KSPH 27 Co 89/2026-205

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A ⟪LB:lb_004⟫ b) Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B obě bytem Adresa žalobkyně B ⟪LB:lb_005⟫ obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ o odstranění vodovodní přípojky a o vzájemném návrhu na určení existence služebnosti ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami č.j. 9 C 148/2024-168 ze dne 4.12.2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 73 805 Kč; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku výroku III. a ve výroku I. a II. potvrzuje.

II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 947 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 9 C 148/2024-168 ze dne 4.12.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla zamítnuta žaloba na odstranění vodovodní přípojky (výrok I.). Současně bylo na základě vzájemné žaloby určeno, že pozemek parc. č. st. Anonymizováno v katastrálním území adresa, zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota, je zatížen služebností inženýrské sítě spočívající v právu vedení vodovodní přípojky ve prospěch pozemku parc. č. st. Anonymizováno v témže katastrálním území, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. hodnota-105/2025 ze dne 17. 9. 2025, který tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok II.). Žalobkyním byla dále uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 71 429 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. Anonymizováno, každá v rozsahu jedné poloviny. Žalovaná je vlastnicí sousedního pozemku parc. č. st. Anonymizováno s domem č. p. Anonymizováno, který nabyla kupní smlouvou ze dne 14. 3. 2005 od manželů Anonymizováno. Ti nemovitost získali v roce 1995 od jméno FO. Nemovitost žalované je zásobována vodou prostřednictvím potrubí vedeného přes pozemek žalobkyň. V šachtě na jejich pozemku se nachází odbočka vedoucí k nemovitosti žalované, zatímco její vodoměr je umístěn v šachtě na jejím vlastním pozemku. Toto uspořádání existuje od roku 1984. Žalovaná má s obcí adresa uzavřenou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod a podle samostatného měření hradí vodné a stočné.

3. Přípojka byla vybudována v souvislosti s hromadnou výstavbou vodovodu v obci v rámci akce „Z“. jméno FO se na výstavbě podílel brigádnickou činností a dne 8. 7. 1984 také požádal o stavební povolení. jméno FO, manžel žalobkyně a) a právní předchůdce žalobkyně b), v souvislosti s tím dne 12. 7. 1984 písemně prohlásil: „Souhlasím, aby vodovodní přípojka pro domek č. p. Anonymizováno adresa majitele s. jméno FO, byla vedena přes můj pozemek.“ Dne 2. 8. 1984 bylo vydáno stavební povolení na přípojku k domu č. p. Anonymizováno, stejně jako stavební povolení na přípojku jméno FO k domu č. p. Anonymizováno. Soud prvního stupně zohlednil též historické plánky vodovodu, z nichž vyplývalo obdobné společné připojení jiných nemovitostí, a dále zohlednil soustavné a nerušené užívání přípojky právními předchůdci žalované i žalovanou.

4. Žalobu na odstranění přípojky soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť stavba nevznikla bez soukromoprávního oprávnění. Písemný souhlas z roku 1984 nebyl časově omezen a vztahoval se ke konkrétní připojované nemovitosti. Absence podpisu žalobkyně a) podle soudu prvního stupně nezakládala absolutní neplatnost; případný nedostatek souhlasu druhého manžela by byl důvodem neplatnosti relativní. Soud přitom vyšel z toho, že žalobkyně a) o budování přípojky věděla a nebránila mu. Soukromoprávní souhlas podporují také dochované veřejnoprávní podklady. Tehdejší § 10 odst. 3 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, umožňoval za stanovených podmínek zřízení jedné přípojky pro více nemovitostí („přípojky na přípojku“). Technické výhrady žalobkyň ani jejich tvrzení o hluku a riziku havárie soud nepovažoval za důvod k odstranění oprávněně zřízené stavby.

5. U vzájemné žaloby soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení existence služebnosti, neboť právo žalované není zapsáno v katastru nemovitostí a žalobkyně je popírají. Podmínky řádného vydržení podle předchozí právní úpravy nepokládal za splněné, dospěl však k závěru o mimořádném vydržení podle § 1095 ve spojení s § 1260 odst. 1 a § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Držba práva byla vykonávána nepřetržitě od roku 1984 a žalované se započítává i držba jejích právních předchůdců. Nebyl prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby. S ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o.z. žalovaná služebnost vydržela ke dni 1. 1. 2019.

