MSBR 54 C 42/2024-150

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců:a) Jméno žalobce Anonymizováno., narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem: Jméno advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_007⟫ b) Jméno advokáta B, narozená dne Datum narození advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátem: Jméno advokáta C ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_011⟫ c) Jméno advokáta D, narozená dne Datum narození advokáta D ⟪LB:lb_012⟫ bytem Adresa advokáta D ⟪LB:lb_013⟫ zastoupená advokátem: Jméno advokáta E ⟪LB:lb_014⟫ sídlem Adresa advokáta E ⟪LB:lb_015⟫ proti ⟪LB:lb_016⟫ žalovanému:Česká republika – Jméno žalovaného, IČO: IČO žalovaného ⟪LB:lb_017⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_018⟫ zastoupený advokátem: Jméno advokáta F Ph.D. ⟪LB:lb_019⟫ sídlem Adresa advokáta F ⟪LB:lb_020⟫ o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

ČR – Jméno žalovaného se sídlem adresa a, PSČ adresa který zastupuje vedoucí

IČ: IČO žalovaného

DIČ: DIČ zapsán v obchodním rejstříku Anonymizováno Anonymizováno jako převádějící

Jméno advokáta B nar. Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B

Jméno advokáta D nar. Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D

Jméno žalobce

Anonymizovaný odstavec bytem Adresa žalobce jako oprávněné osoby (dále nabyvatelé) uzavírají podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemku číslo

Čl. I.

ČR – Jméno žalovaného jako převádějící spravuje pozemky par. AnonymizovánoAnonymizováno1 ve vlastnictví státu ležící v katastrálním území adresa, obec adresa.

ČR – Jméno žalovaného převádí touto smlouvou pozemek par. č. Anonymizováno/1 – zahrada o výměře 714 m2 ležící v kat. území adresa, obec adresa, včetně trvalých porostů, ostatních součástí a příslušenství.

ČR – Jméno žalovaného převádí touto smlouvou pozemek par. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 398 m2 ležící v kat. území adresa, obec adresa, včetně trvalých porostů, ostatních součástí a příslušenství.

Pozemky včetně porostů byly pro účely převodu podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, oceněny podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. celkovou částkou 202.161,60 Kč.

Čl. II.

Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě vznikl na základě: ⟪LB:lb_001⟫ - rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu adresa, čj. Anonymizováno, ze dne 23. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2006 ⟪LB:lb_002⟫ - rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu adresa, čj. Anonymizováno, ze dne 4. 9. 2007, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2007 a to nevydáním pozemků nebo jejich částí v kat. území adresa, obec adresa.

Nevydané pozemky byly oceněny podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě celkovou částkou 2.312.157,40 Kč (slovy dvamilionytřistadvanácttisícjednostopadesátsedm korun českých, čtyřicet haléřů).

Zůstatek nároků za nevydané pozemky ke dni sepsání smlouvy činí 446.986,62 Kč. Z toho bude touto smlouvou vypořádáno 202.161,60 Kč.

Čl. III.

Převádějící převádí nabyvatelům pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, do jejich podílového spoluvlastnictví, přičemž Anonymizováno jméno FO převádí jeho id. ½, Ing. arch. Anonymizováno jméno FO jeho id. ¼ a Jméno žalobce, jeho id. ¼. Nabyvatelé je do svého spoluvlastnictví přijímají a vlastnická práva v rozsahu odpovídajícím převáděným spoluvlastnickým podílům k němu nastupují.

Nabyvatelé prohlašují, že jejich nároky, které mají být touto smlouvou vypořádány, dosud vypořádány nebyly a že je nepostoupili ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením, činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

Čl. IV.

Obě smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelé dále prohlašují, že je jim stav převáděných pozemků znám a tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají. Nabyvatelé berou na vědomí skutečnost, že převádějící nezajišťuje zpřístupnění a vytyčování hranic pozemků.

Čl. V.

Smlouva je uzavřena dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku, včetně součástí a příslušenství, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.

Čl. VI.

Návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí podá u příslušného katastrálního úřadu nabyvatel. Správní poplatky se dle ust. § 21 a odst. 1 zákona o půdě nevyměřují.

Čl. VII.

Smluvní strany prohlašují, že tato smlouva je shodným a svobodným projevem jejich vůle a na důkaz toho připojují své podpisy.

