MSBR 49 C 9/2026-49

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem v Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou se sídlem v Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem v Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ o 49.028,09 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 49.028,09 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28.363,59 Kč za dobu od 18. února 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 49.028,09 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 2. 3. 2024 se žalovaným uzavřel spotřebitelskou smlouvu o revolvingovém úvěru, podle níž žalovaný v období 2. 3. 2024 – 18. 10. 2024 čerpal postupně částku v celkové výši 71.068 Kč (žalobce podrobně rozvedl jednotlivé čerpané částky a dny, kdy k čerpání došlo). V rozporu s ujednáním ve smlouvě však žalovaný nesplácel, jak se zavázal. Žalobce proto vypověděl smlouvu (mailem ze dne 17. 2. 2025), žalovaný se dostal do prodlení s „úhradou celého úvěru“ ke dni 18. 2. 2025. Před uzavřeném smlouvy žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného v částce 73.800 Kč měsíčně, což podle žalobce umožňovalo bezproblémové splácení úvěru, dále žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost žalovaného (CNCB – Czech Non-Banking právnická osoba, která provozuje NRKI a BRKI, dále provedl lustraci insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Učinil přitom závěr, že žalovaný „byl a je schopen své závazky splácet“. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.

2. Žalovaný uvedl, že si od žalobce půjčil 71.068 Kč a postupně mu vrátil částku 87.578,32 Kč. K tomu předložil doklady o zaplacení (výpisy z účtu). Vzhledem k tomu, že již vrátil částku vyšší než čerpanou, „další částku, požadovanou (žalobcem) považuje s ohledem na výši úroku a sankcí za hrubě nepřiměřenou“.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 24. 3. 2026. K tomuto jednání byli oba účastníci řádně a včas předvoláni, žádný z nich se k jednání nedostavil, oba svou neúčast omluvili. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Z okolnosti, že tuto kopii má k dispozici žalobce, je zřejmé toliko to, že ji žalovaný žalobci poskytl.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z těchto předpokladů: Žalovaný bydlí sám v Anonymizováno, v jeho domácnosti není žádná další osoba s příjmem, má půjčky, které splácí částkou ve výši 15.600 Kč měsíčně, náklady na bydlení v částce 8.200 Kč měsíčně, „další nezbytné výdaje“ v částce 5.000 Kč a „ostatní zbytné výdaje“ v částce 3.000 Kč měsíčně („zbytné“ ani „nezbytné“ výdaje nejsou nijak rozvedeny), ověřené příjmy v částce 73.800 Kč měsíčně. Minimální výdaje vypočítané žalobcem jsou uvedeny v částce 19.585 Kč a vypočtený disponibilní příjem je v částce 44.300 Kč. Žádost byla posouzena jako „úspěšná“.

7. Z listiny „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že podle ní mělo být autorizováno ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného (č. ú. č. účtu) dne 2. 3. 2024. Tato listina není nikým autorizována, není zřejmé, kdo ji vyhotovil.

8. Z listiny „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že se jedná o formulář, na němž je uveden podpis zástupce žalobce, není zde však připojen podpis žalovaného. Žalovaný neuvedl v žádném podání soudu, že by smlouvu v tomto znění se žalobcem uzavřel. Z této listiny ani samostatně, ani v souvislosti s jinými, které jsou součástí spisu, pak nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že účastníci uzavřeli smlouvu právě v tomto znění.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 2. 3. 2024 byla na účet č. ú. č. účtu odeslána částka 7.700 Kč, dne 5. 3. 2024 byla na tentýž účet odeslána částka 4.000 Kč, dne 14. 3. 2024 byla odeslána částka 9.700 Kč, dne 20. 3. 2024 byla odeslána částka 3.000 Kč, dne 31. 3. 2024 byla odeslána částka 18.550 Kč, dne 12. 5. 2024 byla odeslána částka 92 Kč, dne 4. 10. 2024 byla odeslána částka 26.600 Kč, dne 6. 10. 2024 byla odeslána částka 1.399 Kč a dne 18. 10. 2024 byla odeslána částka 27 Kč.

10. Z přípisu právnická osoba., ze dne 30. 1. 2026 vzal soud za prokázané, že účet č. ú. č. účtu je účtem žalovaného. Shora uvedenými listinami ve spojení s výpisem z účtu žalovaného soud vzal za prokázané, že v období 2. 3. 2024 – 18. 10. 2024 žalobce žalovanému poskytl částku v celkové výši 71.068 Kč.

11. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jeho příjmů za období 27. 9. 2022 - 23. 9. 2023, kdy zjistil čistý měsíční příjem v částce 73.800 Kč. Z tohoto přehledu není zřejmé, jaký je původ čerpaných prostředků. Není například zřejmé, zda jde ve všech případech o příjem ze závislé činnosti, případně z podnikání, či zda se jedná například o prostředky čerpané na úvěru, půjčce apod., případně prostředky, které si žalovaný posílal mezi svými účty. Pouhý přehled kladných transakcí na bankovním účtu žalovaného nelze považovat za přehled příjmů, které by bylo možné použít ke splácení nového úvěru.

12. Z korespondence ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že ji vyhotovil žalobce a že jejím obsahem je výzva k zaplacení adresovaná žalovanému. Z ničeho ovšem neplyne, že by tato listina byla žalovanému odeslána a doručena.

13. Z výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že jí zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 49.633,61 Kč a dále na náhradě nákladů řízení částky ve výši 9.099 Kč. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky soud vzal za prokázané, že tato listina byla žalovanému odeslána na adresu adresa dne 10. 10. 2025. Z jakého důvodu byla listina odeslána na tuto adresu, když v listině, kterou žalobce považuje za smlouvu o revolvingovém úvěru, je uvedena adresa jiná (adresa), žalobce nijak nevysvětlil. Svou absencí u jednání dne 24. 3. 2026 pak soudu zabránil, aby jej v tomto směru poučil a vyzval k doplnění skutkových tvrzení.

14. Z přehledu plateb, který žalovaný předložil soudu, soud zjistil, že žalovaný žalobci zaplatil tyto částky: dne 17. 3. 2024 částku 9.700 Kč, dne 16. 4. 2024 částku 6.738 Kč, dne 21. 6. 2024 částku 5.000 Kč, dne 15. 5. 2024 částku 2.718,90 Kč, dne 15. 7. 2024 částku 34.889,27 Kč, dne 15. 7. 2024 částku 9.116,43 Kč, dne 11. 10. 2024 částku 959,37 Kč, dne 12. 3. 2025 částku 5.000 Kč, dne 23.12. 2024 částku 2.456,35 Kč. Všechny tyto platby jsou identifikované jako platby pro žalobce, u všech je uveden tentýž variabilní symbol (24910591). Z těchto listin soud vzal za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 76.578,32 Kč.

15. Z listiny předložené žalobcem, označené jako „výpis z běžného účtu Anonymizováno“, soud zjistil, že jde o výpis z účtu žalovaného za období 4. 10. 2023 – 6. 10. 2024. Z tohoto výpisu není zřejmé, jaký byl počáteční a konečný stav prostředků na účtu. Je z něj však zřejmé, že žalovaný čerpal vyjma prostředků od žalobce řadu dalších prostředků od jiných nebankovních institucí (srov. například zápůjčka právnická osoba., v částce 8.000 Kč dne 1. 10. 2024, dodatečná půjčka od právnická osoba v částce právnická osoba Kč dne 30. 9. 2024, půjčka od právnická osoba. dne 24. 9. 2024, dodatečná půjčka od právnická osoba v částce 3.000 Kč dne 23. 9. 2024, spotřebitelský úvěr Anonymizováno v částce 3.000 Kč dne 22. 9. 2024, zápůjčka právnická osoba v částce 20.000 Kč dne 20. 9. 2024, půjčka právnická osoba v částce 17.300 Kč dne 19. 9. 2024, půjčka právnická osoba v částce 814,08 Kč dne 19. 9. 2024Anonymizovánoaj.). Z tohoto výpisu je evidentní, že žalovaný nezvládal splácet řádně splátky (srov. poplatek za „odklad splátky“ u Anonymizováno dne 11. 9. 2024 v částce 4.205,03 Kč, „odložení splátky“ Anonymizováno dne 11. 9. 2024 v částce 199 Kč). Je též evidentní, že řada příchozích plateb je z jiného účtu žalovaného. Z toho vyplývá, že skutečně příchozí platby na účtu žalovaného nelze považovat za příjem žalovaného, který by bylo lze použít pro splácení půjčky. Pokud jde o dobu před poskytnutím první čerpané částky (2. 3. 2024), na účtuje patrné, že žalovaný měl příjem ze starobního důchodu (srov. dne 6. 10. 2023 příchozí platba v částce 28.144 Kč) a že již tehdy čerpal prostředky z dalších půjček či úvěrů (srov. dne 19. 10. 2023 částka 15.000 Kč „Anonymizováno Anonymizováno“, naopak dne 21. 10. 2023 je zachycena splátka půjčky u Anonymizováno v částce 1.000 Kč, dne 22. 10. 2023 čerpaná částka právnická osoba Kč od právnická osoba, dne 22. 10. 2023 splátka půjčky 900 Kč Anonymizováno, dne 24. 10. 2023 čerpání půjčky 1.703,03 Kč od právnická osoba, téhož dne 10.000 Kč od právnická osoba, aj.). Z účtu je evidentní, že žalovaný velmi často čerpal prostředky z půjček či úvěrů. Již z toho je evidentní, že jeho reálný příjem nepostačoval k pokrytí jeho reálných nákladů.

16. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 12. 2023 – 31. 5. 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu byl -99.375,96 Kč, konečný zůstatek byl -101.627,73 Kč. Měsíční obraty na účtu jsou v částkách statisíců Kč. Příchozí položky jsou přitom v naprosté většině tvořeny platbami z čerpaných půjček, úvěrů, či jde o prostředky, které si žalovaný přeposlal z jiného účtu. V naprosto převažující části se nejedná o příjem ze závislé činnosti, z podnikání, ze starobního důchodu (tento činí pouze zlomek celkových příchozích položek).

17. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z informací pro spotřebitele, z všeobecných obchodních podmínek, z obecných principů posuzování a filosofie společnosti a z předpisu denních splátek soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

18. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

19. V období 2. 3. 2024 – 18. 10. 2024 žalobce poskytl postupně žalovanému prostředky v celkové částce 71.068 Kč. Učinil tak přesto, že mu z výpisu z účtu žalovaného, který měl k dispozici, nebo k němuž měl přístup, bylo zřejmé, že žalovaný již v minulosti čerpal opakovaně a s vysokou četností řadu půjček a úvěrů. mohl a měl si tedy žalobce učinit závěr o tom, že reálné příjmy žalovaného nepostačují k pokrytí jeho reálných výdajů, a tím spíše žalovaný nemá další volné prostředky, z nichž by byl schopen splácet další úvěr. Přesto mu další prostředky opakovaně poskytoval. Žalovaný žalobci vrátil částku v celkové výši 76.578,32 Kč. Před podáním žaloby žalobce žalovanému odeslal výzvu k zaplacení na adresu adresa, což je adresa ohlašovny. Lze rozumně předpokládat, že tato okolnost je žalobci i jeho zástupci známa. Soud nevzal za prokázané, že by spolu účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu tvrzeném žalobcem (srov. shora). Tento závěr nicméně je irelevantní pro posouzení ve věci, neboť i kdyby taková smlouva ve znění tvrzeném žalobcem uzavřena byla, hodnotí ji soud jako neplatnou (srov. níže).

20. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu ze dne 2. 3. 2024 – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry. Z výpisu z účtu žalovaného, který měl k dispozici, měl zcela jednoznačně informaci o tom, že příjem žalovaného nepostačuje k pokrytí jeho výdajů, že žalovaný nemá pravidelný příjem ze závislé činnosti, z podnikání, ze starobního důchodu apod., který by mu umožňoval splácení dalšího úvěru. Žalobce analýzou výpisu z účtu žalovaného musel vědět, že žalovaný právě proto čerpá opakovaně prostředky z půjček či úvěrů. I četnost tohoto čerpání umožňuje učinit si závěr o návycích a finančním chování žalovaného a o pravděpodobnosti, že bude schopen splácet další splátky z nové smlouvy.

21. Tímto postupem žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, byla-li uzavřena, v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů se mohl a měl zabývat otázkou reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). Měl též zvážit, že i přes celou řadu opakovaně čerpaných půjček a úvěrů je na běžném účtu žalovaného výrazný záporný zůstatek. Zcela irelevantní je pak tvrzené (nadto nedoložené) zjištění žalobce o tom, že žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku či v registru exekucí. Již samotný výpis z účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici, svědčí o naprosté neúvěruschopnosti žalovaného.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2024 – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.

23. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 71.068 Kč, je povinen ji žalobci vrátit (srov. ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný již vrátil více, než kolik čerpal (čerpal 71.068 Kč, vrátil 76.578,32 Kč), není důvod uložit mu další plnění podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil ani ze spisu neplyne žádný jiný důvod, pro který by žalobě, byť částečně, bylo lze vyhovět, soud ji jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 ods.t 1 o. s. ř. Žalobce, který byl ve věci zcela neúspěšný, je povinen žalovanému nahradit náklady, které mu v řízení vznikly, a to náklad na jeden úkon nezastoupeného účastníka (vyjádření ve věci samé) podle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. O třídenní pariční lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.