MSPH 35 Co 137/2025-463

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ c) Jméno žalobce C, narozená dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ d) Jméno žalobce D, narozený dne Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_005⟫ e) Jméno žalobce E, narozený dne Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E ⟪LB:lb_006⟫ f) Jméno žalobce F, narozená dne Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce E ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_008⟫ proti ⟪LB:lb_009⟫ žalované: ústav, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ⟪LB:lb_011⟫ společnost, ⟪LB:lb_012⟫ IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_013⟫ o odškodnění duševních útrap pozůstalých, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 1. 2025, č. j. 27 C 110/2023410,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. až VI. a ve výrocích XIII. až XXIV. potvrzuje; ve výrocích VII. až XII. se mění jen tak, že výše nákladů u každého ze žalobců činí 84 250 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje.

II. Každý ze žalobců je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 25 107,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců částku 1 513 560 Kč „s ročním úrokem“ (zjevně myšleno „s ročním úrokem z prodlení,“ pozn. odvolacího soudu) ve výši 15 % (zjevně ročně, pozn. odvolacího soudu) ve výši 1. 6. 2023 do zaplacení (výroky I. až VI.), každému ze žalobců uložil zaplatit na nákladech řízení žalované částku 92 575,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B (výroky VII. až XII.), každému ze žalobců uložil povinnost na nákladech řízení vedlejšímu účastníku zaplatit 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky XIII. Až XVIII.), každému ze žalobců a/ a b/ uložil zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně částku 4 638,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky XIX. a XX.), každému ze žalobců c/ a e/ uložil zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně částku 9 276,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky XXI. a XXIII), České republice vůči žalobcům d/ a f/ nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok XXII. a XXIV.). Rozhodl tak o žalobě žalobců doručené soudu prvního stupně dne 1. 4. 2023 na odškodnění duševních útrap pozůstalých při usmrcení blízké osoby – jméno FO, narozené dne datum, zemřelé dne datum – v důsledku zdravotního výkonu název (dále jen „TEP“) provedeného žalovaným zdravotním zařízením dne datum, vedoucím, resp. vyvolávajícím následné zánětlivé zdravotní komplikace vedoucí k jejímu úmrtí.

2. Žalobci jsou pozůstalí po zemřelé jméno FO, žalobce a/ byl jejím manželem, žalobkyně b/ její matkou, žalobkyně c/ její dcerou, žalobce d/ jejím vnukem, žalobce e/ jejím synem a žalobkyně f/ její vnučkou. Odškodnění za duševní útrapy požadovali ve výši 20násobku průměrné mzdy na rok 2022, navýšené o 100 % z „mimořádných a extrémních důvodů“. Žalobci pochybení žalované spatřovali v tom, že: ⟪LB:lb_001⟫ - při poskytování zdravotnických služeb postupovala non lege artis (v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy), protože doporučila výkon operace TEP, ačkoli k ní nemělo být vůbec přistoupeno, jelikož jméno FO trpěla morbidní obezitou III. stupně s BMI hodnota+ ⟪LB:lb_002⟫ - neinformovala jméno FO před operací o jejích rizicích a o případných nutných reoperacích v důsledku infekce v operační ráně a o riziku trvalé invalidity a vyjmutí náhrady ⟪LB:lb_003⟫ - neinformovala jméno FO v informovaném souhlasu ze dne datum o riziku úmrtí v důsledku operace ⟪LB:lb_004⟫ - nebyla provedena potřebná vyšetření jméno FO ke zjištění příčiny bolesti před indikací operace TEP dne 19. 5. 2022 ve vztahu k předcházejícímu pádu jméno FO dne datum a jejímu ošetření ve ústav; následně též žalobci žalované vytýkali, že součástí předoperačního vyšetření nebylo gynekologické a stomatologické vyšetření ⟪LB:lb_005⟫ - neinformovala jméno FO o rozsáhlých omezeních a aktivitách, kterých je třeba se po úspěšné operaci TEP vyvarovat, a o zásadách, které je nutné dodržovat, aby se jméno FO mohla rozhodnout, zda operaci za těchto omezení podstoupí či nikoli ⟪LB:lb_006⟫ - neinformovala jméno FO o možnosti způsobu ošetření lege artis, totiž záchovné operaci kyčle bez nutnosti výměny kloubu (klasickou metodou) ⟪LB:lb_007⟫ - neinformovala jméno FO o možnosti způsobu ošetření lege artis, totiž vyšetření magnetickou rezonancí s řešením využití vlastních kmenových buněk ⟪LB:lb_008⟫ - postupovala non lege artis při časné infekci jméno FO v operační ráně, jelikož jméno FO měla být léčena od 6. 11. 2022 na specializovaném pracovišti žalované – Klinice infekčních nemocí a operační revize měli provádět nejzkušenější lékaři podle doporučení právnická osoba a p.o.2.

3. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že dne 19. 5. 2022 zaměstnanec žalované tituly před jménem jméno FO indikoval jméno FO k operaci TEP levého kyčle, tj. určil způsob léčení vložením umělé náhrady levého kyčelního kloubu. Tento způsob léčení byl určen z důvodu pokročilého stavu destrukce kyčelního kloubu, jež byla způsobena koxartrózou IV. stupně na podkladě vývojové kyčelní dysplázie. jméno FO tehdy s navrhovanou léčbou souhlasila. Pro pokročilý stav destrukce kyčelního kloubu je náhrada kloubu v současnosti jediným možným efektivním řešením. Operaci lze obecně provádět i v případě pacientů s hodnotou BMI nad hodnota, ale i nad hodnota, s vědomím zvýšeného rizika. Všechna interní předoperační vyšetření potvrdila, že operační výkon tohoto typu bylo možné provést i v případě jméno FO. Žalovaná při doporučení implantace umělé kloubní náhrady kyčelního kloubu při obezitě jméno FO postupovala v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy. Dne 24. 10. zaměstnanec žalované tituly před jménem jméno FO přijal jméno FO k hospitalizaci, přičemž ji nechal podepsat „Informovaný souhlas pacienta“ ze dne 24. 10. 2022. Přitom ji poučil o rizicích výkonu, mj. že v důsledku operace může zemřít, že může dojít ke komplikacím, týkajícím se trombózy, embolie, infektu a následné možné smrti; že zde bude riziko delšího hojení, vyšší riziko infekce, je možnost proležení po operaci z hlediska nízké mobility po operaci, následně že může být trombóza v důsledku nízké mobility, následně embolie a smrt. Z hlediska infektu endoprotézy se jedná o velkou kontaktní plochu a riziko infekce je u jméno FO vyšší, protože je obézní. Pooperačně se u jméno FO vyskytla závažná komplikace, a to hluboká infekce kloubu. Tato komplikace byla včas diagnostikována a bylo na ni adekvátně a včas reagováno revizní operací s odstraněním endoprotézy a aplikaci spaceru s antibiotikem a další antibiotickou terapií. Komplikace nadále progredovala a přes další operační výkony vedla postupně k multiorgánovému selhání a úmrtí jméno FO. Příčina úmrtí jméno FO představovala zpočátku naplnění jednoho z rizik implantace totální náhrady kyčelního kloubu, a to časné kloubní infekce. Nebylo prokázáno, co bylo příčinou vzniku infekce; nebylo prokázáno, že absence předoperačního stomatologického a gynekologického vyšetření byla významná pro vznik komplikací a další průběh. Po vzniku uvedených komplikací žalovaná postupovala v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy. Žalobci neprokázali, že bylo reálně pravděpodobné, že by se jméno FO rozhodla nepodstoupit operaci TEP při znalosti rizika případných nutných reoperací v důsledku infekce v operační ráně, rizika trvalé invalidity, rizika vyjmutí náhrady, rizika omezení a aktivit, kterých je třeba se po úspěšné operaci TEP vyvarovat, při znalosti zásad, které je nutné po operaci dodržovat, při znalosti případné možnosti záchovné operace kyčle bez nutnosti výměny kloubu (klasickou metodou) a při znalosti možnosti vyšetření magnetickou rezonancí s řešením využití vlastních kmenových buněk.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Měl za vyvrácený názor žalobců, že žalovaná nepostupovala lege artis, pokud přistoupila k operaci, přestože zemřelá trpěla obezitou III. stupně s BMI hodnota+, a to zejména znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, podle kterého obecně, ale i v případě jméno FO, taková obezita není překážkou uvedené operace, a výpovědí tituly před jménem jméno FO. Vyšší hodnotu BMI jako kontraindikaci operace neuvádějí ani některé jiné nemocnice. Nesprávné nebylo ani neprovedení vyšetření ke zjištění příčiny bolesti ve vztahu k předcházejícímu pádu dne 20. 3. 2022, neboť způsob léčení byl zvolen pro postižení kloubu koxartrózou IV. stupně, a v řízení nevyšlo najevo, že by absence tohoto vyšetření jakkoli souvisela se vznikem infekce v ráně a s úmrtím jméno FO. K neprovedení gynekologického a stomatologického předoperačního vyšetření soud prvního stupně uvedl, že nebylo prokázáno, že by jméno FO tato vyšetření podstoupila, nicméně v daném případě jejich absence nepředstavovala postup žalované non lege artis, nebyla zjištěna ani příčinná souvislost mezi neprovedením tohoto vyšetření a vzniku pooperační infekce zemřelé. Za postup lege artis označil soud prvního stupně časnou léčbu zánětu v pooperační ráně, aniž by bylo nutné tak učinit na specializovaném pracovišti.