V Praze dne...................... V Praze dne.......................... za Jméno žalovaného Nabyvatelé:

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 189.064,92 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobci se svým žalobním návrhem domáhali, aby soud určil povinnost žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu pozemků podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., a to pozemků parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/1, které jsou nyní ve vlastnictví státu a leží v k. ú. adresa, obec adresa. Žalobci uvedli, že vůči Anonymizováno uplatnili nárok na vydání původně odňatých pozemků v kat. území adresa, obci adresa (celkem hodnota parcel o celkové výměře 29.538 m² - podrobně žaloba na č. l. 1 verte), ale jejich nároku nebylo vyhověno pro zastavění těchto pozemků a jejich nevydatelnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci proto mají zato, že jim vzniklo právo na bezúplatný převod jiných pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., za pozemky nevydané. Pozemky byly dle žalobců oceněny na celkovou částku 2.312.157,40 Kč. Žalobci byli v minulosti ze strany žalovaného částečně uspokojeni a nevypořádán zůstává restituční nárok ve výši 1.886.349,14 Kč. Předchůdce žalobce v minulosti upřednostňoval prodej státní půdy před jejím vydání oprávněným osobám, kdy tento postup shledal ÚS za nesprávný (III. ÚS 495/02), neboť restituent má v takovém případě právo domáhat se soudní cestou vydání konkrétního jím vybraného pozemku. Žalovaný i jeho předchůdce zůstali v procesu uspokojování žalobcových nároků dlouhodobě nečinní. Žalovaný nedokázal v jím organizovaném systému tzv. veřejných nabídek pozemků strukturovat tyto nabídky tak, aby obsahovala i pozemky kvalitativně a kvantitativně odpovídající hodnotě žalobci držených nároků, když žalobci se účastnili veřejných soutěží, ale nebyli uspokojeni. Částečného uspokojení svých nároků se žalobci domohli rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 38 C 198/2010. Žalobci nebyli i tak ve většině svých nároků uspokojeni a žalovaný zůstává i nadále ve vztahu k uspokojení oprávněných nároků žalobců pasivní, protože do systému veřejných nabídek bez vážného důvodu nezařadili pozemky vhodné k uspokojení restitučního nároku žalobců, ačkoli stát takovými pozemky objektivně disponuje. Žalobci uvedli, že žalovaný v minulosti nedokázal uspokojit restituční nároky žalobců, a to i přesto, že ho tíží zákonná povinnost uspokojit uplatněný restituční nárok. Žalobci tvrdili, že se aktivně o uspokojení svých restitučních nároků vydáním náhradních pozemků pokoušeli, a to i prostřednictvím systému veřejných nabídek, ale v konkurenci jiných (komerčních) zájemců o převod pozemků nebyli úspěšní. Skutečnost, že žalobci projevili aktivní snahu konstatoval i Městský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 38 C 198/2010, pokud proto žalovaný namítá, že žalobci nijak neprokazují aktivní zapojení do veřejných nabídek, není toto jejich povinností, když už v minulosti byla jejich aktivní snaha konstatována v rámci předběžné otázky v řízení o zcela totožném nároku. Liknavost žalovaného spočívá zejména v tom, že žalovaný ve veřejných nabídkách nenabízí dostatek kvalitativních a kvantitativních pozemků. Po žalobcích tak nelze spravedlivě požadovat, aby se zbytečně účastnili veřejných nabídek, když zjevně nemohou vést k uspokojení jejich restitučního nároku. Pokud žalobce nabízí pozemky ve veřejných nabídkách, pak ve městě Brně jsou dle žalobců nabízeny jednotky nebo nízké desítky pozemků (dle žalobců od r. 1999 do r. 2011 bylo nabídnuto 38 pozemků, konkrétně v Židenicích pak dokonce pouze 1 pozemek). Pokud jde o hodnotu nabízených pozemků, pak drtivá většina nedosahuje hodnoty restitučního nároku žalobců. Liknavost přístupu žalovaného spatřují žalobci také v délce, po kterou žalovaný není schopen uspokojit nárok žalobců (od r. 2006/2007). Podle žalobců není žalovaný ochoten či schopen nároky žalobců uspokojit, je dán nárok žalobců domáhat se určení svého lepšího práva k pozemkům vyplývajícího z potřeby uspokojení jejich restitučního nároku, a to určením povinnosti uzavřít smlouvu o převodu takového pozemku a žalobci se uzavřením smlouvy domáhají vydání pozemku parc. č. 562/1 (zahrada o výměře 714 m²) a parc. č. 563/1 (zahrada o výměře 398 m²), k. ú. adresa, obec adresa.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal ani z části a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že pro řádné uplatnění nároku musí být naplněny následující skutečnosti: musí být dány předpoklady pro to, aby nárok na převod jiného pozemku měl být vypořádán způsobem, jež se vymyká zákonem stanovenému postupu podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., pozemek, který má být převeden, nesmí být z převodu vyloučen podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., pozemek, který má být převeden, musí být vhodný pro převod k uspokojení nároku na převod jiného pozemku, žalobce musí disponovat dostatečným množstvím nároků, které by mohl uplatnit na převod za situace, kdy náhradní pozemky musí být oceněny v souladu se zákonem. Podle žalovaného žalobci nepředložili důkazy, které by prokazovaly, že se žalovaný vůči žalobcům choval liknavě, svévolně nebo diskriminačně. Žalovaný zařazuje do veřejných nabídek pozemků dostatečné množství pozemků v rámci celého území ČR, pozemky mají dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry a žalobci si mohli některý z nabízených pozemků sami vybrat i před podáním žaloby. Žalobci jsou povinni se před podáním žaloby o převod náhradních pozemků zúčastnit veřejných nabídek žalovaného, nepostačuje jen sledování veřejných nabídek náhradních pozemků, aniž by se oprávněná osoba do některé z nich sama přihlásila. Nebylo chybou žalovaného, že se žalobci veřejných nabídek pozemků pro oprávněné osoby zúčastňovali minimálně (pouze v 5 případech). Žalobci neprokázali, že by se žalovaný vůči nim choval liknavě nebo svévolně, a proto má žalovaný za to, že nelze uspokojit nárok žalobců soudní cestou, mimo systém veřejných nabídek. Pro posouzení toho, zda nabídka byla v rámci možností dostatečná, je důležité nejen to, jak nároky žalovaný, resp. právnická osoba ČR mohl převodem uspokojovat, ale i to, jaký byl potenciál převoduschopných pozemků, v Brně je realizována rozsáhlá výstavba a potenciál zemědělských pozemků ve vlastnictví státu, na které by nedopadala přímá restituce, je omezen. Aktuální rozhodovací praxe uvádí, že liknavost žalovanému nelze přičítat jen proto, že v lokalitách, v nichž se nacházely původně odňaté pozemky, se nenachází dostatek pozemků náhradních, ale je třeba zhodnotit množství a kvalitu náhradních pozemků nabízených na území celé ČR. Pokud jde o převoditelnost pozemků, žalovaný neobdržel všechna sdělení o tom, že je nějaký pozemek vyloučený z převodu podle § 6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. Pozemky nadto nejsou vhodné k převodu, protože jsou to nepřístupné a neudržované pozemky ve svažitém terénu. Žalovaný zadal ocenění žalobci požadovaných pozemků – znalkyně Ing. jméno FO ocenila parc. č. Anonymizováno/1 na částku 129.805,20 Kč a parc. č. Anonymizováno/1 na částku 72.356,40 Kč.

