KSULLI 30 Co 126/2026-42

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Jana Věženského ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 27 776,43 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 24 C 172/2025-18 ze dne 18. 2. 2026

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 27 776, 43 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 27 276,43 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky na základě tvrzení, že s žalovanou uzavřela smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny č. hodnota, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa, přičemž tyto služby za období od 31. 8. 2024 do 22. 11. 2024 vyúčtovala žalobkyně fakturou č. hodnota ze dne 26. 11. 2024 s nedoplatkem 27 276,43 Kč, splatným ke dni 17. 12. 2024. Tento nedoplatek učinila předmětem žaloby spolu s úrokem z prodlení a požadavkem na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za nedodržení platebních povinností ze strany žalované.

3. Okresní soud posoudil právní vztah mezi účastníky, založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, dle obecných ustanovení o kupní smlouvě obsažených v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), a dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Okresní soud uzavřel, že žalobkyně, aby byla v řízení úspěšná, musela by prokázat nejen uzavření smlouvy na dodávku elektřiny, ale i to, že žalované byla tato dodávka řádně vyúčtována, tj. že se vyúčtování se všemi jeho náležitostmi stanovenými vyhláškou č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích, dostalo do dispozice žalované. Okresní soud poukázal na to, že pro dodávky elektřiny je typické, že není předem známa částka, kterou bude zákazník povinen uhradit. Teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen výši nedoplatku, ale i údaje, na jejichž základě byla tato výše stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník seznámen, resp. že se vyúčtování dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit. Skutečnost, že by byla žalovaná s vyúčtováním seznámena, resp. že by se dostalo do dispozice žalované, v daném případě však žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že tomu tak bylo. Tento nedostatek přitom nemůže zhojit ani předžalobní upomínka ze dne 28. 5. 2025, neboť z ní neplyne, že by k ní bylo vyúčtování případně připojeno, rovněž jej nemůže zhojit sama žaloba, neboť ani ta potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. Okresní soud byl připraven při jednání žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), poučit k doplnění tvrzení a označení důkazů, tedy aby tvrdila a prokázala, kdy byla žalovaná seznámena s vyúčtováním, resp. kdy se vyúčtování dostalo do sféry její dispozice, žalobkyně se však k jednání nedostavila, čímž znemožnila, aby jí bylo dané poučení poskytnuto. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. se zohledněním skutečnosti, že plně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.

4. Proti uvedenému rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uvádí, že vyúčtování bylo žalované zasláno na adresu dle smlouvy, měsíc po jeho splatnosti – dne 14. 1. 2025 – byla žalované zaslána výzva k zaplacení a dne 14. 4. 2025 předžalobní upomínka, ke které byla doložena i dodejka. Dne 28. 5. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Těmito důkazy žalobkyně prokázala vědomost žalované o existenci dluhu. Žalobkyně dále namítá, že právní jednání je závazné od okamžiku dojití projevu vůle, není již nezbytné, aby se adresát s obsahem právního jednání seznámil. Součástí žaloby bylo i vyúčtování, pročež žalovaná měla objektivní možnost se s tímto vyúčtováním seznámit, a to například nahlédnutím do spisu. Dále žalobkyně vytýká okresnímu soudu, že ji nevyzval k doplnění žaloby, ač věděl o omluvě žalobkyně z jednání, tuto omluvu žalobkyně zaslala s dostatečným předstihem. Bylo tedy možné zástupce žalobkyně vyzvat k doplnění žaloby, když jednání má být připraveno tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout při jediném jednání. Žalobkyně rovněž namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké důkazy byly okresním soudem provedeny a jaké nikoli, rovněž není zřejmé, jaká zjištění učinil okresní soud z provedených důkazů, pročež považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jeho procesní postup v řízení předcházejícím jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř., v nepřítomnosti žalované, která byla k jednání řádně předvolána, avšak bez omluvy se nedostavila.

