KSUL 95 Co 119/2026-41

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba, IČO: IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou jméno FO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: jméno FO, narozený dne datum bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 10 985 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2026, č. j. 36 C 143/2025-22,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Ústí nad Labem (dále také „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 585 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 900 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 085 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 110 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalobkyně. Náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva přiznanou žalobkyni okresní soud určil v celkové výši 2 100 Kč s tím, že tuto tvoří náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 210 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) a nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za předžalobní výzvu ze dne 19. 6. 2025, kterou zaslala žalovanému sama žalobkyně. Náklady spojené s výzvou k plnění učiněnou advokátkou žalobkyně okresní soud shledal neúčelnými, neboť žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení a upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky přímo žalobkyní. Okresní soud současně vycházel z toho, že žalobkyni byla přiznána jako příslušenství pohledávky částka 600 Kč (2x 300 Kč) za mimosoudní uplatnění nároku (dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů), kdy tato náhrada v sobě zahrnuje i náklady na výzvu k plnění s upozorněním na hrozící soudní vymáhání dluhu.

3. Proti nákladové části výroku rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 250 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Pochybení okresního soudu spatřovala v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení tento nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. Okresnímu soudu vytýkala, že žalobkyni nebyla pro neúčelnost přiznána odměna za předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně poukázala na znění § 11 odst.1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů a závěry komentářové literatury, podle nichž ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníků nemusí být neúčelným úkonem, je-li z praxe známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. (viz BÍLÝ, Martin. § 142a [[Předžalobní výzva]]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.). Uváděla poznatek ze své praxe, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt než výzva zaslaná věřitelem, neboť teprve při obdržení upomínky advokáta si dlužníci uvědomí závažnost situace a řeší svůj dluh. Závěr okresního soudu o nadbytečnosti předžalobní výzvy zasílané právní zástupkyní dle žalobkyně odporuje § 142a o. s. ř., které bylo do o. s. ř. vtěleno k tomu, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni. Žalobkyně rovněž namítala, že při dovedení argumentace o neúčelnosti předžalobní výzvy opakované advokátem ad absurdum, by byly všechny úkony učiněné v řízení advokátem nadbytečné, když by si žalobkyně mohla sama podat i žalobu nebo se účastnit soudního jednání. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč (náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (3 x 400 Kč za převzetí věci, za výzvu k plnění a podání žaloby), 3 x paušální náhradu nákladů po 100 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 315 Kč) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek pouze v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tedy v napadeném nákladovém výroku, aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přičemž dospěl k následujícím závěrům. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyla část výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, který již nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

8. V daném případě byla v řízení plně úspěšnou žalobkyně, které proto, jak správně dovodil soud prvního stupně, podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Pokud žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, náležela jí dle § 137 o. s. ř. i náhrada nákladů právního zastoupení, které představuje odměna advokáta, jeho hotové výdaje, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem.

9. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal [§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „a. t.“]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je odvozena od výše peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva (§ 7, § 8 odst. 1 a § 14b a. t.). Advokátní tarif ve svém ustanovení § 7 stanoví výši odměny za jeden právní úkon. Nerozlišuje přitom, kterému z účastníků advokát právní službu poskytuje, ani o jaký typ řízení se jedná. Ve vztahu k němu je § 14b a. t. ustanovením speciálním a jeho aplikace má ve stanovených případech přednost. Tímto jsou stanoveny zvláštní pravidla pro určení výše odměny pro řízení zahájená ode dne 1. 7. 2014, kdy je snížena odměna i paušální náhrada hotových výdajů za úkony právní služby provedené do podání návrhu na zahájení řízení včetně, jsou-li advokátem zastupujícím žalobce, jemuž je přiznána náhrada nákladů řízení, učiněny v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Na projednávanou věc je tedy třeba aplikovat ustanovení § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žalobkyni náleží odměna advokáta ve výši 2 x 400 Kč za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. Jako náhrada hotových výdajů žalobkyni dále náleží režijní paušál po 100 Kč ke každému z úkonů právní služby, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a. t., náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 210 Kč z uvedených částek, paušální náhrada nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění z 24. 7. 2025 a zaplacený soudní poplatek 800 Kč; celkem účelně vynaložené náklady žalobkyně 2 110 Kč.

11. K požadavku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2025, odvolací soud konstatuje, že stejně jako okresní soud, nepovažuje náklady spojené s předžalobní výzvou zástupkyně žalobně za účelně vynaložené v souvislosti s uplatněním práva žalobkyně. Je totiž zřejmé, že žalobkyně před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), žalovaného (28. 5. 2025, 19. 6. 2025) opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu, a to rovněž prostřednictvím společnosti právnická osoba (24. 7. 2025). Proto další výzva, učiněná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak nebyl zjevně důvodný předpoklad, že další výzva může žalovaného přimět k dobrovolnému plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou, když všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama, neboť neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou není důsledkem toho, že takovou výzvu mohla učinit sama žalobkyně, ale toho, že takovou výzvu reálně učinila.

12. Rozhodným pro tento závěr je účel předžalobní výzvy, kterým je, jak uvedl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 19. 11. 2013, č. j. 5 Cmo 368/2013-22, „zajištění určité míry ochrany dlužníků před podáváním „šikanózních“ žalobních návrhů za situace, kdy žalovaný ani neví, že je nějaký dluh za ním evidován, a účelem podání žalobního návrhu je pouze navýšení pohledávky o část nákladů řízení za poskytnuté právní služby.“ (in JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 3. 2019, 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019). Účelu předžalobní výzvy tak v předmětné věci bylo dosaženo již výzvou žalobkyně (informovat žalovaného o existenci dluhu a dát mu možnost jej zaplatit před zahájením řízení). Další výzva advokátky žalobkyně je z tohoto hlediska nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení) a toliko neúčelně zvyšuje náklady řízení.

13. K žalobkyní citovaným závěrům vyplývajícím z literatury (viz SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.) je třeba uvést, že odvolací soud zásadně souhlasí se závěrem, že za určitých okolností nemusí být opakovaná výzva advokáta neúčelným úkonem. To však platí zejména pro situace, kdy je na straně výzvy účastníka zjištěna nějaká vada, např. v obsahu nebo v odeslání. Náklady vynaložené žalobkyní na upomínání žalovaného jsou zahrnuty v žalobkyni ve věci samé přiznané částce v podobě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., resp. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. vyhlášky č. 69/2024 Sb.).

14. Obdobně rozhodl odvolací soud např. v usnesení sp. zn. 95 Co 21/2021, sp. zn. 14 Co 151/2025 a sp. zn. 95 Co 245/2025.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady v této části řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].