3. Projednávaná věc je věcí restituční, když účelem restituce je napravení majetkové křivdy. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 zák. o půdě, kterým svědčí podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Anonymizováno adresa čj. Anonymizováno ze dne 23. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2006 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu adresa, čj. Anonymizováno, ze dne 4. 9. 2007, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2007, nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté jejich právní předchůdkyni v k. ú. adresa, obci adresa, jejichž naturální restituci brání překážka podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona l půdě, neboť byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny. Mezi účastníky byla sporná otázka, zda postoj žalovaného, který dosud neuspokojil nároky žalobců, je možné hodnotit jako liknavý, svévolný a diskriminační, a dále byla sporná otázka, zda náhradní pozemky, které si žalobci zvolili, jsou způsobilé k vydání.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil rozhodné skutečnosti významné pro posouzení uplatněného nároku žalobců vůči žalovanému.

5. Z informace o pozemku k parc. č. Anonymizováno/1, k. ú. adresa, obec adresa (č.l. 7) soud zjistil, že daná parcela je ve vlastnictví České republiky, a příslušnost hospodařit s majetkem státu má Jméno žalovaného. Nemovitost je zapsaná na LV Anonymizováno a její výměra je 398 m2.

6. Z informace o pozemku k parc. č. Anonymizováno/1, k. ú. adresa, obec adresa (č.l. 8) soud zjistil, že daná parcela je ve vlastnictví České republiky, a příslušnost hospodařit s majetkem státu má Jméno žalovaného. Nemovitost je zapsaná na LV Anonymizováno a její výměra je 714 m2.

