KSUL 14 Co 367/2025-110

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně právnická osoba, IČO IČO, se sídlem v adresa, ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované právnická osoba, IČO IČO, se sídlem v adresa, zastoupené jméno FO, advokátem se sídlem v adresa, ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 4 716 279,22 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_005⟫ v řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 22. srpna 2025, č. j. 48 C 99/2025-61,

I. V rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2026, č. j. 14 Co 367/2025-110, se opravuje

a) ve výroku I. písm. a) nesprávně uvedená částka 59 810 Kč na správnou částku 503 555,14 Kč,

b) ve výroku I. písm. b) nesprávně uvedená částka 59 810 Kč na správnou částku 503 555,14 Kč,

c) ve výroku III. nesprávně uvedená částka 49 195,04 Kč na správnou částku 178 441,04 Kč.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2026, č. j. 14 Co 367/2025-110, se doplňuje o výrok IV. ve znění: „Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že se žalované povinnost k úhradě soudního poplatku neukládá.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na nákladech odvolacího řízení 49 195,04 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Za odvolacího řízení žalobkyně soudu v podání ze dne 2. 10. 2025 oznámila, že téhož dne započetla na úroky z prodlení požadované v nyní projednávané věci pohledávku žalované ve výši 59 810 Kč představující žalované vůči žalobkyni přiznané náklady odvolacího řízení dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, a v podání ze dne 29. 12. 2025 mu oznámila, že provedla další zápočet na úroky z prodlení požadované v nyní projednávané věci, a to pohledávky žalované dle faktury č. hodnota vystavené na částku 399 770,40 Kč bez DPH, tj. 483 722,18 Kč včetně DPH v rámci plnění realizační smlouvy č. hodnota – „Anonymizováno.“, přičemž zádržné z této faktury činí částku 39 977,04 Kč a výsledná částka k proplacení, jež byla započtena, tedy činila 443 745,14 Kč. Při jednání konaném dne 6. 1. 2025 žalobkyně sdělila, že v rozsahu provedených zápočtů bere žalobu co do požadovaných úroků z prodlení zpět. Zpětvzetí žaloby se tedy týká úroků z prodlení v celkové výši 503 555,14 Kč (59 810 + 443 745,14). Ve výroku I. ve věci vydaného rozsudku ze dne 15. ledna 2026, č. j. 14 Co 367/2025-110, (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“) jak plyne z jeho odůvodnění při jeho vyhlášení, odvolací soud zrušil ve věci vydaný rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby učiněného za odvolacího řízení a meritorně (věcně) rozhodl pouze o té části předmětu řízení, která po zpětvzetí zůstala jeho předmětem. Výši úroků, o něž byla žaloba vzata zpět [výrok I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu], a o nichž proto nebylo meritorně rozhodováno [výrok I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu], však odvolací soud omylem uvedl nesprávnou částkou 59 810 Kč namísto správné 503 555,14 Kč.

2. Jak dále plyne z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu při jeho vyhlášení, žalované byla přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud však omylem opomněl při výpočtu nákladů odvolacího řízení uvedených ve výroku III. svého rozsudku k nákladům právního zastoupení ve výši 49 195,04 Kč připočíst žalovanou zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 129 246 Kč.

3. Podle § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

4. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

5. Odvolací soud proto za použití citovaných ustanovení přistoupil k opravě popsaných zjevných nesprávností ve výroku svého rozsudku. Jelikož opravovaný rozsudek odvolacího soudu dosud účastníkům nebyl doručen a bude jim doručován spolu s tímto opravný usnesením, není zde důvodu k odkladu jeho vykonatelnosti.

6. Odvoláním žalované, o němž bylo rozsudkem odvolacího soudu rozhodováno, byl napaden i výrok IV. prvostupňového rozsudku, jímž okresní soud uložil žalované povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 150 559 Kč. Poněvadž po změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem nebylo návrhu žalobkyně ani zčásti vyhověno, nejsou dány důvody přenášet poplatkovou povinnost na žalovanou (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; arg. a contrario). To již odvolací soud konstatoval v odůvodnění svého rozsudku, opomněl však v tomto směru změnit k odvolacímu přezkumu otevřený výrok IV. přezkoumávaného rozsudku okresního soudu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

7. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.

