KSOS 71 Co 77/2026-279

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o vypořádání společného jmění manželů ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 9. prosince 2025, č. j. 28 C 112/2024-249

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalované uvedené movité věci a zůstatek na uvedeném běžném účtu vedeném u právnická osoba (odstavec I. a II. výroku), zavázal žalovanou zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 30 605,39 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 280 Kč (odstavec III. výroku) a dále částku 27 715,38 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 155 Kč (odstavec IV. výroku), zamítl žalobu na vypořádání dalších movitých věcí a zůstatku na běžném účtu vedeném u právnická osoba. (odstavec V. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (odstavec VI. výroku)

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že manželství účastníků trvalo od 22. 2. 2022 do 28. 12. 2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Mezi účastníky nedošlo k vypořádání společného jmění dohodou. Předmětem vypořádání byly věci a pohledávky, které učinili předmětem řízení oba účastníci. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok dle § 708 odst. 1 o. z. a následujících ustanovení týkajících se rozsahu a vypořádání společného jmění manželů.

3. Ohledně movitých věcí uvedených v odstavci V. výroku okresní soud žalobu zamítl, když žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byly nabyty za trvání manželství. Ostatní movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je má po celou dobu ve svém držení, užívá je a opotřebovává. Skutečnost, že bude muset uhradit vypořádací podíl za tyto movité věci, okresní soud vykompenzoval uložením této povinnosti k úhradě ve splátkách. Nebyl shledán důvod pro disparitu podílu ohledně vypořádání psů, neboť žalovaná vynaložila jen náklady na běžnou péči a této povinnosti si musela být vědoma, když se rozhodla si psy ponechat.

4. Ohledně vypořádání úvěrových smluv uzavřených v průběhu manželství okresní soud uzavřel, že obě spadají do společného jmění. Smlouva ze dne 21. 1. 2023 byla uzavřena a použita na nákup vybavení společné domácnosti – kávovaru, což žalovaná nerozporovala, ani netvrdila, že by k jejímu uzavření nedala souhlas.

5. Ohledně smlouvy ze dne 7. 10. 2022 okresní soud uzavřel, že s ohledem na výši poskytnuté částky představovalo uzavření tohoto závazku běžnou záležitost a nebylo zapotřebí souhlasu žalované. Zpochybnil rovněž tvrzení žalované, že o této smlouvě nevěděla, když v době uzavření vedli s žalobcem společnou domácnost a společně hospodařili. Potřeby společné domácnosti, včetně dětí žalované, byly uspokojovány pouze z příjmu žalobce, musela mít povědomí o tom, kolik je utráceno a za co, stejně jako o výši příjmu žalobce. Lze tak dovodit, že se zajímala u žalobce o původ peněz, které za daný měsíc rodina utratila.

6. Ohledně vypořádání zůstatku na účtu vedeného na jméno žalobce uvedl, že zde došlo ke smísení výlučných prostředků žalobce a společných prostředků. Částka 230 000 Kč připsána na účet tvoří výlučné prostředky žalobce. Dále byla připisována mzda žalobce, která tvoří společné prostředky účastníků. Do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, žalobce utratil více než činil součet příchozí mzdy na daný účet za období od srpna do prosince 2023. Vykázaný zůstatek ke dni právní moci rozvodu tak představoval pouze výlučné prostředky žalobce. Žalobce vynaložil finanční prostředky na vybavení nového bydlení, nákupu bot, oblečení a sportovního vybavení, když do doby odstěhování byl veškerý jeho příjem spotřebován na běžný provoz domácnosti včetně potřeb 4 dětí žalované. Jednotlivé platby a výběry z účtu svou výší a četností odpovídaly obvyklé spotřebě a ze strany žalobce nebyly učiněny žádné výběry či platby, které by mohly vést k závěru, že žalobce vybočil ze zákonného rámce a že by došlo k tzv. odklonu společných prostředků. V této souvislosti poukázal na spotřebování peněžních prostředků za dané období ze strany žalované v souvislosti s vratkou na dani z příjmu a přeplatku na zálohách na služby. Oba účastníci spotřebovali finanční prostředky sice pro sebe, avšak pro uspokojování svých běžných potřeb a běžných potřeb rodiny a nelze tak tyto prostředky zahrnout do masy společného jmění.

7. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku žalované ohledně úhrady výživného ze strany žalobce ve vztahu k jeho dětem z předcházejícího vztahu. Zavázat žalobce k náhradě toho, co takto vynaložil, by se jevilo jako hrubě nespravedlivé za situace, kdy žalovaná sama použila společné prostředky ve výši přesahující 100 000 Kč (vratky a přeplatky) rovněž na faktické zajištění výživy svých 4 dětí.

8. Okresní soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobci vypořádací podíl v rozsahu ½ z hodnoty přikázaných movitých věcí a zůstatku na účtu, jakož i z částky, kterou žalobce po právní moci rozvodu manželství uhradil z výlučných prostředků na společné závazky.

9. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny, když nesouhlasila s posouzením okresního soudu ohledně zůstatku na účtu vedeného u právnická osoba. ve výši 150 268,52 Kč a úvěrové smlouvy uzavřené s právnická osoba dne 7. 10. 2022. Namítala, že na účtu vedeného na jméno žalobce došlo ke smísení výlučných a společných prostředků a okresní soud tuto skutečnost posoudil v rozporu s judikaturou, na kterou poukazovala. Uvedla, že účastníci od května 2023 nevedli společnou domácnost a na tento účet přicházely měsíční příjmy žalobce ze zaměstnání, které patří do SJM. Od května do prosince 2023 žalobce provedl z účtu hotovostní výběry v celkové výši minimálně 57 000 Kč, aniž by uspokojivě doložil jejich účel. Za situace, kdy účastníci nevedli společnou domácnost, neobstojí závěr okresního soudu, že výběry odpovídaly obvyklé spotřebě. Z tohoto účtu žalobce uhradil své výlučné závazky na výživné na děti z předchozího vztahu v celkové výši 68 000 Kč. Korektiv dobrých mravů, na který poukazoval okresní soud lze uplatnit pouze v období, kdy manželé vedou společnou domácnost, nikoliv po jejím faktickém oddělení. Ohledně úvěru ze dne 7. 10. 2022 opakovala své námitky, že o něm nevěděla a nedala k jeho uzavření souhlas. Poskytnutý úvěr se rovná celému tehdejšímu příjmu rodiny a nelze ho považovat za obstarávání běžných a každodenních potřeb. Svědčí naopak o mimořádnosti takového zadlužení. Poukazovala rovněž na skutečnost, že žalobce téměř celou částku poté, kdy byla připsána na jeho účet, v období dvou týdnů vybral, aniž by bylo zjištěno, že finanční prostředky byly použity na obstarání běžných potřeb rodiny. Žalovaná splnila obě podmínky zákonné výjimky dle § 710 písm. b) o. z. a soud byl povinen tyto věcně posoudit. Jedná se tak o výlučný dluh žalobce. V této souvislosti nesouhlasila se stanovením povinnosti k úhradě vypořádacího podílu a navrhovala změnu tak, že naopak žalobce bude zavázán zaplatit na vypořádacím podílu částku 39 698,89 Kč.

10. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací námitky žalované jsou shodné s jejími námitkami, které uplatňovala před okresním soudem a se kterými se soud řádně vypořádal v odůvodnění rozsudku.

11. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

13. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

14. Podaným odvoláním byl napaden celý rozsudek okresního soudu, když žalovaná navrhuje změnu ohledně výše vypořádacího podílu. S ohledem na odvolací námitky žalované, se odvolací soud zabýval zejména přezkumem vypořádání zůstatku na účtu vedeného na jméno žalobce u právnická osoba (dále jen účet) a smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 2022 (dále jen úvěr). Ohledně vypořádání ostatních položek společného jmění manželů neměla žalovaná v rámci podaného odvolání žádné námitky a ze strany odvolacího soudu nebylo rovněž shledáno žádné pochybení ze strany okresního soudu.

15. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu ohledně zamítnutí návrhu na vypořádání zůstatku na účtu za situace, kdy se na něm v době právní moci rozvodu nacházely pouze výlučné finanční prostředky žalobce. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce na tento účet obdržel své výlučné prostředky v souvislosti s vypořádáním dřívějšího společného jmění manželů. Rovněž je nesporné, že na účet byla převáděna mzda žalobce, která až do právní moci rozvodu manželství tvoří společné jmění manželů. V řízení bylo zjištěno, že od května 2023 účastníci po vzájemné dohodě nevedli společnou domácnost. Je logické, že v souvislosti se zajištěním nového bydlení, musely být ze strany žalobce vynaloženy zvýšené výdaje, čehož si žalovaná musela být vědoma a s tímto srozuměna.

16. Jak vyplývá z judikatury soudů (např. usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 4021/2010) výběr peněžních prostředků z účtu nemůže být neplatným právním úkonem, a to ani v případě, že se vymyká obvyklé správě společného majetku manželů. Přesahuje-li však následné nakládání s vybranými prostředky rámec obvyklé správy společného majetku, pak k němu nelze přihlížet, a tyto prostředky je třeba zařadit do SJM a vypořádat.

17. Okresní soud uzavřel a odvolací soud s tímto závěrem souhlasí, že výše částek, které byly ze strany žalobce z účtu vybírány, představují obvyklý rámec správy společného majetku účastníků. K výběrům stejných nebo obdobných částek docházelo i v předcházejícím období a obdobné částky vybírala rovněž žalovaná. Tyto částky byly použity na úhradu běžných osobních potřeb žalobce tak, jak tomu bylo i na straně žalované, které za tímto účelem spotřebovala vratky na dani a vyúčtování služeb. Zvýšená potřeba finančních prostředků je odůvodněna zvýšenými náklady v souvislosti se zajištěním nového bydlení. Na tom nic nemění skutečnost, že v této souvislosti byla spotřebována celá mzda žalobce, přestože tato byla dříve dostačující pro zajištění chodu společné domácnosti. Sama žalovaná do této zahrnuje své tři děti, které s nimi žily ve společné domácnosti a na úhradě jejichž nákladů se tak žalobce podílel. Za situace, kdy účastníci po vzájemné (minimálně konkludentní) dohodě začali vést dvě domácnosti, museli si být vědomi skutečnosti, že s tímto budou spojeny zvýšené výdaje. Nedůvodná je námitka žalované, že si žalobce měl a mohl tyto výdaje hradit ze svých výlučných prostředků, které, na rozdíl od žalované, měl k dispozici. Za situace, kdy jsou hrazeny běžné výdaje k uspokojování osobních potřeb manžela, nelze bez dalšího upřednostňovat jejich úhradu z výlučných prostředků jenom proto, že je má jeden z manželů k dispozici. V této souvislosti je nutno uvést, že vypořádání společného jmění není účtovací spor, ve kterém by se měly řešit a vypořádat všechny jednotlivé dílčí položky, které jsou spojeny se zabezpečením každodenních potřeb každého z účastníků. Lze tak uzavřít, že společné prostředky na účtu žalobce se ke dni právní moci rozvodu manželství nenacházely a zůstatek na účtu tak nemůže být předmětem vypořádání. Společné prostředky v podobě mzdy žalobce byly spotřebovány k zajištění běžných životních potřeb žalobce a s ohledem na faktický stav soužití účastníků tak i celé rodiny.

18. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěry okresního soudu ohledně úvěru z října 2022 s tím, že tento se stal společným závazkem účastníků. Jak vyplývá z § 710 písm. b) o. z., jakož i judikatury soudů (např. usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 2150/2011) závazek, který uzavřel pouze jeden z manželů, tvoří společné jmění manželů, pokud druhý manžel k tomuto dá souhlas nebo pokud by se jednalo o závazek, jehož rozsah by nepřesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že sjednání předmětného úvěru nepřesáhlo míru přiměřenou majetkovým poměrům, jednalo se tak o běžnou správu společného majetku, kterou byl dle § 714 o. z. oprávněn učinit pouze žalobce bez souhlasu žalované. V řízení bylo zjištěno, že v průběhu manželství byla převážná část nákladů rodinné domácnosti hrazena z příjmů žalobce, který tak zajišťoval finanční prostředky pro běžný chod rodiny. Mezi účastníky bylo nesporné, že tyto dosahovaly výše 50 – 60 000 Kč měsíčně. V té době bylo soužití účastníků souladné, žalovaná si tak tohoto způsobu hospodaření byla a musela být vědoma. Žalovaná si rovněž byla vědoma a s tímto souhlasila, že k financování potřeb domácnosti dochází rovněž prostřednictvím spotřebitelských úvěrů (viz úvěr z ledna 2023). Proti tomuto neměla žádné námitky. Za situace, kdy to byl právě žalobce, který zajišťoval finance na běžný provoz společné domácnosti, lze považovat sjednání spotřebitelského úvěru ve výši nepřesahující ani výši jedné měsíční mzdy za běžnou správu nepřesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků. Jedná se tak o závazek, který se stal součástí společného jmění a žalobci náleží nárok na vypořádání toho, co ze svého vynaložil na jeho úhradu po rozvodu manželství. V této souvislosti není důvodná ani námitka žalované, že krátce po převodu příslušné částky na účet žalobce, byly tyto během 2 týdnů vybrány, aniž by bylo zjištěno, jakým způsobem byly použity. Z tvrzení žalobce, jakož i doložených dokladů jednoznačně vyplývá, že v době bezprostředně navazující na získání finančních prostředků z tohoto úvěru, bylo zakoupeno větší množství věcí tvořící vybavení společné domácnosti. Jedná se o některé z movitých věcí, které byly vypořádány v odstavci I. výroku tohoto rozsudku (věšáky, koš na prádlo, botník, žaluzie, šatní skříň). Tvrzení ohledně nabytí těchto movitých věcí učinila žalovaná v průběhu řízení před okresním soudem za nesporná. Je tak zřejmé, že finanční prostředky získané v souvislosti s tímto úvěrem byly použity pro potřeby společné domácnosti.

19. Jako zcela nedůvodnou vyhodnotil odvolací soud námitku žalované ohledně úhrady výživného na děti žalobce z jeho předchozího vztahu. V této souvislosti se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že se nejedná o výlučný výdaj žalobce, který by měl být předmětem vypořádání. Oba účastníci vstupovali do manželství s tím, že mají závazky ke svým dětem z předcházejících vztahů. Plnění vyživovací povinnosti k těmto dětem je jejich základní rodičovskou povinností, kterou musí plnit bez ohledu na uzavření manželství, popř. ukončení následného partnerského vztahu. Sama žalovaná v průběhu řízení uváděla, že z příjmu žalobce byly hrazeny rovněž potřeby jejich dětí, které s nimi žily ve společné domácnost, proti čemuž neměla žádné námitky. Za této situace se jedná o výdaj hrazený ze společných prostředků manželů, když opačný výklad by byl zjevně v rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, zda manželé spolu vedou společnou domácnost či nikoliv, když společné jmění manželů a pravidla hospodaření se společnými prostředky trvají po celou dobu manželství, tj. až do právní moci rozvodu manželství.

20. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako správný.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, III. ÚS 2148/23) a situace, kdy nebyly shledány žádné mimořádné důvody pro přiznání náhrady nákladů jedné ze stran.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.