KSPH 21 Co 129/2026-210

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno–Anonymizováno,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka.

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne datum domáhala na původním žalovaném zaplacení částky částka. Podle jejích žalobních tvrzení byli ona a původní žalovaný bývalými partnery a v období od října 2005 do dubna 2021 spolu sdíleli společnou domácnost na adrese adresa. Společně se podíleli na hrazení nákladů bydlení, stravy a dalších běžných výdajů. Dne datum uzavřel původní žalovaný se společností právnická osoba. smlouvu o úvěru č. hodnota za účelem financování koupě osobního automobilu Anonymizováno Anonymizováno jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno, rok výroby Anonymizováno. Žalobkyně k tomuto závazku přistoupila jako spoludlužnice prohlášením ze dne datum učiněným vůči právnická osoba. Výlučným vlastníkem vozidla se stal žalovaný. Žalobkyni není znám současný osud vozidla, ke dni ukončení soužití účastníků v dubnu 2021 je však žalovaný vlastnil a užíval. Žalobkyně ze svých prostředků uhradila na závazek z uvedené úvěrové smlouvy za období od datum do datum celkem hodnota splátek po částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a za období od datum do datum celkem hodnota splátek po částka, tedy celkem částka. Tím, že žalobkyně hradila cenu vozidla ve výlučném vlastnictví původního žalovaného, se původní žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil o částku odpovídající splátkám úvěru uhrazeným žalobkyní z jejích vlastních prostředků. Žalobkyně vyzvala původního žalovaného k zaplacení částky částka dopisem ze dne datum. Poté, co před podáním žaloby zjistila početní nesprávnost spočívající v nezapočtení dvou plateb po částka, vyzvala původního žalovaného znovu dopisem ze dne datum k zaplacení správně vypočtené částky částka, avšak bezvýsledně.

2. Původní žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalobkyně se domáhá náhrady plateb, které měly být hrazeny v období od datum do datum, přičemž promlčecí doba počala běžet vždy ode dne provedení jednotlivé platby. I ve vztahu k poslední tvrzené splátce ze dne datum uplynula obecná tříletá promlčecí doba nejpozději dne datum. Ve vztahu k platbě z prosince 2013 původní žalovaný poukázal rovněž na tehdy uplatnitelnou dvouletou promlčecí dobu, pokud by byl nárok posuzován jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně přitom svůj nárok nesprávně právně kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Prohlášením o spoludlužnictví k úvěrové smlouvě č. hodnota ze dne datum vznikl mezi účastníky vztah solidárních spoludlužníků ve smyslu ust. § 511 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Nejde tedy o situaci, kdy by žalobkyně plnila bez vlastní povinnosti, nýbrž o případ následného regresu mezi spoludlužníky podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák. Právní poměr účastníků se s ohledem na dobu svého vzniku řídí podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dosavadními právními předpisy, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. Podle § 511 odst. 2 obč. zák. platilo, že není-li stanoveno nebo dohodnuto jinak, jsou podíly spoludlužníků na dluhu stejné. Podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák. je dlužník, který dluh splnil nad svůj podíl, oprávněn požadovat náhradu po ostatních dlužnících pouze podle jejich podílů. I kdyby tedy nárok žalobkyně nebyl promlčen, nebyl by uplatněn po právu v žalované výši. Pokud žalobkyně skutečně uhradila všechny splátky úvěru, mohla by po žalovaném požadovat nanejvýš náhradu jedné poloviny jí zaplaceného dluhu, nikoliv celou částku. Nadto vozidlo účastníci společně užívali a žalobkyně z jeho užívání měla prospěch. Původní žalovaný též po žalobkyni nikdy nepožadoval podíl na nákladech na pohonné hmoty, opravy ani jiné výdaje související s provozem vozidla. Žalobkyně splátky úvěru nehradila ze svých vlastních prostředků, neboť jí původní žalovaný na každou splátku odesílanou z jejího účtu předal odpovídající částku v hotovosti, přičemž splátky byly z účtu žalobkyně hrazeny pouze proto, že původní žalovaný v té době neměl vlastní bankovní účet.

3. K promlčení původní žalovaný ještě uvedl, že podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů posuzují i lhůty a doby vztahující se k právům řídícím se dosavadními předpisy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je proto podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nutno posoudit počátek, běh i konec promlčecí doby. Při plnění ve splátkách vzniká ke každé splátce samostatný regresní nárok, který se také samostatně promlčuje (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Podle ust. § 101 obč. zák. činila obecná promlčecí doba tři roky a běžela ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Ust. § 114 obč. zák. neupravoval stavění promlčecí doby mezi druhem a družkou, popřípadě osobami žijícími ve společné domácnosti. Samotná existence partnerského vztahu proto nebrání běhu promlčecí doby ani nečiní námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy.

