MSPH 35 CO 323/2022-105

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu na zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částka za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně se v uvedené věci domáhala zaplacení částky částka, jakožto náhrady škody vzniklé jí v důsledku vedení exekuce na její majetek. Řízení ve vztahu k žalobkyni skončilo po 9 letech a cca 9 měsících, které provázely značné náklady řízení. Pro žalobkyni mělo řízení poměrně zásadní význam, vzhledem k tomu, že usilovala o jasnou deklaraci, jestli nárok na náhradu škody má nebo nemá. Žalobkyně vytýkala soudu, že opakovaně prováděl dokazování a prodlužoval tím řízení. jméno žalobkyně se nepodílela na délce řízení, a proto považuje za adekvátní odškodnění částku částka (částka za rok). Dne datum žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované, která fakticky uznala částku částka a přislíbila její vyplacení, z tohoto důvodu je předmětem žaloby pouze částka částka Vedle tohoto se žalobkyně domáhala uhrazení úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. plynoucích od datum do zaplacení.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila dne datum. Žádost byla žalovanou projednána dne datum a žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši částka. Ke snížení výše žádaného zadostiučinění došlo z důvodu složitosti řízení, četnosti rozhodování soudů a podílu žalobkyně na délce řízení. Žalovaná na tomto stanovisku setrvala, a proto navrhla žalobu zamítnout.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne datum a žalovaná dne datum vydala stanovisko, na základě kterého žalobkyni vyplatila částku částka.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná ustanovení ustanovení pr. předpisu (dále jen„ zákon“) a judikaturu Nejvyššího soudu ČR v rozsudku citovanou uzavřel, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od datum (doručení žaloby soudu) do datum (usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti), tj. 9 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Konstantní judikatura přitom pro poměry země považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi částka až částka za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. částka až částka za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí částka až částka, ve kterém představuje částka částka částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. ulice než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o částka za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud I. stupně proto určil základní částku ročního odškodnění u řízení trvajícího 9 let a 9 měsíců ve výši částka a celkovou nemodifikovanou částku finančního zadostiučinění ve výši částka.

6. Soud I. stupně hodnotil řízení jako složitější po stránce skutkové, právní i procesní, a proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 30 % (z toho o 10 % pro právní složitost, o 10 % pro procesní a o 10 % pro skutkovou). Složitost věci byla dána charakterem sporu, jednalo o spor o náhradu škody z nedůvodně vedené exekuce, kdy spory o náhradu škody jsou svou povahou složitější a vyžádají si širší dokazování, o čemž svědčil i průběh posuzovaného řízení. V řízení byl vypracován znalecký posudek, který byl rovněž doplňován, a to za účelem posouzení, zda na straně žalobkyně došlo v důsledku žalovanou podaného návrhu na nařízení exekuce ke zmenšení majetku. Soud opakovaně poskytoval účastníkům prostor k mimosoudnímu řešení věci, z tohoto důvodu bylo řízení třikrát odročeno. Soud řešil také otázku věcné příslušnosti soudu. Před soudem I. stupně proběhlo 16 jednání, bylo provedeno dokazování zejména prostřednictvím znaleckých posudků, výslechu znalce a listinnými důkazy. V průběhu řízení bylo ve věci podáno dvakrát odvolání, jednou dovolání a ústavní stížnost. Pro počet soudních instancí soud I. stupně základní částku ponížil o dalších 15 %.

7. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení podílela tím, že její žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, o jehož nepříslušnosti rozhodl až následně vrchní soud. Dále žalobkyně dvakrát nezaplatila soudní poplatek, v důsledku čehož bylo řízení vždy zastaveno a po následném doplacení bylo rozhodnutí o zastavení opět rušeno. Žalobkyně opakovaně podávala návrhy na doplnění dokazování a jednou musela být k podání svého vyjádření urgována. Dále žalobkyně podala nepřípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby. Uvedené rozhodování o odmítnutí dovolání nese rovněž časovou náročnost takovéhoto rozhodování, když sice nelze klást k tíži žalobkyně, že ta využívá jí zákonem daných možností, nicméně nelze toto přičítat ani k tíži státu, a jelikož se uvedené fakticky na délce řízení promítlo, soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 10 %.

8. Při posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud I. stupně shledal v postupu soudů průtahy v období od datum, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, do datum, kdy bylo rozhodnuto, a v období od datum do datum, kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu a kdy o ní bylo rozhodnuto. Celkově tak průtahy činily 2 roky a 9 měsíců. Dalším z důvodů zjevného prodloužení řízení bylo zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Podle soudu I. stupně tyto skutečnosti významně přispěly k celkově nepřiměřené délce řízení, proto základní částku navýšil o 30 %.

9. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud I. stupně uvedl, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci náhrady majetkové škody mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobkyně zásadní význam řízení spatřovala v tom, že potřebovala vědět, zda je její nárok po právu či nikoliv, a v tom, že jí byla uložena povinnost nahradit protistraně vysoké náklady řízení. Žalobkyně tak po nepřiměřeně dlouhou dobu trpěla nejistotou ohledně výsledku. Soud I. stupně v uvedeném nespatřoval zvýšený význam řízení, nejistota ohledně výsledku řízení je odškodněna již tím, že žalobkyni bylo přiznáno finanční odškodnění. Soud I. stupně pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

10. K námitkám žalobkyně ohledně postupu soudů a jeho rozhodovací činnosti v posuzovaném řízení soud I. stupně uvedl, že v rámci posouzení žalobou uplatněného nároku mu nepřísluší posuzovat samostatnou rozhodovací činnosti soudu.