6. Soud prvního stupně odmítl posouzení původního souhlasu k vedení přípojky jako pouhé výprosy. Poukázal na účel prohlášení, jeho vazbu na dům č. p. Anonymizováno, trvalý charakter budovaného zařízení a na investice i práci spojené s jeho zřízením. Přípojka vznikla při společné výstavbě obecního vodovodu a následně byla nerušeně provozována po desítky let způsobem známým vlastníkům dotčených nemovitostí. Rozsah služebnosti byl vymezen předloženým geometrickým plánem. Požadavek vodoprávního úřadu na změnu způsobu napojení, obsažený ve sdělení právnická osoba adresa ze dne 15. 8. 2024, podle soudu prvního stupně nemění existenci již vydrženého soukromého práva. Náklady řízení přiznal soud prvního stupně plně úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jako odměnu a náhrady jejího advokáta včetně daně z přidané hodnoty a soudní poplatek za vzájemnou žalobu.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly obě žalobkyně včasné odvolání, a to v celém rozsahu. Namítaly nesprávná skutková zjištění, včetně neprovedených důkazů, a nesprávné právní posouzení. Především rozlišují mezi souhlasem s „vedením přípojky“ a právem na „umístění přípojky“ na pozemku žalobkyň. Souhlas s vedením potrubí podle nich nezahrnoval takto rozsáhlé zatížení, včetně vodovodní šachty a odbočky. Přirovnávají jej k právu průchodu, které nezakládá právo postavit na trase garáž nebo altán. Dále tvrdily, že pro stávající technické provedení nebyla dohledána projektová dokumentace. V odvolání označily nová sdělení stavebního úřadu Jméno žalobkyně C a vyjádření obce adresa, obě ze dne 27. 2. 2026, podle nichž příslušné podklady v archivech nejsou. Existence stavebního povolení podle odvolatelek neprokazuje povolení přípojky v této trase přes cizí pozemek. Zpochybnily též původ ručních zákresů v předložených pláncích vodovodu a vyslovily podezření, že je účelově doplnila žalovaná. Stavbu označily za nepovolenou, z čehož dovozovaly i nepoctivost držby a nezpůsobilost tvrzeného práva k vydržení.

8. Žalobkyně rovněž namítaly, že soud odmítl jejich účastnické výslechy k obtěžování hlukem, riziku havárie a ke vztahům mezi účastníky, následně jim však vytkl neprokázání těchto tvrzení. Neposkytl jim přitom poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., po němž by navrhly další dokazování, zejména místní šetření či znalecké zkoumání. Pouhou toleranci stavu podle nich nesprávně zaměnil za uznání věcného práva. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2677/2024 zdůraznily, že dlouhodobé užívání cizí věci samo neprokazuje držbu služebnosti. Šlo pouze o sousedskou výpomoc, kterou lze odvolat. Účastnické výslechy měly objasnit také jejich nesouhlas a existenci sporů narušujících podle odvolatelek kontinuitu držby.

9. Další námitky směřovaly proti způsobu napojení obou nemovitostí. Žalobkyně považují uspořádání označované jako „přípojka na přípojku“ za rozporné s § 3 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Zdůraznily sdělení právnická osoba adresa ze dne 15. 8. 2024 a požadavek přímého napojení domu č. p. Anonymizováno na veřejný vodovodní řad. Podle jejich názoru nelze vydržet právo k zařízení, které musí být odstraněno a nahrazeno jiným řešením. Žalovaná má možnost vybudovat vlastní přímou přípojku. Navrhly proto zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, aby bylo žalobě na odstranění přípojky vyhověno a vzájemná žaloba byla naopak zamítnuta.

10. Žalovaná naopak navrhla potvrzení rozsudku. Zdůraznila, že její vodoměr je na jejím pozemku, nikoli v šachtě žalobkyň, a odmítla tvrzení, že její předchůdce vybudoval šachtu žalobkyň. Uvedené tvrzení je podle žalované též zcela nové a nelze k němu přihlížet. Rozlišení vedení a umístění přípojky považovala za umělé. Původní souhlas jméno FO neobsahoval technické ani časové omezení a stavba byla úředně povolena, takže projektována být musela, nejde o „černou stavbu.“ Nedochování archivní dokumentace neprokazuje její původní neexistenci; žalovaná také popřela, že by plánky dodatečně upravovala. právnická osoba mohly být podle ní opatřeny již před soudem prvního stupně a pro věc nic podstatného nepřinášejí. Žalobkyně a) o výstavbě věděla, zařízení je po desetiletí užíváno a investiční povaha jeho zřízení vylučuje pouhou odvolatelnou sousedskou laskavost. Výhrady k hluku a haváriím nepovažovala pro požadované odstranění za významné, navíc si na to žalobkyně nikdy za 40 let nestěžovaly. Popřela také existenci povinnosti k odstranění přípojky, nic takového úřad dosud nenařídil, ponechal naopak věc na posouzení soudu. Ze zákona navíc nevyplývá, že by mu zvolené technické řešení neodpovídalo.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a shledal odvolání ve věci samé neopodstatněným.