7. Z přehledu nároků a plnění nároků žalobkyně B) Jméno advokáta B ze dne 10. 11. 2023 (č.l. 10) soud zjistil, že výše přímého nároku činí k 10. 11. 2023 částku 471.587,29 Kč.

8. Z přehledu nároků a plnění nároků žalobkyně C) jméno FO ze dne 10. 11. 2023 (č.l. 11) soud zjistil, že výše přímého nároku činí k 10. 11. 2023 částku 943.174,57 Kč.

9. Z přehledu nároků a plnění nároků žalobce A) Jméno žalobce, ze dne 10. 11. 2023 (č.l. 12) soud zjistil, že výše přímého nároku činí k 10. 11. 2023 částku 471.587,29 Kč.

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

12. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. března 2021, čj. spisová značka, soud zjistil, že pozůstalost po jméno FO, narozené 19. 11. 1926, naposledy bytem adresa, zemřelé dne 4. 12. 2020, tedy mimo jiné nárok zůstavitelky na převod náhradního pozemku dle § 11a zákona o půdě, který vznikl na základě rozhodnutí správního úřadu čj. Anonymizováno ze dne 23. 11. 2006, právní moc 8. 12. 2006, ve výši 756.898,35 Kč, evidovaný u právnická osoba se sídlem adresa, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem adresa a nárok zůstavitelky na převod náhradního pozemku dle § 11a zákona o půdě, který vznikl na základě rozhodnutí správního úřadu čj. Anonymizováno ze dne 4. 9. 2007, právní moc 12. 9. 2007, ve výši 30.726,85 Kč, evidovaný u právnická osoba se sídlem adresa, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem adresa, nabyla pozůstalá dcera – žalobkyně c). Usnesení nabylo právní moci dne 25. 3. 2021.

13. Ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného za účelem ocenění pozemků, který zpracovala Ing. jméno FO, znalkyně pro základní obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací: nemovitosti, obor stavebnictví, odvětví stavby, obytné a průmyslové, pod č. č. účtu soud zjistil, že tato ocenila parc. č. Anonymizováno/1 na částku 129.805,20 Kč a parc. č. Anonymizováno/1 na částku 72.356,40 Kč. Závěry tohoto znaleckého posudku o výši ceny jednotlivých pozemků nebyly mezi stranami sporné.

14. Z přehledu účasti ve veřejných nabídkách pro žalobce A) (č.l. 31) soud zjistil, že tituly před jménem jméno FO podal žádost dne 14. 5. 2008 (adresa – Anonymizováno), 19. 2. 2010 (adresa, adresa).

15. Z přehledu účasti ve veřejných nabídkách pro žalobkyni B) (č.l. 32) soud zjistil, že Ing. Jméno advokáta B podala žádost dne 14. 5. 2008 (adresa – Anonymizováno).

16. Z důkazu CD soud zjistil, že toto obsahuje přehledy možné účasti ve veřejných nabídkách, tedy že se jedná o nabídky pozemků podle zákona o půdě, a lze z nich zjistit, jaké náhradní restituce byly nabízeny.

17. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2012, čj. 38 C 198/2010-70, soud zjistil, že žalovaný byl právnická osoba a žalobkyní b) byla paní jméno FO, a předmětem tohoto řízení bylo rovněž nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Soud žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uzavřít se žalobci smlouvu, kterou na žalobce převedl pozemky včetně trvalých porostů vedených na LV 10002 u právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro Katastrální území adresa, obec adresa, přičemž ve výrokové části tohoto rozhodnutí jsou specifikovány konkrétní pozemky, o které se jednalo.

18. Po právní stránce je věc posuzována podle zákona o půdě, zejména podle § 4 a § 11 uvedeného zákona a aplikována je i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zejména nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 495/02, (a dále judikatura Pl ÚS 6/05, III. ÚS 495/02, 31 Cdo 3767/2009, 28 Cdo 855/2010, 28 Cdo 5403/2007, ÚS 3169/07, 28 Cdo 2420/2010, 28 Cdo 3613/2010, 28 Cdo 4949/2007, 28 Cdo 2374/2022).

19. Podle § 4 odst. 1, 2, 3, 4 zákona o půdě, oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel. V případech uvedených v § 6 odst. 1 písm. j) jsou oprávněnými osobami osoby tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) až e) platí obdobně. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

20. Podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném ke dni podání žaloby, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle ust. § 11 písm. a) odst. 14 zákona o půdě ve znění účinném d době podání žaloby, cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

21. Podle ust. § 14 věty druhé zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek

22. Podle § 28 zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých a v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % z pořizovací hodnoty.

