KSOS 8 Co 38/2026-154

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o žalobě na určení vlastnického práva ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 7 C 72/2024-53,

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2026, č. j. 8 Co 38/2026-150, se opravuje v odstavci II. výroku pro zřejmou chybu v počtech v souladu s ust. § 164 o. s. ř. tak, že namísto chybné částky 32.276,50 Kč má být správně částka 31.058 Kč.

I. Rozsudek okresního se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 32.276,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta sídlem adresa.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 24.717,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku: Anonymizováno, o výměře: Anonymizováno, pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku: Anonymizováno, o výměře: Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno adresa, a pozemek parc. č. Anonymizováno, druh pozemku: Anonymizováno, o výměře: Anonymizováno, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, u právnická osoba, Katastrální pracoviště adresa, jsou vlastnictvím paní Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, trvale bytem: adresa. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 105.126,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla uzavřena darovací smlouva dne datum ohledně nemovitostí specifikovaných v odstavci I. výroku rozsudku. Žalobkyni byla zřízena služebnost doživotního užívání nemovitosti v rozsahu bydlení, spoluužívání celého domu a pozemku, pěstování rostlin, chovu zvířat, přijímání návštěv třetích osob s tím, že údržbu, opravy, rekonstrukce a zhodnocení služebnosti, zatížení věci bude hradit povinná a náklady spojené s užíváním domu budou hradit povinná a oprávněná společně podle poměru užívání. Z dokumentu ze dne Anonymizováno odeslaného dne Anonymizováno bylo zjištěno, že tímto byl dar odvolán pro nevděk a důvodem bylo jak dlouhodobé neposkytování pomoci, zákaz návštěv, tak nadávky v srpnu 2024 a nepřispění na náklady oprav. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žádná z tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná neposkytuje potřebnou pomoc s domem, že je na ni hrubá, vulgární a zakazuje jí návštěvy a neprojevuje o ni zájem v nemoci a že jí vyhrožuje, že dům prodá, nebyla prokázána v takové míře, která by vedla ke splnění podmínek § 2072 o. z. Bylo prokázáno, že vztahy v rodině jsou dlouhodobě velmi konfliktní, žalovaná se se sestrou a její stranou rodiny nejméně Anonymizováno záměrně neviděly, když spory jsou kvůli majetku, i v jiných oblastech. V řízení je prokázán pouze direktivní styl komunikace, resp. telefonátu ze strany žalované a neshody ohledně užívání nemovitosti, které žalobkyně vnímá jako zakazování, stejně jako špatné rodinné vztahy a komunikační vzorce, pravděpodobně z obou stran. Celá řada dalších tvrzení je jen záležitostí osobního hodnocení situace či rozdílného vnímání. Z objektivního pohledu je jejich hodnocení sporné. Ze samotných projevů žalobkyně či její druhé dcery vyplývá, že situace není jednostranná a chování druhé strany je též nutno zvažovat. V tomto směru okresní soud odkázal na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 515/2022 a 33 Cdo 2537/2023.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedla, že má za to, že v daném případě jde o závažné jednání hrubě porušující dobré mravy vůči žalobkyni ze strany žalované a v tomto směru okresní soud na základě nedostatečných a zjednodušených úvah žalobu zamítl. Některé důkazy navržené žalobkyní okresní soud nehodnotil vůbec, z dokazování je vyloučil, z některých provedených důkazů nevyvodil žádné závěry a z některých vyvodil nesprávné závěry. Tím došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Není zřejmé, proč soud I. stupně ve věci nevyslechnul další žalobkyní navržené svědky a vše bez jakéhokoliv zdůvodnění shrnul v odst. 12 rozsudku. Rovněž namítala nesprávné poučení obou účastníků před výslechem, kdy je poučoval podle § 132 odst. 1 o. s. ř. Dále soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění z lékařských zpráv ze dne 21. 11. 2023, 14. 8. 2024 a 10. 10. 2024, jejichž obsah soud stručně popisuje v odst. 7 rozsudku, ale z dalšího textu rozsudku vyplývá, že se jejich obsahem prakticky nezabýval. Žalobkyně jednáním žalované vůči ní značně zdravotně trpěla, zdravotní problémy zcela jistě nevznikly bez důvodu a už vůbec ne v rámci jednání žalované, které by bylo možné charakterizovat v souladu s dobrými mravy. Nelze ani opomenout, že soud I. stupně se nijak nezabýval tím, že žalobkyně je jednak matkou žalované a starobním důchodcem ve vysokém věku a takový člověk neslušné jednání vůči sobě nese těžce. Žalovaná měla žalobkyni vyhrožovat tím, že její milovanou chalupu prodá i s věcným břemenem. Takové jednání je jednáním hrubě porušujícím dobré mravy. Okresní soud sám přeformuloval výpověď svědkyně jméno FO tak, aby vyzněla jinak, tedy se nejednalo o žádný doslech, ale o přímé svědectví. Ta z vlastní zkušenosti uvedla, že se u žalobkyně nacházela s přibližně ročním dítětem a ze strachu musela chalupu opustit, protože jí žalobkyně hrozila vyhozením. Žalovaná vykazuje návštěvy, které za žalobkyní přicházejí. To, zda se žalobkyně na pomoci s žalovanou dohodla či nikoliv, nemá být předmětem posuzování v daném řízení, je povinností dětí rodičům pomoci. Jak plyne z výpovědi svědkyně jméno FO, žalovaná nechala vlastní matku kopat i potřebnou kanalizaci, to uvedla i svědkyně jméno FO a žalobkyně skončila s naprostým vyčerpáním v nemocnici. Těmito vážnými skutečnostmi se soud nezabýval. Soud I. stupně v rozsudku v odst. 20 uvedl, že jí žalovaná měla utratit psa, toto žalobkyně nikdy nikde neuvedla. Pouze uváděla, že ji žalovaná nutila k utracení psa. To ukazuje, jak soud ledabyle přistoupil k věci. Dle darovací smlouvy má žalobkyně právo přijímat návštěvy, je tak naprosto vyloučeno, aby žalovaná zakazovala přijímání návštěv a aby návštěvy vyhazovala. Jedná se o hrubé porušení dobrých mravů, které zakládá důvod pro odvolání daru. Soud neposuzoval věc pohledem toho, co již je a není společensky přípustné a co je již překročení mezí v rámci dobrých mravů. Každý rozumný člověk by totiž vyhazování a zakazování návštěv, či neposkytování pomoci a očividnou lhostejnost dětí vnímal jako hrubé porušení dobrých mravů.

