MSPH 13 Co 371/2024-888

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 576 377,87 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. března 2024, č.j. 6 C 85/2013-776, ve znění opravného usnesení ze dne 19. června 2024, č.j. 6 C 85/2013-786

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení státu potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 27 426 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 446,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % p.a. od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do částky 380 128,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % p.a. od datum do zaplacení žaloba zamítl. Výrokem III žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 156 842 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalovaného a o nákladech státu rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně částku 50 613,54 Kč a žalovanému částku 15 649,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení uvedené částky za neoprávněný odběr elektrické energie v odběrném místě adresa, který byl zjištěn dne datum, přičemž výši škody požadovala žalobkyně dle znaleckého posudku výpočtem podle ust. § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. za období od datum do datum.

3. O základu nároku bylo již v minulosti pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem, objektivní odpovědnost žalovaného je v daném případě dána podle ust. § 28 odst. 1,2 energetického zákona, neboť ten je povinen udržovat zařízení ve stavu odpovídajícím technickým normám, není proto rozhodující, do provedl zásah do elektrických rozvodů.

4. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací v minulosti rozhodly rovněž o výši nároku a žalobu shledaly důvodnou co do částky 135 803 Kč, co do částky 440 574 Kč byla žaloba zamítnuta, oba rozsudky však byly zrušeny rozhodnutím Orgán veřejné moci sp.zn. spisová značka. Orgán veřejné moci shledal správným závěr, že v daném případě nelze škodu určit podle prokazatelně zjištěných údajů, proto je třeba postupovat podle § 9 vyhlášky, nicméně jde o výpočet čistě fiktivní, který nemá žádný vztah k e skutečnému množství odebrané elektřiny. S odkazem na judikaturu Orgán veřejné moci, Orgán veřejné moci uzavřel, že prokáže-li škůdce, že výše škody dle vyhlášky mnohonásobně překračuje množství odebrané energie v jiných obdobích, nelze tento fiktivní výpočet akceptovat. Orgán veřejné moci ve svém rozhodnutí nastínil postup, který je třeba uplatnit, přičemž za zcela nesprávný označil výpočet výše škody provedený oběma soudy, které použily znalecký posudek jako podklad pro vlastní výpočet a poměřovaly nesouměřitelné veličiny, což je nepřípustné a vyčíslená škoda je tak zcela nahodilá a nemá žádnou vypovídací hodnotu. Dále dovolací soud uzavřel, že je na žalovaném, aby prokázal, že výpočet dle vyhlášky nemá kompenzační, ale sankční charakter, a konečně uvedl, že od výše škody je třeba odečíst platby, které žalovaný skutečně za odebranou energii zaplatil, neboť v opačném případě by došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně.

5. Soud prvního stupně se tak znovu zabýval výší nároku, provedl rozsáhlé dokazování a zejména na základě svědeckých výpovědí učinil závěr, že dům, kde došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie, byl vytápěn mimo jiné funkčním krbem, žalovaný tak prokázal, že výše škody stanovená výpočtem dle vyhlášky, je nepřiměřeně vysoká. Samotnou výši škody potom soud stanovil dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, kterého za tím účelem ustanovil a který vyšel i z posudků již v řízení vypracovaných. Znalec vzal v úvahu existenci prokázaného neoprávněného odběru a zohlednil rovněž, že nemovitost žalovaného byla vytápěna z více zdrojů. Celkovou částku za dotápění elektřinou za období od datum do datum vypočetl na částku 139 829,50 Kč, celkové náklady na možnou odebranou elektřinu domu na 209 621,20 Kč + stálá platba za uvedené období 4 621,41 Kč, celkem tedy 214 242,61 Kč, po odečtu žalovaným zaplacených faktur za řádný odběr elektřiny v tomto období ve výši 17 993,15 Kč představují náklady na možnou odebranou elektřinu částku 196 249,46 Kč. Z této částky již žalovaný v průběhu řízení zaplatil žalobkyni částku 135 803 Kč, k doplacení tak zbývá částka 60 446,46 Kč s úroky z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a tyto přiznal žalovanému, který měl v řízení poměrný úspěch. Soud vysvětlil, že v dané věci nevyšel z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a zohlednil i chování žalobkyně, která vzala po částečném plnění žalovaného na základě předchozích rozsudků žalobu částečně zpět až po 4 letech. Žalovanému tak byla přiznána náhrada soudních poplatků a právního zastoupení ve výši 32%. Soud rozhodl rovněž o nákladech řízení státu podle ust. § 148 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výroku o nákladech řízení. Uvedla, že v dané věci rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku a to nejen ohledně základu nároku, ale i výše, proto na danou věc dopadá ust. § 142 odat. 3 o.s.ř. Poukázala rovněž na to, že se žalobkyně snažila v průběhu celého řízení věc řešit smírně a žalobu vzala částečně zpět, když tohoto smíru nebylo dosaženo.