8. Jelikož své opomenutí zjistil odvolací soud dříve, než byl jeho rozsudek doručen účastníkům (jejich zástupcům), i bez návrhu za použití citovaných ustanovení rozhodl o doplnění svého rozsudku o výrok IV., jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku ukládajícím žalované povinnosti povinnost k úhradě soudního poplatku tak, že se jí tato povinnost neukládá.

9. Za odvolacího řízení žalobkyně se souhlasem žalované vzala žalobu zpět co do úroků z prodlení v celkové výši 503 555,14 Kč na základě tvrzení, že provedla na žalobou požadované úroky z prodlení dne 2. 10. 2025 zápočet pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 59 810 Kč představující žalované vůči žalobkyni přiznané náklady odvolacího řízení dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, a dne 16. 12. 2025 zápočet pohledávky žalované dle faktury č. hodnota vystavené na částku 399 770,40 Kč bez DPH, tj. 483 722,18 Kč včetně DPH v rámci plnění realizační smlouvy č. hodnota – „Anonymizováno.“, přičemž zádržné z této faktury činí částku 39 977,04 Kč a výsledná započtená částka k proplacení tedy byla 443 745,14 Kč. Odvolací soud proto za použití § 222a o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil [výrok I. písm. a) tohoto rozsudku].

10. V části, v níž nebyla žaloba vzata zpět, navrhla žalobkyně potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na znění čl. hodnota a hodnota realizační smlouvy, z nichž plyne, že žalobkyně jako objednatelka chtěla, aby povinnosti žalované byly prokázané. V případě pochybností o pravdivosti tvrzení zhotovitele, nemůže být sporná skutečnost prokázaná pouhým čestným prohlášením zhotovitele, které je pouze jeho tvrzením. I podle zadávací dokumentace sice je zhotovitel oprávněn kvalifikaci doložit čestným prohlášením, avšak následně je povinen příslušné doklady doložit na výzvu zadavatele. Tyto doklady přitom žalovaná na výzvu žalobkyně nedoložila. V situaci, kdy jméno FO ve svém dopisu ze dne 26. 4. 2022 jednoznačně uvádí, že v rámci zakázky „Anonymizováno.” je po ukončení jeho pracovního poměru u „společnosti“ k datu 30. 4. 2022 od 1. 5. 2022 odpovědným řešitelem jméno FO, se jeví jako naprosto absurdní tvrdit, že doložení pracovního poměru jméno FO u žalované by mělo být extenzivní a nad účel smlouvy. V dopise žalobkyně ze dne datum je popsán jasný logický rozpor, který vznikl předložením hodnota. revize realizačního projektu Anonymizováno a dopisem pana jméno FO, a proto byla žalovaná vyzvána, aby doložila kompletní soupis odpovědných osob atd. Když pak bylo žalovanou zasláno čestné prohlášení, které přes zcela evidentní upozornění na pochybnosti obsahovalo opět jméno jméno FO, aniž by se k tomuto rozporu žalovaná vyjádřila a vysvětlila ho, je zcela logické, že žalobkyně požadovala doložení dalších dokumentů. Žalovaná, která věděla, že u žalobkyně vzbudila důvodnou pochybnost o pravdivosti svých tvrzení, na což byla opakovaně upozorňována, mohla namísto předložení požadované pracovní smlouvy jméno FO, například jméno FO, požádat, ať sám napíše čestné prohlášení, že je stále zaměstnancem žalované, a že je odborným řešitelem předmětné zakázky, žalovaná však neučinila ničeho pro to, aby situaci, kterou sama způsobila, objasnila. V dopisu ze dne datum žalobkyně opět zcela jasně žalovanou mj. upozornila, že nedoložila skutečnost, že jméno FO je a po celou dobu byl jejím zaměstnancem a odborným řešitelem předmětné zakázky, a to v souvislosti s oznámením v dopisu jméno FO ze dne datum, a požadovala toto (mimo další skutečnosti) do 3 pracovních dnů doložit. Teprve poté, co žalovaná opět odpověděla jen prostým prohlášením, uvedla žalobkyně v dopise ze dne datum, aby jí byla zaslána platná pracovněprávní smlouva/dohoda, ze které bude patrná doba trvání pracovního vztahu žalované a jméno FO i rozsah činností. Není tedy pravda, jak tvrdí žalovaná, že po ní byla požadována pouze pracovní smlouva; do této situace se žalovaná svým jednáním dostala sama, když na evidentní výzvy k doložení skutečností nedokládala ničeho, mimo svá prostá prohlášení. K námitce, že si existenci pracovněprávního vztahu jméno FO mohla žalobkyně ověřit u příslušných orgánů státní správy žalobkyně uvedla, že se jedná o soukromoprávní vztah, v němž stát vystupuje z pozice právnické osoby, která požaduje doložení skutečností v souladu se smlouvou. K namítanému pozdějšímu počátku prodlení (míněno prodlení se splněním smluvní povinnosti vyplývající z realizační smlouvy) se žalobkyně vyjádřila tak, že již v dopise ze dne datum naprosto jednoznačně uvedla o jaký rozpor v předkládaných skutečnostech se jedná. Následujícími dopisy se žalobkyně snažila dát žalované prostor pro doplnění stále chybějících skutečností (ač tak činit nemusela), kdy mohla v nových lhůtách potřebné doložit (a celou věc tak vyřešit), přičemž že se jedná o nedostatečné podklady, věděla žalovaná od prvního dopisu. Dle názoru žalobkyně je tedy absurdní počítat počátek běhu prodlení až na základě upřesnění ze dne datum.

11. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, při němž podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející, přičemž odvolání shledal důvodným.

12. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadených rozhodnutí; ostatně žádná takováto procesní vada není ani odvolatelkou namítána.

13. Okresní soud správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby. Skutková zjištění okresního soudu, jak již byla svrchu (v odst. 4 tohoto rozsudku) shrnuta, nejsou mezi účastnicemi řízení sporná (podstatou sporu je právní posouzení zjištěného skutkového stavu). Tato skutková zjištění mají spolehlivou oporu nejen v nesporných tvrzeních účastnic (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), ale rovněž i v okresním soudem provedeném dokazování. Proto z týchž skutkových zjištění při svém rozhodnutí vycházel i odvolací soud. Jelikož okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně uvedl, jaká konkrétní zjištění určil z jednotlivých jím provedených důkazů, i to, jak důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, odvolací soud v podrobnostech na skutkovou část odůvodnění napadeného rozsudku na tomto místě pro stručnost odkazuje.

14. Dílem nesprávným však odvolací soud shledal právní posouzení zjištěného skutkového stavu, jak je učinil soud prvního stupně.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

21. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že mezi účastnicemi řízení byla v uzavřené realizační smlouvě platně sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., a to za a každé jednotlivé porušení povinnosti žalované, kterým bude naplněn důvod k odstoupení od této smlouvy. Výše smluvní pokuty byla sjednána jako hodnota % z celkové ceny díla bez DPH, tj. z částky částka za každý den, kdy porušení smlouvy trvá, až do okamžiku zjednání nápravy, nebo dostoupení od smlouvy. Otázka přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty není při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě významná, neboť takovou situaci řeší ustanovení § 2051 o. z., které upravuje moderační právo, které umožňuje soudu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 81/2010). Odvolací soud přitom ve shodě se soudem prvního stupně neshledává sjednanou smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou, a tedy neshledává ani podmínky pro její moderaci. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odst. 38., 39. a 52. odůvodnění napadeného rozsudku a zdůrazňuje, že v daném případě byl důraz na odbornou kvalifikaci zhotovitele veřejné zakázky a její prokázání kladen již v zadávací dokumentaci a jeho význam je zřejmý již z toho, že předmětem veřejné zakázky, a tedy i posuzované realizační smlouvy, bylo Anonymizováno, pro něž je odbornost zhotovitele naprosto zásadní. Jde přitom o veřejnou zakázku, kde i výše smluvní pokuty je jedním z hledisek, které zohledňují osoby zvažující svou účast v zadávacím řízení. Dojde-li k porušení smluvní povinnosti smluvní pokutou sankcionované, pak případná moderace smluvní pokuty de facto mění podmínky zadávacího řízení, a proto pro ni musejí být shledány vskutku zásadní a dobré důvody. Odvolací soud se přitom shoduje s okresním soudem v tom, že žalovaná žádné takovéto důvody pro moderaci ani netvrdí.