4. Dále namítala nesprávný výrok o náhradě nákladů řízení, když nesouhlasila s tím, že soud I. stupně vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2448/18 podle hodnoty nemovitosti. Z toho nálezu se podává, že cena určená znaleckým posudkem, což ocenění předložené žalovanou zcela jistě není, může být základem pro stanovení náhrady nákladů řízení tehdy, pokud oba účastníci sporu souhlasí s cenou určenou znaleckým posudkem. V daném řízení žádný znalecký posudek, ale ani odborné posouzení, provedeny nebyly. Soud I. stupně s tímto postupem účastníky předem ani neseznámil.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. K bodům 8. - 10. odvolání žalovaná uváděla, že celková argumentace žalobkyně je postavena pouze na svědeckých výpovědích z doslechu, přičemž nikdo ze svědků nebyl přítomen konfrontaci účastnic sporu. Všechny tyto výpovědi si byly až nápadně podobné s ohledem na použité jazykové prostředky, což snižuje jejich věrohodnost. Soud I. stupně provedl pouze část výslechu, neboť další dokazování by bylo časově nehospodárné a nemohlo by přinést žádná relevantní skutková zjištění.

6. K absenci poučení podle § 131 odst. 1 o. s. ř. – žalovaná si není vědoma, že by soud poučení neprovedl a poučení bylo provedeno řádně.

