KSPH 27 Co 42/2026-778

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A trvale bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ fakticky bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 33 110 Kč s příslušenstvím

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu částky 6 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 6 110 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 64 %, tj. ve výši 21 308 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 64 %, tj. ve výši 8 643 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobě z 9. 2. 2024 plně vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobkyni 33 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 110 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 33 293,20 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.), v obojím případě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se svého nároku proti žalované domáhala z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejího bytu, bytové jednotky číslo Anonymizováno (byt o velikosti 1+kk s příslušenstvím nacházející se ve zvýšeném přízemí bytového domu čp. adresa, dále též jen „byt“) žalovanou za období 4 měsíců po skončení nájmu, tj. od října 2023 do ledna 2024 včetně. Žalovaná částka sestávala jednak z dlužného nájemného a jednak ze záloh na služby, jež měla žalobkyně v souvislosti s daným bytem uhradit, kdy při výpočtu částky 33 110 Kč žalobkyně vyšla z výše obvyklého nájmu za dané období 4 x 9 000 Kč měsíčně a ze záloh ve výši 3 x 5 340 Kč (za 10-12/2023) a ve výši 1 x 6 590 Kč (za 1/2024), od jejichž součtu odečetla platby žalované za dané období v celkové výši 25 500 Kč. Následně žalobkyně v průběhu řízení upřesňovala, o jaké zaplacené zálohy se mělo jednat. Soud prvního stupně shledal uplatněný nárok důvodným. Uzavřel, že nájemní vztah založený mezi účastnicemi nájemní smlouvou na dobu určitou zanikl ke dni 30. 9. 2023 (uplynutím sjednané doby) a žalovaná poté užívala byt bez právního důvodu. Obrana žalované, že existoval další dodatek měnící nájem na dobu neurčitou, nebyla soudem přijata, provedené důkazy o uzavření takového dodatku nesvědčily. Soud dovodil, že žalované vzniklo v uplatněném období bezdůvodné obohacení, přičemž dle soudu žalobkyně požadovala nižší částku, než jaká by podle důkazů (především znaleckého posudku o výši obvyklého nájemného) mohla připadat v úvahu, a proto žalobě vyhověl. Po právní stránce věc hodnotil za použití § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). O nákladech řízení bylo rozhodnuto v soudu se zásadou procesního úspěchu ve věci a jejich náhrada byla přiznána v plné výši plně úspěšné žalobkyni.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Namítala podjatost rozhodujícího soudce prvního stupně, důvody podjatosti spatřovala v jeho procesním postupu ve věci. Dále opakovala svou obranu již uplatněnou před soudem prvního stupně, kdy zdůrazňovala, že jediná nájemní smlouva, kterou uzavřela, byla smlouva z 27. 9. 2021, a nikoli ze 17. 9. 2019 (na niž bylo odkazováno dodatkem smlouvy). Nájemní smlouva dle žalované stále trvá, neboť byla dodatkem č. hodnota ze dne 27. 9. 2022, přečíslovaným na dodatek č. hodnota, změněna sjednaná doba nájmu na dobu neurčitou. Žádné jiné dodatky k nájemní smlouvě dle žalované uzavřeny nebyly. Žalovaná poukazovala na svůj zdravotní stav, uváděla, že dále platí nájemné dle výpočtu Úřadu práce, a žalobu proto považovala za nedůvodnou. Navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobkyně k odvolání žalované a jí vznesené námitce podjatosti soudce uvedla, že vzhledem k četnosti, obsáhlosti a obsahové náplni opakovaných podání žalované, obsahujících množství demagogických a nepravdivých tvrzení a konspiračních teorií, má za to, že se jedná o vexatorní podání a nástroj obstrukce, kdy žalovaná účelově protahuje spor. Žalobkyně zdůraznila, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná (nebo její syn) zfalšovala text dodatku č. hodnota, jehož předmětem mělo být jen navýšení záloh a jehož návrh jí byl předložen s podpisem otce žalobkyně (jednajícího v zastoupení žalobkyně). Tento dodatek však žalovaná (nebo její syn) bez vědomí a souhlasu žalobkyně následně upravila tak, že jím měl být změněn nájem předmětného bytu na dobu neurčitou. Tento dodatek žalovaná žalobkyni nikdy nevrátila, až po nahlédnutí do spisu žalobkyně zjistila, že původní návrh byl žalovanou dodatečně upraven rukou psaným textem, se kterým by žalobkyně nikdy nesouhlasila. Za zavádějící a manipulativní označila žalovanou opakované poukazování na „manipulace a podvrh nájemní smlouvy č. hodnota ze dne 17. 9. 2019 a připojených dodatků“. Žalobkyně připomínala genezi vztahu (a vysvětlení chyby v textu dodatku), kdy uzavření nájemní smlouvy s žalovanou předcházela nájemní smlouva se synem žalované panem Anonymizováno ze dne 17. 9. 2019, kdy v textu (a očíslování) návrhů dodatků k nájemní smlouvě účastnic zůstal odkaz na tuto dřívější smlouvu (a nikoli na nájemní smlouvu mezi účastnicemi). Zdůraznila, že nikdy netvrdila, že by se žalovanou nějakou nájemní smlouvu dne 17. 9. 2019 uzavřela, taková smlouva neexistuje, a proto požadavky žalované na předložení takové smlouvy jsou projevem demagogie a obstrukčního jednání žalované.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal (ve zbývajícím rozsahu) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dál jen „o.s.ř.), a shledal odvolání žalované důvodným jen z části a z jiných důvodů než uváděných žalovanou.