5. K nedostatečné informovanosti zemřelé měl soud prvního stupně s odkazy na blíže označenou judikaturu za to, že odpovědnost žalované za úmrtí jméno FO by nastala tehdy, jestliže by žalobci prokázali, že žalovaná před operací TEP neposkytla jméno FO informace (vysvětlení) o zamýšlené zdravotní službě nebo že žalovaná je neposkytla dostatečně, a současně pokud by žalobci prokázali, že bylo reálně pravděpodobné, že jméno FO při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měla být poučena, by se rozhodla jinak, tj. že by jméno FO operaci TEP nepodstoupila. V tomto směru žalobci prokázali, že žalovaná nedostatečně informovala jméno FO o některých rizicích operace TEP (např. reoperacích v důsledku infekce v operační ráně), přičemž soud prvního stupně odmítl názor, že pacient nemá být informován o některých rizicích, např. o riziku úmrtí, protože by mohl být vystrašen. Podle soudu prvního stupně však žalobci neprokázali, že bylo reálně pravděpodobné, že jméno FO při znalosti rizik, které žalobci vyjmenovali, by se rozhodla operaci TEP nepodstoupit, čímž žalobci neprokázali příčinnou souvislost mezi nedostatečným poučením a vznikem újmy, která je jedním z nutných předpokladů odpovědnosti žalované za újmu, která žalobcům vznikla.

6. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobci neprokázali, že žalovaná je odpovědná za úmrtí jméno FO, tím pádem neodpovídá za duševní útrapy, které žalobcům vznikly při úmrtí jméno FO a za které by je žalovaná byla povinna odškodnit podle § 2959 o. z. Žalobu proto zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 (nepostupoval podle § 142 odst. 3) a § 146 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení co do částky 100 560 Kč u nároků každého ze žalobců. Spočetl, že žalované náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 555 451 Kč (tarifní hodnotu odměny právního zástupce podle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, vypočetl z aktuálního součtu celkového předmětu řízení – požadovaného zadostiučinění - aktuálního v době, kdy jednotlivé úkony právní služby zástupce žalované činil), kterou, stejně jako paušální náhradu hotových výdajů za jednotlivé úkony rozdělil podle § 140 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rovným dílem mezi každého ze šesti žalobců. Žalobcům též podle § 148 o. s. ř. uložil poměrnou náhradu nákladů řízení státu tvořeného znalečným vyplaceným ve výši 25 410 Kč a 2 420 Kč; tuto náhradu rozdělil tak, že ji podle § 150 o. s. ř. neuložil nezletilým žalobcům d/, f/, žalobcům a/, b/ uložil zaplatit jednotlivě 4 638,30 Kč, a žalobcům c/, e/ uložil zaplatit náhradu v jednotlivé výši 9 376 Kč za sebe i za své žalující děti s přihlédnutím k tomu, že jde o rodiče, kteří nesou odpovědnost za neúspěch dětí a vznik povinnosti nahradit náklady státu, a žalobce e/ se v řízení o schválení právního jednání podání nynější žaloby za žalovanou f/ zavázal, že za uvedenou žalovanou nahradí náklady řízení, pokud nynější žalobě nebude vyhověno.