11. Základní odškodnění je po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných částka. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala dne datum finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši částka, které následně žalobkyni vyplatila, soud I. stupně žalobkyni přiznal nárok v rozdílu těchto částek, a to ve výši částka. Ve zbývající části, tj. částka, soud žalobu zamítl (výrok I., II.).

12. O přiznání úroku z prodlení soud I. stupně rozhodoval podle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010.

13. Soud I. stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

14. Rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. napadla včasným odvoláním žalovaná a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. namítala, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně je nesprávné a neodráží charakter a relevantní okolnosti řízení. Ze strany soudu došlo k pochybení při procentuální úpravě výsledného zadostiučinění. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40 %, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení, 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení.

15. Žalovaná spatřuje pochybení zejména v tom, že soud I. stupně navýšil kalkulované odškodnění o 30 % z důvodu postupu soudu ve věci. Uvedený postup je nesprávný, neboť odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a toto (navíc extrémně vysoké) 30 % navýšení ve svém důsledku znamená rozhodovat o odškodnění za tutéž skutečnost ještě jednou. Průtahy či postup soudu nebyly takového rázu, aby jejich hodnocení vyžadovalo extrémní navýšení odškodnění. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka s tím, že skutečnost, že v posuzovaném řízení došlo k průtahům, je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být podruhé zohledňována při posuzování jednotlivých kritérií.

16. Žalovaná soudu I. stupně vytkla, že nepřihlédl k tomu, že žalobkyni mimosoudně poskytla finanční zadostiučinění v extrémně krátkém čase, tj. necelé 3 měsíce od podání žádosti. I tato skutečnost by měla být zhodnocena v následném posuzování rozsahu a výše finančního odškodnění soudem.

17. Podle závěrů žalované, a to s ohledem na výše uvedené, je poskytnutá výše zadostiučinění plně korespondující s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010) a není důvod pro navýšení. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil a žalobu zamítl.

18. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalovanou podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné.

21. Nárok uplatněný žalobkyní je nutno posoudit dle ustanovení pr. předpisu, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění zák. č. 120/2001 Sb., zák. č. 24/2002 Sb., zák. č. 539/2004 Sb. a zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen„ zákon“), konkrétně pak dle § 13 a § 31a zákona.

22. Dle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož ustanovení, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Dle odst. 1 § 31a zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků nebo jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

24. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka mimo jiné uzavřel, že nikoli každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, nicméně musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění. Z ustálené judikatury dovolacího soudu totiž plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

25. V předmětném řízení se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. spisová značka, kdy celková délka nalézacího řízení činila 9 let a 9 měsíců, kterou soud hodnotil jako nepřiměřenou. Soud I. stupně důvodně uzavřel, že je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Rovněž správně uzavřel, že je namístě poskytnout odškodnění ve formě finanční. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně z částky částka ročně (částka měsíčně). Základní částka odškodnění za řízení trvající 9 let a 9 měsíců činí částka. Soud I. stupně od této částky odečetl 30 % z důvodu složitosti věci, 15 % z důvodu opakovaného rozhodování soudů, 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a dále zvýšil základní částku o 30 % z důvodu postupu orgánů státu, které řízení zatížily průtahy. Na základě provedené kalkulace přiznal na náhradě nemajetkové újmy částku částka. Oproti tomu žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40 %, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení, 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Žalovaná nesouhlasí s navýšením kalkulovaného odškodnění o 30 % z důvodu postupu soudu ve věci, ke kterému přistoupil soud I. stupně.

26. Odvolací soud považuje závěr soudu I. stupně ohledně zvýšení základní částky o 30 % z důvodu postupu orgánů státu, které řízení zatížily průtahy, za správný. Soud I. stupně při posouzení tohoto kritéria shledal v postupu soudů průtahy v období od datum, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, do datum, kdy bylo rozhodnuto, a v období od datum do datum, kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu a kdy o ní bylo rozhodnuto. Celkově tak průtahy činily 2 roky a 9 měsíců. Dalším důvodem zjevného prodloužení řízení bylo zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V návaznosti na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka lze uzavřít, že průtahy, které podle skutkových zjištění soudu I. stupně posuzované řízení zatížily a jenž měly zároveň podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, představují závažné pochybení a jsou proto důvodem pro navýšení základní částky o 30 % z důvodu postupu orgánů státu.

27. Skutečnost, že žalovaná poskytla žalobkyni mimosoudně finanční zadostiučinění ve lhůtě tří měsíců od podání žádosti, nepovažuje odvolací soud za důvod pro krácení přisouzeného nároku.

28. Z výše uvedeného je zřejmé, že s výši zadostiučinění určeného soudem I. stupně hodnotí odvolací soud jako zcela přiměřenou všem uváděným kritériím v zákoně, a proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady ve sporu úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za vyjádření k odvolání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka, k odměně přísluší paušální náhrada hotových výdajů částka dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky a 21% DPH v částce částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem částka.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.