12. Z obsahu spisu vyplývá, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou správné, odpovídají provedenému dokazování a podle názoru odvolacího soudu jsou i dostatečné pro právní posouzení. Odvolací soud pro zjednodušení zcela odkazuje na dokazování provedené před soudem prvního stupně a zejména na jeho jednotlivé skutkové závěry z konkrétních provedených důkazů, aniž by je opakoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Odůvodnění soudu prvního stupně je velmi podrobné a přesvědčivé a odpovídá obsahu spisu. Zcela správný byl i procesní postup, který k vydání rozsudku vedl. Odvolací soud proto neměl žádný důvod tyto důkazy opakovat ani doplňovat (viz též níže).

13. Žalované lze přisvědčit i v tom, že v odvolacím řízení nově předložené důkazy jsou jednak nepřípustné pro porušení pravidel neúplné apelace a jednak nemají pro věc žádný význam (jsou nadbytečné). Samotné vyžádání nějaké zprávy po vydání rozsudku soudu prvního stupně, pokud mohla být žádána dříve, nečiní z takové zprávy přípustnou novotu, která nemohla být uplatněna již v prvním stupni (viz § 205a písm. f) o.s.ř.). Navíc aktuální nemožnost nalézt projektovou dokumentaci přípojky žalované v archivu dotčených úřadů, jak se podává z obsahu zpráv, objektivně neznamená, že dokumentace nikdy neexistovala, a i kdyby tomu tak bylo, že by tím bylo dotčeno v minulosti vydané stavební povolení, které zjistil soud prvního stupně (viz níže).

14. Skutkově je také třeba vypíchnout, že podle fotografie ze spisu je vodoměrná šachta na pozemku žalobkyň zjevně součástí jejich vlastního vodovodu (přípojky), neboť touto šachtou prochází zejména jejich vlastní potrubí a je zde umístěn „jejich vodoměr.“ Odbočka k žalované s uzavíracím kohoutem je zde „navíc,“ vodoměr žalované se nachází až v jiné šachtě, na jejím vlastním pozemku. O tom ani nebylo sporu.

15. S tím souvisí i procesní poznámka. Předmětem žaloby bylo „odstranění“ přípojky žalované, podle upřesnění žaloby v průběhu řízení tím ale žalobkyně mínily jen odstranění „napojení přípojky“ žalované, nikoli „vykopání“ veškerého potrubí, a samozřejmě nezamýšlely ani odstranění celé vodoměrné šachty, která jim slouží a kterou teprve v odvolání (navíc nesprávně) přisuzují žalované. Samotné potrubí žalované tedy žalobkyním na pozemku nevadí, praktickým cílem žalobkyň je zastavit žalované přívod vody z obecního vodovodu po stávající trase. O nic jiného tu nejde.

16. Pokud jde o právní posouzení obou (vzájemně) uplatněných nároků, nemá odvolací soud také nic, co by mohl soudu prvního stupně vytknout.

17. Otázka, zda byla liniová stavba v roce 1984 zřízena oprávněně, se podle § 3028 odst. 2 o.z. řídí právními předpisy účinnými při jejím vzniku. Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 je rozhodná předchozí občanskoprávní úprava, nikoli pravidla o stavbě na cizím pozemku nově zavedená podle o.z. Základním předpokladem použití § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), je zřízení stavby na cizím pozemku bez soukromoprávního oprávnění. Takové předpoklady zde splněny nejsou. Stejně tak nelze použít § 126 obč. zák. dopadající na situace, kdy právní důvod pro zřízení stavby dodatečně odpadl.

18. Podle ustálené soudní praxe je třeba rozlišovat soukromoprávní oprávnění stavbu na cizím pozemku zřídit od jejího veřejnoprávního povolení podle stavebních a vodoprávních předpisů. Samotné úřední povolení souhlas vlastníka pozemku nenahrazuje; stejně tak případný veřejnoprávní nedostatek neprokazuje, že stavba byla zřízena proti jeho vůli.