6. Soudu prvního stupně je předně třeba vytknout, že nevěnoval dostatečnou pozornost určitosti žaloby ohledně jasného vyčíslení jednotlivých částí, jimiž měl být žalobní nárok tvořen. Vedle dlužného ekvivalentu nájemného po skončení sjednané doby nájmu se žalobkyně domáhala taktéž zaplacení dlužných „záloh na služby hrazených žalobkyní“. Soud sice vyzval žalobkyni na jednání soudu dne 25.11.2024 k doplnění tvrzení týkajících se této části žalobního žádání a označení důkazů k nim dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř., nicméně již neřešil, že po provedeném doplnění žaloby (o tvrzení o tom, jaké platby za žalovanou žalobkyně hradila) žalovaná částka neodpovídala těmto doplněným tvrzením.

7. Před vlastním zahájením odvolacího jednání současně odvolací soud v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí nastínil svůj předběžný náhled na věc a právní hodnocení věci, kdy upozornil též na to, že nárok na zaplacení záloh na služby již nelze požadovat po skončení nájmu (neboť neexistuje zákonná povinnost hradit „zálohu“ na bezdůvodné obohacení), obdobně jako nelze žádat zálohu na služby po uplynutí doby pro vyúčtování služeb (srov. též zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty).

8. Žalobkyně následně, po seznámení s nastíněným pracovním náhledem odvolacího soudu na věc, vzala svou žalobu částečně zpět. Předmětem částečného zpětvzetí byl uvedený (ne zcela určitý) v žalobě uplatněný nárok na zaplacení žalobkyní hrazených záloh v souvislosti s daným bytem užívaným žalovanou. Předmětem řízení naopak nadále zůstala pouze částka 3 x 9 000 Kč, tj. 27 000 Kč, s dosud uplatněným zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 6. 2. 2024 Kč do zaplacení, kterážto částka odpovídá dlužnému ekvivalentu sjednaného nájemného za uplatněné období po skončení nájmu, jenž dosud nebyl zaplacen, tj. za měsíce listopad a prosinec 2023 a za měsíc leden 2024.

9. Žalovaná (prostřednictvím ustanoveného zástupce) vyslovila s daným částečným zpětvzetím žaloby souhlas.

10. Krajský soud v Praze proto následně podle § 222a odst. 1 o.s.ř., ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o zrušení rozsudku soudu prvního stupně v jeho výroku I. v dotčené části, o níž byla žaloba vzata zpět, tj. v rozsahu částky 6 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 6 110 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, a o zastavení řízení v tomto rozsahu.

11. Pokud se týká námitky podjatosti vznášené žalovanou proti soudci projednávajícímu danou věc před soudem prvního stupně, tuto odvolací soud hodnotí jako zjevně neopodstatněnou, když byla odůvodňována pouze výhradami žalované k postupu soudce v řízení. Takovéto důvody však v souladu s ustanovením § 14 odst. 4 o.s.ř. již ze zákona nejsou (nemohou být) důvodem k vyloučení soudce.

