KSBR 74 Co 189/2025-369

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 404 210 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 2108 C 16/2022-310, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2108 C 16/2022-319,

I. Odvolání žalobce proti I. výroku rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 28 437,09 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 75 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 347 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, z částky 10 648 Kč od 8. 5. 2022 do zaplacení, z částky 9 406 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení, z částky 5 420 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení a z částky 23 389 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 328 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 109 413 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, z částky 57 303 Kč od 8. 5. 2022 do zaplacení, z částky 112 183 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení, z částky 14 100 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení a z částky 36 011 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení (II. výrok), uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 70 301,80 Kč (III. výrok), nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení vzniklé státu ve výši 22 583,90 Kč (IV. výrok) a žalovanému uložil nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení vzniklé státu ve výši 5 297,50 Kč (V. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:

a) Žalovaný pro své klienty zajišťoval služby v podobě změny distribuční sazby a zátěžového měření.

b) Za účelem realizace těchto služeb žalovaný spolupracoval se společností právnická osoba, za kterou jednal jméno FO.

c) jméno FO po nějakou dobu realizoval zakázky od žalovaného sám prostřednictvím jeho společnosti právnická osoba, ale posléze se dohodl s jméno FO, že pro společnost právnická osoba bude tyto práce realizovat jméno FO. Tito se dohodli na podmínkách spolupráce i cenách za provedené práce. Rovněž byli dohodnuti na tom, že jméno FO bude práce účtovat prostřednictvím společnosti žalobce, která jej k jednání za ni zmocnila.

d) Na počátku roku 2022 ukončil jméno FO a jeho společnost právnická osoba činnost pro žalovaného a jméno FO začal spolupracovat při realizaci uvedených zakázek přímo se žalovaným, kde nově působil jako elektro ředitel jméno FO.

e) Mezi žalobcem a žalovaným ve vztahu k prováděným zakázkám nedošlo k žádné dohodě o způsobu jejich objednání, zadávání a následnému vyúčtování. Nebyla dohodnuta ani cena za prováděné práce.

f) jméno FO převzal systém zadávání zakázek, který byl nastaven mezi společností právnická osoba a jméno FO. Požadavky na provedení prací zasílal jméno FO prostřednictvím aplikace Anonymizováno nebo Anonymizováno. jméno FO pouze spoléhal na správnost fakturace a zpočátku se jí vůbec nezabýval. Ověřovat fakturaci začal poté, co si všiml nestandardně vyúčtovaných položek.

g) jméno FO nadále pokračoval v praxi, kterou měl sjednánu se společností právnická osoba a práce účtoval žalovanému stejně, jak měl sjednáno se společností právnická osoba

h) Takto došlo i k vyúčtování prací fakturami č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, kdy byla účtována zátěžová měření a změny distribučních sazeb u koncových zákazníků žalovaného a dále použitý materiál, cestovné, případně práce ve výškách či pod proudem a ubytování v hotelu.

i) Ne všechny účtované práce však byly reálně provedeny a rovněž vyúčtovaný materiál nebyl v plné míře na jednotlivých zakázkách užit.

j) Některé činnosti žalobce prostřednictvím jméno FO pro žalovaného skutečně provedl. jméno FO byl oprávněn jednat za žalobce. Tvrzené provedené práce pak i žalobce účtoval.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 2586, § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) - k následujícím závěrům:

a) Mezi účastníky řízení nebyla platně uzavřena žalobcem tvrzená rámcová smlouva o dílo dle § 2586 o. z. jméno FO sjednával smlouvu s jméno FO v zastoupení za jeho společnost právnická osoba Nemohlo tak dojít k uzavření rámcové smlouvy mezi žalobcem a žalovaným.

b) Po nástupu jméno FO do funkce elektro ředitele byla převzata praxe nastavená mezi společností právnická osoba a žalobcem, nicméně z toho nelze usuzovat na uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným.

c) Cena díla nebyla sjednána vůbec, nebyl dohodnut ani způsob jejího určení.