4. Původní žalovaný proti žalobkyni uplatnil pohledávku na vydání částky částka, kterou žalobkyně neoprávněně vybrala jako disponentka z jeho bankovního účtu v době, kdy byl původní žalovaný po úrazu ze dne datum podezřelý výraz, když vybrala dne datum částku částka a dne datum částku částka. Pro případ, že soud I. stupně neshledá žalobu nedůvodnou již z výše uvedených důvodů, uplatnil žalovaný tuto svou pohledávku ve výši částka jako obranu proti žalobnímu nároku, neboť žalobkyně se na jeho úkor v uvedeném rozsahu bezdůvodně obohatila.

5. Na obranu původního žalovaného reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, v němž uvedla, že žalobkyně z vlastních prostředků hradila úvěr, jímž byla financována kupní cena vozidla ve výlučném vlastnictví původního žalovaného. Plnila tak za původního žalovaného jeho výlučný závazek k úhradě kupní ceny vozidla. Žalobou uplatněný nárok je proto nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. První splátka může být promlčena, neboť byla uhrazena ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Ostatní splátky však žalobkyně hradila již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., přičemž podle ust. § 646 o.z. mezi osobami žijícími ve společné domácnosti promlčecí lhůta nezačne běžet, dokud společné soužití trvá. Promlčecí lhůta u všech splátek, s výjimkou první, proto začala běžet až ukončením partnerského soužití účastníků v dubnu 2021. Nárok žalobkyně tak není promlčen. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením původního žalovaného, že jí na splátky úvěr předával odpovídající částky v hotovosti. Jeho tvrzení, že vybrala z jeho účtu částku částka a ponechala si ji pro vlastní potřebu, není pravdivé. Finanční prostředky z účtu původního žalovaného sice vybrala, použila je však na úhradu rekonstrukce jeho bytu, neboť jej v době jeho podezřelý výraz bylo třeba upravit na bezbariérový. Dále byly prostředky použity na opravu vozidla Anonymizováno Anonymizováno jméno FO a na další platby ve prospěch původního žalovaného.

6. Při jednání konaném dne datum soud I. stupně poučil žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby rozvinula svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání, v čem spatřuje bezdůvodné obohacení v době, kdy oba účastníci vozidlo užívali, resp. žalobkyně měla potenciální možnost je užívat. Původního žalovaného poučil podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení, že žalobkyni finanční prostředky na jednotlivé splátky předával. Důkaz účastnickou výpovědí lze navrhnout zejména, nelze-li uvedenou skutečnost prokázat jinak. Oba účastníky poučil, že nesplnění této výzvy může mít pro ně za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci.

7. Na shora uvedené poučení reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, podle něhož se při převzetí závazku ze smlouvy o úvěru ze dne datum účastníci dohodli, že původní žalovaný na žalobkyni převede vozidlo, na jehož pořízení byl úvěr sjednán, k tomu však nedošlo. Žalobkyně tak z vlastních prostředků uhradila celou cenu vozidla, aniž obdržela odpovídající protiplnění. Žalovaný se proto na její úkor bezdůvodně obohatil. Skutečnost, že žalobkyně mohla vozidlo po dobu partnerského soužití užívat, není rozhodná, neboť vlastníkem vozidla zůstal žalovaný. Jeho bezdůvodné obohacení spočívá v tom, že žalobkyně splácela úvěr, který žalovaný převzal a k němuž žalobkyně pouze přistoupila jako spoludlužnice, avšak vlastnictví k vozidlu nenabyla. Pokud jde o soudem předestřený názor, že bezdůvodné obohacení žalovaného může být určeno hodnotou vozidla ke dni, kdy žalobkyně ztratila možnost je užívat, navrhla vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení hodnoty vozidla. adresa 000 Kč, kterou žalobkyně vybrala z účtu původního žalovaného v době jeho podezřelý výraz, nepoužila pro sebe, nýbrž ve prospěch původního žalovaného, a to částku částka na rekonstrukci koupelny v domě původního žalovaného za účelem její bezbariérové úpravy po jeho návratu z podezřelý výraz, částku částka na opravu vozidla, zahrnující výměnu pěti dveří, lakování, výměnu brzdových destiček a kotoučů a další servisní práce před technickou kontrolou, částku částka na úhradu motoru k čerpadlu vody v domě žalovaného a opravu rozvodu vody k bojleru, částku částka na nákup topného dřeva od Lesní správy adresa, částku částka na veterinární péči o psa žalovaného a částku částka jako zálohu na nákup kamen do nemovitosti žalovaného.

