KSOS 15 Co 224/2025-108

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 57 475 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntálu, pobočka v Krnově, ze dne 20. 6. 2025, č. j. 19 C 74/2025-27,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 17. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 475 Kč s výše uvedeným úrokem z prodlení. Žalobkyně skutkově tvrdila, že si u žalované objednala vypracování projektové dokumentace a zajištění změny užívání své provozovny (prodejny autodílů) a také provozovny rehabilitace s datem realizace nejpozději do 30. 4. 2022. Žalobkyně uhradila žalované dne 22. 8. 2022 zálohu ve výši 57 475 Kč. Žalobkyně pak odstoupení od smlouvy a současně i předžalobní výzvě ze dne 28. 11. 2024 a rovněž tak i v žalobě uvedla, že jí žalovaná předala projektovou dokumentaci až v listopadu 2024 a vyfakturovala jí doplatek ceny ve výši 48 400 Kč. Následně pak žalobkyně toto své tvrzení změnila s tím, že jí projektová dokumentace nebyla dodána vůbec, přičemž pokud toto uvedla v žalobě či v odstoupení od smlouvy a předžalobní výzvě, jednalo se o pochybení zástupkyně žalobkyně, respektive pracovnice její advokátní kanceláře. Vypracovaná projektová dokumentace je navíc pro žalobkyni již bezpředmětná, neboť s ohledem na proběhlé povodně žalobkyně již svou provozovnu od září 2024 neužívá. Kvůli prodlení přesahujícím 2 roky, které žalobkyně považuje za hrubé porušení smlouvy, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 28. 11. 2024 a vyzvala žalovanou k vrácení zaplacené zálohy ve výši 57 475 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že žalovaná část díla ve formě projektové dokumentace vyhotovila v září 2022, přičemž dílo bylo dokončeno v plném rozsahu dne 15. 11. 2024, kdy došlo k předání projektové dokumentace (jak k provozovně žalobkyně, tak i k provozovně rehabilitace) jednateli žalobkyně a již i nastala právní moc rozhodnutí stavebního úřadu o souhlasu se změnou užívání provozovny. Tedy došlo ke splnění všech požadavků, které měla žalovaná na základě smlouvy uzavřené se žalobkyní vykonat.

3. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci shodně tvrdili uzavření smlouvy o dílo s předmětem plnění v podobě vypracování projektové dokumentace a inženýrské činnosti nutné pro vydání souhlasu se změnou užívání provozovny prodeje autodílů a příslušenství v objektu bývalé závodní jídelny Anonymizováno. Za to byla sjednána cena ve výši 105 875 Kč, z níž žalobkyně zaplatila žalované dne 22. 8. 2022 částku 57 475 Kč jako zálohu. Dále vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná vypracovala příslušnou projektovou dokumentaci a zajistila souhlas stavebního úřadu se změnou užívání této provozovny ze dne 9. 9. 2024, který nabyl právní moci dne 7. 10. 2024. Žalovaná předala žalobkyni projektovou dokumentaci stavby v listopadu 2024, což žalobkyně potvrdila v odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024. Žalobkyně pak dopisem ze dne 28. 11. 2024 od smlouvy z důvodu prodlení žalované delší dvou let odstoupila. Okresní soud pak dovodil, že žalovaná nedodržela lhůtu sjednanou pro poskytnutí jejího plnění (konec dubna 2022), čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně však z toho vyvodila právní následky až v době úplného splnění závazku žalovanou, přičemž v té době odstoupila od smlouvy podle § 2002 odst. 1 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to pro prodlení žalované. V důsledku toho považoval okresní soud závazek vzniklý mezi účastníky za zaniklý, přičemž dle § 2991 o. z. mají pak smluvní strany povinnost vrátit si bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného ze zrušené smlouvy. Žalobkyně získala majetkový prospěch ve výši hodnoty zhotovené projektové dokumentace a poskytnuté inženýrské činnosti, která dle okresního soudu zcela jistě překračuje výši uhrazené zálohy ceny díla (v tomto směru odkázal okresní soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 218, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017). Na hodnotu získaného majetkového prospěchu žalobkyně přitom nemá vliv skutečnost, zda žalobkyně nebytové prostory, ke kterým se dílo vztahovalo, užívá nebo nikoliv. Okresní soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl a protože se žalovaná svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, rozhodl současně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti celému rozsudku si žalobkyně podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení, případně změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Žalobkyně souhlasila s tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem mělo být vytvoření projektové dokumentace a zajištění změny užívání provozovny prodejny autodílů a rehabilitace za cenu 105 875 Kč s termínem dodání do konce dubna 2022. Tento termín však nebyl dodržen, přičemž žalovaná žalobkyni nikdy nedodala projektovou dokumentaci ani rozhodnutí stavebního úřadu o provedení změny užívání provozoven, ani ji o vydání takového rozhodnutí neinformovala. Pokud okresní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně převzala dílo, což potvrdila v odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024, tak se tak stalo pouze v důsledku pochybení právní zástupkyně žalobkyně a nikoliv samotné žalobkyně. Převzetí projektové dokumentace pak bylo v průběhu řízení negováno a rozporováno právní zástupkyní žalobkyně. Okolnost, že nedošlo k předání projektové dokumentace, pak vyplývá také z četných telefonických či SMS výzev adresovaných žalobkyní žalované. Od jara 2024 žalovaná se žalobkyní již nekomunikovala, a proto žalobkyně po bezvýsledných upomínkách ustoupila od realizace podnikatelského plánu. Po dvou letech slibů žalobkyně již zcela nevěřila, že bude předmětná dokumentace dodána a byla pro ni již neupotřebitelná. Prostory, které byly předmětem projektové dokumentace žalobkyně užívala do 15. 9. 2025, kdy předmětnou oblast postihly povodně a do dnešního dne není možné tyto prostory užívat. Žalobkyně pak také nesouhlasila s tím, že získala majetkový prospěch ve výši hodnoty zhotovené projektové dokumentace, která dle názoru soudu překračuje výši uhrazené zálohy ceny díla. Pro žalobkyni je zhotovená projektová dokumentace s prodlením více jak dvou let již bezpředmětná, neupotřebitelná. Závěr, že na hodnotu získaného majetkového prospěchu žalobkyně nemá vliv to, zda žalobkyně předmětné prostory užívá či nikoliv, by platil pouze v případě, že by žalobkyně byla vlastníkem předmětné nemovitosti. Žalobkyni tedy žádný majetkový prospěch nevznikl.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako zcela správného s tím, že skutečně došlo dne 15. 11. 2024 k předání projektové dokumentace a rozhodnutí stavebního úřadu o změně užívání provozovny prodejny autodílů i rehabilitace žalobkyni. Ke zpoždění předání došlo vlivem toho, že vznikly problémy se zajištěním zpráv od hasičů a hygieny, přičemž i stavební úřad si následně vyžádal od žalované některá doplnění. K prodlevě došlo i v důsledku toho, že od 1. 1. 2024 začal platit nový stavební zákon a drtivá většina stavebních úřadů byla zahlcena. Zhotovení celé zakázky se pak protáhlo i proto, že jednatel žalované utrpěl v srpnu 2023 úraz a byl až do konce roku 2023 na nemocenské.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal a jejich existenci pak nenamítali ani sami účastníci řízení. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

7. Odvolací soud zcela souhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně zcela odkazuje. Odvolací soud však v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování níže uvedenými listinami (odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 včetně doručenky ze dne 2. 12. 2024 a SMS na č. l. 13-18 spisu), dále v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o plnou moc udělenou žalobkyní žalované na dobu od 18. 8. 2022 do 31. 3. 2024, e-mailové zprávy na č. l. 24-25 spisu a potvrzení objednávky ze dne 25. 10. 2021. Z výše uvedených důkazů pak zjistil další skutečnosti do té doby okresním soudem nezjištěné. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazních prostředků níže v rámci právního hodnocení věci. Již v tuto chvíli odvolací soud předesílá, že neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro jeho rozhodnutí z plné moci udělené žalobkyní žalované na dobu od 18. 8. 2022 do 31. 3. 2024.