7. K lékařským zprávám – bod 19. - 24. odvolání – soud dle názoru žalované správně vyhodnotil závěry vyplývající z lékařských zpráv žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně rozhodně nemá žádnou prokázanou souvislost s jednáním žalované a už vůbec není jednání žalované příčinou zdravotních problémů žalobkyně. Pokud jde o výpověď jméno FO, soud zcela správně nevyvodil z její výpovědi závěry, jež žalobkyně účelově prezentuje. Žalobkyně nikdy nezakazovala návštěvy, pouze neměla zájem setkávat se s druhou částí rodiny, což nemůže být vykládáno jako jednání v rozporu s dobrými mravy nebo dokonce s právem. Žalovaná opakovaně poskytovala žalobkyni pomoc vždy, když o ni byla požádána a kdy to bylo vzhledem ke vzájemné vzdálenosti možné. Žádný ze svědků uvedených žalobkyní nebyl v osobním kontaktu s žalovanou několik let. Dle názoru žalované neunesla žalobkyně důkazní břemeno, jelikož tvrzené skutečnosti jsou postaveny na výpovědích z doslechu. Žalovaná se žádného neuctivého chování vůči žalobkyni, a už vůbec ne šikany seniora, nedopustila.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud má za to, že okresní soud z provedených důkazů učinil správná zjištění a jednotlivé důkazy vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tzn. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zcela logicky. Na skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně odvolací soud odkazuje. Poučení účastnic řízení bylo provedeno dle § 131 o. s. ř.

10. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem navržených svědků, jak je žalobkyně označila v žalobě, a to výslechem svědka jméno FO, jméno FO a jméno FO.

11. Z výpovědi svědka jméno FO krajský soud zjistil, že u žádného konfliktu žalobkyně s žalovanou nebyl. Pouze v jednom případě viděl žalovanou rozrušenou, a to, když odvážel její vnučku jméno FO, protože si prý žalovaná nepřála, aby byla u žalobkyně. Tuto informaci se dozvěděl právě od vnučky jméno FO. jméno FO jezdí k žalobkyni pravidelně, jedenkrát za měsíc, příp. jedenkrát za dva měsíce. Dům je udržovaný a kdo ho udržuje, neví.

12. Z výpovědi svědkyně jméno FO krajský soud zjistil, že ta je kamarádkou vnučky Jméno žalobkyně a všech holek jméno FO. Ta vypověděla, že v listopadu v roce 2023 odvážela žalovanou do Brna, neboť ji kontaktovala vnučka jméno FO z důvodu, že žalované nebylo dobře. Následující den pak svědkyně zajišťovala zdravotní péči pro žalobkyni u své interní lékařky. Byla přítomna telefonickému hovoru, kdy žalobkyně říkala žalované, že jí není dobře, přičemž žalovanou to vůbec nezajímalo. O konfliktech ví jen od rodiny jméno FO, samotná žádnému konfliktu přítomna nebyla. Od rodiny jméno FO ví, že mají nesrovnalosti s chalupou a jak se žalovaná chová k žalobkyni, proto žalobkyně chce chalupu zpět pro nevděk. Žalobkyně z toho má špatné psychické stavy. Ví, že jméno FO, vnučka, jezdí na chalupu často, jednou za 14 dnů a v kontaktu jsou s žalobkyní každý den. Z doslechu rovněž ví, že žalovaná zakazuje žalobkyni návštěvy.

13. Z výpovědi svědka jméno FO, přítele svědkyně jméno FO, krajský soud zjistil, že se svědkyní jméno FO jeli na prosbu vnučky jméno FO na chalupu z důvodu, že žalobkyni bylo špatně. Žalobkyni odvezli kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu. Vypověděl, že tam byl o tom víkendu a že řezal dřevo, dělal schody ke kompostu.