8. Původní žalovaný na poučení soudu I. stupně reagoval podáním ze dne datum, v němž uvedl, že skutečnost, že v rozhodné době neměl vlastní bankovní účet, prokazuje rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne datum uzavřenou s právnická osoba. Tvrzení o předávání hotovosti lze prokázat pouze jeho účastnickým výslechem, neboť předávání hotovosti nebyly přítomny žádné třetí osoby. Původní žalovaný výslovně popírá tvrzení žalobkyně, že společná domácnost účastníků trvala do dubna 2021. Společná domácnost zanikla nejpozději dne datum, kdy žalovaný nastoupil dlouhodobou podezřelý výraz po pádu ze žebříku, trvající až do datum. Žalobkyně nebyla ochotna zajistit mu domácí péči, společná domácnost již od počátku podezřelý výraz nebyla udržována a po jejím skončení nebyla obnovena. K hodnotě vozidla financovaného z úvěru původní žalovaný doplnil, že v souvislosti s předčasným ukončením úvěrové smlouvy mu byla k úhradě vyčíslena částka částka; s ohledem na drobný přeplatek byla dne datum uhrazena částka částka. V době podezřelý výraz původního žalovaného vozidlo bez jeho souhlasu užívala dcera žalobkyně, která je vrátila až na jeho naléhání po skončení jeho podezřelý výraz, tj. po datum.

9. V průběhu řízení původní žalovaný dne datum zemřel. Soud I. stupně usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno se současným žalovaným.

10. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku částka (výrok I.), v rozsahu částky částka žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

11. Podle odůvodnění tohoto rozsudku z provedených důkazů soud I. stupně zjistil, že původní žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba. smlouvu o úvěru č. hodnota za účelem financování koupě vozidla Anonymizováno Anonymizováno jméno FO, rok výroby 2008. Úvěr byl sjednán ve výši částka, kupní cena vozidla činila částka a splátky měly být hrazeny měsíčně ve výši částka. Ve smlouvě byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu. Prohlášením o spoludlužnictví ze dne datum žalobkyně přistoupila k závazku z úvěrové smlouvy jako solidární spoludlužnice původního žalovaného ve smyslu ust. § 511 obč. zák. Zavázala se být společně a nerozdílně vázána úvěrovou smlouvou a uhradit závazky z ní plynoucí, pokud je neuhradí původní žalovaný. Podle výpisů z účtu žalobkyně hradila splátky úvěru ze svého účtu, a to v období od datum do datum, včetně mimořádné platby částka dne datum. Celkem tak zaplatila žalovanou částku částka. Podle pokladních dokladů právnická osoba z účtu původního žalovaného byly ve dnech datum a datum vybrány částky částka a částka, přičemž na dokladech je uvedeno jméno žalobkyně. Z rámcové smlouvy o finančních službách bylo zjištěno, že původní žalovaný si bankovní účet u právnická osoba založil v lednu 2016. Z faktury právnická osoba. soud I. stupně zjistil, že v souvislosti s předčasným ukončením úvěrové smlouvy byla původnímu žalovanému vyúčtována částka částka, ručně upravená na částka, kterou původní žalovaný uhradil dne datum. Z lékařských zpráv soud zjistil, že původní žalovaný byl od datum podezřelý výraz v Oblastní podezřelý výraz adresa a následně přeložen do Fakultní podezřelý výraz adresa. Výzvou ze dne datum žalobkyně před podáním žaloby vyzvala původního žalovaného k zaplacení žalované částky.

12. Svědek jméno FO vypověděl, že žalobkyně byla družkou jeho otce přibližně od roku 2005 a žili spolu v domě v Bratronicích. O úvěrové smlouvě původně nevěděl. Od otce se měl dozvědět, že žalobkyni dával peníze v hotovosti na splácení auta, které si měli pořídit „napůl“. Svědek však nevěděl, v jaké výši a jak často měly být částky předávány. Uvedl rovněž, že vozidlo bylo užíváno společně k nákupům, výletům a návštěvám, a že v době podezřelý výraz otce je žalobkyně půjčila své dceři.

13. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že s původním žalovaným žila od roku 2005 do roku 2021 ve společné domácnosti. Tvrdila, že za něj v minulosti hradila i další dluhy, podílela se na nákladech domácnosti, hradila potraviny a zajišťovala péči o domácnost. K vozidlu uvedla, že jí původně žalovaný před uzavřením úvěru slíbil, že vozidlo bude napsáno na ni, protože je bude splácet. Při uzavření smlouvy však zůstalo vozidlo na původního žalovaného. Žalobkyně popřela, že by jí původní žalovaný předával hotovost na splátky, a uvedla, že splátky hradila ze svých prostředků. Vozidlo bylo užíváno společně, přičemž po návratu původního žalovaného z podezřelý výraz o něj žalobkyně pečovala a ze společné domácnosti odešla až v dubnu 2021.

14. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že o úvěru původně nevěděl a že mu otec později sdělil, že žalobkyni předával na splátky vozidla částka měsíčně v hotovosti, protože do roku 2016 neměl vlastní účet. Dále uvedl, že vztah žalobkyně a původního žalovaného se po jeho úrazu zhoršil, žalobkyně s ním po návratu z podezřelý výraz ještě přibližně rok bydlela a zajišťovala jeho potřeby. O výběrech z účtu se otec dozvěděl až při návštěvě právnická osoba.

15. Další navržené důkazy, zejména další svědecké výpovědi a znalecký posudek, soud I. stupně neprovedl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav rozhodný pro posouzení věci měl za dostatečně zjištěný.

16. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně a původní žalovaný byli od roku 2005 partneři, vedli společnou domácnost v domě původního žalovaného v Bratronicích a společně se podíleli na jejím chodu. Původní žalovaný byl od října 2019 do května 2020 podezřelý výraz po vážném úrazu. Společné soužití a vztah skončily v dubnu 2021. Původní žalovaný uzavřel dne datum úvěrovou smlouvu na vozidlo, které nabyl do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně k tomuto závazku přistoupila jako spoludlužnice a v období od prosince 2013 do února 2016 hradila splátky úvěru ze svého účtu v celkové výši částka.

17. Soud I. stupně se nejprve zabýval kompenzační námitkou žalovaného, založenou na tvrzení, že žalobkyně neoprávněně vybrala z účtu původního žalovaného částku částka. Výběry byly listinnými důkazy prokázány a žalobkyně je nepopírala. Mezi účastníky však bylo sporné, jak byly prostředky použity. Žalobkyně tvrdila, že je vynaložila ve prospěch původního žalovaného, zejména na opravy, stavební práce a další potřeby. K posouzení této pohledávky by bylo nutné rozsáhlé další dokazování. Soud proto s odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o.z. a judikaturu Nejvyššího soudu ČR vyhodnotil tuto protipohledávku jako nejistou a neurčitou a nezpůsobilou k započtení.

18. Po právní stránce soud I. stupně posoudil úvěrovou smlouvu podle ust. § 497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a prohlášení o spoludlužnictví podle ust. § 511 obč. zák. Žalobkyně a původní žalovaný byli solidárními spoludlužníky. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jejich podíly na dluhu byly sjednány jinak, proto byly podle ust. § 511 odst. 2 obč. zák. stejné. Pokud tedy žalobkyně plnila nad svůj podíl, vzniklo jí podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák. právo na regres vůči původnímu žalovanému v rozsahu, v němž plnila za něj.

19. Soud I. stupně neměl za prokázané, že by původní žalovaný žalobkyni předával odpovídající hotovostní částky na splátky úvěru. Žalobkyně toto tvrzení popřela, neexistují o něm žádné písemné doklady a svědek i žalovaný měli informace pouze zprostředkovaně od původního žalovaného. Ani údajné odškrtávání splátek ve splátkovém kalendáři neprokazuje předání hotovosti, neboť může znamenat pouze evidenci zaplacených splátek. Soud proto uzavřel, že žalobkyně uhradila splátky úvěru ze svých prostředků. Jako solidární spoludlužnice však byla povinna nést polovinu dluhu. V rozsahu jedné poloviny uhrazených plateb jí proto mohl vzniknout regresní nárok vůči původnímu žalovanému. Tento regresní nárok se řídí právní úpravou účinnou do datum, neboť úvěrová smlouva i dohoda o spoludlužnictví byly uzavřeny dne datum. Podle ust. § 3028 odst. 3 a § 3036 o.z. se právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku, včetně lhůt a dob pro uplatnění práv z nich vzniklých, posuzují podle dosavadních právních předpisů. Na regresní nárok proto nedopadá ust. § 646 o.z. o stavění promlčecí lhůty mezi osobami žijícími ve společné domácnosti. Podle ust. § 101 obč. zák. činila promlčecí doba tři roky a běžela ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. U každé splátky tedy počala běžet následující den po jejím zaplacení. I ve vztahu k poslední splátce ze dne datum došlo k promlčení nejpozději dne datum. Žaloba byla podána až dne datum, a regresní nárok žalobkyně je proto v celém rozsahu promlčen. Soud neshledal námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, neboť žalovaný pouze využil zákonného oprávnění a žalobkyně netvrdila žádné mimořádné okolnosti, které by jí bránily uplatnit regresní nárok včas, ani soud neshledal úmysl žalovaného námitkou promlčení žalobkyni poškodit.

