KSBR 17 Co 53/2026-118

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o 23 000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2025, č. j. 108 C 77/2025-71,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 108 C 77/2025-71 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 23 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení od 26. 11. 2024 do zaplacení zamítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že účastníci dne 29. 10. 2024 uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce od žalované zakoupil přenosnou saunu za kupní cenu 23 000 Kč. Kupní cena byla téhož dne uhrazena a sauna byla převzata prostřednictvím osoby pověřené žalobcem, přičemž do faktické dispozice žalobce se sauna dostala dne 30. 10. 2024. Před uzavřeném smlouvy žalovaná žalobce ujistila, že sauna není poškozená ani plesnivá. Žalobce poté, co dne 23. 11. 2024 po rozložení sauny zjistil na její vnitřní straně je plíseň, tuto vadu žalované oznámil a následně se domáhal vrácení kupní ceny z důvodu odstoupení od smlouvy, což žalovaná neakceptovala. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2103, § 2104, § 2106, § 2107, § 2111 a § 2112 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, neboť žalobce nevytkl tvrzenou vadu žalované bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a při dostatečné péči zjistit. Soud prvního stupně konstatoval, že výskyt plísně na vnitřní straně sauny nepředstavoval vadu skrytou, nýbrž vadu zjistitelnou při běžné kontrole věci, a to tím spíše, že žalobce před koupí výslovně kladl důraz právě na to, aby sauna plísní zasažena nebyla. Soud prvního stupně konstatoval, že oznámení vady je předpokladem uplatnění práv z vadného plnění, přičemž ve vztahu k právu odstoupit od smlouvy spojuje zákon s opožděným oznámením vady následek zániku tohoto práva. V této souvislosti odkázal soud prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, z něhož dovodil, že pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat jako velmi krátkou lhůtu, zpravidla v řádu dnů, nanejvýš týdnů, vždy podle okolností konkrétního případu. V projednávané věci pak soud I. stupně uzavřel, že oznámení vady až dne 23. 11. 2024, téměř čtyři týdny po převzetí věci, požadavku včasnosti neodpovídá. K žalobcem uvedenému tvrzení, že kontrolu věci nemohl provést dříve z důvodu zhoršeného zdravotního stavu svého syna soud prvního stupně uvedl, že samotná kontrola věci byla časově nenáročná, neboť podle tvrzení samotného žalobce rozložení a složení sauny trvá přibližně 15 minut, přičemž k ověření přítomnosti plísně ani nebylo třeba saunu zcela sestavit. Podle názoru soudu prvního stupně žalobci nic nebránilo v tom, aby on či případně jeho manželka kontrolu provedli krátce po převzetí věci, popřípadě alespoň bezprostředně po odpadnutí tvrzených překážek. Soud prvního stupně uzavřel, že jestliže žalobce přistoupil ke kontrole až po téměř čtyřech týdnech, pak je tento jeho postup třeba posoudit jako opožděný. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobce vytkl vadu sauny opožděně, v důsledku čehož mu podle § 2111 občanského zákoníku zaniklo právo od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně dále uvedl, že nebylo-li odstoupení od smlouvy účinné, nemohl být důvodný ani nárok na vrácení kupní ceny, jehož se žalobce v řízení domáhal. Za nedostatek žaloby soud prvního stupně označil to, že žalobce požadoval vrácení kupní ceny, aniž v žalobním petitu promítl svou vzájemnou povinnost vrátit žalované předmět koupě. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že žalované v průběhu řízení žádné náklady řízení nevznikly.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že požadavek vytknout vadu „bez zbytečného odkladu“ nelze posuzovat jen mechanicky podle počtu dnů, ale vždy podle konkrétních okolností případu. To dle jeho názoru odpovídá textu ustanovení § 1922 občanského zákoníku, jakož i ustanovení § 2112 odst. 1 občanského zákoníku. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně určil počátek běhu této doby, když nevzal dostatečně v úvahu mimořádné rodinné okolnosti, které nastaly na jeho straně a nezohlednil ani praktickou obtížnost kontroly věci. Žalobce připomenul tíživou situaci, která nastala od 1. 11. 2024 do 14. 11. 