19. K veřejnoprávní rovině věci lze pro úplnost uvést, že odkaz žalobkyň na § 3 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. nezakládá jejich nárok na odstranění stavby. Pro posouzení tehdejšího zřízení přípojky je rozhodná právní úprava účinná v roce 1984. Ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky č. 144/1978 Sb. sice jako zásadu stanovilo samostatnou přípojku pro každou nemovitost, výjimečně však připouštělo se souhlasem správce jednu přípojku pro více nemovitostí (z technických či ekonomických důvodů), jak také správně uvedl soud prvního stupně. Společné napojení (jako „přípojka na přípojku“) tedy nebylo tehdy právně vyloučeno.

20. Zjištěný způsob výstavby obecního vodovodu a úřední povolení obou přípojek tomuto řešení odpovídají. Pro předmětnou přípojku je podstatné stavební povolení ze dne 2. 8. 1984, navazující na žádost jméno FO a na souhlas jméno FO ze dne 12. 7. 1984. Nebyla zjištěna jiná přípojka k domu č.p. Anonymizováno, k níž by se toto povolení vztahovalo. Na nějakých technických podkladech tedy byla postavena a povolena právě předmětná přípojka. Dochované plánky a fakticky realizované napojení s ostatními listinami tvoří souvislý podklad pro závěr soudu prvního stupně.

21. Aktuální absence kompletní projektové dokumentace, včetně případných průběžných změn, se s uvedeným závěrem nevylučuje. Takto byly stavby obou sousedů povoleny, postaveny, schváleny k užívání a také užívány desítky let. Dílčí domněnka odvolatelek, že ruční zákres změn provedla žalovaná až v souvislosti s tímto řízením, není konkrétní skutečností zpochybňující věrohodnost listin a účinky tehdejších rozhodnutí (i kdyby byla nesprávná). Závěr soudu prvního stupně navíc nestojí jen na sporném zákresu, ale na souhrnu listin a nesporné existenci přípojky od roku 1984. Bez zvláštního ustanovení zákona a nového úředního rozhodnutí nelze úřední povolení stavby zrušit, přičemž žádné takové rozhodnutí (nařizující žalobkyněmi prosazované opatření) vydáno nesporně nebylo. Sdělení právnická osoba adresa ze dne 15. 8. 2024, na kterém žalobkyně bazírují, soud prvního stupně neopomenul; jeho obsah výslovně zjistil a správně zhodnotil.

22. Z nové definice vodovodní přípojky také nelze zpětně dovozovat neoprávněnost stavby, která vznikla za předchozí právní úpravy. Pozdější zákon č. 274/2001 Sb. dokonce přímo počítá se zachováním režimu přípojek zřízených před datem účinnosti tohoto zákona (viz např. § 3 odst. 3 a zejména přechodné ustanovení § 39 odst. 4). Provozně související vodovody ostatně aktuální právní úprava rovněž připouští, není na tom nic překvapivého.

23. Veřejnoprávní argumentace žalobkyň je tedy mylná, navíc ze soukromoprávního pohledu nemůže obstát ani názor, podle kterého by změna veřejnoprávní úpravy mohla negovat soukromoprávní oprávnění k uložení konkrétní přípojky, nebo zpětně měnit okolnosti či kvalitu držby práva. Zda vůbec a jak musí být zařízení případně technicky upraveno podle aktuálních veřejnoprávních předpisů, je odlišnou otázkou od existence práva žalované k dotčené části pozemku.

24. Z hlediska soukromého práva je podstatné, že v roce 1984 byl udělen výslovný písemný souhlas jméno FO právě s vedením přípojky, a to dokonce explicitně „k domu č.p. Anonymizováno“ (nikoli jen k osobnímu prospěchu tehdejšího souseda jméno FO), bez jakéhokoli omezení, přes dotčený pozemek obou manželů jméno FO, byť byl tento souhlas udělen v souvislosti se stavebním řízením. Nelze také přehlédnout, že pan jméno FO vlastním jménem (rovněž bez explicitní účasti manželky) tehdy zajišťoval i povolení a stavbu vlastní přípojky, paralelně, což žalobkyni a) nevadilo. Takto byly obě nemovitosti tehdy napojeny na vodovodní řad, následně kolaudovány a užívány od roku 1984 bez námitek. Žalobkyně a) o tom samozřejmě dobře věděla, proti zvolenému řešení tehdy nebrojila, lze tedy dovozovat, že s tím také minimálně konkludentně souhlasila, byť písemný souhlas písemně vyhotovil a podepsal jen její manžel jméno FO. Nešlo tedy o svévolné položení potrubí stavebníkem (jméno FO), který by si bez vědomí vlastníků (jméno FO) přisvojil oprávnění jejich pozemek pro svou stavbu použít. Napojení je ostatně stále viditelné ve vodoměrné šachtě při každém odečtu spotřebované vody žalobkyň (i po smrti pana jméno FO).

