, L max označuje maximální změřenou hodnotu E, H, resp. S; L mezní označuje v § 4 vyhlášky stanovenou mezní hodnotu E mezní , H mezní , resp. S mezní (s indexem „P“ pro pracovníky, s indexem „O“ pro obyvatelstvo).