20. V rozsahu druhé poloviny plateb soud I. stupně posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně sice jako spoludlužnice plnila svou polovinu dluhu po právu, avšak v rozsahu další poloviny financovala pořízení vozidla, jehož výlučným vlastníkem byl původně žalovaný. Za toto plnění neobdržela odpovídající protiplnění, neboť se nestala vlastnicí ani spoluvlastnicí vozidla. Soud vzal v úvahu, že vozidlo bylo po dobu soužití užíváno společně, avšak samotné společné užívání nelze považovat za majetkový ekvivalent finančního plnění žalobkyně. Trvalý majetkový prospěch spočívající ve vlastnickém právu k vozidlu náležel původnímu žalovanému a zůstal mu i po ukončení vztahu. Po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti již z vozidla žádný užitek neměla. U plateb provedených od datum soud dovodil, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikal již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Na promlčení tohoto nároku proto dopadá ust. § 646 o.z. Jelikož společná domácnost účastníků skončila až v dubnu 2021, promlčecí lhůta do té doby nezačala běžet. Žaloba podaná v únoru 2023 tak byla ve vztahu k této části nároku podána včas. Jinak je tomu u první splátky ze dne datum, u níž bezdůvodné obohacení vzniklo ještě za účinnosti starého občanského zákoníku. Tato část nároku je proto promlčena, stejně jako regresní nárok.

21. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl v rozsahu částky částka. Z celkové žalované částky odečetl první splátku a zbývající částku částka rozdělil na dvě poloviny. Jedna polovina představuje promlčený regresní nárok, druhá polovina představuje nepromlčené bezdůvodné obohacení původního žalovaného, které je žalovaný jako jeho procesní nástupce povinen žalobkyni vydat. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Přijaté řešení podle něho respektuje zákonnou úpravu promlčení a zároveň brání tomu, aby žalovaný získal majetkový prospěch zcela bez náhrady.

22. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná z 48,96 %, žalovaný z 51,04 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl tedy téměř shodný, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

23. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podal žalovaný odvolání a soudu I. stupně vytkl, že věc nesprávně právně posoudil, pokud část uplatněného nároku kvalifikoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle zákona č. 89/2012 Sb. Nárok žalobkyně je nutno jako celek posuzovat výlučně jako regres spoludlužníka podle ust. § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. Tato právní kvalifikace vylučuje posouzení téhož plnění jako bezdůvodné obohacení. Předpokladem bezdůvodného obohacení plněním za jiného je totiž mj. absence povinnosti ochuzeného plnit. Jestliže ochuzený plnil na základě vlastní právní povinnosti, o bezdůvodné obohacení nejde. Tento závěr vyplývá zejména z rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Žalobkyně přitom povinnost plnit měla. Vyplývala jí z prohlášení o spoludlužnictví k úvěrové smlouvě č. hodnota ze dne datum, uzavřeného mezi právnická osoba. jako věřitelem, původním žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako spoludlužnicí. Žalobkyně se v něm výslovně zavázala být vázána úvěrovou smlouvou společně a nerozdílně s původním žalovaným a uhradit veškeré závazky z úvěrové smlouvy, pokud je původní žalovaný neuhradí. Existence spoludlužnického vztahu proto vylučuje závěr, že žalobkyně plnila bez právního důvodu. Žalobkyně mohla mít pouze regresní nárok, a to nejvýše v rozsahu, v němž plnila nad svůj podíl na společném dluhu. Vzhledem k tomu, že šlo o dva spoludlužníky, mohl tento regres činit maximálně 50 % uhrazeného dluhu. Tento závěr odpovídá i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

24. Právní vztah mezi účastníky vznikl dne datum, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Podle ust. § 3028 odst. 3 a § 3036 o.z. se proto právní poměr, včetně lhůt a dob pro uplatnění práv z něj vzniklých, řídí dosavadní právní úpravou. Totéž platí i pro regresní nárok, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Na věc se proto nepoužije ust. § 646 o.z. o stavění promlčecí lhůty mezi osobami žijícími ve společné domácnosti. Veškeré nároky žalobkyně jsou jako regresní nároky posuzované podle zákona č. 40/1964 Sb. promlčeny. Postup soudu I. stupně, který tentýž nárok posoudil zčásti jako promlčený regres a zčásti jako nepromlčené bezdůvodné obohacení, je nesprávný.