2024 v souvislosti s vážným onemocněním jeho syna, který byl po tuto dobu hospitalizován v nemocničním zařízení na jednotce intenzivní péče a že tedy byl nucen řešit jinou situaci nežli kontrolu sauny. S ohledem na jiné a podstatnější starosti na kontrolu sauny neměl ani pomyšlení. Žalobce připomenul, že několik málo dnů poté, co byl syn propuštěn z nemocničního ošetření z JIP, vadu bez zbytečného odkladu žalované oznámil. Žalobce připomenul znění ustanovení § 2104 občanského zákoníku a uvedl, že kupující není povinen provést okamžitě úplnou a technicky náročnou kontrolu za jakýchkoliv okolností zvláště u rozměrné věci, kterou nebylo snadné rozložit a přezkoumat při předání a tím spíše, pokud mu v tom bránily závažné osobní okolnosti. Žalobce dále poukázal na znění ustanovení § 2103 občanského zákoníku a připomenul, že žalovaná ho výslovně před koupí ujistila, že sauna plesnivá není a že se na tuto skutečnost žalované před koupí dotazoval. Podle žalobce se proto žalovaná nemůže bránit tím, že kupující měl vadu zjistit sám dříve. Žalobce vyslovil názor, že žalovaná jako prodávající o vadě vědět musela a že plíseň byla v sauně přítomna již při jejím prodeji. Podle názoru žalobce řádně a včas vadu uplatnil, a navíc žalovaná o vadě věděla nebo vědět musela, přičemž tímto se dle jeho názoru soud dostatečně nezabýval. Žalobce ve svém odvolání opakovaně připomenul, že žalovaná jej ubezpečila, že sauna není napadena plísní, toto ujištění však bylo dle jeho názoru nepravdivé, a pokud by o této vadě věděl, nikdy by ke koupi nepřistoupil. Dle názoru žalobce nelze plíseň uvnitř sauny bagatelizovat jako nepodstatnou vadu, která by se dala zhojit prostou opravou či slevou z ceny. Soud přitom ani neposuzoval, zda takováto vada je odstranitelná, či nikoliv. Dle jeho názoru nejde o kosmetickou nebo drobnou závadu, ale o vadu zásadní. Právní posouzení věci soudem prvního stupně označil žalobce za nesprávné. V závěru svého odvolání žalobce vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně formulace žalobního petitu a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že oproti předešlé právní úpravě již žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné smlouvy v žalobě vyjadřovat vzájemnou podmíněnost plnění. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce převzal předmětnou saunu dne 30. 10. 2024, přičemž hospitalizace jeho syna započala až dne 1. 11. 2024, tudíž žalobce měl minimálně celé dva dny po převzetí ke kontrole zakoupené sauny. Dále poukázala na samotné tvrzení žalobce, že se synem byla po dobu hospitalizace v nemocnici jeho matka (manželka žalobce) a žalobce docházel do nemocnice až po pracovní době. Hospitalizace tedy nepředstavovala dle žalované nepřetržitou objektivní překážku, která by žalobci znemožňovala učinit jakýkoliv úkon nebo provést základní kontrolu převzaté věci. Žalovaná připomenula, že žalobce jí oznámil vadu až 23. 11. 2024, tedy po uplynutí 23 dnů od jejího převzetí, tudíž tato doba neodpovídá dle jejího názoru požadavku na uplatnění vady bez zbytečného odkladu. Žalovaná připomenula, že žalobce ponechal saunu po dobu 23 dnů ve své dispozici, zabalenou bez kontroly, případně bez odpovídajícího odvětrání, a tudíž se jedná o jeho riziko. V této souvislosti žalovaná poukázala na znění ustanovení § 2900 občanského zákoníku. Žalovaná popřela, že by věděla o existenci plísně, toto tvrzení označila za nepodložené a uvedla, že plíseň je jev závislý na vlhkosti a podmínkách skladování a není prokázáno, v jakých podmínkách byla zakoupená sauna skladována. Skutečnost, že žalobce po třech týdnech zjistil plíseň, neprokazuje její existenci při převzetí. Snahu žalobce zpětně konstruovat výklad běhu lhůty tak, aby začínala až po stabilizaci jeho rodinné situace, označila za výklad nemající oporu v zákoně. Podle žalované soud správně posoudil otázku včasnosti oznámení vady, správně vyhodnotil důkazní situaci a správně také dovodil zánik práva z vadného plnění. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. V daném případě je předmětem řízení žalobcem uplatněný nárok vůči žalované na zaplacení částky 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu vrácení kupní ceny, kterou žalované uhradil za koupi přenosné sauny. Žalobce poukazoval na skutečnost, že v říjnu 2024 od žalované zakoupil přenosnou saunu název v kompletní výbavě za cenu 23 000 Kč, kterou žalovaná inzerovala na stránkách název Před zakoupením sauny se žalobce žalované dotazoval, zda sauna není nějak poškozená či plesnivá, přičemž žalovaná jej výslovně ujistila, že sauna není ani poškozená, ani plesnivá s tím, že saunu využila pouze dvakrát a že pro ni nemá využití, a proto ji prodává. Z žaloby dále vyplývá, že žalobce ihned po rozložení sauny zjistil, že byl uveden žalovanou v podstatný omyl, když vnitřek sauny byl zcela plesnivý. Proto tuto vadu obratem žalované dne 23. 11. 2024 vytknul a následujícího dne jí zaslal fotodokumentaci plísně sauny. Současně žalovanou kontaktoval telefonicky s tím, že si přeje od smlouvy odstoupit a že saunu vrátí a požaduje vrácení kupní ceny. Rovněž datum žalovanou e-mailem opětovně vyzval k vrácení kupní ceny. Žalovaná na to reagovala e-mailem tak, že je mimo ČR a že vše vyřeší po 10. prosinci 2024 až bude zpět v ČR, avšak na další výzvu již nereagovala.