8. Proti tomuto rozsudku podali všichni žalobci v plném rozsahu odvolání. Znovu poukázali na nedostatek stomatologického a gynekologického předoperačního vyšetření, které vyžadují mnohá zdravotnická zařízení. Od 8. 8. 2023 tak činí i samotná žalovaná, stejně jako zařízení, jehož je přednostou znalec tituly před jménem jméno FO. Uvedený znalec, který by bez těchto vyšetření pacienta k hospitalizaci ani nepřijal, ve svém posudku vycházel z neúplné zdravotnické dokumentace, kterou si měl vyžádat, zejména laboratorní vyšetření infekce zemřelé a pitevní protokol. Žalobci k tomu poukázali na výskyt čtyř druhů bakterií (název, název, název, název) v těle zemřelé uvedených v pitevním protokolu z pitvy dne datum, a na údajný rozpor se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. spisová značka, a navrhli zpracování revizního znaleckého posudku vycházejícího z úplných podkladů. Souhlasili se závěrem soudu prvního stupně o nedostatečném poučení zemřelé o riziku reoperace v informovaném souhlasu s provedením předmětného zákroku, s odkazem na četná poučení jiných zdravotnických zařízeních. Nesouhlasili však se závěrem, že by neprokázali, že při vědomí těchto rizik by bylo reálně pravděpodobné, že by se zemřelá rozhodla operaci nepodstoupit, pokud prokázání tohoto požadavku stanoví soudní judikatura pro přímé pacienty, nikoliv pro pozůstalé. Žalobci to dále dovozují z výpovědi žalobkyně c/ (dcery zemřelé) prokazující obsah hovorů se zemřelou, z předchozí přítomnosti morbidní obezity zemřelé, že zemřelá trpěla bolestmi v intenzitě dva z deseti možných na škále AVS, a že zemřelá nebyla o rizicích reoperace a smrti dopředu informována; poukázali k tomu na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5311/2016. Podle žalobců neobstojí ani závěr, že obsah poučení je možné podat ústně, což má být v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3100/2021. Žalovaná měla dále pochybit příjmem zemřelé k hospitalizaci přijímacím lékařem tituly před jménem jméno FO, který přesně nezjistil výšku a váhu zemřelé, a který byl podepsán rovněž jako vedoucí lékař, k čemuž však nemá platnou licenci, jednal v rozporu s licenčním řádem profesní sdružení samosprávy, daným nedostatkem personálu, o kterém vedení žalované podle uvedeného lékaře ví. Podle žalobců měl příjem zemřelé zkontrolovat a schválit funkce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Soudu prvního stupně dále vytkli, že vedl dokazování a zjišťoval okolnosti v rozporu s tvrzeními žalované a v rozporu se zásadou o nemožnosti účastníka unést břemeno důkazní bez předchozího splnění povinnosti tvrzení. V rozporu s tím mělo být zjišťováno, zda žalovaná zemřelou před provedením zákroku poučila o riziku úmrtí, pokud ve vyjádřeních k žalobě toto žalovaná netvrdila; poukázali též na rozpory ve výpovědi tituly před jménem jméno FO k této otázce. Poučení žalované neobsahovala varování, že předpokládaného výsledku nemusí být dosaženo a že zákrok nemusí splnit svůj účel. Nesprávné rovněž bylo neprovedení výslechu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který v souladu s § 125 o. s. ř. mohl přispět ke komplexnímu posouzení věci a k možným alternativám předmětného zákroku. Konečně byly nesprávné též výroky o náhradě nákladů řízení, které nerespektovaly, že sama žalovaná vyúčtovala náklady řízení v celkové výši 52 090,50 Kč, soud prvního stupně jí však přiznal více než desetinásobek. Své odvolání doplnila též o výňatky z odborných publikací a z článků vč. rozhovorů lékařů na související témata. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla nedostatek podkladů pro zpracování znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, a pokud by tomu bylo, znalec by posudek odmítl podat. Jde o renomovaného odborníka, který spolehlivě odpověděl na všechny položené otázky, a konstatoval, že byla provedena všechna požadovaná předoperační vyšetření, aniž by bylo pochybení, že žalovaná neprovedla vyšetření gynekologické a stomatologické; jejich absence nemohla být ani příčinou smrti. Je též pravdou, že písemné poučení neupozorňovalo na riziko smrti, o tom ale zemřelou poučil ústně lékař s 18letou zkušeností s tím, že v praxi se naopak klade důraz na tuto formu informovaného souhlasu. Riziko komplikací vedoucí ke smrti pacienta je obecně známé a zemřelá si toho měla být vědoma i bez písemného upozornění, ani v kladném případě by to nevedlo k odmítnutí podstoupit zákrok, zemřelá navíc byla na toto raritní riziko upozorněna ústně. Odborný postup žalované nezanedbal žádný standard péče či nebyl odbornou chybu vedoucí ke smrti zemřelé, a netvrdí je ani žalobci ani soudní znalec. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Vedlejší účastník na straně žalované se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se žalovanou a setrval na závěru, že žalobci neprokázali oprávněnost a důvodnost nároků uplatněných žalobou. Pro případ úspěchu ve věci nežádal náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není převážně důvodné.

12. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, vyvodil z nich správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní, které se žalobcům v odvolacím řízení nepodařilo zpochybnit.

13. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Odvolací soud má předně za bezpečně vyvrácené klíčové tvrzení obsažené v žalobě, že žalovaná postupovala non lege artis, pokud indikovala a provedla poškozené předmětnou operaci TEP, navzdory její obezitě a vysokému BMI, neboť na tuto otázku se soud prvního stupně důkazně zaměřil a učinil ji předmětem znaleckého zkoumání. Soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, pak ve svém posudku doplněném o ústní výslech tuto námitku žalobců jednoznačně a zcela přesvědčivě vyvrátil.

15. Žalobci dále zpochybňovali postup žalované spočívající v tom, že zemřelou přijala k výkonu předmětné operace bez předchozího stomatologického a gynekologického vyšetření k vyloučení fokální infekce, neprokázali však, že i kdyby tento postup nebyl lege artis, tento nedostatek způsobil pooperační komplikace a úmrtí paní jméno FO. K tomu odvolací soud uvádí, že žalobci začali na tento nedostatek v péči žalované poukazovat až po koncentraci řízení, nejdříve v podání ze dne datum na č. l. 266 spisu; ke koncentraci řízení přitom došlo na ústním jednání dne datum, na kterém byla účastníkům udělena lhůta k doplnění tvrzení a důkazů 30 dní od doručení protokolu z uvedeného jednání (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 248 verte spisu), k čemuž ve vztahu k žalobcům došlo 23. 11. 2023 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky zástupce žalobců na č. l. 249 spisu). Soud prvního stupně se touto otázkou nicméně zabýval, stejně jako soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO, který ve svém znaleckém posudku výslovně uvedl, že zemřelá „absolvovala všechna nezbytná předoperační vyšetření, která potvrdila, že není kontraindikace k provedení operace – náhrada levého kyčelního kloubu, ovšem se zvýšeným rizikem,“ (s. 8 posudku na č. l. 294 verte spisu). Při svém výslechu před soudem prvního stupně dne datum znalec na otázku soudu, zdali nedostatkem je absence stomatologická a gynekologická, odpověděl, že na jeho pracovišti jsou tato vyšetření vyžadována, ale je na přijímacím lékaři, jak s tím naloží, zda si to pacient absolvoval nebo ne. Netrvají ani na stomatologovi, aby se vyloučily komplikace. Na přímý dotaz soudu, zdali v daném případě měla absence těchto prohlídek nějaký význam na vznik komplikace a další průběh, pak znalec odpověděl, že „to je čistě spekulativní, mohlo by to mít vliv, ale lze to těžko prokázat nebo zjistit,“ (viz protokol z uvedeného ústního jednání na č. l. 374 verte spisu).

16. Pokud pak v této souvislosti žalobci v odvolání poukazují na přítomnost čtyř druhů bakterií v pitevním protokolu zemřelé, pak tato tvrzení a uvedený důkaz jsou uplatněny opožděně, resp. po koncentraci řízení (viz výše) a v rozporu se zásadou neúplné apelace (§ 205a o s. ř.)., o které byli účastníci podle § 119a o. s. ř. poučeni na ústním jednání před soudem prvního stupně dne datum (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 408 verte spisu). V odvolacím řízení tedy k těmto tvrzením a důkazům nelze přihlížet, nehledě k tomu, že ani tímto důkazem žalobci nijak neprokazují jakoukoliv příčinnou souvislost. Pokud žalobci mají za to, že tento důkaz si vedle výsledků laboratorního vyšetření zemřelé měl vyžádat znalec sám, pak takto specifický pokyn mu soud prvního stupně neuložil. V přípisu ze dne 9. 2. 2024, č. j. 27 C 110/2023253, soud prvního stupně obecně uvedl, že mu předkládá spis, v němž jsou založeny podklady pro podání znaleckého posudku (zejména kopie zdravotnické dokumentace založené žalobci na č. l. 126 a násl. spisu) s tím, že poskytnutí podkladů soudem nezbavuje znalce povinnosti opatřit si další podklady, které jsou potřebné pro podání znaleckého posudku. Pokud tedy znalec, který měl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, usoudil, že na zodpovězení soudem položených otázek má dostatek podkladů, odvolací soud nevidí důvod tento odborný úsudek zpochybňovat. Není zde tedy ani žádný důvod zadávat revizní znalecké posudky, které k tomuto účelu ani neslouží. Bylo na žalobcích, pokud chtěli, aby znalec přihlédl kromě zdravotní dokumentace i k pitevnímu protokolu, uvést tuto skutečnost před koncentrací řízení, či na tento důkaz odkázat nejpozději v souvislosti s poučením podle § 119a o. s. ř.