8. Žalovaný napadl rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé. Namítal, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Poukázal na to, že soud prvního stupně učinil správný skutkový závěr, že žalovaný vytápěl nemovitost dřevem, tento závěr však do výsledku řízení vůbec nepromítl, a to bez jakéhokoli odůvodnění. Již samotná tato skutečnost je natolik závažná, že musí vést ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný potom prokázal, že elektrokotel vůbec nepoužíval. Dále se podrobně zabýval závěry znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, který však nemovitost sám nenavštívil, soud nezohlednil závěry znaleckého posudku právnická osoba, který byl zpracován na podkladě místního šetření. Dále se žalovaný zabýval výpočty a porovnáním vysokého a nízkého tarifu odběru elektrické energie a znovu poukazoval na to, že žalovaný nemovitost vytápěl výhradně dřevem, což však už nyní nemůže prokázat. Konečně uvedl, že soud nerozhodl o celém nároku, když skutečnost, že žalovaný uhradil částku 135 803 Kč není ve výrokové části rozsudku, ale jen v odůvodnění. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti vyhovujícím výroku o věci samé není důvodné, důvodným však shledal odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem.

10. K dotazu odvolacího soudu právní zástupce žalovaného uvedl, že netrvá na odvolací námitce, že nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení, když ohledně částky 135 803 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný v průběhu řízení uhradil na základě původně pravomocných rozhodnutí, bylo řízení zastaveno (viz. usnesení na č.l. 691 spisu-poznámka odvolacího soudu).

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc také správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud až na rozhodnutí o nákladech řízení se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

12. O základu nároku bylo rozhodnuto pravomocně, takže je třeba vyjít z toho, že k neoprávněnému odběru elektrické energie v rozhodném období došlo a žalovaný za vzniklou škodu odpovídá ve smyslu ust. § 28 energetického zákona (jde o odpovědnost objektivní), takže v tomto směru již nemohou obstát žádné námitky žalovaného, že k neoprávněnému odběru nedošlo. Lze plně odkázat na rozsudek soudu prvního stupně ze dne datum, č.j. spisová značka ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka.

13. Soud prvního stupně se potom zabýval výší škody v mezích kasačního rozhodnutí Orgán veřejné moci, a to rozsudku ze dne datum, č.j. spisová značka. Závěry tohoto rozhodnutí lze shrnout následovně. Orgán veřejné moci vyšel z toho, že pro objektivní odpovědnost danou zák. č. 458/2000 Sb., je v § 51 odst. 3 zák. je stanoven způsob výpočtu neoprávněného odběru, přičemž se postupuje podle ust. § 9 vyhl. 82/2011 Sb, který stanoví metodu výpočtu výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu, která vychází z hodnoty jističe, tedy zhruba z teoretického maximálního množství elektřiny, kterou bylo možno v daném místě odebrat. Vypočtená výše škody je tak výší fiktivní, která nemá žádný vztah ke skutečnému množství neoprávněně odebrané elektřiny. Tato úprava založená na fikci výše skutečné škody určené podle určité paušalizace údajů, odpovídá tomu, že v řadě případů neoprávněného odběru není objektivně možné dostatečně přesně zjistit množství odebrané elektřiny. Odhadovaný výpočet je pak založen na zásadě, že nezákonné počínání spočívající v některém ze způsobů neoprávněného odběru se tomu, kdo porušil povinnost, nesmí vyplatit. Ve vztahu k užití vyhlášky potom je třeba vyjít z Nálezů Orgán veřejné moci spisová značka a spisová značka, které lze shrnout tak, že vyhláška nemá být aplikována mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti případu, tak aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné.

14. Orgán veřejné moci shrnuje, že v citovaných nálezech Orgán veřejné moci nastínil způsob (metodu), jakým by měly soudy postupovat při stanovení výše škody vzniklé neoprávněným odběrem elektrické energie, kdy zpravidla není možno skutečnou výši škody vyčíslit. V první řadě by měl soud podle skutkových okolností posoudit, zda lze výši škody stanovit podle zjistitelných údajů nebo zda účastníci uzavřeli dohodu. Není-li tomu tak, je třeba postupovat při stanovení výše škody podle vyhlášky. Na škůdci pak leží důkazní břemeno k prokázání, že takto stanovená výše škody neplní kompenzační, ale sankční funkci a je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Jestliže škůdce důkazní břemeno unese, je soud povinen zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu za použití § 136 o. s. ř. popřípadě podle § 2955 o. z.

15. Zároveň ovšem nejvyšší soud uzavřel, že dobu trvání neoprávněného odběru nebylo možno v dané věci zjistit, proto je třeba vyjít z ust. § 9 odst. 6 vyhlášky a počítat dobu maximální, tedy 24 měsíců, což je v daném případě žalované období od datum do datum.