25. Soudu prvního stupně lze navíc přisvědčit i v tom, že právní úkon pana jméno FO spadal pod obvyklou správu majetku manželů podle § 145 obč. zák., i kdyby si souhlas manželky tehdy (ani neformálně) nevyžádal, a že i případná neplatnost jednání manžela v situacích, kdy byl souhlas druhého manžela tehdy vyžadován, byla jen relativní a že se této neplatnosti žalobkyně a) nedovolala, takže předmětný právní úkon jejího manžela by platil a byl pro žalobkyni a) závazný i bez jejího souhlasu. Uvedená námitka je jen další z řady účelově navršených námitek.

26. Souhlas, aby vodovodní přípojka byla „vedena“ přes pozemek jméno FO, v souvislosti s její výstavbou, podle názoru odvolacího soudu zahrnuje její fyzické umístění v příslušné trase. Obsah uvedeného souhlasu tedy nelze vyložit zužujícím způsobem předkládaným žalobkyněmi. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je nutné přihlížet vedle jazykového vyjádření také k vůli jednajícího, není-li s tímto vyjádřením v rozporu. Žalobkyně v odvolacích námitkách ani nijak smysluplně nevysvětlily, jak by mohla být přípojka žalované přes jejich pozemek „vedena,“ aniž by zde byla současně „umístěna.“ Vedení vody potrubím objektivně nelze uskutečnit bez jeho uložení a napojení („umístění“). Analogie s právem průchodu a následnou stavbou garáže je zcela nepřiléhavá. Garáž zjevně neslouží samotnému výkonu průchodu, kdežto potrubí a jeho napojení uskutečňují právě účel, pro který byl souhlas udělen, s tím, že skrz takto umístěné potrubí bude následně „procházet“ voda. Jde jen o další účelový (až absurdní) argument.

27. Výhrady k hluku a riziku havárie rovněž nemohou odůvodnit vyhovění uplatněné žalobě.

28. Obecná možnost poruchy (prostá obava, že nastane, nikoli, že již z konkrétního důvodu bezprostředně hrozí konkrétní vážnou újmou) existuje u každého podobného zařízení (stavby) a sama o sobě není bez dalšího důvodem k odstranění zařízení (stavby) z pozemku, na němž je zařízení umístěno. To platí obdobně i pro všechny sousední stavby navzájem. Lidé vedle sebe zkrátka musí normálně žít i s obvyklými riziky poruchy věcí, které k životu používají. Řešení rizik či konkrétních havárií navíc obvykle spočívá jen v opravě, nikoli v odstranění samotného zařízení, jak se žalobkyně domáhají (viz § 1268 o.z.).

29. Nadměrný hluk může podle okolností zakládat ochranu před imisemi podle § 1013 o.z., avšak předmětem řízení nebyl požadavek na zdržení se takového obtěžování žalobkyň hlukem (nad míru přiměřenou poměrům), nýbrž nárok na odstranění předmětné stavby (přerušení potrubí), což nemůže být případným hlukem odůvodněno. Rozhodnutí tedy nestojí na skutkovém závěru, že hluk nemůže vznikat, ani na výtce, že jej žalobkyně neprokázaly. Proto nebylo a není nutné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Proto také není třeba potrubí a vodoměrnou šachtu nově ohledávat a „špicovat“ na místním šetření „soudní uši,“ nebo k tomu žalobkyně dokonce vyslýchat.

30. Odvolací soud navíc považuje za nutné poznamenat, že jde o okolnost krajně nepravděpodobnou i při laickém pohledu na věc. I kdyby proudění vody v potrubí, které je umístěno v podzemí, v nezámrzné hloubce, vskutku vyluzovalo nějaký hluk u žalobkyň i na povrchu, a současně by bylo zjištěno, že jde právě a jen o hluk z té části potrubí, která představuje odbočku žalované, a nikoli z přípojky žalobkyň v témže místě (a dále až do jejich domu), těžko si lze představit, že by intenzita hluku mohla přesáhnout míru přiměřenou poměrům (ostatního hluku v okolí). O takovém extrémním hluku také dosud nebyla po celou dobu užívání řeč, jak akcentovala žalovaná. Tato námitka se opět objevila až nyní, zjevně ve snaze nashromáždit v neprospěch žalované „možné i nemožné.“

31. Žádná z námitek tak nemůže odůvodnit odstranění přípojky žalované, jak se žalobkyně domáhaly, i kdyby zde nebylo konkrétní věcné právo řešené vzájemnou žalobou. Případná možnost žalované vybudovat si novou přípojku po jiné trase, pouze přes vlastní pozemek, s tím vůbec nesouvisí, bez ohledu na náklady takového opatření, nemá-li žalovaná takovou povinnost.