22. Takovým důvodem není žalovanou namítaná skutečnost, že si žalobkyně sama mohla existenci pracovněprávního poměru jméno FO ověřit jiným způsobem než doklady požadovanými po žalované. Je totiž třeba zdůraznit, že jde o smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, a ve smlouvě se žalobkyně k žádnému zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení kvalifikace žalované a jí označených odpovědných řešitelů nezavázala. Naopak byla to žalovaná, pro niž ze smlouvy plyne nejen povinnost po celou dobu plnění splňovat kvalifikaci v rozsahu požadovaném v zadávacích podmínkách, ale i její plnění či splnění prokázat do 3 pracovních dnů od doručení výzvy žalobkyně, ve které žalobkyně specifikuje, plnění či splnění jaké povinnosti požaduje prokázat (čl. hodnota realizační smlouvy).

23. Lichá je i námitka, že dostačujícím je v tomto směru čestné prohlášení žalované. Již ze zadávací dokumentace, ale i z citovaných smluvních ujednání totiž plyne, že – pokud jde o osoby jimiž žalovaná prokazuje odbornou kvalifikaci – byl sjednán odlišný režim u zaměstnanců žalované na straně jedné a na straně druhé u poddodavatelů, u nichž se, na rozdíl od zaměstnanců žalované, vyžadoval předchozí písemný souhlas žalobkyně (čl. hodnota realizační smlouvy). Za poddodavatele se přitom, jak bylo výslovně uvedeno v zadávací dokumentaci, považuje každý, kdo není v pracovněprávním vztahu k žalované. jméno FO zcela jednoznačně (a lhostejno na čím hlavičkovém papíře) dopisem doručeným žalobkyni dne 26. 4. 2022 sdělil, že od 1. 5. 2022 přestává být odpovědným řešitelem dané zakázky. To odůvodnil ukončením pracovního poměru. Pokud následně – v dopise ze dne datum reagujícím na dopis žalobkyně ze dne datum – žalovaná znovu (a tedy nově) jako odpovědného řešitele určila jméno FO, pak s ohledem na jeho uvedené předchozí prohlášení vyvstaly důvodné pochybnosti o existenci pracovního poměru jméno FO k žalované, a tedy i o tom, zda jako odpovědný řešitel bude vystupovat v pozici zaměstnance žalované, anebo v pozici poddodavatele. Právně s ohledem na odlišný režim platný pro zaměstnance žalované a pro poddodavatele žalované žalobkyně důvodně požadovala doložení tvrzeného pracovněprávního poměru jméno FO k žalované. Již v zadávací dokumentaci si přitom žalobkyně vymínila právo ověřit si jakékoli údaje tvrzené žalovanou, zejména pak údaje týkající se kvalifikace. Z těchto důvodů je třeba okresnímu soudu přisvědčit, že nevyhovění výzvě k předložení pracovní smlouvy (nebo jinému prokázání existence pouze tvrzeného zaměstnaneckého poměru jméno FO k žalované) je nutno posoudit jako nedoložení kvalifikačních předpokladů ze strany žalované, a tedy jako nesplnění smluvní povinnosti, pro které byla žalobkyně oprávněna od realizační smlouvy odstoupit (čl. hodnota realizační smlouvy), a tedy za které náleží po dobu od porušení této povinnosti až do odstoupení od smlouvy (neboť až do té doby nebylo uvedené porušení smluvní povinnosti napraveno) žalobkyni sjednaná smluvní pokuta.

