KSBR 29 Af 12/2022-41

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph. D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph. D., ve věci žalobce: J. N. zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Navrátilem sídlem Dykova 2230/2, 636 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2021, č. j. 44335/21/5300-22443-712892 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

I. Vymezení věci a průběh správního řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2021, č. j. 44335/21/5300-22443-712892, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, všechny ze dne 17. 12. 2020, č. j. 4956720/20/3002-50523-710324, č. j. 4957229/20/3002-50523-710324, č. j. 4957460/20/3002-50523-710324, č. j. 4957691/20/3002-50523-710324, č. j. 4957928/20/3002-50523-710324 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“), kterými bylo podle § 113 odst. 1 písm. c) zákonač. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění, zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty, všechny ze dne 3. 11. 2020, č. j. 4571656/20/3002-50523-710324, č. j. 4571759/20/3002-50523-710324, č. j. 4571792/20/3002-50523-710324, č. j. 4571818/20/3002-50523-710324, č. j. 4571834/20/3002-50523-710324, a odvolací řízení bylo zastaveno, neboť žalobce podal odvolání po zákonem stanovené lhůtě.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.

Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vyhodnotil otázku doručování dodatečných platebních výměrů prostřednictvím datové schránky, dále špatně vyložil neurčitý právní pojem „závažný důvod“ pro navrácení lhůty, a konečně měl žalobce nepoučit ve smyslu § 115 daňového řádu, čímž porušil žalobcovo práva na spravedlivý proces. Žalobce má současně za to, že celé daňové řízení je od počátku stiženo zmatečností spočívající v rozporu s judikaturou a v libovůli správce daně postupujícího odlišně vůči účastníkům řízení bez rozumného důvodu. Správce daně měl svým jednáním v průběhu řízení zavdat k důvodnému očekávání žalobce, že je i pro další části daňového řízení řádně zastoupen, tudíž očekával, že dodatečné platební výměry budou doručovány taktéž právnímu zástupci.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného odvolacího rozhodnutí a na obsah správního spisu a navrhuje zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. K námitce nedostatečného poučení dle § 115 daňového řádu žalovaný uvedl, že jelikož navrhované důkazy neprokazovaly skutečnost, která by umožňovala navrátit lhůtu k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Žalovaný dále poznamenal, že v souladu s judikaturou správních soudů dostatečným způsobem žalobce seznámil se svým názorem na skutkové a právní otázky v odvolacím řízení vedeném ve věci navrácení odvolací lhůty v předchozí stav. Žalobní námitky proti postupu správce daně v průběhu daňového řízení žalovaný považuje za mimoběžné s předmětem napadeného rozhodnutí. K otázce doručování žalovaný upozornil, že je nutné rozlišovat pojmy „daňová kontrola“ a „daňové řízení“. Jelikož původní plná moc žalobce ze dne 15. 12. 2017 opravňovala jeho právního zástupce k zastupování „pouze“ při daňové kontrole na DPH, nevztahovalo se toto zmocnění již k úkonům následujícím po ukončení daňové kontroly, tedy i k doručování dodatečných platebních výměrů, jak se tvrdí žalobce.

IV. c) Porušení práva na spravedlivý proces

Žalobce dále namítá, že žalovaný prováděl v odvolacím řízení dokazování bez toho, aby žalobce řádným způsobem poučil dle § 115 daňového řádu. Podle žalobce žalovaný toto pochybení nemohl napravit tím, že v odvolacím řízení týkajícím se zamítnutého návrhu na navrácení lhůty doručil dne 5. 8. 2021 žalobci přípis „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření“. Žalobce má za to, že poučení v jednom odvolacím řízení automaticky neznamená, že došlo k poučení i v dalších řízeních.

Dle § 115 odst. 1 daňového řádu může odvolací orgán provádět v rámci odvolacího řízení dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty. Provádí-li odvolací orgán dokazování v rámci odvolacího řízení je povinen podle § 115 odst. 2 daňového řádu před vydáním rozhodnutí o odvolání seznámit odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že v rámci odvolacího řízení proti podkladovému rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o navrácení odvolací lhůty v předešlý stav byl žalobce „seznámením se zjištěnými skutečnostmi a výzvou k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ ze dne 5. 8. 2021, č. j. 30498/21/5100-41451-712241 (dále jen „seznámení“) dle § 115 odst. 2 daňového řádu s hodnocením předložených důkazních prostředků. Krajský soud dále zjistil, že žalobce nebyl stejným způsobem seznámen v odvolacím řízení ve věci odvolání proti dodatečným platebním výměrům.