32. U vzájemné žaloby je naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř. dán, jak správně dovodil soud prvního stupně. Žalobkyně právo žalované popírají a domáhají se dokonce odstranění napojení, zatímco služebnost v katastru nemovitostí zapsána není. Určení její existence řeší právní nejistotu a je podkladem odpovídajícího zápisu.

33. Podle § 987 o.z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

34. Podle § 1260 odst. 1 o.z. se služebnost nabývá také vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Podle § 1267 odst. 1 věta první o.z. služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat.

35. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

36. Podle § 1096 odst. 2 o.z. se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

37. Mimořádné vydržení nevyžaduje poctivou držbu podle § 992 odst. 1 o.z. ani oprávněnou držbu podle § 130 odst. 1 obč. zák. Podstatná je absence nepoctivého úmyslu; jeho prokázání zatěžuje toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivý úmysl je založen na negativní koncepci dobré víry, tedy jen na opodstatněném přesvědčení o tom, že držitel, který se držby ujímá, nikomu nepůsobí v tomto okamžiku (při uchopení držby) svou držbou újmu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, které bylo publikováno i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 15/2023, nebo sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 a řada dalších).

38. Nepoctivý úmysl, který brání mimořádnému vydržení, musí být dán již na počátku při uchopení držby. Pro účely mimořádného vydržení již nestačí, pokud se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem později v průběhu vydržecí doby (při výkonu držby) dozvěděl o skutečnostech, které u něj objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc (právo) po právu patří. Započítává se také doba předchůdce, který nedržel v nepoctivém úmyslu. Nedostatek právního titulu proto sám o sobě mimořádné vydržení nevylučuje. Tyto předpoklady je třeba odlišovat od samotné existence držby, kterou musí prokázat ten, kdo se vydržení dovolává.

39. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2677/2024, na které žalobkyně odkazovaly, skutečně zdůrazňuje, že samotné užívání cizí věci není bez dalšího držbou služebnosti. Musí jít o výkon obsahu práva s vůlí mít je pro sebe, která se projevuje také vůči vlastníku zatěžovaného pozemku. Užívání z výprosy či jiného závazkového vztahu takovou držbu nenahrazuje. Nelze však přehlédnout, že v uvedené věci byl skutkový terén od aktuálního řízení odlišný, šlo o uživatele bytu (výkon práva bydlení). Stejné závěry ostatně soudní praxe dovozuje při užívání pozemků v podobě práva průchodu či průjezdu.

40. Žalovaná však prokázala mnohem více než pouhé faktické odebírání vody. Její právní předchůdce vybudoval se souhlasem souseda v rámci povolované výstavby trvalou přípojku sloužící konkrétnímu domu. Souhlas souseda výslovně směřoval ve prospěch domu č. p. Anonymizováno, jehož tehdejší vlastník byl označen jménem, nebyl ale omezen jen na osobní potřebu jméno FO, ani na dobu jeho vlastnictví. Neobsahoval výhradu odvolatelnosti nebo dočasnosti, tato neodpovídá ani charakteru věci a účelu užívání. Následní vlastníci domu, včetně žalované, navazovali na stejné uspořádání a převzali dům č.p. Anonymizováno podle smlouvy se všemi součástmi, příslušenstvím, právy a povinnostmi, jak ji předchůdci vlastnili a užívali. Vodovodní přípojka je reálnou trvalou stavbou, věcí umístěnou na uvedeném základě po celou dobu na (v) pozemku žalobkyň, slouží k průběžnému zásobování sousedního domu vodou. Je jeho příslušenstvím, částečně na cizím pozemku, kde je po celou dobu viditelná (v šachtě). V dané věci zjevně od počátku nejde o pouhou osobní laskavost mezi sousedy, jak žalobkyně tvrdí. Takto navenek projevovaný výkon práva mít na jejich pozemku stavbu inženýrské sítě žalobkyně jako vlastníci sousedního pozemku dlouhodobě snášely, a to až do doby, než si to na základě vyhrocených sousedských vztahů prostě rozmyslely s cílem touto cestou žalované zaškodit. Nic více a nic méně v tom spatřovat nelze.