8. Pokud se týče právního posouzení věci, tak odvolací soud souhlasí se soudem okresním v tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalovaná zavázala pro žalobkyni zhotovit projektovou dokumentaci nutnou pro zajištění změny užívání provozovny prodejny autodílů a provozovny rehabilitace na adrese adresa, v areálu Anonymizováno, a také zajistit tuto změnu užívání u příslušného stavebního úřadu. Za tuto činnost si účastníci sjednali odměnu v celkové výši 105 875 Kč. K vyplacení této ceny pak mělo dojít poté, co dojde k předání projektové dokumentace k celému dílu a zajištění změny užívání. Tyto skutečnosti pak ani nebyly mezi účastníky jakkoliv sporné.

9. Odvolací soud pak při svém rozhodování vycházel z toho, že v průběhu trvání smluvního vztahu se smluvní strany dohodly (minimálně konkludentně) na tom, že žalobkyně vyplatí žalované zálohu ve výši 57 475 Kč na výše uvedenou cenu. Obě smluvní strany se totiž shodly na tom, že žalovaná požádala žalobkyni o vyplacení této zálohy a žalobkyně ji dne 22. 8. 2022 žalované vyplatila. Tím tak dle odvolacího zcela zjevně došlo k dohodě o tom, že žalované vznikne právo na vyplacení této zálohy. Ostatně tato skutečnost rovněž nebyla mezi smluvními stranami jakkoliv sporná.

10. Žalobkyně se pak svého žalobního nároku na vrácení této zálohy domáhala s ohledem na okolnost, že odstoupila od smlouvy uzavřené mezi účastníky. Učinila tak v rámci odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024, z něhož odvolací soud zjistil, že v němž žalobkyně uvedla, že odstupuje od smlouvy uzavřené mezi účastníky kvůli prodlení žalované s předáním projektové dokumentace, jelikož k předání této projektové dokumentace došlo až v listopadu 2024, přičemž žalovaná měla tuto svou povinnost splnit do dubna 2022. Je tak evidentní, že žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy pro prodlení žalované s předáním projektové dokumentace.

11. Výše zmíněné odstoupení bylo žalované doručeno dne 2. 12. 2024, jak odvolací soud zjistil z doručenky z téhož dne. Bylo tedy nutno zjistit, zda v době, kdy žalobkyně učinila toto odstoupení, byly splněny podmínky pro jeho účinné vykonání, které by ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z. způsobilo zrušení závazku od jeho počátku. Tedy včetně zrušení povinnosti žalobkyně zaplatit žalované zálohu na cenu sjednanou ve smlouvě. Pouze v takovém případě by totiž vzniklo dle § 2993 o. z. žalobkyni oprávnění požadovat po žalované vrácení takto vyplacené zálohy v částce 57 475 Kč jakožto plnění poskytnutého dle zrušené smlouvy.

12. Odstoupení od smlouvy pro prodlení žalované s předáním projektové dokumentace však může dle odvolacího soudu vyvolat zamýšlené účinky pouze tehdy, dojde-li k němu do okamžiku splnění této povinnosti žalovanou. Tedy pouze do okamžiku předání příslušné projektové dokumentace žalobkyni. Tento závěr je možno dovodit mimo jiné z toho, že o. z. pojímá prodlení jako speciální způsob porušení smluvní povinnosti, které je upraveno (včetně následků s ním spojených) v § 1977 a násl. o. z. Tuto skutečnost pak potvrzuje i komentářová literatura (J. Petrov, M. Výtisk, V. Beran a kol., Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace), C. H. Beck, 2024) a také judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 15/2025). Dle odvolacího soudu je pak možno tento závěr dovodit i ze znění § 2004 odst. 2 o. z., podle nějž je možno od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění, pokud dlužník plnil částečně (tedy zjevně nikoliv v rozsahu, v němž již byl dluh splněn).

13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud nepovažuje za správný závěr okresního soudu, že k účinnému odstoupení od smlouvy pro prodlení s předáním projektové dokumentace mohlo dojít i po splnění této povinnosti. Odvolací soud se proto dále zabýval posouzením otázky, zda v době učinění odstoupení od smlouvy již žalovaná žalobkyni předala příslušnou projektovou dokumentaci. Okresní soud přitom vycházel z toho, že tuto skutečnost žalobkyně potvrdila v odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024. Nicméně již se nijak nezabýval tvrzením žalobkyně, že se jednalo z její strany o chybné uvedení tohoto údaje do odstoupení od smlouvy, neboť k předání projektové dokumentace dosud nedošlo.