12. K dalším námitkám žalované ohledně vlastního uzavření nájemní smlouvy, případně k uzavření dodatků k ní, odvolací soud konstatuje, že na základě obsahu spisu má ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že mezi účastnicemi byla dne 27. 9. 2021 uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou, a to do 30. 9. 2022, kdy tato doba byla následně dodatkem označeným č. hodnota (ve skutečnosti dodatkem prvým) ze dne 17. 9. 2022 změněna do 30. 9. 2023 (přičemž současně byla změněna výše sjednaných záloh na služby). V daném případě stranám muselo být zřejmé, ohledně jaké nájemní smlouvy daný dodatek uzavírají. Obě strany ostatně v daném smluvním vztahu v souladu s jeho zněním pokračovaly a zjevně se jím cítily vázány, obě pak jsou zajedno v tom, na základě jaké nájemní smlouvy (ze dne 27. 9. 2021) mezi nimi nájemní vztah vznikl a že dne 17. 9. 2019 žádnou smlouvu spolu neuzavřely. Námitky a výhrady žalované o tom, že žádnou nájemní smlouvu dne 17. 9. 2019 s žalobkyní neuzavřela, případně, že neuzavřela ani dodatek ze dne 17. 9. 2022, tak byly bezpředmětné a irelevantní.

13. Obdobného charakteru pak byly i námitky žalované ohledně dalšího dodatku, jehož návrh (s opět nesprávným označením dodatku číslem hodnota) byl předán s podpisem za pronajímatele k podpisu žalované, kdy předmětem tohoto dodatku mělo být pouze další navýšení záloh na služby. Žalovaná dle daného dodatku i fakticky postupovala, když hradila zvýšenou částku (kdy celková částka nájemného a takto určených záloh činila 14 340 Kč, a právě v této výši byla naposledy žalovanou uhrazena platba ještě i v měsíci 10/2023 bezprostředně následujícím po uplynutí sjednané doby nájmu – viz čl. 366 spisu).

14. Podle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

15. V daném případě obě strany postupovaly v průběhu svého vztahu jak podle původní nájemní smlouvy, tak podle dodatku č. hodnota (ve skutečnosti prvního) a podle dodatku č. hodnota (ve skutečnosti druhého) ve znění, jak byl žalované předložen. Další úpravy daného dodatku označeného (nesprávně) č. hodnota provedené žalovanou ručně vepsanými doplněními textu (včetně žalovanou doplněného textu o změně doby nájmu na dobu neurčitou) nebyly zjevně (a to již dle obsahu vepsaného textu) výsledkem dohody stran, ale pouze jednostranně žalovanou provedenou úpravou textu na návrhu dodatku, který jí byl ze strany žalobkyně předložen. Tyto jednostranné úpravy nebyly nikdy žalobkyní schváleny, ani jí nebyly známy. Nedošlo tak dle těchto jednostranných úprav k žádné další změně nájemní smlouvy, na níž by se strany dohodly a shodly. Nelze je proto považovat za závazné ujednání stran. Odkazy žalované na uvedený dodatek v jí upraveném znění proto byly pro rozhodnutí věci opět bezvýznamné.