23. Podle ust. § 6 odst. 1–3 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a o změně některých souvisejících zákonů, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět konkrétní pozemky označené pod písmeny a) – g) na jiné osoby. V rámci provedeného dokazování bylo zjištěno, a žalovaným garantováno, že dané pozemky p. č. Anonymizováno/1 v k. ú. adresa, obec adresa a p. č. Anonymizováno/1 v k. ú. adresa, obec adresa, nespadají pod pozemky definované ve výše citovaném zákonném ustanovení, tedy nepodléhají ochraně dle § 6 odst. 1–3 zákona č. 503/2012 Sb.

24. V daném sporu se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného rozhodnutím soudu. Jelikož se jedná o žalobu podle § 80 písm. c) o. s. ř., je třeba se zabývat tím, zda jsou splněny podmínky, aby bylo rozhodnuto o určení obsahu smlouvy, a je-li tedy na straně žalobců naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobců nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Pokud by byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu předmětného pozemku a pokud by byl určen obsah smlouvy, stalo by se rozhodnutí soudu podkladem pro zápis práva do katastru nemovitostí, a pro jistotu právního postavení žalobců je toto významné z důvodu určení, kdo je vlastníkem pozemku, a žalobci tedy mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V řízení bylo prokázáno, že žalobci a) a b) jsou oprávněnými osobami a žalobkyně c) dědičkou oprávněné osoby podle výše uvedených rozhodnutí Pozemkového úřadu, které mají nárok na převod náhradních pozemků za pozemky, které dle zákona o půdě § 11 odst. 1 nelze vydat, a to podle rozhodnutí označených ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobci prokázali (a žalovaný to ani nečiní sporným), že jim na základě rozhodnutí právnická osoba ČR (předchůdce žalovaného) vznikl nárok na vydání náhrady za původně odňaté pozemky v kat. území adresa, obci adresa (celkem hodnota parcel o celkové výměře 29.538 m²); dle správního rozhodnutí se žalobci nemohli stát vlastníky odňatých pozemků, neboť pozemky jsou zastavěny (jsou tedy tzv. nevydatelné) a žalobcům proto náleží náhrada. Postup při uplatnění restitučního nároku uvádí § 11 a § 11 písm. a) zákona č. 292/1991 Sb., avšak úprava je natolik obecná, že při uplatnění nároku soudní cestou je třeba vycházet téměř výhradně z judikatury NS a ÚS, jež je výše označena. V případě náhrady za původně odňaté pozemky jsou žalobci jako restituenti povinni uplatnit svůj nárok cestou tzv. veřejné nabídky, tzn. že v momentě, kdy žalovaný nabídne k bezúplatnému prodeji pozemky, mají možnost se veřejné nabídky účastnit a získat tímto postupem nabízené pozemky, které budou náhradou za dříve odňaté pozemky. Pokud se ovšem žalovaný chová způsobem, který nese prvky liknavosti, svévole nebo diskriminace a restituent není v důsledku takového jednání žalovaného schopen domoci se svého nároku formou veřejné nabídky, může se restituent v takovém případě domáhat vydání pozemku soudní cestou. Judikatura současně dovodila, že v případě uplatnění nároku soudní cestou není restituent vázán seznamem pozemků z veřejné nabídky, ale na žalovaném může požadovat vydání jakéhokoliv pozemku ve vlastnictví ČR (je-li samozřejmě tento pozemek vhodný k převodu, tzn. neváznou-li na něm jiná práva). Pro uplatnění nároku soudní cestou je tedy třeba prokázat (a důkazní břemeno leží na straně žalobců), že restituent (žalobci) projevili aktivní snahu o výměnu pozemků (tedy např. že s Pozemkovým úřadem jednali a že se aktivně a opakovaně účastnili veřejných nabídek), avšak i přes jejich aktivitu nebylo možné jejich restituční nárok uspokojit. V řízení bylo rovněž stěžejní posoudit, zda žalovaný při uspokojení nároků žalobců postupoval liknavě, svévolně nebo diskriminačně, kdy liknavost lze dle judikatury spatřovat v tom, že žalovaný nenabízí pozemky vůbec nebo je nabízí v nedostatečném množství nebo tyto pozemky nedosahují kvalit, které by odpovídaly pozemkům dříve odňatým. Žalovaný k důkazu předložil CD, na kterém jsou uvedeny veřejné nabídky a k nim jednotlivě nabízené pozemky, kdy však nelze mít za to, že tyto pozemky byly vhodné jako náhrada za odňaté pozemky, zda odpovídají svou kvalitou a zda žalobci jako restituenti mají dostatečný výběr pro uplatnění svého nároku. Do r. 2022 judikatura rovněž vyžadovala, aby se pozemek vhodný jako náhrada nacházel v obci nebo blízkém okolí obce odňatého pozemku, ale od r. 2022 však judikatura dovozuje, že vhodný pozemek se může nacházet na celém území ČR. Ačkoliv lze chápat aktuální náhled judikatury, není dle názoru soudu na žalobcích spravedlivé požadovat, de facto je penalizovat tím, že se na území ČR sice objeví vhodný pozemek jako restituční náhrada, ale bude např. natolik vzdálen bydlišti žalobců, že v případě jeho obhospodařování by žalobcům vznikaly neúměrné náklady. Stěžejní částí řízení tedy bylo vyhodnocení toho, jakou snahu žalobci v rámci uplatnění jejich restitučního nároku projevili před podáním žaloby, a naopak také posouzení toho, jakým způsobem žalovaný přistupoval k veřejným nabídkám, jaké druhy pozemků, v jakém množství a v jaké kvalitě nabízel jako náhradu, a zda lze na žalobcích spravedlivě požadovat, aby si z veřejné nabídky žalovaného nutně museli vybrat.