7. Výše uvedená skutková tvrzení obsažená v žalobě (kromě existence vady v podobě plísně sauny v době jejího prodeje) nebyla mezi účastníky řízení sporná. Sporné mezi účastníky nebylo ani to, že žalovaná prodej předmětné sauny inzerovala, že na základě této inzerce ji žalobce kontaktoval a že byl ujištěn žalovanou, že sauna plesnivá není. Sporné nebylo, že za žalobce saunu od žalované převzala paní jméno FO dne 29. 10. 2024, která žalované kupní cenu uhradila a že sauna se do dispozice žalobce dostala dne 30. 10. 2024. Převzetí sauny a úhradu kupní ceny potvrdila svědkyně jméno FO, která saunu od žalované převzala, předala ji svému příteli a ten ji následující den v zaměstnání předal žalobci. V průběhu řízení bylo také prokázáno e-mailovou korespondencí mezi účastníky, že dne 23. 11. 2024 žalobce sdělil žalované, že saunu rozložil a že zjistil na vnitřní straně plíseň. Rovněž tak obsah emailové komunikace mezi účastníky na platformě název jakož i obsah jejich emailové komunikace nebyl mezi účastníky sporný a byl jednoznačně prokázaný.

8. Soud prvního stupně se pak správně zabýval otázkou, zda žalobce žalobkyni vytkl vady zakoupené sauny včas bez zbytečného odkladu a zda mu tak svědčí jím uplatněné právo na vrácení kupní ceny po odstoupení od smlouvy. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nikoliv, přičemž odvolací soud se se závěry učiněnými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Jediným, s čímž se odvolací soud neztotožnil, je výtka soudu prvního stupně vůči žalobnímu petitu, který neobsahoval vzájemnou povinnost na vrácení zakoupené sauny, nicméně nesouhlas odvolacího soudu se závěrem soudu I. stupně k této otázce nemá na správnost vydaného rozsudku soudem prvního stupně žádný vliv.