16. Ke skutkovým zjištěním ohledně ukončení nájemního vztahu žalobkyně na výzvu odvolacího soudu v rámci odvolacího řízení doplnila, že žalobkyně ještě před ukončením sjednané doby nájmu (dle dodatku ze 17. 9. 2022 do 30. 9. 2023) nabídla žalované uzavření dodatku nájemní smlouvy, jímž by byl nájem prodloužen do konce roku 2023, nicméně tuto nabídku žalovaná odmítla. Namísto toho začala žalovaná tvrdit, že došlo ke změně nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Pokud jde o uvedenou nabídku, žalobkyně naposledy takto žalovanou vyzývala k uzavření dodatku dopisem zaslaným do datové schránky žalované dne 20. 10. 2023 s tím, že v dopise uvedla, že pokud nebude akceptován dodatek o prodloužení nájmu do konce roku 2023, a pokud nedojde k této akceptaci do konce října 2023, pak požaduje, aby žalovaná předmětný byt vyklidila. Žalovaná na to dle žalobkyně reagovala odpovědí ze dne 29. 10. 2023, nicméně věcně na návrh žalobkyně a na výzvu k vyklizení nezareagovala, její odpověď odkazovala pouze na její lidská práva a podobně. Následně proto žalobkyně podala proti žalované dne 2. 11. 2023 žalobu o vyklizení bytu, přičemž ohledně této žaloby již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem. Uvedené tvrzení o výzvě žalobkyně vůči žalované ohledně vyklizení bytu a následné podání žaloby o vyklizení a pravomocné rozhodnutí o vyklizení byly prokázány současně předloženým a k důkazu provedeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, č.j. 16 C 360/2023-975, ze dne 6. února 2025, jenž nabyl dle připojené doložky právní moci ke dni 29. 4. 2026, a dále přípisem žalobkyně zaslaným do datové schránky žalované dne 20. 10. 2023 s výzvou k uzavření dodatku o prodloužení nájmu do konce roku 2023, případně k vyklizení bytu k datu ukončení nájmu 31. 10. 2023, pokud k uzavření dodatku nedojde, a to s upozorněním, nechť je tato výzva považována za předžalobní výzvu podle § 142a o.s.ř., kdy následně bude podána žaloba o vyklizení (viz uvedený rozsudek a výzva s doručenkou datové zprávy na čl. 763-765 spisu). K prodloužení doby nájmu v předmětném období (za nějž se žalobkyně domáhá svého nároku) proto nedošlo ani postupem předpokládaným v § 2285 o.z.

17. Za takto doplněného skutkového stavu věci se odvolací soud v daném případě plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ke dni 30. 9. 2023 došlo k zániku nájemního vztahu založeného mezi účastnicemi nájemní smlouvou – „Smlouvou o nájmu bytu Anonymizováno“ ze dne 27. 9. 2021 uplynutím sjednané doby nájmu. Ta byla prodloužena z původní doby do 30. 9. 2022 uzavřením dodatku ze dne 17. 9. 2022 na dobu do 30. 9. 2023, poté již k uzavření dalšího dodatku, jímž by shodnou vůlí stran došlo k dalšímu prodloužení doby nájmu, nedošlo. Uvedený dodatek ze 17. 9. 2022 byl sice v listině, na níž byl sepsán, označen jako „dodatek č. hodnota ke Smlouvě o nájmu bytu 215 ze dne 17. 9. 2019“, nicméně v daném (nesprávném) označení jednak čísla dodatku a jednak data uzavření smlouvy (k níž se měl dodatek vztahovat) byla zjevně pouze chyba v psaní, když ve skutečnosti se jednalo o prvý dodatek k (jediné) nájemní smlouvě, kterou strany spolu ohledně daného bytu uzavřely dne 27. 9. 2021. Uvedená zjevná nesprávnost v psaní obsažená v dodatku ze dne 17. 9. 2022, který strany spolu uzavřely, (případně v dodatku označeném č. hodnota, podle něhož v původním znění návrhu textu žalobkyně strany postupovaly) nepůsobí neplatnost dotčeného dodatku, jak mylně argumentovala žalovaná (srov. § 574 a § 578 o.z.).

18. Nárok žalobkyně po skončení nájmu (uplynutím sjednané doby) na zaplacení peněžité náhrady za neodevzdaný byt se pak opírá o speciální ustanovení § 2295 o.z., podle něhož má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V této souvislosti se podotýká, že nadbytečným bylo dokazování znaleckým posudkem ohledně výše obvyklého nájemného, neboť daný nárok se řídí právě uvedenou speciální právní úpravou, a obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení se proto neuplatní.

19. V daném případě bylo nesporné jak to, že žalovaná byt v předmětném období žalobkyni neodevzdala, tak výše ujednaného nájemného 9 000 Kč měsíčně. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby svůj nárok omezila na částku 3 x 9 000 Kč odpovídající náhradám za 3 měsíce (11/2023 až 1/2024 včetně) v rámci žalobou uplatněného období, za něž žalovaná částku náhrady odpovídající výši ujednaného nájemného nezaplatila. V této části byla i odvolacím soudem žaloba shledána zcela po právu, když ze strany žalované v předmětném období poskytnuté platby pouze v měsíci říjnu 2023 zahrnovaly rovněž platbu odpovídající ujednanému nájemnému. Ve zbývajícím rozsahu se jednalo o plnění na služby, které by mělo být předmětem následného vyúčtování služeb mezi stranami, jež však nebylo předmětem žaloby, a tedy ani tohoto řízení.