14. Jak vyplývá z výpovědi shora uvedených svědků, žádný z nich nebyl přítomen konkrétnímu konfliktu žalobkyně s žalovanou. O konfliktech vědí pouze z doslechu. Svědecké výpovědi neprokazují tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě, ani v její výzvě k vrácení daru nezájem žalované a zakazování návštěv. Navíc svědek jméno FO vypověděl, že byl na chatě v době, kdy mělo být žalobkyni špatně a měli ji odvézt z důvodu jejího špatného zdravotního stavu, přitom řezal dřevo, dělal schody ke kompostu a až pak žalovanou odvezli. Pokud by zdravotní stav žalobkyně byl natolik špatný, odvezli by jí ihned po příjezdu na chatu. To, že měla být svědkyně jméno FO přítomna telefonickému hovoru žalobkyně s žalovanou, kdy žalobkyně měla říkat žalované, že jí není dobře a že to žalovanou vůbec nezajímalo, je uměle vytvořená situace, kdy žalobkyně před svědkyní volá žalované, aby svědci mohli potvrdit, že se žalovaná k žalobkyni nevhodně chová. Pokud bylo žalobkyni zle, mohla žalobkyně zavolat žalované ještě předtím, než požádala o pomoc jiné. Toto však neučinila a celá situace se tak jeví jako nevěrohodná. O nevhodném chování žalované rovněž nic nevypovídá svědectví pana jméno FO, že odvážel vnučku jméno FO, protože si žalovaná nepřála, aby tam byla. Svědek toto ví rovněž jen z doslechu, žádné konfliktní situaci přímo přítomen nebyl. Všichni slyšení svědci potvrdili, že žalobkyně přijímá návštěvy a že její vnučky, případně druhá dcera ji navštěvují co 14 dnů, případně, že za ní pravidelně jezdí.

15. Dále odvolací soud doplnil dokazování zprávami z nemocnice. Žalobkyně ve svém dopise – odvolání daru pro nevděk ze dne Anonymizováno zejména tvrdila, že se o žalobkyni žalovaná nezajímá od září roku 2023, kdy byla hospitalizována s podezřením na Anonymizováno či Anonymizováno v nemocnici v Anonymizováno. Fakultní nemocnice adresa sdělila, že žalobkyně zde byla hospitalizována ve dnech 2. 10. 2023 do 6. 10. 2023 s diagnózou Anonymizováno.

16. Z takto krátké hospitalizace nelze dospět k závěru, že by žalovaná o žalobkyni neprojevovala zájem, pokud ji v nemocnici nenavštěvovala. Do nemocnice jí však přivezla potřebné věci.

17. Pokud dále bylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že byla hospitalizována ve právnická osoba z důvodu Anonymizováno poté, co kopala sama kanalizaci, právnická osoba sdělila, že v období od 13. 9. 2023 do 13. 9. 2024 nebyla žalobkyně ve právnická osoba ani vyšetřena ani léčena v ambulantní chirurgii a interně.

18. Odvolací soud dále neprovedl výslech pana jméno FO, který se omluvil k nařízenému odvolacímu jednání, když žalobkyně sama tvrdila, že o celé situaci tento svědek ví pouze z doslechu.

19. Svědci jméno FO a jméno FO pobývají dlouhodobě na Anonymizováno, proto jejich výslech nebyl proveden. Odvolací soud rovněž nepřihlédl k jejich čestnému prohlášení.

20. Po doplnění dokazování má krajský soud za to, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nebyla prokázána taková intenzita chování žalované, která by mohla vést k odvolání daru pro nevděk nebo jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy.

21. Okresní soud věc správně posoudil po právní stránce.

22. Dle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dle odst. 2, odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

23. Dle § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do 1 roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do 1 roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru (věta prvá).

24. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem učiněným okresním soudem v bodu 16. rozsudku, že je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě z důvodu právní jistoty, neboť jako vlastník nemovitosti je zapsána žalovaná. Stejně tak vyhodnotil správně roční lhůtu pro odvolání daru. V dopise mající název „odvolání daru“ ze dne Anonymizováno žalobkyně popisuje nevhodné chování v posledním roce, tedy od Anonymizováno

25. Okresní soud se správně vypořádal s jednotlivými důvody pro odvolání daru s ohledem na dopis ze dne Anonymizováno, tj. neposkytnutí pomoci ať už při běžných udržovacích pracích nebo náročnějších pracích s údržbou a provozem nemovitosti, pomoc v nemoci a otázkou zákazu návštěv.

26. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. 33 Cdo 1794/2018 uvedl, že: „Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně, samo o sobě nepostačuje k revokaci daru. Musí jít o čin, jehož amoralita je očividná, dobré mravy musí být porušeny zjevně, musí dosáhnout určité intenzity a musí být rozsahem a intenzitou závažně, nebo méně intenzivní, ale setrvalé, stále se opakující. Závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba tedy posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarované, tak i samotného dárce a je třeba posoudit, jak k chování došlo, z jakých příčin, mezi kým.“

27. Okresní soud neopominul zhodnotit jak chování žalované, tak žalobkyně, jejich vzájemný vztah, stejně tak vztah žalované se sestrou. Vše vyhodnotil v intencích závěru judikatury Nejvyššího soudu, když přihlédl k tomu, že vztahy v rodině nejsou vzájemně dobré, kdy žalobkyně nevycházela ani s druhou dcerou jméno FO, kdy se s žalobkyní ani její dcery, tedy vnučky žalobkyně s žalobkyní nebavily cca 2 roky, což bylo zřejmě způsobeno právě tím, že žalobkyně darovala žalované předmětnou nemovitost.

28. Okresní soud jednotlivě popsané skutky chování žalované, jak vyplývá z dopisu o vrácení daru pro nevděk, zcela správně vyhodnotil v souladu s provedenými důkazy. Nebylo prokázáno, že žalovaná neposkytuje potřebnou pomoc s domem, když žalovaná občasnou pomoc s domem prokázala a skutečnost, že žalobkyni pomáhá rodina druhé dcery jméno FO v době, kdy jsou přítomni na dané nemovitosti, nemůže vést k závěru o tom, že žalovaná neposkytuje řádně pomoc. Stejně tak nebyl prokázán nedostatečný zájem o žalobkyni, jak je popsáno v bodu 24. rozsudku. Pokud se týká zákazu návštěv, je zcela pochopitelné, že žalovaná jako vlastník nemovitosti rovněž chce danou nemovitost užívat, a pokud má žalovaná špatné vztahy se svou sestrou a její rodinou, je zcela logické, že v době, kdy chce být v nemovitosti rovněž žalovaná, vyžaduje, aby zde nebyla sestra a její děti. Navíc bylo prokázáno, že druhá dcera a její děti – vnučky žalobkyně nemovitost navštěvují pravidelně co 14 dnů, takže jim zcela zjevně není bráněno v návštěvách. Jak správně uvádí okresní soud, požadavek žalované, aby byla o návštěvách informována, nelze hodnotit jako zcela neoprávněný.

29. Z provedeného dokazování se jednoznačně podává, že žalobkyni jde právě o to, aby ji mohla navštěvovat i druhá dcera jméno FO, která není v dobrých vztazích s žalovanou. Za situace, kdy je zřízeno věcné břemeno užívání celé nemovitosti pro žalobkyni a přijímání návštěvy třetích osob. Jedná se spíše o spor o užívání nemovitosti, který nelze řešit žalobou na vrácení daru pro nevděk.

30. Pokud se týká vytýkaného nezájmu o žalobkyni ze strany žalované v době, kdy měla být hospitalizována, v rozhodném období byla potvrzená jediná čtyřdenní hospitalizace pro podezření na Anonymizováno v září 2023. Navíc žalovaná žalobkyni dovezla do nemocnice potřebné věci.

31. Lze tedy uzavřít, že v případě chování žalované ve vztahu k žalobkyni se nejedná o hrubé porušení dobrých mravů, pro které by žalobkyně mohla odstoupit od dané darovací smlouvy pro nevděk.

32. Pojem dobrých mravů zákon blíže nespecifikuje. Dle § 1 odst. 2 o. z. toliko zakazuje ujednání porušující dobré mravy, kteréžto stíhá neplatnosti dle § 580 o. z. Bližší vymezení však ponechává na doktríně a judikatuře. Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Kolize – závadné jednání vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojená s nikoliv běžným, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů a je svou intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod nevděk. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a které má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování.

