KSUL 84 Co 138/2026-118

rozsudek ⟪LB:lb_001⟫ jménem republiky ⟪LB:lb_002⟫ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 83 384,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 6. března 2026, č. j. 1 C 420/2025-81,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 869,27 Kč od datum do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 869,27 Kč od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Lounech napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 869,27 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 27 515,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 649,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 007,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 83 384,83 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 80 376,83 Kč od datum do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 027,49 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru – konsolidace půjček, na jejímž základě poskytla žalované částku 90 000 Kč. Žalovaná na splátkách uhradila celkem 34 130,73 Kč. Vzhledem k porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované dospěl okresní soud k závěru, úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neplatná, a že žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky, náleží toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 55 869,27 Kč. Ohledně požadovaného úroku z prodlení okresní soud uzavřel, že podle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem a že žalovaná se proto nemohla dostat do prodlení již na základě pouhé výzvy k plnění; prodlení by mohlo nastat teprve marným uplynutím nově určené lhůty k plnění.

3. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním směřujícím pouze proti výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 869,27 Kč od datum do zaplacení, a proti závislému výroku III. Namítala, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu, ale daleko dříve. Žalovaná byla k vrácení dlužné jistiny vyzvána již oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které jí bylo odesláno dne datum, a po marném uplynutí desetidenní lhůty se dne datum dostala do prodlení. Dále namítala, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by nebylo v jejích možnostech dlužnou jistinu ve stanovené lhůtě vrátit. Žalovaná, která má stran svých možností břemeno tvrzení, v tomto směru nic netvrdila. K tomu žalobkyně dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 14/17 a nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Dále odkázala na její argumentaci konvenující závěry Krajského soudu v adresa, pobočka adresa, vyslovené v rozhodnutí ze dne datum, č. j. spisová značka, jakož i na rozhodnutí dalších odvolacích soudů. Domáhala se změny napadeného rozsudku tak, aby jí byl přiznán požadovaný úrok z prodlení a odpovídající náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je přípustné a bylo podáno včas, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a v závislém výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení.

9. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaný pod č. spisová značka ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Krajského soudu v adresa, pobočka adresa, jakož i v dalších rozhodnutích odvolacích soudů, jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo namístě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud neřešil otázku speciální úpravy splatnosti dluhu podle § 87 odst. 1 věty třetí, nýbrž otázku rozložení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k otázce, jaké jsou možnosti spotřebitele dluh splnit. Nicméně z uvedeného rozhodnutí nelze dovodit, že neplatí, že žalovaný se nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení splatnosti povinnosti k vrácení jistiny, nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají (§ právnická osoba. ř.), žalovaná však zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá proto než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalované uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití § 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

10. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek okresního soudu byl žalované doručen dne datum, výrok I. nabyl právní moci dne datum a žalovaná byla povinna uloženou povinnost splnit do datum. Dnem následujícím, tj. dne datum, se proto žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky 55 869,27 Kč a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně.

11. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Jelikož byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř.).

13. Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). V daném případě byl předmětem řízení před soudem prvního stupně kromě vyčíslených částek 83 384,83 Kč, 4 649,81 Kč a 5 007,22 Kč, úrok v sazbě 12,75 % z částky 83 384,83 Kč od datum, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 13 864,97 Kč a úrok v sazbě 12,75 % z částky 80 376,83 Kč od datum, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 20 833,01 Kč, celkem tedy bylo předmětem řízení před soudem prvního stupně 127 739,84 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení částky 55 869,27 Kč s 11,5% úrokem z prodlení od datum, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 2 481,97 Kč. Celkem úspěch žalobkyně činí 58 351,24 Kč a tvoří tak 45,6 % předmětu řízení. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a nemá proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

14. Předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení úroku z prodlení z částky 55 869,27 Kč v sazbě 12,75 % od datum, přičemž žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení z dané částky v sazbě 11,5 % od datum. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu byla tedy žalobkyně i v odvolacím řízení převážně neúspěšná a nemá proto vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.