7. Při jednání byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla, za jaké konkrétní porušení platebních povinností žalované měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a aby k prokázání veškerých těchto tvrzení navrhla konkrétní důkazy. K této výzvě odvolací soud přistoupil, neboť okresní soud se danou skutečností nezabýval a neplyne z odůvodnění napadeného rozsudku, že by v tomto směru byl připraven vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně doplnila, že smluvní pokutu požaduje za porušení povinnosti žalované zaplatit vyúčtování, které je předmětem tohoto řízení, a protože toto vyúčtování neuhradila ani po výzvě k jeho úhradě, činí smluvní pokuta 500 Kč.

8. Po právní stránce okresní soud věc posoudil správně dle ustanovení § 2079 a násl. o. z. o kupní smlouvě a dle energetického zákona. Závazkový vztah založený smlouvou o dodávce energií (elektřiny a plynu), která je svou podstatou smlouvou kupní ve smyslu § 2079 a násl. o. z. je regulován nejen obsahem vlastní smlouvy a obecnými předpisy (tj. zejména občanským zákoníkem), ale i předpisy speciálními, zejména energetickým zákonem, kde je upravena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50). Energetický zákon pak v § 98a odst. 2 písm. j) zmocnil Energetický regulační úřad k vydání předpisu upravujícího rozsah a náležitosti vyúčtování mj. i dodávek elektřiny a plynu. Tím je vyhláška uvedeného úřadu č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích, jež stanoví náležitosti, které vyúčtování dodávek elektřiny a plynu musí obsahovat.

9. Správně vyšel okresní soud z toho, že doručení vyúčtování je předpokladem splatnosti nároku dodavatele energií na cenu vůči zákazníkovi, a že splatnost nedoplatku nemůže nastat dříve, než byla žalovanému objektivně dána možnost seznámit se s příslušným vyúčtováním. Ohledně formálních a obsahových požadavků na vyúčtování, má-li být způsobilé přivodit splatnost nedoplatku, pak okresní soud správně uvedl, že tyto byly v době, za kterou v daném případě byla vyúčtována dodávka elektřiny, upraveny právě vyhláškou č. 207/2021 Sb. Pouze vyúčtování splňující náležitosti stanovené touto vyhláškou lze pak považovat za způsobilé vyvolat zamýšlený právní následek, tj. založit povinnost žalovaného k zaplacení nedoplatku.

10. Jestliže tedy vyúčtování dodávky energií musí obsahovat speciálním zákonem, resp. podzákonným předpisem (vyhláška č. 207/2021 Sb.), předepsané náležitosti, pak je třeba dovodit, že teprve provedení řádného vyúčtování je podmínkou splatnosti ceny za dodanou elektřinu. Vyúčtování je přitom řádně provedeno teprve tehdy, jestliže jeho vyhotovení obsahuje všechny zákonné náležitosti, je v něm uvedena výsledná cena dodávky energií ve správné výši a odběratel je s ním seznámen. Vyúčtování postrádající některou ze zákonných náležitostí, stejně tak i vyúčtování, s nímž se odběratel neměl možnost seznámit, pak nemůže být způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku z něj vyplývajícího (k tomu srovnej obdobně ohledně vyúčtování služeb např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2471/2017 ze dne 24. 6. 2019).

11. Okresní soud správně uzavřel, že ze samotné faktury její doručení žalované nevyplývá. S ohledem na vyhláškou č. 207/2021 Sb. stanovené náležitosti vyúčtování nestačí k zesplatnění nedoplatku z vyúčtování dodávky energií prostá výzva k zaplacení dluhu obsahující jen jeho výši. Proto ani předžalobní výzva ani žaloba, které neobsahují zákonné náležitosti řádného vyúčtování, splatnost nedoplatku nemohly přivodit. Z toho důvodu se okresní soud důvodně zabýval prioritně doručením faktury s vyúčtováním, toto však prokázáno nebylo.