24. Odvolací soud se však již s okresním soudem neshoduje v určení doby, kdy k porušení smluvní povinnosti ze strany žalované trvalo, potažmo kdy započalo, a v tomto směru přisvědčuje odvolatelce. Jak již bylo výše uvedeno, čl. hodnota realizační smlouvy stanovil, že se žalovaná zavazuje plnění či splnění povinností uvedených v tomto článku žalobkyni prokázat do 3 pracovních dnů od doručení výzvy žalobkyně, ve které žalobkyně specifikuje, plnění či splnění jaké povinnosti požaduje prokázat. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou, aby předložila kompletní soupis odpovědných osob – seznam techniků, ve kterém budou uvedeny všechny relevantní údaje a přiloženy doklady požadované zadávací dokumentací této veřejné zakázky (včetně údaje o vztahu těchto osob k dodavateli). Tento požadavek žalovaná včas splnila dopisem ze dne datum. V něm byl uveden seznam odpovědných osob, bylo uvedeno, kteří z nich jsou zaměstnanci žalobkyně; jednalo se o osoby, které již dříve při realizaci zakázky jako odpovědné osoby vystupovaly a svou kvalifikaci dokládaly. Závěr okresního soudu, že již od datum (marným uplynutím lhůty 3 dnů od doručení dopisu žalobkyně ze dne datum) došlo k porušení smluvní povinnosti žalované, proto není správný. Dopis ze dne datum sice již obsahuje požadavek doložení, že jméno FO byl celou dobu zaměstnancem žalované, není v něm však uvedeno, jaký způsob doložení této skutečnosti (ne)považuje žalobkyně za dostatečný. Žalovaná proto důvodně vycházela ze zadávací dokumentace, na niž realizační smlouva odkazovala, a která jako základní způsob splnění požadavků na kvalifikaci určuje čestné prohlášení, které tako k uvedené sporné skutečnosti v dopise ze dne datum žalovaná žalobkyni předložila. Teprve v dopise ze dne datum žalobkyně vysvětlila, proč nepovažuje k prokázání zaměstnaneckého poměru jméno FO k žalované za dostačující čestné prohlášení žalované, a teprve v tomto dopise vyslovila požadavek na doložení platné smlouvy/dohody, ze které bude patrna doba pracovního vztahu žalované a jméno FO a rozsah jeho činnosti – tomuto požadavku (jakož i požadavkům na prokázání dalších skutečností, o nich žalobkyně v témže nebo dalších dopisech dala najevo, že jejich prokázání čestným prohlášením nepovažuje za dostatečné), který měla podle realizační smlouvy splnit do tří pracovních dnů, tj. do datum, již žalovaná, a to až do 21. 10. 2022, kdy žalobkyně od realizační smlouvy odstoupila, nevyhověla.

25. Porušení povinnosti, za niž byla smluvní pokuta sjednána tudíž netrvalo hodnota dnů nýbrž toliko hodnota dnů (od datum do 21. 10. 2022) a žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu nikoli ve výši 7 749 090,58 Kč, nýbrž toliko ve výši 4 249 501,29 Kč (hodnota x hodnota x hodnota %). V částce 1 250 000 Kč byla smluvní pokuta uhrazena z bankovní záruky, v částce 440 725,28 Kč byla smluvní pokuta uhrazena započtením pohledávky ze zádržného na její jistinu, v částce 1 342 086,08 Kč byla smluvní pokuta uhrazena započtením pohledávky žalované přiznané jí vůči žalobkyni věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 484/2024, včetně nákladů řízení před soudy obou stupňů (všechny tyto zápočty žalobkyně provedla před podáním žaloby), v částce 2 131 354,94 Kč pak započtením pohledávek žalované za žalobkyní učiněným dne 21. 7. 2025, jak již byly tyto pohledávky výši (v odst. 4 tohoto odůvodnění) v podrobnostech specifikovány. Těmito zápočty byla uhrazena celá jistina smluvní pokuty, když 1 250 000 + 440 725,28 + 1 342 086,08 + 2 131 354,94 = 5 164 166,30 > 4 249 501,29. V době rozhodování odvolacího soudu je tudíž požadavek na zaplacení jistiny smluvní pokuty nedůvodný, neboť ta byla uhrazena zápočty provedenými žalobkyní dílem před podáním žaloby (co do částky 3 032 811,36 Kč; tj. 1 250 000 + 440 725,28 + 1 342 086,08) a dílem po podání žaloby (co do zbývajících 1 216 689,93 Kč; tj. 4 249 501,29 − 3 032 811,36).