17. Pokud jde o otázku nedostatečného poučení zemřelé o rizicích operace, pak se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením důkazů (vč. rozporů mezi nimi) soudem prvního stupně, který uzavřel, že „žalovaná před operací informovala jméno FO o riziku infekce s možností úmrtí. Žalovaná však nepoučila jméno FO o případných nutných reoperacích v důsledku infekce v operační ráně,“ (s. 9 a bod 37 odůvodnění napadeného rozsudku). Na překážku tohoto zjištění není ani fakt, že žalovaná některá tato tvrzení (o udělení ústního poučení o výše uvedených rizicích přijímacím lékařem) neuváděla, neboť soudu prvního stupně je dovoleno zjišťovat i jiné než účastníky tvrzené skutečnosti (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), tím spíše, pokud jde o skutečnosti vyplývající z výpovědí svědka navrženého některým z účastníků, v daném případě žalovanou.

18. Ohledně hodnocení vlivu rizik, o kterých zemřelá poučena nebyla, i zde se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně, že žalobci neprokázali, že i v případě vadného (chybějícího) poučení by bylo reálně pravděpodobné, že by se zemřelá rozhodla zákrok nepodstoupit ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, publikovaném pod č. 81/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Plně k tomu odkazuje na body 44 až 46 odůvodnění napadeného rozsudku, zabývající se zejména výpovědí žalobkyně c/, na kterou žalobci opětovně odkazují v nynějším odvolání. Tuto příčinnou souvislost, kterou musejí prokázat i blízké osoby zemřelé, domáhající se nároků podle § 2959 o. z. (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 961/2021), nemůže jakkoliv prokazovat sama absence příslušného poučení (petitio principii), ani sama přítomnost obezity u zemřelé. Poukazují-li žalobci na to, že zemřelá sama během hospitalizace udávala bolesti na škále AVS na úrovni 2 z 10 možných, odvolací soud poukazuje především na to, že zemřelá byla indikovaná k provedení operace pro pokročilou sekundární koxartrózu 4. stupně, která se vyvinula následkem dysplazie kyčelní, která proběhla v dětství. Při vyšetření byla shledána levá dolní končetina ve zkratu, flekční kontraktura v kyčli 10 stupňů, bolest v oblasti třísla a velkého trochanteru, bolestivá hybnost v kyčli, flexe možná v rozsahu 10 až 90 stupňů, rotace a dukce minimální, pohyb bolestivý. Pro tento pokročilý stav destrukce kyčelního kloubu je náhrada kloubu v současnosti jediným možným efektivním řešením (s. 8 a 9 posudku znalce tituly před jménem jméno FO na č. l. 294 a 295 spisu). Z uvedeného proto podle odvolacího soudu vyplývá, že zemřelá byla indikována k operaci pro vážnou diagnózu, která jí způsobovala bolesti a značně ji omezovala v chůzi. Ambulantní zpráva ze dne 19. 5. 2022 na č. l. 126 spisu s indikací předmětné operace též výslovně uvádí: „Termín prosím časný pro bolesti.“ Znalec k tomu při svém výslechu dne datum dodal: „Uvádí se tam termín prosím, časný pro bolesti. Pacientka tedy ani nešla v běžném pořadí, protože na ústav je to jako jinde v místo, protože se čeká 1,5 – 2 roky na operaci. Zhruba v tomto případě se uvádí, že má enormní bolesti, tak se to většinou zohlední a pacient se zařadí na dřívější termín. Intenzitu bolesti a zdroj této zprávy nelze zjistit, jak je to formulováno usuzuji, že termín prosím časně pro bolesti, normálně se tato formulace do objednávání na operace nepíše, protože určitý stupeň bolesti mají všichni pacienti, proto jdou na operaci. Tady patrně byla ta bolest dominantně a dominující obtíží, kromě třeba omezení hybnosti atd., proto lékař asi považoval se zmínit nebo doporučit časnější termín,“ (viz protokol z ústního jednání ze dne datum na č. l. 374 spisu). Pokud tedy žalovaná přistoupila ke značnému urychlení operace mimo běžné pořadí, stěží lze dovozovat, že by tak učinila bez vážnosti diagnózy paní jméno FO. I to je proto okolnost, která významně snižuje pravděpodobnost, že by se zemřelá rozhodla nepodstoupit předmětnou operaci, i kdyby byla o všech jejich rizicích řádně poučena (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3100/2021).