41. Z uvedeného tedy nelze dovodit, že již samotné prohlášení z roku 1984 platně zřídilo věcné břemeno, jak správně uvedl soud prvního stupně. Jeho význam spočívá v objasnění okolností a povahy uchopení držby práva. Nejde o formálně bezvadnou smlouvu o věcném břemeni a zatěžovaný pozemek v ní ani není přesně označen, stejně jako panující nemovitost. O tehdejším vkladu do katastru nemovitostí také nebyla řeč. Lze proto souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že vznik služebnosti (tehdy věcného břemene) smlouvou, popř. řádné vydržení ještě za podmínek předchozí právní úpravy (viz § 129 a násl. obč. zák.), je vyloučeno.

42. Pro mimořádné vydržení však právě prokázání způsobilého titulu a oprávněné držby se zřetelem ke všem okolnostem potřebné není. Nedostatek řádného smluvního zřízení a současná existence držby práva si proto neodporují. Závěr o nabytí služebnosti se neopírá o převod věcného práva tímto prohlášením, nýbrž o pozdější splnění zákonných podmínek mimořádného vydržení.

43. Držba práva byla od roku 1984 vykonávána jméno FO, od roku 1995 manželi Anonymizováno a od roku 2005 žalovanou. Při započtení držby předchůdců podle § 1096 odst. 2 a § 3066 o.z., vyložených uvedenou judikaturou, dvacetiletá doba do 1. 1. 2019 nepochybně uplynula. Právě k tomuto dni mohly nejdříve nastat účinky mimořádného vydržení podle přechodných ustanovení. Soud prvního stupně proto správně určil, že žalovaná nabyla služebnost tímto způsobem, jde o služebnost inženýrské sítě.

44. Rozsah práva je určen skutečně vykonávanou držbou a ve výroku II. zachycen geometrickým plánem č. hodnota-105/2025 ze dne 17. 9. 2025. Ten navazuje na trasu přípojky a vymezuje dotčenou část pozemku. Žalobkyně nezpochybnily konkrétní průběh či rozměry vymezení a nebylo zjištěno, že by plán představoval nepřiměřené rozšíření zatížení oproti účelu a rozsahu existujícího vedení. Rozsudek tak deklaruje již nabyté právo, nezřizuje žalované podle volné úvahy nové oprávnění k dosud neužívaným částem pozemku.

45. Pro závěr o kontinuitě držby po dobu 20 let, alespoň ke dni 1. 1. 2019, není nezbytné, aby mezi sousedy nikdy nevznikl žádný spor. Rozhodující je nepřetržitý výkon konkrétního práva a splnění zákonných podmínek vydržení. Obrana žalobkyň nevymezuje konkrétní dobu a způsob odnětí nebo zániku držby před dovršením vydržení, žádná vlastnická žaloba před uvedeným datem podána v tomto směru také nebyla. Obecný odkaz na napjaté vztahy, nebo na jiné spory, takovou skutečnost nenahrazuje. Návrh na provedení účastnických výslechů nemůže nahrazovat chybějící tvrzení o konkrétní právně významné události. Proto ani k obecným výhradám o jiných sousedských sporech nebylo potřebné dokazování doplňovat. Pozdější popírání služebnosti navíc neodstraňuje účinky již nastalého vydržení.

46. Ani nedochování úplné projektové dokumentace neprokazuje, že stavebník vědomě zasáhl do cizích práv nebo si lstivě přisvojil užívací oprávnění (viz výše). Rovněž nezapsání služebnosti do katastru nemovitostí mimořádné vydržení nevylučuje.

47. Pouhá kdykoli odvolatelná výprosa, jak žalobkyně prosazují, neodpovídá souhrnu zjištěných okolností. Rozhodující není obecná úvaha o spravedlnosti ani představa, že každá investice musí vést ke vzniku věcného práva. Podstatný je konkrétní účel souhlasu, vazba na nemovitost, výstavba trvale uloženého potrubí a následný soustavný výkon stejného práva dalšími vlastníky domu bez nového sjednávání osobního oprávnění, jak shora uvedeno. Právě tyto okolnosti odlišují věc od prostého tolerování užívání cizího pozemku či bytu.