26. Další zápočty (v průběhu řízení před soudem prvního stupně jde o zápočet ze dne 11. 6. 2025 a dále jde o zápočty učiněné v průběhu odvolacího řízení) žalobkyně učinila na úroky z prodlení, a to v celkové částce 932 315,28 Kč (tj. 428 760,14 + 503 555,14); vedle toho na úroky z prodlení zůstává ještě dalších 914 665,01 Kč (5 164 166,30 − 4 249 501,29) o které zápočty provedené na jistinu smluvní pokuty tuto jistinu převyšují. Pro určení výše úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok, je třeba určit data, k nimž při jednotlivých provedených zápočtech došlo k zániku vymáhané pohledávky. Jak totiž plyne z výše citovaného § 1982 o. z. účinkům započtení, tj. k zániku započítávaných pohledávek, majícímu obdobné účinky jako jejich splnění, nedochází ke dni, kdy byl zápočet proveden, nýbrž zpětně, ke dni, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. V daném případě, kdy pohledávka žalobkyně na smluvní pokutu byla splatná již v roce 2022, jde o okamžik, kdy se později splatné započítávané pohledávky žalované staly splatnými. Toto datum u většiny započítávaných pohledávek není z obsahu spisu patrné, nicméně pro účely tohoto rozhodnutí postačí, že toto datum vždy předcházelo datům provedených zápočtů, potažmo – v případě zápočtu provedeného dopisem ze dne datum – datům, kdy žalobkyně provedla předchozí neúčinné zápočty týchž pohledávek, jak jsou v tomto dopise uvedeny, neboť již v té době šlo o pohledávky způsobilé k započtení a neúčinnost byla způsobena neexistencí pohledávky žalobkyně vůči níž žalobkyně původní zápočty učinila. Přitom i kdyby bylo až datum provedených zápočtů datem, k němuž započítávané pohledávky zanikají, úroky z prodlení by součtu částek 932 315,28 Kč a 914 665,01 Kč uplatněných žalobkyní k započtení, který činí 1 846 980,29 Kč, ani zdaleka nedosáhly, neboť úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 249 501,29 (vizte výše) od 22. 11. 2022 (v podrobnostech odvolací soud pokud jde o počátek prodlení a výši úroku z prodlení pro stručnost odkazuje na odst. 40. a 50. odůvodnění napadeného rozsudku) do 7. 2. 2023 (datum zápočtu částky 435 864,14 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 78 dnů, činí 136 216,89 Kč (4 249 501,29 x 15 %: 365 x 78), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 813 637,15 Kč (4 249 501,29 − 435 864,14) od 8. 2. 2023 do 8. 3. 2023 (datum vyplacení bankovní záruky ve výši 1 250 000 Kč), tj. za dobu čítající 29 dnů, činí 45 450,19 Kč (3 813 637,15 x 15 %: 365 x 29), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 563 637,15 Kč (3 813 637,15 − 1 250 000) od 9. 3. 2023 do 24. 4. 2023 (datum zápočtu částky 256 421,10 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 47 dnů, činí 49 516,82 Kč (2 563 637,15 x 15 %: 365 x 47), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 307 216,05 Kč (2 563 637,15 − 256 421,10) od 25. 4. 2023 do 30. 6. 2023 (datum zápočtu částky 430 258,64 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 67 dnů, činí 63 527,45 Kč (2 307 216,05 x 15 %: 365 x 67), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 876 957,41 Kč (2 307 216,05 − 430 258,64) od 1. 7. 2023 do 7. 8. 2023 (datum zápočtu částky 13 163,18 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 38 dnů, činí 29 311,38 Kč (1 876 957,41 x 15 %: 365 x 38), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 863 794,23 Kč (1 876 957,41 − 13 163,18) od 8. 8. 2023 do 11. 8. 2023 (datum zápočtu částky 29 745,80 Kč představující zádržné ze smlouvy Anonymizováno), tj. za dobu čítající 4 dnů, činí 3 063,77 Kč (1 863 794,23 x 15 %: 365 x 4), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 834 048,43 Kč (1 863 794,23 − 29 745,80) od 12. 8. 2023 do 26. 1. 2024 (datum zápočtu částky 434 310,14 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 168 dnů, činí 126 624,71 Kč (1 834 048,43 x 15 %: 365 x 168), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 399 738,29 Kč (1 834 048,43 − 434 310,14) od 27. 1. 2024 do 28. 2. 2024 (datum zápočtu částky 83 674,53 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 33, dnů činí 18 982,75 Kč (1 399 738,29 x 15 %: 365 x 33), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 316 063,76 Kč (1 399 738,29 − 83 674,53) od 29. 2. 2024 do 27. 6. 2024 (datum zápočtu částky 447 917,41 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 120 dnů, činí 64 901,77 Kč (1 316 063,76 x 15 %: 365 x 120), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 868 146,35 Kč (1 316 063,76 − 447 917,41) od 28. 6. 2024 do 7. 2. 2025 (datum zápočtu částky 440 725,28 Kč dle faktury č. hodnota), tj. za dobu čítající 225 dnů, činí 80 273,80 Kč (868 146,35 x 15 %: 365 x 225) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 427 421,07 Kč (868 146,35 − 440 725,28) od 8. 2. 2025 do 18. 2. 2025 (datum zápočtu částky 1 342 086,08 Kč vycházející z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. 70 Co 448/2024-193), tj. za dobu čítající 11 dnů, činí 1 923,17 Kč (427 421,07 x 15 %: 365 x 11). Naposledy zmíněným zápočtem učiněným dne 18. 2. 2025 zanikla celá jistina smluvní pokuty, neboť ta v té době činila 427 421,07 Kč, a tedy méně než započítávaný přísudek žalované ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 C 448/2024. Z uvedeného plyne, že součet veškerých úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok, nepřesahuje částku 619 801,70 Kč (136 216,89 + 45 450,19 + 49 516,82 + 63 527,45 + 29 311,38 + 3 063,77 + 126 624,71 +18 982,75 + 64 901,77 + 80 273,80 + 1 923,17), a tedy že i pohledávka úroků z prodlení započtením zanikla.