25. Soud I. stupně podle odvolatele dále pochybil, pokud nepřihlédl k jím vznesené námitce započtení. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně v říjnu 2019 vybrala z bankovního účtu původního žalovaného částky částka a částka, tedy celkem částka. Soud tuto protipohledávku vyhodnotil jako nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o.z. s odůvodněním, že by bylo nutné provádět další dokazování k tomu, jak byly prostředky použity. Tento závěr neobstojí. Výklad ust. § 1987 odst. 2 o.z. však nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami. Vycházejí-li obě pohledávky ze stejného životního a právního vztahu, je zpravidla spravedlivé, aby byly vzájemně započitatelné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Obě pohledávky souvisejí s dřívějším partnerským vztahem žalobkyně a původního žalovaného, jejich společnou domácností a rozpadem jejich vztahu. Spravedlivé uspořádání proto vyžaduje, aby se soud zabýval i tím, že žalobkyně vybrala z účtu původního žalovaného vysokou částku v hotovosti, aniž prokázala právní důvod jejího ponechání. Z napadeného rozsudku navíc nevyplývá, proč by dokazování k této protipohledávce mělo být složitější než dokazování k samotné žalované pohledávce. Důvodem pro nepřihlédnutí k započtení nemůže být ani prodloužení řízení způsobené úmrtím původního žalovaného, neboť námitka započtení byla vznesena již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne datum.

26. Napadený rozsudek je podle odvolatele rovněž částečně nepřezkoumatelný, neboť soud I. stupně se nevypořádal se všemi námitkami žalovaného a v některých závěrech překročil žalobní tvrzení. Žalovaný namítal, že automobil, jehož splátky jsou předmětem řízení, byl užíván společně v rámci společné domácnosti žalobkyně a původního žalovaného. Šlo tedy o výdaje spotřebované v rámci spotřebního společenství, které nelze po skončení vztahu zpětně požadovat. Soud se s touto námitkou nevypořádal dostatečně. Pouze uvedl, že společné užívání vozidla nelze považovat za majetkový ekvivalent finančního plnění žalobkyně, neboť nejde o trvalý prospěch srovnatelný s vlastnickým právem. Tento závěr však nemá oporu v provedeném dokazování ani ve skutkových tvrzeních žalobkyně. Žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení k zůstatkové hodnotě vozidla ke dni zániku společné domácnosti a soud žádné zjištění o této hodnotě neučinil. Přesto na této úvaze založil závěr o existenci bezdůvodného obohacení původního žalovaného.

27. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá i v rozsahu částky částka, a současně rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

28. Podle vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaný vychází z nesprávného předpokladu, že žalobkyně uplatňuje výlučně regresní nárok spoludlužníka vůči druhému spoludlužníkovi. Takové pojetí však nevystihuje podstatu věci. Je nesporné, že úvěr byl sjednán za účelem financování koupě vozidla, které se stalo výlučným vlastnictvím původního žalovaného. Žalobkyně k vozidlu nikdy nenabyla vlastnické ani spoluvlastnické právo, ačkoliv ze svých prostředků uhradila splátky úvěru v celkové výši částka. Podstatou nároku proto není pouze vypořádání vztahu mezi spoludlužníky vůči věřiteli, nýbrž skutečnost, že původní žalovaný nabyl do svého výlučného majetku automobil financovaný prostředky žalobkyně. Majetkový prospěch původního žalovaného nespočívá jen v zániku dluhu vůči právnická osoba., ale v tom, že díky prostředkům žalobkyně získal majetkovou hodnotu, která zůstala výlučně v jeho vlastnictví. Spoludlužnictví bylo pouze právním mechanismem financování vozidla. Předmětem sporu je však majetkový přesun mezi účastníky, jehož výsledkem bylo, že původní žalovaný získal výlučný majetek, aniž by k tomu vůči žalobkyni existoval spravedlivý právní důvod. Je proto nutno odlišovat regresní nárok mezi spoludlužníky od nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého financováním výlučného majetku původního žalovaného. Skutečnost, že žalobkyně byla současně spoludlužnicí úvěru, nevylučuje, aby v rozsahu majetkového zvýhodnění původního žalovaného vznikl nárok z bezdůvodného obohacení. Žalovaným citovaná judikatura dopadá na skutkově odlišné případy a nelze ji na projednávanou věc mechanicky aplikovat.