d) Nebylo ani vůlí stran uzavřít smlouvu bez určení ceny díla.

e) Žalobce realizoval práce pro žalovaného bez právního důvodu. Žalovaný práce neuhradil, proto došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce.

f) Majetkový prospěch žalovaného spočívá v hodnotě žalobcem provedených prací.

g) Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení žalobci vydat spolu s úroky z prodlení běžícími od splatnosti doručených faktur, jako výzev k plnění.

h) Účastníci se dohodli pouze na tom, že při jednotlivých zakázkách bude účtováno jízdné ve výši 10 Kč za 1 km.

4. Na podkladě závěru o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného soud prvního stupně, vycházeje z písemného znaleckého posudku a následného výslechu znalce (dále jen „znalecký posudek“), učinil po provedeném dokazování následující podstatné skutkové závěry ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení:

a) Rozsah skutečně provedených prací byl soudem zjištěn ze znaleckého posudku a rekapitulován v bodě 23 odvoláním napadeného rozsudku.

b) Obvyklá cena elektro prací (za zátěžová měření a změnu distribuční sazby) činí 400 Kč za hodinu (znalecký posudek + svědecká výpovědí jméno FO).

c) Změna distribuční sazby vyžaduje maximálně dvě hodiny práce (znalecký posudek).

d) Zátěžové měření vyžaduje 1 hodinu přípravy, samotné měření na adrese adresa probíhalo 7 minut a v obci Anonymizováno 5 minut.

e) Změna distribuční sazby v adresa nebyla provedena (znalecký posudek).

f) Zátěžové měření ve Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno (Anonymizováno) a v Anonymizováno nebylo provedeno (znalecký posudek).

g) Práce ve výškách provedeny nebyly (znalecký posudek).

h) Práce pod proudem provedeny nebyly (znalecký posudek).

i) Rozsah užitého materiálu pro jednotlivé zakázky a jeho obvyklou cenu soud zjistil ze znaleckého posudku.

j) Žalobce přes poučení soudu o nutnosti dotvrdit rozhodné skutečnosti o výši bezdůvodného obohacení neuvedl žádné skutkové tvrzení ohledně účtovaných ubytování v hotelu. K prokázání výše bezdůvodného obohacení za ubytování žalobce nenavrhl ani žádný důkaz.

k) Stejně tak neuvedl žádná skutková tvrzení ve vztahu k fakturovaným položkám „zrušená sleva“.

5. Na tomto podkladě soud v bodě 23 odvoláním napadeného rozsudku ve vztahu ke každé jednotlivé faktuře č Anonymizováno až Anonymizováno uvedl obvyklou hodnotu skutečně provedených prací a užitého materiálu, jakož i cestovného počítaného dle smluvené sazby 10 Kč za 1 km, v celkové výši 75 300 Kč.

6. Podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) přiznal soud v řízení úspěšnějšímu žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení. Podle § 148 o. s. ř. pak soud uložil účastníkům podle poměru jejich neúspěchu v řízení nahradit České republice náklady řízení vzniklé státu vyplacením znalečného.