48. Možnost samostatného napojení žalované na veřejný vodovodní řad na těchto závěrech také nic nemění, jak shora uvedeno. Existence jiného technického řešení není podmínkou vylučující vydržení služebnosti. Také sousedské neshody a zájem na úplném oddělení užívání nemovitostí samy neruší již vzniklé věcné právo.

49. Vzhledem k oprávněnému zřízení přípojky a k následnému vydržení služebnosti nelze i z tohoto důvodu hodnotit zásah do vlastnictví žalobkyň jako neoprávněný a nařídit odstranění přípojky, jak se domáhaly žalobkyně.

50. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

51. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla plně úspěšná jak při obraně proti žalobě na odstranění vodovodní přípojky, tak se vzájemnou žalobou na určení existence služebnosti, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů obou společně projednávaných věcí. Soud prvního stupně však při výpočtu odměny advokáta vycházel pouze z tarifní hodnoty vzájemné žaloby podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu bylo třeba pro společné úkony sečíst tarifní hodnotu žaloby na odstranění přípojky podle § 9 odst. 1 a tarifní hodnotu vzájemné žaloby podle § 9 odst. 3 písm. c) tohoto předpisu. Rozhodné je přitom znění účinné v době poskytnutí jednotlivých právních služeb.

52. Pro právní služby poskytnuté v roce 2024 činila tarifní hodnota žaloby na odstranění přípojky 10 000 Kč a vzájemné žaloby na určení služebnosti 35 000 Kč, tedy v součtu 45 000 Kč. Tomu podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu odpovídá sazba mimosmluvní odměny 2 900 Kč za jeden úkon, namísto soudem prvního stupně použitých 2 500 Kč. Za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis vzájemné žaloby ze dne 10. 10. 2024 a písemné vyjádření) podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu náleží odměna celkem 8 700 Kč a tři paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téhož předpisu po 300 Kč, celkem 900 Kč.

53. Pro právní služby poskytnuté v roce 2025 činí po změně advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb. tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu 30 000 Kč a 65 000 Kč, v součtu 95 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu tak činí 4 900 Kč, nikoli 3 700 Kč, z nichž vycházel soud prvního stupně. Za sedm úkonů v plné sazbě náleží 34 300 Kč (další vyjádření vyvolaná aktivitou protistrany nebo pokynem soudu a 4x účast u jednání, při nichž byla věc projednávána, z toho jedno delší než 2h.). K sedmi úkonům náleží sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 3 150 Kč. Naproti tomu za jednání, která byla odročena bez projednání věci, neboť se řešilo jen možné smírné řešení, včetně mediace, náleží podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu jen náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny odměny, bez režijního paušálu, tedy 2x 2 450 Kč.

54. Dále náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za třicet započatých půlhodin po 150 Kč, tedy 4 500 Kč, jízdné 500 Kč a zaplacený soudní poplatek za vzájemnou žalobu 5 000 Kč. Součet odměny a náhrad zahrnutých do základu pro náhradu daně z přidané hodnoty činí 56 450 Kč (8 700 Kč + 39 200 Kč + 900 Kč + 3 150 Kč + 4 500 Kč). Náhrada 21% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 11 854,50 Kč. Po připočtení jízdného 500 Kč a soudního poplatku 5 000 Kč činí náhrada nákladů řízení celkem po zaokrouhlení 73 805 Kč.

55. Odvolací soud proto výrok III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 73 805 Kč, a ve zbývající části (v rozsahu kdo, komu, do kdy a kde platí) jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Zvýšení náhrady nebrání, že odvolání podaly pouze žalobkyně; zákaz změny k horšímu se na tento závislý nákladový výrok neuplatní, neboť se výrok přezkoumává vždy v celém rozsahu, rozhoduje se z úřední povinnosti a soud není návrhy stran nijak vázán.

56. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch žalované, která byla i v tomto stadiu ve věci samé plně úspěšná. Při součtu tarifní hodnoty 30 000 Kč u žaloby na odstranění přípojky podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu a 65 000 Kč u určení služebnosti podle § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu činí společná tarifní hodnota podle § 12 odst. 3 téhož předpisu opět 95 000 Kč. Tomu odpovídá odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši 4 900 Kč. Náhrada zahrnuje odměnu za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 9 800 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu 21% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 247 Kč, celkem tedy 12 947 Kč. Ostatních nákladů odvolacího řízení se žalovaná vzdala. Žalobkyně jsou povinny tuto náhradu zaplatit společně a nerozdílně podle § 140 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.