12. Nemohla být přitom žalobkyně, jak správně poukazuje okresní soud, poučena o tom, že tuto rozhodnou skutečnost, tj. doručení vyúčtování do sféry dispozice žalované, řádně netvrdí a neprokazuje.

13. Žalobkyně se mýlí v tom, že okresní soud byl povinen poskytnout jí poučení jinak než právě při jednání. Žalobkyně ve skutečnosti přehlíží, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou v civilním sporném řízení primárně povinnostmi účastníka, nikoliv soudu (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.), přičemž poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. tuto odpovědnost účastníků nenahrazuje, nýbrž toliko procesně koriguje situace, kdy se v řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení. Již ze samotného znění § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. plyne, že tuto poučovací povinnost soud plní při jednání, popř. při přípravném jednání konaném dle § 114c o. s. ř., zatímco při jiném úkonu soud toto poučení neposkytuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3288/2022). Nelze tedy dovodit obecnou povinnost soudu vyzývat účastníka ještě před nařízeným jednáním písemně jen proto, že se soudu již z obsahu spisu jeví dosavadní skutková tvrzení či důkazní návrhy jako nedostatečné (jinak je tomu pouze v případě neprojednatelnosti žaloby, u které se předpokládá postup podle § 43 o. s. ř.). Neobstojí ani argument žalobkyně, že okresní soud věděl předem o její neúčasti při jednání a měl proto poučení podle § 118a o. s. ř. poskytnout mimo jednání. Byla-li žalobkyně k jednání řádně předvolána a byly-li splněny podmínky pro projednání věci v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nemohla její neúčast založit soudu povinnost nahradit zákonem předvídané poučení při jednání zvláštní písemnou výzvou před jednáním. Zvolila-li žalobkyně procesní postup, při němž se jednání neúčastnila, nesla současně procesní riziko, že soud věc projedná a rozhodne na podkladě dosavadních tvrzení a navržených důkazů.

14. Mýlí se také žalobkyně v tom, že vyúčtování se dostalo do dispozice žalované tím, že žalovaná se s ním mohla seznámit formou nahlédnutí do spisu, když k žalobě bylo jako důkaz připojeno dané vyúčtování. Možnost nahlédnout do spisu je pouze procesním oprávněním účastníka, nikoli jeho povinností; nelze proto vycházet z fikce, že se vyúčtování dostalo do dispozice žalované.

15. Pokud žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, přehlíží, že okresní soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, totiž že vyúčtování bylo žalované doručeno, případně že se dostalo do její dispoziční sféry. Z odůvodnění je tak jednoznačně zřejmé, jaká rozhodná skutečnost nebyla tvrzena a prokázána i proč tato okolnost vedla k zamítnutí žaloby.

16. Toliko pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalobkyně nové k odvolání předložila důkazy v podobě předžalobní upomínky ze dne 14. 5. 2025 a dodejky k této upomínce, jedná se však a důkazy v odvolacím řízení nepřípustné. Odvolací řízení je ovládáno principem neúplné apelace, jehož podstatou je, s výjimkami uvedenými v §205a o. s. ř., že všechny rozhodné skutečnosti musí účastníci uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než soud prvního stupně ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť se vychází z toho, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být provedeny všechny důkazy, jež jsou potřebné k prokázání všech právně významných skutkových tvrzení. Protože uvedené listiny nepředstavují žádnou z výjimek uvedených v § 205a o. s. ř., je jejich provedení v odvolacím řízení nepřípustné.

17. Je tedy správný závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neprokázala, že by se vyúčtování, jehož zaplacení se žalobou domáhá, stalo splatným, a že žalobě v rozsahu požadavku na zaplacení nedoplatku z vyúčtování z tohoto důvodu nelze vyhovět. A protože žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení s úhradou daného vyúčtování, jehož splatnost však nebyla prokázána, je nedůvodný rovněž požadavek na tuto smluvní pokutu. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku II o nákladech řízení, opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která by měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady nevynaložila, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání rovněž nelze podat pouze v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).