25. Náhradový proces je zásadně realizován cestou veřejných nabídek, bez ingerence soudu. Soudní rozhodnutí v občansko-právním řízení, které by nahradilo uplatnění práv souladně s § 11 písm. a) zák. o půdě, je prostředkem výjimečným, jehož možnost dovodil Ústavní soud (nález ze dne 1. 9. 2010, I. ÚS 125/10). Předpoklady pro úspěšnost žaloby musí být naplněny ve fázi rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků, tj. ve fázi, kdy byl žalovaný (jeho právní předchůdce) v pozici povinné osoby k vydání náhradního pozemku dle § 11 zákona o půdě, ve vztahu ke konkrétní oprávněné osobě. Zároveň musí být vždy předpoklady pro právo domáhat se náhradních pozemků žalobou shledány přímo v konkrétním případě dané oprávněné osoby. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4190/215 ze dne 15. 3. 2016, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2673/2012 ze dne 18. 10. 2012) Pouze v těchto individuálních případech, kdyby bylo shledáno, že žalovaný nebo jeho právní předchůdce ve fázi vydání náhradních pozemků jednali liknavě, účelově a proti smyslu právního předpisu, přímo ve vztahu k oprávněné osobě, lze se pak cestou autoritativního rozhodnutí soudem domoci nahrazení souhlasu žalovaného s dohodou o vydání konkrétních náhradních pozemků.

26. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2653/2018, právnická osoba „neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků takových kvalitativních a kvantitativních parametrů, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání povinné osoby, které by bylo lze označit za liknavé či dokonce svévolné (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, či nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). Spatřoval-li v nynější věci odvolací soud liknavost žalované v její nečinnosti, jakož i v nedostatečnosti (kvalitativní i kvantitativní) veřejné nabídky, pro něž nebyla s to nárok žalobkyně řádně uspokojit, nikterak se jeho úsudek nepříčí shora poukazované ani dovolatelkou citované judikatuře. Přípustnost dovolání pak nemůže založit žalovanou předkládaná, dle jejího mínění doposud neřešená, otázka možné liknavosti, zdlouhavosti a svévolnosti postupu v procesu veřejných nabídek. Ačkoliv jí lze dát za pravdu, že postup při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám je reglementován právním předpisem, konkrétně ustanovením § 11a zákona o půdě, a do něj vtělenými pravidly je Pozemkový úřad při organizování veřejných nabídek vázán, přičemž není na něm, aby si stanovil pravidla vlastní, jež by se odchylovala od zákonné úpravy, v posuzované při podle odvolacím soudem učiněných skutkových zjištění byla veřejná nabídka náhradních pozemků nedostatečná jak co do svých kvantitativních, tak i kvalitativních parametrů (obsahovala nedostatečné množství vhodných pozemků, jimiž by bylo možné uspokojit daný restituční nárok), a nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, neboť tato nemohla zjevně vést k uspokojení jejího restitučního nároku. Z tohoto důvodu bylo proto namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků.

