MSPH 14 Co 455/2025-359

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a JUDr. Jany Šrédlové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_007⟫ 2. Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_009⟫ 3. Jméno žalovaného, IČO Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_011⟫ 4. Jméno žalovaného, IČO Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_012⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_013⟫ za účasti vedlejší účastnice právnická osoba., IČO IČO ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_016⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_017⟫ o zaplacení částky 722 300,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. června 2025, č. j. 27 C 152/2024-179, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. června 2025, č. j. 27 C 152/2024-221,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 204 837 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 33 142 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 722 300,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 722 300,23 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení [výrok I] a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 275 259 Kč [výrok II].

2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 722 300,23 KčAnonymizovános příslušenstvím s tím, že jí vznikla pochybením žalovaných při výkonu advokacie škoda. Žalovaní v rámci přípravy zadávací dokumentace podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) pro veřejnou zakázku „Zakázka“, nezpracovali zadávací dokumentaci s odbornou péčí a v souladu s právními předpisy, resp. pokyny poskytovatele dotace. Žalovaní nastavili v čl. 4.2. zadávací dokumentace zadávací podmínky v rozporu s § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ, když uvedli nerelevantní zdůvodnění, proč je po dodavateli požadováno předložení nabídky na všechny části zakázky. Tím došlo k porušení čl. 19.2 písm. g) Pravidel pro žadatele a příjemce. Žalovanou částku musela žalobkyně vrátit dotačnímu orgánu.

3. Dne 5. 11. 2024 přistoupila do řízení na straně žalovaných vedlejší účastnice, právnická osoba., neboť druhá žalovaná a třetí žalovaný s ní mají uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem advokacie.

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že první žalovaná je samostatnou advokátkou evidovanou orgán (dále jen „orgán“) pod ev. č. číslo, druhá žalovaná je advokátkou evidovanou orgán pod ev. č. číslo a vykonává advokacii ve sdružení se třetím žalovaným evidovaným orgán pod ev. č. číslo pod označením Označení a čtvrtý žalovaný je samostatným advokátem evidovaným orgán pod ev. č. číslo aktuálně s pozastaveným výkonem činnosti. Žalobkyně je právnická osoba a veřejným zadavatelem.

5. Na základě veřejné zakázky „Zakázka“ byla mezi žalobkyní a žalovanými pod označením společnost „právnická osoba“ uzavřena dne 12. 2. 2018 rámcová dohoda na právní služby, jejímž předmětem byl závazek žalovaných a dalších poskytovatelů právních služeb, kteří byli smluvními stranami, poskytovat žalobkyni právní služby. V rámci nabídky předložili žalovaní smlouvu o společnosti ze dne 9. 11. 2017. V rámcové dohodě bylo ujednáno, že žalovaní jsou vázáni právními předpisy a v jejich mezích příkazy a pokyny žalobkyně. Žalovaní jsou povinni postupovat v souladu se zájmy žalobkyně a oznámit žalobkyni všechny okolnosti, které zjistili při poskytování právních služeb a které mohly mít vliv na změnu pokynů žalobkyně. Žalovaní jsou povinni postupovat s odbornou péčí při poskytování plnění dle rámcové dohody, podle svých nejlepších znalostí a schopností, sledovat a chránit oprávněné zájmy žalobkyně. Žalovaní jsou povinni počínat si tak, aby předcházeli vzniku škody.

6. Žalobkyně jako příkazce se žalovanými jako příkazníky uzavřeli dne 25. 6. 2018 příkazní smlouvu, jejímž předmětem byla příprava zadávací dokumentace (mimo vypracování technické specifikace předmětu plnění) a administrace zadávacího řízení pro veřejnou zakázku „Zakázka – Označení“. Jednalo se o dvě veřejné zakázky, veřejnou zakázku na „Zakázka“ a veřejnou zakázku na „Zakázka“. Podle příkazní smlouvy měla být, s výjimkou vymezené nutné součinnosti žalobkyně, minimalizována její součinnost. Žalovaní byli povinni zabezpečit pro žalobkyni servis v administrativní a právní oblasti ve sjednaném rozsahu, zejména kompletní zhotovení textu zadávací dokumentace tak, aby byla způsobilá k zahájení výběrového řízení. Zadávací dokumentace měla být v souladu s podmínkami poskytovatele dotace a právními předpisy. Žalovaní byli povinni plnění poskytnout s odbornou péčí, v zájmu žalobkyně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

7. Podle smlouvy o společnosti jsou žalovaní vůči žalobkyni a třetím osobám z právních vztahů vzniklých v souvislosti se zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění zakázky i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících ze zakázky.