14. Odvolací soud proto tuto nedostatečnost v rozhodnutí okresního soudu napravil a podrobněji se zabýval i tímto tvrzením žalobkyně. Ve smyslu § 565 věta druhá o. z. přitom vyšel z toho, že zde existuje vyvratitelná domněnka předání projektové dokumentace dle smlouvy uzavřené mezi účastníky žalovanou žalobkyni, a to na základě žalobkyní vystavené a podepsané listiny v podobě odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024. Ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení totiž platí, že je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 sice bylo sepsáno zástupkyní žalobkyně, avšak ve smyslu § 436 odst. 1 o. z. platí, že zástupce jedná jménem zastoupeného, a proto je nutno jednání zástupce považovat za jednání zastoupeného. Sepsala-li proto odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 (včetně prohlášení o předchozím převzetí příslušné projektové dokumentace) zástupkyně žalobkyně, je nutno mít za to, že tak učinila sama žalobkyně. Odvolací soud tak na základě výše uvedené vyvratitelné právní domněnky vycházel v řízení z toho, že v době učinění odstoupení od předmětné smlouvy pro prodlení žalované s předáním projektové dokumentace již byla tato projektová dokumentace žalobkyni předána. Tento závěr by pak samozřejmě platil pouze do okamžiku, kdy by byl v řízení prokázán opak.

15. Bylo proto následně na žalobkyni, která takový opak (tedy že projektová dokumentace nebyla žalobkyni předána) tvrdila, aby toto své tvrzení prokázala a vyvrátila tak zákonem stanovenou domněnku. K tomu žalobkyně navrhla výslech jednatele žalobkyně. Po jeho provedení však odvolací soud dospěl k závěru o jeho nevěrohodnosti, a to zejména s ohledem na rozpory v jeho výpovědi s listinnými důkazy a skutečnostmi, které vyšly v průběhu řízení najevo. Zejména se jednalo o rozpor spočívající v tom, že jednatel žalobkyně v rámci své výpovědi uvedl, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít v průběhu podzimu roku 2021, přičemž po předložení listiny s označením Potvrzení objednávky ze dne 25. 10. 2021 (dále jen „Potvrzení“) také uvedl, že mu tato listina byla předložena v době jejího sepisu, tedy dne 25. 10. 2021. Současně však následně jednatel žalobkyně uvedl, že v rámci e-mailové zprávy ze dne 7. 2. 2022 žádal z popudu jednatele areálu Anonymizováno jednatele žalované o zaslání nějaké listiny, z níž by vyplývalo, že žalobkyně již řeší změnu užívání své provozovny, neboť to po jednateli areálu požadují hasiči. Jak pak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy ze dne 7. 2. 2022, žádá v ní jednatel žalobkyně jednatele žalované, aby mu napsal nějakou listinu, z níž by vyplývalo, že žalobkyně řeší změnu užívání svých provozoven, ale že zatím nemohlo k této změně dojít, přičemž sám navrhuje jednateli žalované, aby jako důvod uvedl to, že se jeho společnost stěhuje. To vše s ohledem na skutečnost, že následující den k němu mají přijít na kontrolu hasiči.

16. Odvolací soud však nepovažuje za věrohodné, aby jednatel žalobkyně požadoval po jednateli žalované na poslední chvíli (do druhého dne, kdy mají přijít na kontrolu hasiči) sepis listiny prokazující, že žalovaná pro žalobkyni změnu užívání zařizuje, pokud by již žalobkyně měla ve svém držení Potvrzení. Z obsahu této listiny totiž odvolací soud zjistil, že v něm žalovaná potvrzuje objednávku žalobkyně na vypracování projektové dokumentace a zajištění změny užívání provozovny prodejny autodílů v objektu Anonymizováno, přičemž s ohledem na přípravu stěhování žalované do jiných prostor nebude žalovaná v tomto roce naplno fungovat a zakázka bude realizována až v termínu února až dubna 2022. Je tak zjevné, že toto Potvrzení obsahuje všechny skutečnosti, které požadoval jednatel žalobkyně po jednateli žalované sepsat do listiny v rámci žádosti obsažené v e-mailové zprávě ze dne 7. 2. 2022, a to včetně důvodu ospravedlňujícího dosavadní nezajištění změny užívání. Odvolací soud tak dovodil, že Potvrzení bylo jednateli žalobkyně evidentně předáno jednatelem žalované v rámci e-mailové zprávy ze dne 8. 2. 2022 a nikoliv již v průběhu podzimu 2021, jak ve své výpovědi uváděl jednatel žalobkyně. Z e-mailové zprávy ze dne 8. 2. 2022 totiž odvolací soud zjistil, že ji téhož dne odeslal jednatel žalované jednateli žalobkyně s tím, že v její příloze mu posílá potvrzení pro hasiče, jak žádal jednatel žalobkyně v e-mailové zprávě ze dne 7. 2. 2022.