7. Proti rozsudku (výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce odvolání. Vytkl soudu nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení věci, jakož i existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Namítl nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku, když není zřejmé, z jakých důkazů soud při stanovení konečné výše bezdůvodného obohacení vycházel, ani jakými úvahami se ohledně této otázky řídil. Vytkl soudu libovůli při rozhodování, když se soud neřídil závěry znaleckého posudku, jehož zadání bylo soudem zadáno právě z důvodu odborného zjištění výše bezdůvodného obohacení. Byť znalec tituly před jménem jméno FO ocenil výši žalobcem provedených prací včetně materiálu částkou celkem 277 496 Kč, soud po výslechu znalce určil výši bezdůvodného obohacení vlastním přepočtem částkou 75 300 Kč. Rozsudek žalobce proto považoval za překvapivý, když soud nevycházel z provedených důkazů, ale z vlastních úvah o hodnotě práce a časové náročnosti odvedené práce. Závěr o výši bezdůvodného obohacení tak neodpovídá výsledkům dokazování a není podložen znaleckým zkoumáním. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo. Uvedl, že mezi účastníky probíhala spolupráce mnohem dříve, než došlo k nástupu nového elektro ředitele, o čemž svědčí řádná úhrada faktur č. Anonymizováno až Anonymizováno. Dle žalobce dohodou o ceně zátěžového měření ve výši 5 000 Kč (pro fyzické osoby) a 10 000 Kč (pro právnické osoby) potvrdil svědek jméno FO. Poukázal na nelogičnost úvah soudu prvního stupně, který na jedné straně uzavřel, že nebyla sjednána cena zátěžového měření a současně z blíže neurčeného důvodu vzal za prokázanou dohodu stran na cestovném ve výši 10 Kč za km. Tento protichůdný postoj k dvěma dílčím částem uplatněného nároku soud dle žalobce neodůvodnil. Vytkl soudu, že nejprve konstatoval, že z provedeného dokazování vyplynulo, že fakturované práce byly žalobcem provedeny, přičemž po výslechu znalce tento závěr změnil, aniž by v tomto smyslu účastníky poučil. Tento překvapivý obrat se týká zakázky změny distribuční sazby v adresa a zátěžových měření ve Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno (Anonymizováno) a v Anonymizováno. Takový procesní postup označil žalobce za rozporný se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Zdůraznil také, že žalovaný nikdy nereklamoval žalobcem poskytnuté služby, žalovaný reklamoval pouze nesprávnost fakturace, nikdy neprovedení elektrikářských prací. Namítl dále, že soud řádným způsobem nehodnotil vlastní výpočty žalovaného, když z žalovaným předložené tabulky „Proplacené faktury, zjištěné rozdíly/ neproplacené faktury, zjištěné rozdíly“ vyplynulo, že sám žalovaný uznával nárok žalobce na zaplacení částky 178 282 Kč. Popsanými vadami soud dle žalobce nepřípustně zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces.

8. Proti I., III., IV. a V. výroku rozsudku podal odvolání také žalovaný. Namítl, že žalobce ani přes opakované výzvy soudu neupřesnil svá skutková tvrzení, v čem konkrétně spočívá podstata bezdůvodného obohacení a jaký konkrétní prospěch žalovanému vznikl. Podstatou činnosti žalobce pro žalovaného bylo zátěžové měření. Jak zjistil znalec, při zátěžovém měření nebyly v žádném místě zapojeny všechny spotřebiče, proto zátěžové měření nemělo konkrétní vypovídací hodnotu. Nesouhlasil proto se závěrem soudu, že se obohatil o výsledky práce žalobce, když tyto neměly pro žalovaného, s ohledem na jejich nepřesnost, žádný ekonomický přínos. Navrhl proto, aby odvolací soud žalobu, v části o zaplacení částky 75 300 Kč s příslušenstvím, zamítl.

9. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobce ve vztahu k zamítavému II. výroku ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

10. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné.

11. K podání odvolání proti I. výroku, kterým bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 75 300 Kč s příslušenstvím, žalobce nebyl subjektivně legitimován, neboť z procesního hlediska mu tímto rozhodnutím nemohla vzniknout žádná újma na jeho právech. Odvolací soud proto odvolání žalobce směřující proti I. výroku rozsudku posoudil jako odvolání podané neoprávněnou osobou a dle § 218 písm. b) o. s. ř. je odmítl (I. výrok tohoto rozsudku).