27. Náhradní pozemky, jichž se žalobci domáhají, spravuje žalovaný a jsou ve vlastnictví státu. Vhodnost vydání těchto pozemků je povinen soud hodnotit individuálně v každém konkrétním případě i s ohledem na faktický stav. Definice vhodnosti pozemku k vydání není obsahem žádného předpisu. Hlediska, z kterých je pozemek jako vhodný k vydání posuzovat, naznačila postupně judikatura vyšších soudů. Podle ní by náhradní pozemky měly být ekvivalentem pozemků odejmutých. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobci a) a b) se opakovaně účastnili veřejných nabídek, kde se přihlašovali se svými nároky, avšak nebyli úspěšní. Žalovaný dle názoru soudu nezařazoval, jak plyne z provedeného důkazu seznamem nabídek, pozemky, které by, jak již bylo výše citováno, byly kvalitativně a kvantitativně přiměřenou nabídkou ve vztahu k nárokům, které drží žalobci. Pozemky odňaté právním předchůdcům se nacházely v katastru města Brna, tvořily ucelený soubor pozemků a kvalitativně žádný obdobný soubor pozemků se v nabídce žalovaného neobjevil. Žalovaný dokonce žalobcům písemně potvrdil, že nedisponuje pozemky, které by byly vhodné k uspokojení restitučních nároků žalobců a které by mohl zařadit do systému veřejných nabídek. Liknavost soud spatřuje také ve skutečnosti, že od přiznání restitučního nároku uplynula doba 17ti let, kdy liknavost žalovaného spatřuje soud v tom, že žalovaný ani jeho právní předchůdce během tak dlouhé doby, během které se žalobci pokoušeli své přiznané nároky uspokojit svými žádostmi, nebyl schopen kvalitativní i kvantitativní pozemky žalobcům zabodnout.

28. Jak již bylo konstatováno, vzhledem k tomu, že žalovaný, resp. jeho právní předchůdce, nezařadil do systému veřejných nabídek pozemky vhodné k uspokojení restitučního nároku žalobců, uplatnili žalobci v roce 2010 v dílčí části svůj nárok soudně ve vztahu k pozemků v k. ú. adresa, obec adresa, a Městský soud rozsudkem ze dne 14. 9. 2012, čj. 38 C 198/2010-70, žalobě vyhověl.

29. Liknavost žalovaného soud shledal také v nepřesném výpočtu ocenění restitučních nároků. Pro účely převodu podle § 11 zákona o půdě byly nevydané pozemky oceněny podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jako nestavební, a to tedy mimo jiné i pozemek parc. č. hodnota částkou 5.953,65 Kč a pozemek parc. č. hodnota částkou 26.848,80 Kč. Žalobci podáními ze dne 3. 4. 2023 a 30. 11. 2023 žádali žalovaného o přehodnocení ocenění jejich restitučních nároků. Žalovaný k žádosti ze dne 3. 4. 2023 provedl přecenění některých pozemků, avšak přecenění ve vztahu k pozemku parc. č. (PK) Anonymizováno a parc, č. (PK) Anonymizováno žalovaný neprovedl. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 pod sp. zn. 28 Cdo 155/2016 nesprávné ocenění nevydaných pozemků je samo o sobě liknavé a svévolné jednání žalovaného.

30. Dále se soud věnoval otázce, zda pozemky, které žalobci požadují, jsou způsobilé k vydání, když při posouzení této otázky vycházel z ust. § 6 zák. č. 503/2012 Sb. Při jednání soudu dne 3. 3. 2026 žalovaný výslovně sdělil, že požadované pozemky nejsou z převodu vyloučeny, a není evidována žádná nároková žádost k tomuto pozemku. Předmětné pozemky 563/1 a 562/1 jsou v Katastru nemovitostí evidovány jako zahrady a nenacházejí se na nich žádné stavby. Soudu tedy nic nebránilo, aby na základě zjištěného skutkového stavu, pro jehož zjištění byly podkladem listinné důkazy provedené v řízení, rozhodl o povinnosti žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků podle ust. § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění.

31. V souladu s rozsudkem Nevyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 „Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vyložitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek právnická osoba) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností právnická osoba k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem právnická osoba, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na oprávněné osoby.“

32. Z výše citované judikatury vyplývá, že za nesnáze při vyřizování nároků vplývajících z restitučních právních předpisů je třeba považovat i kvalitativní a kvantitativní nedostatek pozemků zařazovaných do veřejné nabídky stejně jako jiné důvody, pro které žalovaný takové pozemky do veřejné nabídky nezařadil, případně nebyl ochoten či schopen je do veřejné nabídky zařadit.

33. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobci a) a b) se opakovaně účastnili veřejných nabídek, kde s přihlašovali se svými nároky, avšak byli neúspěšní. To, že se žalobci opakovaně přihlašovali do veřejných soutěží, ostatně konstatoval i Městský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 14. září 2012, čj. 38 C 198/2010-70. Má-li mít oprávněná osoba možnost uspokojit svůj nárok zákonem předpokládaným způsobem, tedy v rámci své účasti v systému veřejných nabídek organizovaných žalovaným, musí být tato nabídka na kvalitativní a kvantitativní úrovni a tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, aby oprávněné osobě poskytly možnost a příležitost k uspokojení jejího nároku. Nabídka nekvalitních pozemků zakládá liknavost státu při uspokojení potřeb oprávněných osob. Nedostatek veřejné nabídky pozemků co do kvality anebo kvantity zakládá liknavost státu, neboť neumožnuje restituentovi uspokojení jeho restitučního nároku i při jeho účasti ve veřejné nabídce. V případě žalobců byl postup žalovaného vůči žalobcům již podroben soudnímu přezkumu, lze tedy míti za to, že pokud v jiném pravomocně skončeném řízení mezi týmiž účastníky (resp. jejich právními předchůdci), které se rovněž týkalo restitučních nároků žalobců na vydání pozemků ve vlastnictví státu, žalobou na nahrazení projevu vůle, byl liknavý či diskriminační postup právního předchůdce žalovaného vůči žalobcům již vyřešen, není důvod se od posouzení toto otázky odchýlit.

34. Po posouzení skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů a po posouzení těchto důkazů ve vzájemné souvislosti soud považuje nárok žalobců plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle výše uvedené právní úpravy, mají vůči žalovanému neuspokojený restituční nárok, předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány jako zahrady, na nichž se nenachází žádné stavby a jsou právně volné a ze strany žalovaného došlo ke svévoli a liknavosti vůči žalobcům, kdy bylo prokázáno, že žalobci a právní předchůdkyně žalobkyně c) byly v minulosti aktivní, snažili se prostřednictvím veřejných nabídek svůj nárok uplatnit, což jim ze strany žalovaného bylo znemožněno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. v platném znění.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., a soud přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 189.064,92 Kč, kdy tarifní hodnota úkonů je cena požadovaných náhradních pozemků ve výši 202.161,60 Kč, tedy dle vyhlášky do roku 2024 č. 177/96 Sb., § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu je cena za jeden úkon právní služby 21.936 Kč plus 21 % DPH. Celkem tedy za jeden úkon právní pomoci náleží právnímu zástupci žalobců odměna ve výši 26.542,56 Kč, tedy celkem za tři úkony právní pomoci přísluší právnímu zástupci žalobců odměna ve výši 79.627,68 Kč. Paušální částka dle § 13 vyhl. 177/1996 činí za jeden úkon 300 Kč + 21% DPH, tedy 363 Kč a za tři úkony celkem pak částku 1.089 Kč. Jedná se o tyto úkony právní pomoci, které vykonal zástupce žalobců ve prospěch žalobců v řízení: převzetí a příprava právního zastoupení, 2. 2. 2024 žaloba, 24. 9. 2024 stanovisko k vyjádření žalovaného, doplnění žaloby. Celkem tedy se jedná o částku 80.716,68 Kč.

36. Tarifní hodnota úkonu je za rok 2025 a 2026 počítána opět z ceny požadovaného náhradního pozemku ve výši 202.161,60 Kč, tedy dle platné vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, kdy cena za jeden úkon právní služby činí 21.936 Kč + 21% DPH. Celkem za jeden úkon právní pomoci náleží právnímu zástupci žalobců odměna ve výši 26.542,56 Kč, tedy celkem za čtyři úkony právní pomocí přísluší právnímu zástupci žalobců odměna ve výši 106.170,24 Kč. Paušální částka dle § 13 vyhl. 177/1996 činí za jeden úkon 450 Kč + 21% DPH tedy 544,5 Kč a za čtyři úkony celkem pak částku 2.178 Kč. Jedná se o tyto úkony právní pomoci, které vykonal zástupce žalobců ve prospěch žalobců v řízení: písemné doplnění stanoviska žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 19. 11. 2025, účast u jednání 25. 11. 2025, schůzka s mediátorem 16. 6. 2025, a účast u jednání 3. 3. 2026. Celkem se jedná o částku 108.348,24 Kč.

37. Celkem tedy náhrada nákladů řízení, které má uhradit žalovaný žalobcům, činí částku 189.064,92 Kč, a tyto je povinen uhradit žalovaný ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců, Mgr. jméno FO, advokáta, sídlem adresa.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první o. s. ř.).