29. Soud I. stupně podle žalobkyně správně nepřihlédl k žalovaným uplatněné námitce započtení. Je nesporné, že žalobkyně v době podezřelý výraz původního žalovaného vybrala z jeho bankovního účtu částku částka, avšak vysvětlila a doložila, že tyto prostředky použila v jeho prospěch. Šlo zejména o stavební úpravy jeho domu, konkrétně přestavbu koupelny na bezbariérovou, opravu čerpadla a rozvodu vody, dodávku nových kamen, opravu vozidla Citroen a veterinární péči o psa původního žalovaného. Žalovaný tato tvrzení popíral. Jejich úplné prověření by vyžadovalo rozsáhlé dokazování, zejména výslechy více svědků a případně znalecké posudky k ocenění stavebních prací či opravy vozidla. Takové dokazování by nepřiměřeně prodloužilo řízení o žalované pohledávce. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud pohledávku uplatněnou k započtení posoudil jako nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 o.z. Tento závěr odpovídá i rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, podle něhož lze k započtení nepřihlédnout, pokud by zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovalo řízení.

30. Námitka nepřezkoumatelnosti není podle žalobkyně důvodná. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku jasně popsal skutkový stav, označil provedené důkazy, vyložil jejich hodnocení a srozumitelně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že původní žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný ve skutečnosti nenamítá nepřezkoumatelnost, ale pouze nesouhlasí s věcným posouzením soudu I. stupně. Takový nesouhlas však nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá.

31. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

32. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

33. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v rozsahu potřebném pro rozhodnutí odvolacího soudu dostatečná. Rozhodující skutkové okolnosti nejsou v podstatě sporné: úvěrová smlouva i prohlášení o spoludlužnictví byly uzavřeny dne datum, žalobkyně byla solidární spoludlužnicí úvěrového závazku, splátky byly hrazeny z jejího účtu a vozidlo bylo ve výlučném vlastnictví původního žalovaného.

34. Odvolací soud se neztotožňuje s právním posouzením soudu I. stupně. Žalobkyně se prohlášením o spoludlužnictví ze dne datum zavázala společně a nerozdílně s původním žalovaným splnit závazky z úvěrové smlouvy. Hradila-li proto splátky úvěru úvěrovému věřiteli, plnila svůj vlastní solidární dluh.

35. Majetkové vypořádání mezi solidárními spoludlužníky pro případ, že některý z nich splnil společný dluh ve větším rozsahu, než odpovídal jeho vnitřnímu podílu, upravovalo ust. § 511 odst. 2 a 3 obč. zák. Skutečnost, že úvěr sloužil k financování vozidla ve výlučném vlastnictví původního žalovaného, sama o sobě nemění právní důvod plateb poskytnutých žalobkyní úvěrovému věřiteli a nezakládá vedle regresu další nárok na vydání téže majetkové hodnoty z titulu bezdůvodného obohacení.

36. Totéž plnění, poskytnuté týmž dlužníkem témuž věřiteli z téhož solidárního závazku, nelze bez existence dalšího samostatného právního důvodu rozdělit tak, že v jedné části zakládá právo na vypořádání mezi spoludlužníky a v jiné části nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Právní důvod všech plateb žalobkyně vůči úvěrovému věřiteli byl shodný: žalobkyně jimi plnila svůj vlastní solidární dluh. Rovnost vnitřních podílů solidárních spoludlužníků je pravidlem pro určení rozsahu jejich vzájemného regresu, nikoli kritériem pro rozštěpení jednotného plnění na dva odlišné právní tituly. Závěr soudu I. stupně, že jedna polovina plateb zakládá regresní nárok a druhá polovina nárok na vydání bezdůvodného obohacení, proto nemá oporu ani v ust. § 511 obč. zák., ani v právní úpravě bezdůvodného obohacení.

37. Jiný závěr neodůvodňuje ani tvrzení žalobkyně, že se s původním žalovaným při převzetí závazku z úvěrové smlouvy dohodla, že na ni převede vlastnické právo k vozidlu. Žalobkyně netvrdila, že by obsahem této dohody byla odchylná úprava vnitřních podílů solidárních spoludlužníků na úvěrovém dluhu. Ani případná dohoda o převodu vozidla proto nemění právní povahu plateb, jimiž žalobkyně vůči úvěrovému věřiteli plnila svůj vlastní solidární dluh. Taková dohoda by mohla založit samostatný právní vztah mezi žalobkyní a původním žalovaným, z něhož by za splnění dalších předpokladů mohlo vzniknout právo na převod vozidla, popřípadě jiné právo v důsledku nesplnění této povinnosti. Sama o sobě však nezakládá nárok na vydání částek, které žalobkyně zaplatila úvěrovému věřiteli, jako bezdůvodného obohacení původního žalovaného.