12. S ohledem na odvolání obou účastníků byly přesto předmětem odvolacího řízení všechny výroky rozsudku.

13. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání (ve zbývajícím rozsahu) byla podána k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž byla přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatelé přezkoumání rozhodnutí domáhali i z důvodů, které nebyly v odvoláních uplatněny, a bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. ] dospěl k závěru, že podaná odvolání nejsou důvodná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

17. Podle § 2999 odst. 2 o. z. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněn

18. Institut bezdůvodného obohacení směřuje k odčerpání neoprávněně nabytého majetkového prospěchu od obohaceného; jde o nárok objektivní povahy, jehož vznik není vázán na protiprávnost ani zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1311/2019). Bezdůvodné obohacení vzniká (může vzniknout) též na základě plnění podle neplatné smlouvy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Neplatnost právního jednání vede k tomu, že nevznikne závazek z tohoto právního jednání, a současně ve spojení s pravidly o bezdůvodném obohacení zakládá – jak vyplývá z citovaného § 2993 o. z. – právo na vrácení poskytnutého plnění.

19. Ochuzený má právo na peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z. v případě, že není dobře možné vydat předmět bezdůvodného obohacení. Z § 2999 odst. 1 věty první o. z. (stejně jako tomu bylo v předchozí právní úpravě) plyne, že zůstává zachována priorita vydání samotného předmětu bezdůvodného obohacení (naturální restituce) i povinnost poskytnout náhradní plnění v penězích, není-li dobře možné vydat přímo předmět bezdůvodného obohacení (např. pokud obohacení spočívalo ve výkonech, došlo ke zničení, spotřebování, zcizení nebo ztrátě předmětu bezdůvodného obohacení), aby byl odčerpáním neoprávněně nabytých hodnot v zásadě obnoven předešlý stav (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3455/2020, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod č. 98/2022 Sb. rozh. obč.).

20. Z obsahu spisu se podává, že žalobce uplatnil vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 404 210 Kč s příslušenstvím, a to z titulu tvrzené dohody o provádění elektrikářských prací (změna distribuční sazby, zátěžové měření). Provedené práce na jednotlivých zakázkách žalobce vyúčtoval fakturami č. Anonymizováno až Anonymizováno vydanými v období od 19. 4. 2022 do 10. 5. 2022. Ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 12. 2022 žalovaný uplatněný nárok neuznal a vytknul žalobci obsahové vady žaloby. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazy podáním ze dne 30. 11. 2023. U jednání soudu dne 9. 1. 2024 pak žalovaný do protokolu uvedl, že dle jeho výpočtu by měla být částka maximálně 172 000 Kč. V podání ze dne 8. 4. 2025 žalovaný vypočetl důvodnou částku na 205 000 Kč a navrhl žalobci smír o této částce. Žalobce na smírné řešení sporu nepřistoupil.

21. V návaznosti na námitku žalobce, že žalovaný nárok uznal, provedl odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1, 2 o. s. ř. dokazování Dopisem ze dne 10. 6. 2022 a listinou nadepsanou „Proplacené faktury, zjištěné rozdíly/neproplacené faktury, zjištěné rozdíly“.

22. Z dopisu ze dne 10. 6. 2022 má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaný žalobci sdělil pochybnosti o správnosti vyúčtovaných faktur č. Anonymizováno až Anonymizováno, když očekával výrazně nižší částky.

23. Ze související listiny nadepsané „Proplacené faktury, zjištěné rozdíly/neproplacené faktury, zjištěné rozdíly“ má pak odvolací soud za prokázané, že žalovaný plnění účtované fakturami č. Anonymizováno až Anonymizováno ocenil na částku 178 281,70 Kč, tj. o částku 224 144 Kč nižší, než byla cena fakturovaná.

24. Žalovaný k dotazu odvolacího soudu výslovně uvedl, že neučinil vůči žalobci či soudu žádné uznání závazku, ale jednalo se výlučně o vyjádření názoru směřujícího ke smíru mezi účastníky. Taková vůle žalovaného se odvolacímu soudu jeví jako zcela souladná s obsahem příslušných listin a procesních vyjádření, jež jsou obsahem spisu.

25. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně.

26. Odvolací námitky žalobce ani žalovaného nejsou důvodné.

27. Rozsudek je přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zcela zřejmé, z jakých důkazů soud vycházel, jaká skutková zjištění učinil a jakými konkrétními úvahami se soud při svém rozhodování řídil.

28. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky nebyla uzavřena tvrzená smlouva o dílo pro absenci dohody o ceně díla. Tento závěr soudu je založen na podkladě pečlivého a procesně korektně provedeného dokazování. Soud provedl k důkazu mimo jiné i dokazování výslechy všech navržených svědků a jednatele žalovaného. Některé z nich dokonce opakovaně, aby je mohl konfrontovat se skutkovými zjištěními z jiných provedených důkazů. Odvolací soud souhlasí s pozitivním závěrem soudu, že z provedeného dokazování spolehlivě vyplynulo, že mezi účastníky k uzavření tvrzené smlouvy o dílo nedošlo.

29. Svědek jméno FO verzi žalobce objektivně nepotvrdil. Skutečnost, že jméno FO, resp. žalobce, účtoval v době spolupráce s jméno FO za zátěžové měření částky 5 000 Kč, resp. 10 000 Kč, nebylo pro rozhodnutí sporu samo o sobě určující, resp. závěr soudu nezpochybňuje.

30. Zpochybňuje-li žalobce logiku myšlenkového postupu soudu, pokud tento vzal za prokázanou dohodu účastníků o jízdném při jednotlivých zakázkách ve výši 10 Kč za kilometr, přičemž současně neakceptoval vzájemnou dohodu stran o ceně zátěžového měření, lze pouze konstatovat, že tyto skutkové závěry jsou výsledkem procesně korektně provedeného dokazování. Uvedené skutkové závěry se navzájem samy o sobě nevylučují ani nezpochybňují.

31. Rozhodnutí soudu není založeno na libovůli a nebylo postiženo vadou překvapivosti. Závěry soudu jsou podloženy provedeným dokazováním. Žalobce se mýlí, pokud má za to, že soud při zjišťování obvyklé ceny provedených prací nevycházel ze závěrů znalce.

32. Skutečnost, že znalec v písemném posudku dospěl k závěru o hodnotě plnění ve výši 277 496 Kč nijak nezpochybňuje závěr soudu o hodnotě poskytnutého plnění ve výši 75 300 Kč, ke kterému soud dospěl plně na podkladě znaleckého posudku. Znalec při výslechu (pouze) nad rámec písemného znaleckého posudku specifikoval cenu obvyklou zátěžového měření a změny distribuční sazby, přičemž současně učinil definitivní závěr o neprovedení změny distribuční sazby v adresa a zátěžového měření ve Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno (Anonymizováno) a v Anonymizováno, jakož i prací ve výškách a pod proudem.

33. Rozdíl částky 277 496 Kč a částky 75 300 Kč je tak výsledkem jednoduché matematické úvahy, kdy byla (pouze) odečtena hodnota za neprovedené práce, práce ve výškách a pod proudem. Hodnota provedených prací (zátěžového měření a změny distribuční sazby) byla naceněna zjištěnou obvyklou cenou dle zjištěné délky výkonu. Současně byla soudem na procesním podkladě odečtena účtovaná cena za ubytování a „zrušené slevy“, ohledně kterých žalobce přes poučení soudu neuvedl žádná skutková tvrzení ani důkazy. K tomu soud připočetl cestovné, přičemž vycházel ze sjednané úplaty 10 Kč za 1 km (srov. § 2999 odst. 2 o. z.).

34. Účastníci byli výslechu znalce přítomni, mohli mu klást, a také kladli, otázky. Závěry soudu, založené na znaleckém posudku, tak nemohly být pro žádného z účastníků překvapením. Naopak nesprávným postupem soudu by bylo, kdyby soud z upřesnění znalce nevycházel. Není povinností soudu po provedení důkazu sumarizovat účastníkům (v tomto případě poměrně jednoduché) skutkové závěry z něj plynoucí.