33. Jak vyplývá z provedených důkazů a rovněž ze správně učiněných právních závěrů okresního soudu právě s ohledem na vzájemné chování žalobkyně k žalované a dlouhodobé spory kvůli majetku, má toto význam na hodnocení toho, zda je důvod pro vrácení daru či nikoliv. Odvolací soud shodně s okresním soudem neshledává důvod pro vrácení daru pro nevděk z důvodu, že by snad žalovaná hrubě porušovala dobré mravy. Je nutno se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušující dobré mravy a zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů se myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je nutno komplexní hodnocení závadného chování, a to nese v sobě jak prvky subjektivní, tak objektivní. Rozhodující má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Je nutno vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, jak se cítí morálním činem ublížen. Vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace, což ovšem v daném případě nebylo splněno.

34. Chování žalované nebylo možno vyhodnotit s ohledem na provedené důkazy jako závadné ve smyslu, že by šlo o porušení dobrých mravů, které by měly vést k vrácení daru.

35. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odst. I výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

36. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení, odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem odvolatelky, že při stanovení odměny zástupce žalované nebylo možno vyjít z hodnoty nemovitosti. Hodnota nemovitosti totiž nevyšla v řízení najevo a za tím účelem si žalovaná nechala vypracovat znalecký posudek, ke kterému se v podstatě v průběhu řízení nikdo nevyjadřoval, navíc si ho nechala žalovaná vypracovat pouze pro potřeby nákladů řízení. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1665/2015, pro stanovení výše odměny za zastupování advokátem ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti (hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a je třeba aplikovat ustanovení speciální, dle § 9.

37. Jak dále rovněž vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1492/2016, pouze pro určení výše nákladů řízení soud dokazování ke zjištění ceny věci neprovádí.

38. Při stanovení odměny advokáta odvolací soud vycházel z ust. § 9 odst. 3 advokátního tarifu písm. a), tedy z tarifní hodnoty ve výši 65.000 Kč. Odměna za 1 úkon právní služby, ta činí 3.700 Kč. Zástupci žalované náleží odměna za 6 úkonů právní služby, a to je příprava a převzetí věci, 2x vyjádření k žalobě (č. l. 24, 47), účast u jednání konaného dne 30. 7. 2025 v rozsahu 2 úkonů právní služby, když trvalo déle než 2 hodiny, a dále účast u jednání konaného dne 8. 10. 2025, tj. celkem 22.200 Kč, dále 6 režijních paušálů po 450 Kč, tj. 2.700 Kč. Dále mu náleží náhrada za ztrátu času 2x při cestě z adresa a zpět, tj. 16 půlhodin po 150 Kč, dále cestovné za 2 cesty ke shora uvedeným jednáním ve výši 3.758 Kč, jak ho vyúčtoval zástupce žalované. Celkem tak činí náklady řízení před soudem I. stupně 31.058 Kč. Za první poradu s klientem při převzetí věci odměna zástupci žalované nenáleží, ta je zahrnuta v přípravě a převzetí věci.

39. Odvolací soud tedy výrok II. rozsudku změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

40. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, zástupci žalované náleží odměna za účast u odvolacího jednání dne 12. 3. 2026 a dne 18. 6. 2026, za vyjádření k odvolání ze dne 2. 2. 2026 a porada s klientkou dne 26. 1. 2026, tedy za 4 úkony po 3.700 Kč, tj. 14.800 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč, tj. 1.800 Kč, tj. celkem 16.600 Kč, a dále náleží odměna za ztrátu času za cestu z adresa a zpět, tj. 8 započatých půlhodin po 150 Kč za každou cestu, za dvě cesty tj. 2.400 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a dále cestovné ve výši 5.617,50 Kč, a to 2x za cestu z Brna ke krajskému soudu a zpět při ujetí celkem hodnota km na trase adresa a zpět osobním automobilem Anonymizováno RZ SPZ, při paušální sazbě 5,90, kombinované spotřebě 6,5 l/100 km a ceně benzínu automobilu 0,95 octanu 34,70 Kč, tj. za jednu cestu 2.808,75 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 24.617,50 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.