27. Odvolací soud tudíž shrnuje, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu vůči žalované, která byla v tomto řízení požadována, avšak v nižší než žalobkyní vypočtené částce, přičemž tato pohledávka včetně příslušenství zanikla zápočty provedenými žalobkyní dílem před podáním žaloby a dílem v průběhu řízení. Žaloba je tudíž v době rozhodování odvolacího soudu již zcela nedůvodná.

28. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ve věci samé (v rozsahu, v němž nebyl zrušen v důsledku částečného zpětvzetí žaloby učiněného v průběhu odvolacího řízení) za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I. písm. b) tohoto rozsudku).

29. S ohledem na změnu rozhodnutí soudu prvního stupně musil odvolací soud rozhodnout nejen o nákladech tohoto odvolacího řízení, nýbrž znovu (tj. nově) i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

30. Odvolací soud dospěl k závěru, že právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů má žalovaná. Ta byla v části, v níž bylo věcně rozhodováno, zcela úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Nelze přitom hovořit o tom, že by šlo o případ, kdy by důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Důvodem zpětvzetí žaloby tu byl zánik žalobou uplatněné pohledávky započtením. K započtení, kterým – jak již bylo vysvětleno výše – zcela zanikla smluvní pokuta v rozsahu, ve kterém byla důvodně vyúčtována včetně úroků z prodlení, sice došlo až po podání žaloby. Toto započtení však učinila žalobkyně, nikoli žalovaná (ta existenci pohledávky žalobkyně popírala), o chování žalované se tudíž v případě tohoto zápočtu nejedná. Žalobkyně přitom k započtení uplatnila pohledávky, které k tomu byly způsobilé již před podáním žaloby, a žalobkyně tak měla a mohla k započtení přistoupit již před podáním žaloby. Skutečnost, že tak žalobkyně neučinila proto, že se – mylně – domnívala, že pohledávky, které následně vůči žalobou uplatněné pohledávce započetla, již dříve zanikly jiným – jak se posléze ukázalo neúčinným – zápočtem provedeným žalobkyní, nelze přičítat žalované. Jinak řečeno, žalobkyně po zahájení řízení provedla takový zápočet, který mohla učinit již před podáním žaloby a kterým došlo k zániku uplatněné pohledávky se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, ke kterému byly splněny všechny předpoklady započitatelnosti u obou započítávaných pohledávek, a který spadá do období před podáním žaloby. Po provedení takovéhoto – zpětně účinného zápočtu – tudíž nelze hovořit o tom, že by žaloba byla podána důvodně.