35. Soud ani nepochybil, pokud za obvyklou cenu poskytnutých prací nepovažoval částku 178 282 Kč, když se nejednalo o obvyklou cenu poskytnutých prací, ale pouhou hodnotu, kterou byl žalovaný ochotný za poskytnuté služby žalobci v určité fázi sporu poskytnout. Žalobce přijetí této částky v průběhu soudního sporu opakovaně odmítl. Výpočet žalovaného nebyl hmotněprávním ani procesním uznáním dluhu.

36. Důvodná není ani námitka žalovaného, že žalobce neupřesnil svá skutková tvrzení, v čem konkrétně spočívá podstata bezdůvodného obohacení, když žalobce popsal prováděné práce, uvedl cenu, kterou za ně účtoval a navrhl provedení znaleckého posudku za účelem zjištění ceny obvyklé provedených prací. Tam, kde žalobce zcela zjevně neunesl břemeno tvrzení (ubytování, zrušené slevy) pak nebylo žalobci ničeho přiznáno.

37. Námitku žalovaného, že zátěžové měření nemělo pro něj žádný ekonomický význam, odvolací soud považuje ve vztahu mezi účastníky za ryze účelovou, když práci (za kterou byla soudem přiznána peněžitá náhrada ve výši obvyklé odměny) nikdy nereklamoval ani nikdy netvrdil, že by mu nevzniklo právo na vyúčtování zakázky od zákazníka.

38. Soudem prvního stupně zjištěná hodnota plnění ve výši 75 300 Kč je výsledkem precizní práce soudu prvního stupně, kdy z odůvodnění rozhodnutí je zcela zřejmá hodnota každé jednotlivé položky, jakož i důvody, proč ta která položka tvoří důvodnou část nároku či nikoliv (to vše s vysvětlujícími odkazy na jednotlivé provedené důkazy).

39. Neobstojí ani námitka žalobce (formulovaná u jednání odvolacího soudu), že soud prvního stupně dostatečně nevysvětlil, proč nepřiznal peněžitou náhradu za některá zátěžová měření, přestože žalovaný neprovedení těchto prací nereklamoval. Soud prvního stupně ze znaleckého posudku učinil nepochybný závěr o tom, že zátěžová měření ve Anonymizováno, Anonymizováno, v Anonymizováno (Anonymizováno) a v Anonymizováno (Anonymizováno) provedena nebyla. Žalovaný se proto na úkor žalobce nemohl obohatit. Sama skutečnost, že žalobce tyto neprovedené práce nereklamoval, nezakládá povinnost žalovaného žalobci cokoli hradit ani z titulu bezdůvodného obohacení ani z titulu případné smlouvy.

40. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek ve znění opravného usnesení, včetně správných výroků o nákladech řízení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku).

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení odvolací soud zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení byla částka 605 052,88 Kč. Žalobce zavinil odmítnutí svého odvolání proti I. výroku a ve zbytku nebyl úspěšný. Žalovaný proto ve vztahu k odvolání žalobce zaznamenal plný úspěch (100 %), současně však zaznamenal neúspěch ohledně svého odvolání směřující do částky 112 649,29 Kč, jež představuje 18,6 % předmětu řízení. Žalovaný tak má právo na náhradu 81,4 % celkových nákladů odvolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze:

i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 765 Kč,

ii) odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 9 940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 404 210 Kč; sepis odvolání ze dne 8. 7. 2025, sepis vyjádření k odvolání žalobce ze dne 15. 9. 2025 a účast u jednání dne 29. 7. 2026) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),

iii) tří náhrad hotových výdajů v paušální výši po 450 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu; celkem tedy 34 935 Kč, z toho 81,4 % činí 28 437,09 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšnějším žalobcem. Odvolací soud nepřiznal žalovanému odměnu a náhradu hotových výdajů za neúčelný úkon právní služby spočívající v sepisu odůvodnění odvolání ze dne 28. 7. 2025, když tam uvedená argumentace mohla být již součástí odvolání ze dne 8. 7. 2025. Současně odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

Proti I. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].

Proti II. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti III. výroku tohoto rozsudku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.