17. Jednatel žalobkyně tedy zjevně neuváděl pravdu, pokud zmínil, že mu Potvrzení bylo předloženo při uzavření smlouvy mezi účastníky na podzim roku 2021. Tomuto závěru pak nasvědčuje i chování jednatele žalobkyně při předložení Potvrzení odvolacím soudem v průběhu jeho výslechu, neboť při současném položení dotazu, kdy mu byla tato listina doručena, chvíli váhal a očima hledal svého zástupce přítomného v jednací síni. Odvolací soud tak z tohoto jeho chování dovozuje, že si nebyl jist, jak má na takto položený dotaz odpovědět.

18. Současně pak odvolací soud považuje za nutné poukázat na skutečnost, že si jednatel žalobkyně nepamatoval celou řadu skutečností (kdy přesně došlo k uzavření smlouvy a její alespoň rámcový obsah, či kdy přestala žalobkyně užívat předmětnou provozovnu v důsledku povodní v roce 2024 – i když na druhou stranu sám uváděl, že povodně byly ohrožením samotné existence žalobkyně), ale zcela přesně a podrobně popsal na dotaz svého zástupce situaci, kdy se v autoservisu potkal s jednatelem žalované, který se mu měl vyhýbat. Rovněž pak jednatel žalobkyně uváděl, že si nepamatuje, že by jednatele žalované kontaktoval ohledně urgentního řešení nějaké nejasnosti na hygienické stanici, kterou chtěl po jednateli žalované operativně vyřešit. Přitom sám založil do spisu SMS komunikaci účastníků, z níž odvolací soud mimo jiné zjistil, že dne 9. 1. 2024 poslal jednatel žalobkyně jednateli žalované SMS, v níž ho vyzývá, aby mu ihned zavolal, neboť mu volali z hygieny, kde je problém v žádosti a chtějí to urgentně řešit. Odvolací soud tak shrnuje, že si jednatel žalobkyně nepamatoval na zásadní skutečnosti týkající se žalobou uplatněného nároku či skutečnosti týkající se povodní v roce 2024, o nichž sám tvrdil, že byly pro jeho společnost existenčním ohrožením, nepamatoval si na žádné setkání s jednatelem žalované či jejich osobní komunikaci, ale podrobně si vzpomněl pouze na setkání v autoservisu, a to na základě výslovného dotazu zástupce žalobkyně. Tyto okolnosti pak odvolací soud považuje také za snižující věrohodnost výpovědi jednatele žalobkyně, neboť si jednatel žalobkyně vzpomněl pouze na skutečnosti, které byly jednoznačně ve prospěch nároku žalobkyně, ale ohledně dalších skutečností si již nebyl schopen vzpomenout.

19. Všechny výše uvedené skutečnosti spolu s tím, že se jednalo o výpověď jednatele žalobkyně (tedy účastníka řízení), přičemž důkazní síla takového důkazu je již ze své podstaty slabší než např. výpověď svědka, vedly odvolací soud k závěru, že při tvorbě skutkových zjištění nijak nevycházel z obsahu výpovědi jednatele žalobkyně (zejména v části, v níž uváděl, že žalobkyni nebyla žalovanou předána předmětná projektová dokumentace), neboť jí neuvěřil.