9. Podle ustanovení § 2106 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

10. Podle ustanovení § 2111 občanského zákoníku neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

11. K výkladu těchto dvou výše citovaných zákonných ustanovení zaujal soud prvního stupně podrobný výklad pod bodem 10 odůvodnění svého rozsudku, se kterým se odvolací soud v celém rozsahu ztotožňuje, odkazuje na ně a považuje za nadbytečné, aby správné závěry soudu prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku opakoval.

12. V této souvislosti však považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výjimku vyplývající z ustanovení § 2112 odst. 2 občanského zákoníku (neexistence práva prodávajícího na námitku pozdního oznámení vady) nelze vztahovat k prekluzi práva na odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 2111 občanského zákoníku, a proto žalobcem opakované námitky, že žalovaná musela v době prodeje a odevzdání věci o vadě vědět a že se plíseň vyskytovala na sauně již v době odevzdání věci, jsou pro posouzení otázky, zda žalobci příslušelo právo odstoupit od kupní smlouvy či nikoliv, právně nevýznamné. Námitky žalobce, že se soud prvního stupně blíže nezabýval otázkou výskytu plísně na sauně již v době jejího prodeje a že k této otázce nenechal zpracovat znalecký posudek navrhovaný žalobcem, jsou námitkami zcela bez právního významu pro posouzení nároku žalobce. Stejně tak je tomu i v případě e-mailového vyjádření jméno FO ze společnosti právnická osoba ze dne 15. 6. 2026, které žalobce zaslal odvolacímu soudu až druhý den po jednání odvolacího soudu.

13. Jak již bylo výše uvedeno, aby žalobci příslušelo právo odstoupit od smlouvy a toto právo mu nezaniklo, musel by oznámit vadu prodávající – žalované včas, tedy bez zbytečného odkladu.

14. Oznámením vady bez zbytečného odkladu žalobcem žalované se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně pod body 11, 12 a 13 odůvodnění svého rozsudku, přičemž závěry učiněné soudem prvního stupně pod těmito body odůvodnění rozsudku považuje odvolací soud za správné a vycházející z provedeného dokazování. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně pečlivě posoudil nastalou rodinnou situaci žalobce související s hospitalizací jeho syna v nemocnici a tuto ve vztahu ke včasnému oznámení vad žalované řádně a citlivě posoudil. Rovněž i odvolací soud zastává názor, že i přes nepochybné obavy žalobce o zdraví jeho syna, který byl dle lékařské propouštěcí zprávy právnická osoba kliniky infekčních nemocí, lůžkového oddělení dětí hospitalizován od 1. 11. 2024 do 14. 11. 2024, měl žalobce nepochybně dostatek časového prostoru pro to, aby zakoupenou saunu od žalované zkontroloval a případnou zjištěnou plíseň jí jako vadu včas oznámil. Sauna se dostala do dispozice žalobce dne 30. 10. 2024, tudíž 31. 10. 2024 měl žalobce možnost stav zakoupené sauny ověřit, stejně tak mohl učinit i ve dnech následujících, když jak sám uvedl, v nemocnici byl syn hospitalizován od 1. 11. 2024 za přítomnosti jeho matky (manželky žalobce). Žalobce v době hospitalizace syna chodil do zaměstnání, do nemocnice za svým synem docházel na návštěvy. Z citované lékařské propuštěcí zprávy právnická osoba mimo jiné vyplývá, že syn žalobce byl dne 6. 11. 2024 přeložen bez významnějších obtíží na standardní pokoj, tudíž obavy žalobce o zdravotní stav syna již nemohly být takové intentity, aby nemohl kontrolu zakoupené sauny provést. Navíc, jak sám žalobce připustil, postavení sauny včetně konstrukce zabralo asi 15 minut, přičemž odvolací soud rovněž zastává názor, že zjištění vad sauny v podobě výskytu plísní nevyžadovalo postavení sauny, včetně její konstrukce, tuto kontrolu bylo možné provést i v omezeném prostoru. Odvolací soud tedy nezastává názor, že by zjištění vady vyžadovalo náročný technický postup, který by nebyl schopen žalobce sám zvládnout. Pokud žalobce poukazoval ve svém odvolání na ustanovení § 2104 občanského zákoníku a poukazoval na skutečnost, že nebylo s ohledem na technickou a praktickou náročnost kontroly předmětné věci tuto dříve provést, pak odvolací soud se s tímto názorem žalobce neztotožnil. Žalobce technickou náročnost rozložení sauny nepřiměřeně účelově zveličuje a jestliže saunu byla v taškách schopna přinést žalovaná a saunu převzít jméno FO, pak manipulace se saunou nemohla být natolik technicky a fyzicky náročná, aby ji nebyl schopen alespoň rozložit sám žalovaný tak, aby případnou plíseň zjistil. Rovněž je třeba zdůraznit, že jestliže žalobce zakupoval od žalované již používanou saunu, byť s ujištěním, že se na ni žádná plíseň nevyskytuje, pak lze zcela logicky z hygienického důvodu očekávat ze strany žalobce výrazně obezřetnější přístup k zakoupení takovéto sauny a zejména k její následné kontrole po jejím převzetí. Pokud tedy žalobce přistoupil ke kontrole zakoupené sauny až dne 23. 11. 2024, je pak třeba uzavřít, že kontrolu neprovedl bez zbytečného odkladu, vadu kupující neoznámil včas, a to i se zohledněním doby, po kterou byl jeho syn hospitalizován v nemocnici (od 1. 11. 2024 do 14. 11. 2024). Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neoznámil vady žalované včas bez zbytečného odkladu a že tedy jeho právo odstoupit od uzavřené kupní smlouvy dle ustanovení § 2111 občanského zákoníku zaniklo, a že jeho odstoupení od smlouvy je neplatné. Žalobce proto nemá právo požadovat vrácení kupní ceny za zakoupené zboží z titulu odstoupení od smlouvy. Odvolací soud považuje za nadbytečné dále jinými slovy opakovat to, co soud prvního stupně vyslovil v odůvodnění svého rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožnil.