16. Konečně je zásadní závěr dovolacího soudu, že částky žalovaným poskytované coby úplaty za měřenou elektřinu odebíranou v tomtéž období je třeba po nahrazení takto vyčíslené škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny považovat za plnění bez právního důvodu, a poskytl – li odběratel elektrické energie dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody.

17. Soud prvního stupně tedy poté, co měl vyřešen předchozím rozhodnutí základ nároku a období, za které je třeba náhradu škody vyčíslit, zaměřil svou pozornost k tomu, zda žalovaný v dané věci unesl důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že neoprávněný odběr v daném místě a čase dle vyhlášky má sankční, nikoli kompenzační charakter. Za tím účelem bylo provedeno dokazování a lze se ztotožnit se soudem prvního stupně shrnutým v bodě 60 rozsudku, že škoda vyčíslená dle vyhlášky je disproporcionální ve vztahu k obvyklému vyúčtování za obdobnou nemovitost, a to i při zohlednění skutečnosti, že v případě černého odběru si neoprávněný odběratel nepočíná hospodárně. V řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že nemovitost byla vytápěna krbem, instalovaný elektrokotel sloužil jen k dotápění, a již na základě těchto skutečností lze učinit závěr, že faktický odběr nemohl dosahovat výše stanoveného vyhláškou.

18. Dále se tedy soud prvního stupně zabýval otázkou stanovení výše škody dle shora uvedených závěrů Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci a tuto stanovil podle znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, jehož odborné závěry přijal. Ohledně výpočtu lze plně odkázat na bod 61 rozsudku soudu prvního stupně, kde je podrobně proveden způsob výpočtu náhrady škody i s odečtením žalovaným zaplacených plateb dle závěrů dovolacího soudu. Soud prvního stupně v tomto bodě zohlednil i částku, která byla již žalovaným zaplacena v průběhu předchozího řízení, a dopočetl zbytek, který uložil zaplatit tímto konečným rozhodnutím ve věci. Je přitom třeba uvést, že tento znalec měl při doplnění posudku k dispozici spis i přechozí znalecké posudky, a pokud žalovaný v odvolání namítal, že jeho původní závěry byly odlišné, k tomu je třeba dodat, že při prvotním vypracování posudku měl znalec k dispozici jen údaje poskytnuté žalovaným a odpovídal na dotazy jím položené. Tyto závěry však nemohly posloužit ke stanovení výše škody. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na písemné vyhotovení rozsudku, s jehož závěry se plně ztotožňuje.

19. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. Rozsudek byl potvrzen i ve výroku o nákladech řízení státu, kdy bylo rozhodnuto podle poměrného úspěchu ve věci podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.

20. Změny podle ust. § 220 a 221a o.s.ř. doznal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, kdy odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že tyto měly být přiznány podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ale jde o typický případ, kdy rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku, a to nejen ohledně základu nároku, ale i jeho výše. Potom je ovšem namístě užití ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud se přitom musí vždy tímto ustanovením zabývat a odvolací soud má za to, že v dané věci je namístě ho i aplikovat, když základ nároku byl plně po právu a výše škody závisela na znaleckém posudku. Odvolací soud nesdílí důvody, pro které soud prvního stupně aplikoval ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť skutečnost, že ohledně původně přiznané částky byla žaloba vzata zpět až s časovým odstupem, nemá pro tuto věc žádný vliv, když k zaplacení částky 135 803 Kč došlo po právu a tato okolnost také byla zohledněna v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně. Je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně se po celou dobu probíhajícího řízení snažila dosáhnout smíru, na což však žalovaný nepřistoupil. Potom ovšem je třeba náklady řízení přiznat žalobkyni, avšak z částky v řízení přiznané, to znamená z částky již žalovaným zaplacené ve výši 135 803 Kč, ohledně které bylo řízení posléze zastaveno, a dále z částky přiznané v konečném rozhodnutí, tedy 60 446,46 kč., celkem tedy z částky 196 250 Kč. Tato tarifní hodnota však má význam jen z hlediska přiznání nákladů soudního poplatku, takže na poplatku za podání žaloby a poplatku za odvolání proti prvnímu rozsudku ve věci samé náleží 2x 9 813 Kč, a dále náleží náklady nezastoupeného účastníka podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř a vyhl. č. 254/2015 Sb. za celé řízení za 26 úkonů po 300 Kč, tedy 8 100 Kč. Celkem tedy na nákladech řízení bylo žalobkyni přiznání 27 426 Kč.

21. Stejným způsobem byly přiznány náklady tohoto odvolacího řízení, a to za 3 úkony po 300 Kč, celkem tedy 900 kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.