8. V emailu ze dne 27. 7. 2018 uvedl čtvrtý žalovaný, že „Je možné z hlediska ZZVZ požadovat po dodavateli předložit nabídku pouze pro všechny části – tedy fakticky deklarovat, že bude uzavřena jen jedna smlouva pro celou zakázku.“ Konkrétně ve vztahu k předmětné zakázce čtvrtý žalovaný konstatoval, že „Pro tu zakázku na dodávky nepovažuji za problém umožnit podávat nabídku na jednu nebo více částí, neboť jde fakticky o dva různé druhy plnění. Nicméně rozhodnutí je na Vás a je samozřejmě možné oba druhy smluv sloučit do jedné.“

9. Emailem ze dne 2. 8. 2018 zaslal čtvrtý žalovaný žalobkyni upravenou verzi zadávací dokumentace, ve které navrhl úpravu čl. 4. 2. a 4. 3. zadávací dokumentace takto: 4. 2. Každý dodavatel může podat nabídku pouze na všechny části. Důvodem je skutečnost, že předmět plnění jednotlivých částí je fakticky vzájemně provázán a zadavatel požaduje spolupráci s jedním dodavatelem k celému předmětu plnění. 4. 3. Zakázka je hodnocena jako celek, v rámci hodnocení tak budou pro každého dodavatele sečteny nabídky za všechny části a předmětem hodnocení celková nabídková cena. Čtvrtý žalovaný v tomto emailu žalobkyni doporučil, aby prodiskutovala „takovéto“ nastavení s poskytovatelem dotace. Totožná textace čl. 4. 2. a 4. 3. zadávací dokumentace byla zachována také ve verzi, kterou zaslal čtvrtý žalovaný žalobkyni e-mailem dne 10. 8. 2018. Čtvrtý žalovaný v tomto emailu uvedl „Přiznám se, že pro testovací sady (dodávky) rozumím Vašemu požadavku na to, aby byl jeden dodavatel, ale v tuto chvíli chybí zdůvodnění toho, proč by každá část neměla být hodnocena samostatně (navíc, když jednou z částí je nájem). Žádám Vás proto o kontrolu a určitě o doplnění argumentace.“

10. Na email čtvrtého žalovaného ze dne 10. 8. 2018 reagoval za žalobkyni tituly před jménem. jméno FO emailem dne 16. 8. 2018, ve kterém se k požadavku na jednoho dodavatele podrobně vyjádřil s dalším vysvětlením a dovětkem „Stačí takto?“. Na e-mail čtvrtého žalovaného reagoval za žalobkyni také tituly před jménem. jméno FO dne 22. 8. 2018. Na obě zprávy odpověděl čtvrtý žalovaný e-mailem ze dne 29. 8. 2018, ve kterém se k e-mailu tituly před jménem. jméno FO nevyjádřil a připojil zadávací dokumentaci s nezměněnou textací čl. 4. 2. V emailové komunikaci stran byla zahrnuta první žalovaná.

11. Žalovaní zpracovali zadávací dokumentaci k veřejné zakázce. Jednalo se o nadlimitní veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném zadávacím řízení. Podle čl. 4.1. byl předmět plnění rozdělen na části podle § 102 ZZVZ. Podle bodu 4.2. mohl každý dodavatel podat nabídku pouze na všechny části. Důvodem je skutečnost, že předmět plnění jednotlivých částí je fakticky vzájemně provázán a zadavatel požaduje spolupráci s jedním dodavatelem k celému předmětu plnění. Podle čl. 4.3. je zakázka hodnocena jako celek. V rámci hodnocení budou pro každého dodavatele sečteny nabídky za všechny části a předmětem hodnocení bude celková nabídková cena. Podle čl. 4.4. byla veřejná zakázka rozdělena na 5 částí označených A-E. Písemná zpráva žalobkyně ze dne 28. 12. 2018, připravená žalovanými, žádné odůvodnění pro nerozdělení zakázky ve smyslu § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ neuváděla.

12. Ohledně zakázky byla dne 19. 2. 2018 uzavřena kupní a nájemní smlouva. Cena zakázky činila 16 051 116 Kč včetně DPH, tj. 13 265 385 Kč bez DPH, tedy za část A 3 032 175 Kč bez DPH, 3 668 932 Kč včetně DPH, za část B 4 275 000 Kč bez DPH, 5 172 750 Kč včetně DPH, za část C 2 660 960 Kč bez DPH, 3 219 762 Kč včetně DPH, za část D 1 983 250 Kč bez DPH, 2 399 733 Kč včetně DPH, za část E 1 314 000 Kč bez DPH, 1 589 940 Kč včetně DPH.