20. Žalobkyně pak k prokázání svého tvrzení, že jí žalovaná nedodala předmětnou projektovou dokumentaci, označila dále jako důkaz výslech asistentky advokátní kanceláře zástupkyně žalobkyně, která měla do odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 nesprávně uvést, že v době před sepisem této listiny došlo k předání projektové dokumentace žalovanou žalobkyni. Odvolací soud však nepovažoval provedení tohoto důkazu za účelné, neboť by jím mohlo dojít k prokázání pouze toho, že zástupkyni žalobkyně nebylo žalobkyní sděleno, že by došlo k předání projektové dokumentace. Nicméně tím by dle odvolacího soudu nemohlo dojít k vyvrácení právní domněnky předání projektové dokumentace v okamžiku před sepisem této listiny (tedy ke zjištění, že k předání projektové dokumentace skutečně nedošlo), ale pouze ke zjištění, že tuto skutečnost uvedla asistentka zástupkyně žalobkyně do odstoupení od smlouvy nikoliv na základě sdělení žalobkyně. Odvolací soud proto nepřistoupil k provedení tohoto důkazu, neboť je pro rozhodnutí ve věci irelevantní.

21. A protože žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačila žádný další důkaz k prokázání svého tvrzení, že v době před sepisem odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 žalovaná žalobkyni nepředala projektovou dokumentaci, vycházel odvolací soud z toho, že žalobkyně tuto skutečnost neprokázala. Odvolací soud tak při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalovaná předala projektovou dokumentaci (jakožto plnění dle smlouvy uzavřené mezi účastníky) v době před učiněním odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024 (neboť předání projektové dokumentace zmiňuje sama žalobkyně v tomto odstoupení od smlouvy). A protože jediným důvodem pro odstoupení od smlouvy bylo právě a jen prodlení žalované s dodáním projektové dokumentace, má odvolací soud za to, že takové odstoupení od smlouvy nemohlo vyvolat zamýšlené právní následky v podobě zrušení předmětné smlouvy. Žalobkyně totiž od smlouvy odstoupila pro prodlení žalované s předáním projektové dokumentace až v okamžiku, kdy již žalovaná tuto svoji povinnost splnila a nebyla s ní tedy v prodlení.

22. Nebyl tak splněn základní předpoklad pro zrušení předmětné smlouvy v důsledku odstoupení ze dne 28. 11. 2024. Je tak nutno dovodit, že tato smlouva i nadále smluvní strany zavazuje, a že jakkoliv nedošlo k zániku povinnosti žalobkyně zaplatit žalované zálohu na sjednanou cenu ve výši 57 475 Kč. Nárok žalobkyně na vrácení této zálohy tak nepovažuje odvolací soud ve shodě se soudem okresním za důvodný. Pokud tedy okresní soud žalobě nevyhověl, je možno jeho rozhodnutí považovat za věcně zcela správné. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. meritorní výrok I. rozsudku okresního soudu.

23. S ohledem na tento závěr pak odvolací soud nepovažoval za nutné ani provádět důkaz navržený žalovanou v podobě výslechu prokuristy areálu Anonymizováno, který má mít povědomost o tom, že žalovaná předala žalobkyni předmětnou projektovou dokumentaci. S ohledem na výše uvedené skutečnosti by totiž provedení tohoto důkazu bylo zcela bez vlivu na rozhodnutí soudu o věci samé. Protože pak odvolací soud dospěl k závěru, že nedošlo ke zrušení předmětné smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2024, nebylo pak ani jakéhokoliv důvodu zabývat se tím, zda a případně v jakém rozsahu se žalobkyně obohatila přijetím plnění dle smlouvy od žalované. Zjišťování těchto skutečností by totiž nemohlo přivodit jakékoliv jiné rozhodnutí soudu o věci samé, a proto odvolací soud v tomto směru ani žádné dokazování neprováděl.

24. Za zcela správný pak odvolací soud považuje i nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu, přičemž v této souvislosti pro zestručnění zcela odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu, k níž nepovažuje za nutné cokoliv doplnit. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil v souladu s § 219 o. s. ř. také výrok II. rozsudku okresního soudu.

25. Žalovaná byla plně procesně úspěšná také v rámci odvolacího řízení, a proto by jí vůči žalobkyni v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náležel nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože se však žalovaná svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo shledáno žádných důvodů vyplývajících z obsahu spisu a ostatně tyto skutečnosti nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Bruntálu, pobočky v Krnově, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.