38. Případné právo žalobkyně na vypořádání společného dluhu se tedy mohlo řídit pouze ustanovením § 511 odst. 3 obč. zák. a mohlo vzniknout jen v rozsahu, v němž žalobkyně splnila společný dluh nad svůj vnitřní podíl. Pro rozhodnutí není nezbytné přesně určit výši tohoto přesahu ani okamžik, kdy k němu došlo.

39. Úvěrová smlouva i právní poměr solidárních spoludlužníků vznikly dne datum. Podle ust. § 3028 odst. 3 a § 3036 o.z. se proto tento právní poměr, včetně promlčení práv z něj vzniklých, řídí dosavadními právními předpisy. Ust. § 646 o.z. o promlčení práv mezi osobami žijícími ve společné domácnosti se proto neuplatní.

40. Podle ust. § 101 obč. zák. činila obecná promlčecí doba tři roky. I kdyby odvolací soud vyšel z varianty pro žalobkyni nejpříznivější a počátek promlčecí doby spojil až s úplným splacením úvěru, k němuž podle skutkových zjištění došlo nejpozději dne datum, uplynula promlčecí doba nejpozději v březnu 2019. Žaloba byla podána až dne datum.

41. Žalovaný se promlčení dovolal. Odvolací soud současně neshledal, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně netvrdila, že jí původní žalovaný včasnému uplatnění práva bránil, právo uznal, přislíbil jeho splnění nebo ji jinak důvodně udržoval v přesvědčení, že soudní uplatnění práva není potřebné. Samotné partnerské soužití a vedení společné domácnosti takovou výjimečnou okolností nejsou.

42. Žalobnímu nároku proto nelze vyhovět ani v rozsahu částky částka, přiznané soudem I. stupně.

43. Za tohoto výsledku řízení nebylo třeba zabývat se eventuálně uplatněnou námitkou započtení ani doplňovat dokazování k hodnotě vozidla. Tyto otázky nemohly výsledek řízení ovlivnit.

44. Protože soud I. stupně rozhodl nesprávně, ačkoli skutkový stav byl zjištěn tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil napadený výrok I. tak, že žalobu zamítl i v rozsahu částky částka.

45. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

46. Předmětem řízení před soudem I. stupně byla žalobou uplatněná částka částka. Po změně provedené odvolacím soudem v něm byl žalovaný procesně úspěšný. Má proto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří odměna advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, účast u jednání soudu ve dnech datum, datum, datum, datum, podání ve věci ze dne datum a závěrečný návrh ze dne datum) po částka podle ust. § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 4 režijní paušály po částka podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do datum a 4 režijní paušály po částka podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od datum, náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po částka podle ust. § 14 odst. 3 AT ve znění účinném do datum a za 8 započatých půlhodin po částka podle ust. § 14 odst. 3 AT ve znění účinném od datum, strávených cestami ze sídla advokáta v Praze k soudu v Kladně a zpět, cestovní náhrady za použití osobního automobilu, jehož technický průkaz je založen ve spise na č. l. 164, ve výši částka, a náhrada 21% DPH ve výši částka podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem činí náklady řízení před soudem I. stupně (po zaokrouhlení) částka.

47. Odvolací soud nepřiznal náhradu za žalovaným vyúčtované úkony nahlížení do spisu a vyžádání příloh ze dne datum, neboť nejde o samostatný úkon právní služby, za který podle § 11 AT náleží mimosmluvní odměna, doplnění vyjádření k žalobě ze dne datum, neboť mohlo být součástí jediného vyjádření k žalobě, a podání ze dne datum, které mohlo být součástí podání ze dne datum.

48. Předmětem odvolacího řízení byla částka částka. Odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v něm úspěšnému žalovanému náhradu nákladů v celkové výši (po zaokrouhlení) částka, sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (podání odvolání, replika k vyjádření žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu) po částka podle ust. § 7 bodu 5 AT, 3 režijních paušálů po částka podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši částka podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši částka.

49. Odvolací soud nepřiznal náhradu za žalovaným vyúčtovaný úkon nahlížení do spisu, neboť nejde o samostatný úkon právní služby, za který podle § 11 AT náleží mimosmluvní odměna.

50. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí částka.

51. Žalobkyně je proto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právního zástupce.

52. Pro úplnost odvolací soud dodává, že neshledal žádné důvody pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.