15. Jak již bylo naznačeno výše, odvolací soud neshledal pochybení soudu prvního stupně v tom, že nepřistoupil k zadání znaleckého posudku k posouzení charakteru plísně, zejména k posouzení otázky, zda se plíseň vyskytovala v sauně již v době jejího převzetí žalobcem, když provedení takovéhoto znaleckého posudku pro posouzení důvodnosti žaloby považuje za zcela nadbytečné. Za rozhodující odvolací soud pro rozhodnutí ve věci shodně jako soud prvního stupně považoval posouzení otázky, zda žalobce vady uplatnil včas a zda mu jeho právo na odstoupení od smlouvy zaniklo či nikoliv. Otázka, zda se plíseň na sauně vyskytovala již v době jejího převzetí žalobcem či vznikla až později, je zcela irelevantní s ohledem na naplnění podmínek ustanovení § 2111 občanského zákoníku.

16. Jak již bylo také výše uvedeno, odvolací soud se neztotožnil pouze se závěrem soudu prvního stupně ohledně vadně formulovaného žalobního petitu, který nevyjadřoval vzájemnou povinnost stran vrátit si plnění. Za správný považuje odvolací soud názor žalobce vyslovený v jeho odvolání, že se může samostatně domáhat vrácení plnění, které poskytl, aniž by byl povinen v žalobním petitu výslovně vyjadřovat vzájemnou vázanost plnění. Tento názor žalobce zcela odpovídá závěrům vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, jakož i ustanovení § 2993 občanského zákoníku, na které žalobce v odvolání poukazoval. Odvolací soud však považuje za nadbytečné se blíže touto problematikou zabývat, neboť zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, jakož i potvrzující rozsudek odvolacího soudu jsou postaveny na jiných právních závěrech a tomu odpovídajících skutkových zjištění.

17. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. Úspěšné žalované by s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. příslušela náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalovaná se však svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, tudíž bylo o těchto nákladech rozhodnuto tak, jak je uvedeno pod výrokem II tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.