Krajský soud shledal, že žalovaný v bodech [35] až [37] napadeného rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč neprováděl žalobcem navržené důkazy, přičemž s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017-52, bod [74], uvedl, že „v uvedené věci nastala situace „vyčerpání prostoru pro dialog“ mezi správcem daně a daňovým subjektem. V reakci na seznámení odvolatel neotevřel žádnou novou skutkovou nebo právní otázku. Odvolatel v reakci na seznámení navrhl další důkazy, které mají toliko osvědčit skutkový stav věci. Není proto překvapivé, pokud odvolací orgán k provedení těchto důkazů nepřistoupí…Jak bylo uvedeno výše, odvolací orgán nezpochybňoval a nezpochybňuje skutkový stav věci. Provedení zmíněných důkazů (lékařská zpráva a výslech navrhovaných svědků) by tak nemohlo mít vliv na výsledek předmětného dovolacího řízení. Jinými slovy provedení uvedených důkazů by bylo nadbytečné.“

Krajský soud souhlasí s žalobcem, že v dané věci byla vedena dvě separátní odvolací řízení, přičemž v každém z nich byl žalovaný povinen žalobce řádně poučit o jeho procesních právech, mimo jiné i dle § 115 daňového řádu, za předpokladu splnění dalších zákonných podmínek. Dle krajského soudu nicméně žalovaný nebyl povinen žalobce seznamovat s důkazy a zjištěnými skutečnostmi, neboť z napadeného rozhodnutí je jasně patrné, že žalovaný v odvolacím řízení o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům neprováděl dokazování k doplnění podkladů rozhodnutí. Jelikož nebyla naplněna hypotéza dané právní normy (stanovená v § 115 odst. 2 daňového řádu – provádění dokazování v odvolacím řízení), nemohla nastat ani dispozice – povinnost žalovaného seznámit žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují. Žalobní námitka je proto nedůvodná.

Co se týče námitky žalobce, že v rámci seznámení nebyl seznámen s důkazy, které prokazují žalovaným zjištěné důkazy, krajský soud konstatuje, že tato námitka je taktéž nedůvodná, neboť z bodů [22, 23, 24, a 32] seznámení je seznatelné, jak žalovaný hodnotil žalobcem navrhované důkazy. Krajský soud má současně za to, že žalovaný nikdy netvrdil, že by se žalobcem tvrzený skutkový děj odehrál jiným způsobem, provádění dalších důkazů by bylo tedy nadbytečné a nehospodárné, což žalovaný v podkladovém rozhodnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o navrácení lhůty řádně odůvodnil.

Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že zpráva o daňové kontrole, na základě níž posléze došlo k vydání předmětných dodatečných platebních výměrů, byla vydána dle identické šablony bez individualizace jednotlivých kauz stejným správcem daně a dokonce stejnými úředními osobami. Správce daně prvého stupně měl dle názoru žalobce doměřit nedoplatek na dani z přidané hodnoty na základě nesprávné rozhodovací praxe, která byla změněna až v důsledku judikatury správních soudů, přičemž žalobce navrhuje jako důkazy rozhodnutí i správní spisy žalovaného. Dle žalobce je tak napadené rozhodnutí nezákonné, neboť celé odvolací řízení je z výše uvedených skutečností stiženo vadou zmatečnosti.

Krajský soud k žalobní námitce nepřihlíží, neboť nesměřuje proti předmětu žalobou napadeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí správce daně prvého stupně o zamítnutí odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům a zastavení odvolacího řízení, protože žalobce podal odvolání po zákonem stanovené lhůtě. Žalobce však namítá nezákonnost postupu správce daně při stanovení daně. Vzhledem k tomu, že odvolání proti dodatečným platebním výměrům bylo žalobcem podáno opožděně (viz výše), správce daně ani žalovaný nepřezkoumávali daňové řízení ani dodatečné platební výměry v něm vydané po věcné stránce, krajský soud pak nemůže překročit meze soudního přezkumu dle § 75 s. ř. s.

Žalobci byly dodatečné platební výměry doručeny dne 3. 11. 2020, plné moci nabyly dne 4. 12. 2020. Odvolání proti dodatečným platebním výměrům byla správci daně prvého stupně doručena dne 10. 12. 2020, tedy po lhůtě pro podání odvolání. Krajský soud proto konstatuje, že žalovaný postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí správce daně prvého stupně o zamítnutí odvolání a zastavení odvolacího řízení dle § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Krajský soud současně neshledal naplnění důvodů pro navrácení odvolací lhůty v předešlý stav, jak správně rozhodli žalovaný a správce daně v podkladových rozhodnutích.

V. Závěr a náklady řízení

Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 29. března 2023

JUDr. Zuzana Bystřická ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu ⟪LB:lb_002⟫ v.z. JUDr. Faisal Husseini, Ph. D., v.r. ⟪LB:lb_003⟫ člen senátu (dle § 54 odst. 2 s. ř. s.)