20. Ze shora uvedených důvodů byl jako věcně správný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (v části zbývající po částečném zpětvzetí žaloby) ukládající žalované zaplacení částky 27 000 Kč podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně zákonného úroku z prodlení odpovídajícího době prodlení po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě k úhradě dluhu.

21. S ohledem na částečné zrušení napadeného rozsudku a částečné zastavení řízení odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Celková výše úspěchu žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činí 82 %, zatímco úspěch žalované představuje 18 % uplatněného nároku. Žalobkyně jakožto úspěšnější strana tak má nárok na poměrnou část svých nákladů řízení ve výši 64 %. Tyto náklady jsou představovány částkou 33 293,20 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 325 Kč, dále 7 x odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 460 Kč za 7 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. žaloba, 4. vyjádření ze dne 7. 6. 2024, 5. účast na jednání dne 25. 11. 2024, 6. podání ve věci samé ze dne 20. 12. 2024, 7. účast na jednání dne 27. 1. 2025), dále 6 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 1 x náhrady hotových výdajů po 450 Kč (po 1.1. 2025), z jízdného ve výši celkem 4 950 Kč za 2 cesty na trase adresa a zpět v délce celkem hodnota km na jednání soudu prvního stupně dne 25. 11. 2024 a dne 27. 1. 2025 osobním vozem Anonymizováno, reg.zn. Anonymizováno při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km a vyhláškové ceně benzínu (98) 42,60 Kč/1 l a základní výši náhrady 5,60 Kč/1 km (dle vyhl.č. 398/2023 Sb. pro rok 2024), resp. při vyhláškové ceně benzínu (98) 40,50 Kč/1 l a základní výši náhrady 5,80 Kč/1 km (dle vyhl.č. 475/2024 Sb. pro rok 2025), dále z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč na cestě k soudu dne 25. 11. 2024, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč na cestě k soudu dne 27. 1. 2025, a konečně z náhrady DPH ve výši 5 548,20 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném jednak do 31.12.2024 za právní služby poskytnuté do konce roku 2024, a jednak ve znění účinné po 1. 1. 2025 v případě právních služeb po 1. 1. 2025. Poměrná část náhrady nákladů řízení v přiznané výši 64 % z celkové částky uvedených nákladů pak činí zaokrouhleně na celé koruny 21 308 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku).

22. Ve výroku IV. tohoto rozsudku odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení. V odvolacím řízení byla žalobkyně s ohledem na shora uvedené částečné zpětvzetí žaloby úspěšná jen zčásti, poměrná část náhrady nákladů řízení jí tak byla přiznána ve výši 64 % (viz shora) z celkových nákladů odvolacího řízení, jež činí 13 503,60 Kč. Uvedená částka sestává z 2 x odměny za 2 úkony právní služby po 2 460 Kč (1. vyjádření k odvolání žalované, 2. účast na jednání odvolacího soudu) a z jedné odměny ve výši ½, tj. 1 230 Kč za písemné podání - vyjádření k námitce podjatosti vznesené žalovanou (podané na výzvu soudu), ze 3 náhrad hotových výdajů po 450 Kč, z jízdného ve výši 2 460 Kč za cestu na trase adresa a zpět v délce celkem hodnota km na jednání odvolacího soudu dne 23. 7. 2026 osobním vozem Anonymizováno, reg.zn. Anonymizováno při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km a vyhláškové ceně benzínu (98) 42,60 Kč/1 l a základní výši náhrady 5,60 Kč/1 km (dle vyhl.č. 78/2026 Sb.), dále z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč, a z náhrady DPH 21 % z uvedených odměn a náhrad, tj. ve výši 2 343,60 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. c), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Poměrná část náhrady nákladů řízení v přiznané výši 64 % z celkové částky uvedených nákladů pak činí zaokrouhleně na celé koruny 8 643 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přiznána podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.