19. Žádnou příčinnou souvislost nelze shledat ani v případném porušení licenčního řádu žalované, neboť předmětem nynějšího řízení není disciplinární odpovědnost žalované, ale civilní nárok na náhradu imateriální újmy. Žalobci rovněž netvrdí, že by přijímací lékař nebyl odborně kvalifikován provést příjem; pouze tvrdí, že nebyl oprávněn být současně přijímací i vedoucí lékař. Rovněž netvrdí žádnou příčinnou souvislost mezi tímto porušením a škodním následkem. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že posouzení existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní. Tato souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána. V řízení o náhradu škody se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo1155/2018).

20. Konečně nelze se žalobci souhlasit ani s tím, že před soudem prvního stupně měl být vyslechnut tituly před jménem jméno FO, neboť žalobci ani netvrdí, že by svými smysly vnímal skutečnosti tvořící předmět nynějšího řízení, aby ho soud vyslechl jako svědka ve smyslu § 126 o. s. ř., a uvedený lékař není zapsán ani v seznamu soudních znalců, aby ho soud mohl ustanovit ve smyslu § 127 o. s. ř. Je pravdou, že podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, to nicméně neznamená, že je soudu dovoleno svévolně ignorovat výslovně upravené způsoby vedení důkazů, resp. provádění důkazních prostředků. Pokud se uvedený lékař měl vyjadřovat k odborným otázkám, za tím účelem již byl podán písemný znalecký posudek vč. doplňujícího výslechu znalce; správnost tamějších závěrů mohli žalobci zpochybnit např. předložením účastnického znaleckého posudku opatřeným doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř., nikoli však návrhem výslechu třetí osoby mimo předpokládaný režim upravený zákonem. Obdobné lze pak říct i o předkládání množství článků a dokumentů ostatních nemocnic, které nemohou samy o sobě popřít výsledky řádného znaleckého zkoumání; i tyto jsou proto právně bezcenné a odvolací soud se jimi nezabýval.

21. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal napadené výroky I. až VI. a XIII. až XXIV. věcně správné a podle § 219 o. s. ř. je proto potvrdil. Výroky o náhradě nákladů řízení VII. Až XII. odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil jen ohledně částky, kterou by každý ze žalobců měl žalované zaplatit, přičemž nemá za to, že by snahu žalované usnadnit soudu prvního stupně výpočet náhrady nákladů řízení v písemném závěrečném návrhu ze dne 20. 1. 2025 na č. l. 399 spisu bylo správné vykládat jako vzdání se práva na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s výpočtem odměny za úkony provedené v roce 2023 a 2024. Za 3 úkony provedené v roce 2025 je namístě s ohledem na novelu vyhlášky č. 177/1996 Sb., vycházet z tarifní hodnoty 500 000 Kč (§ 9a odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), tj. za úkon 10 300 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců. Celkové náklady řízení činí 417 770 Kč, 21 % DPH 87 731,70 Kč, celkem 505 501,70 Kč. Na každého ze žalobců připadá částka 84 250 Kč.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení zcela neúspěšní, každý z nich (coby samostatný účastník) je proto povinen nahradit úspěšné žalované náklady odvolacího řízení spočívající v odměně jejího právního zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 29. 4. 2025) ve výši 10 300 Kč za každý z uvedených úkonů z tarifní hodnoty 500 000 Kč podle § 9a odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, a náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu, tj. 24 926 Kč, s připočtením 1/6 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu, celkem částku 25 107,50 Kč pro každého ze žalovaných uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodl odvolací soud, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když pojišťovně žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.