31. Žalované přiznané náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří náklady jejího právního zastoupení sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, odpor proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě; § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“)] po 27 180 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 4 716 279,22 Kč (§ 7 bod 6 a. t.), mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby spočívající v účasti ujednání před okresním soudem dne 20. 8. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.] ve výši 18 660 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 2 584 924,28 Kč (§ 7 bod 6. a. t.), neboť při tomto jednání bylo řízení pro zpětvzetí žaloby částečně zastaveno dříve, než soud začal jednat ve věci samé, a předmětem jednání tak byla již jen částka 2 584 924,28 Kč, 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), cestovného osobním vozem z obec do obec a zpět při celkové ujeté vzdálenosti hodnota km, základní náhradě částka/km, kombinované spotřebě hodnota l/hodnota km a ceně motorové nafty 34,70 Kč/km (vyhl. č. 475/2024 Sb.) v celkové výši 1 677,20 Kč, náhrady za 6 půlhodin času promeškaného cestou k soudu a zpět po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.] a náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 21 961,21 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

32. Žalované přiznané náklady odvolacího řízen tvoří vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 129 246 Kč náklady jejího právního zastoupení sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby [podání odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem; § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t.] po 18 660 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 2 584 924,28 Kč (§ 7 bod 6 a. t.), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), cestovného osobním vozem z obec do obec a zpět při celkové ujeté vzdálenosti hodnota km, základní náhradě částka/km, kombinované spotřebě hodnota l/hodnota km a ceně motorové nafty částka/km (vyhl. č. 573/2025 Sb.) v celkové výši částka, náhrady za 5 půlhodin času promeškaného cestou k soudu a zpět po částka [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.] a náhrady za 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 8 537,98 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

33. Odvolací soud nepřiznal žalované odměnu a náhradu hotových výdajů jejího zástupce za úkon spočívající v účasti u vyhlášení rozhodnutí před soudy obou stupňů, neboť nepovažuje účast zástupce žalované u vyhlášení rozsudku za úkon potřebný k účelnému bránění práva žalované. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 o. s. ř. lze totiž považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publikačním číslem 132/2012). Je zajisté právem účastníka řízení, aby se jeho zástupce zúčastnil vyhlášení rozhodnutí, ovšem svou účastí na soudním roku, jenž byl nařízen toliko k vyhlášení rozsudku, již účastník ani jeho zástupce nikterak výsledek sporu ovlivnit nemůže (pokud by vyvstaly okolnosti, pro něž by mělo být v projednávání věci soudem pokračováno, musilo by být za tímto účelem nařízeno nové jednání), přičemž rozsudek je třeba vždy doručit zástupci účastníka, který má možnost se i tímto způsobem s jeho obsahem seznámit; zástupce účastníka případně může požádat i o zaslání protokolu o vyhlášení rozhodnutí (zvukového záznamu z vyhlášení), kteréžto žádosti nemá soud důvodu nevyhovět, a to již bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí. Náhradu nákladů neúčelně vynaložených přitom nelze přiznat.

34. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal žádné okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo povolení splátek. Platební místo (k rukám advokáta) určil odvolací soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Poněvadž po změně napadeného rozsudku nebylo návrhu žalobkyně ani zčásti vyhověno, nejsou dány důvody přenášet poplatkovou povinnost na žalovanou (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; arg. a contrario).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Lhůta k podání dovolání proti opravovanému rozsudku běží od doručení tohoto opravného usnesení.

Proti tímto rozhodnutím doplněnému výroku IV. rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].