13. Veřejná zakázka byla financovaná z Program formou dotace na základě dvou projektů: projekt a projekt. Součástí projektu projekt byly části A a B zakázky, tj. celkem 8 841 682 Kč, součástí projektu projekt byly části C, D a E zakázky, tj. celkem 7 209 434 Kč. U každého z projektů byla žalobkyně povinna zajistit financování z vlastních prostředků v rozsahu 10 %.

14. Cena zakázky byla žalobkyní uhrazena dodavateli na základě faktur. Části A a B, tj. 8 841 681,75 Kč, byly žalobkyní uhrazeny dne 11. 1. 2019, část C, tj. 3 219 762 Kč, byla žalobkyní uhrazena postupně a to vždy částkou ve výši 201 235,10 Kč dne 23. 4. 2019, 9. 5. 2019, 20. 6. 2019, 3. 7. 2019, 12. 8. 2019, 6. 9. 2019, 4. 10. 2019, 7. 11. 2019, 9. 4. 2020, 14. 5. 2020, 5. 6. 2020, 13. 7. 2020, 6. 8. 2020, 7. 9. 2020, 8. 10. 2020, 9. 11. 2020, část D, tj. 2 399 732,50 Kč, byla žalobkyní uhrazena dne 28. 5. 2019, část E, tj. 1 589 940 Kč byla žalobkyní uhrazena dne 18. 7. 2019.

15. Zadávací řízení bylo předmětem kontroly ze strany poskytovatele dotace. Poskytoval dotace dospěl k závěru, že v zadávací dokumentaci bylo sice v čl. 4. 1 s mylným odkazem na § 102 ZZVZ konstatováno, že je zakázka rozdělena do pěti částí, avšak v čl. 4. 2 byl tento princip popřen tím, že každý dodavatel mohl podat nabídku pouze na všechny části. Tento požadavek byl odůvodněn tím, že „předmět plnění jednotlivých částí je fakticky vzájemně provázán a zadavatel požaduje spolupráci s jedním dodavatelem k celému předmětu plnění.“ Podle poskytovatele dotace nebylo možné vzhledem k povinnosti předkladatelů nabídek předložit nabídky pro všechny části zakázky považovat zakázku za rozdělenou na části. Veřejný zadavatel tudíž de facto veřejnou zakázku nerozdělil na části, neboť všechny části zakázky měly být zadány pouze jednomu předkladateli nabídky. Zdůvodnění v zadávací dokumentaci považoval poskytovatel dotace za nedostatečné, neboť jednotlivé části veřejné zakázky jsou jasně odděleny a každá z částí tvoří samostatnou provozní jednotku. Zadávací dokumentace neposkytuje žádné důkazy o tom, že některé části se s ostatními částmi navzájem doplňují. Rozhodnutí žalobkyně šlo podle poskytovatele dotace proti účelu rozdělení zakázky na části za účelem zintenzivnění hospodářské soutěže. To bylo poskytovatelem dotace shledáno jako porušení čl. 46 odst. 1 směrnice 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek, podle kterého uvedou veřejní zadavatelé hlavní důvody pro rozhodnutí o zadání veřejné zakázky bez rozdělení na části. Toto odůvodnění má být podle čl. 84 součástí zadávací dokumentace nebo samostatné zprávy. Podle poskytovatele dotace žalobkyně neuvedla platné odůvodnění svého rozhodnutí nerozdělit zakázku na části. Poskytovatel dotace proto dospěl k závěru o porušení základních zásad pro zadávání zakázek ze strany žalobkyně podle čl. 19.2 písm. g) Pravidel pro žadatele a příjemce a podle ustanovení § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ.

16. Žalobkyně se na první žalovanou obrátila dne 5. 3. 2019 se žádostí o odpověď na připomínky poskytovatele dotace, jejichž součástí byl také dotaz na rozdělení zakázky na části. Žalobkyně se následně obrátila na první žalovanou 27. 9. 2021 v souvislosti s protokolem o kontrole ze dne 21. 9. 2021, č. j. spisová značka, se žádostí o zpracování námitek a dne 30. 9. 2021 znovu v souvislosti s protokolem o kontrole ze dne 23. 9. 2021, č. j. spisová značka. První žalovaná podala první námitky sama bez pověření žalobkyně a poskytovatelem dotace k nim nebylo přihlédnuto. Druhé námitky byly zamítnuty. Při přípravě odpovědí na dotazy dotačního orgánu a námitek žalovaní nepožadovali součinnost od žalobkyně.

17. Žalobkyni byla výzvou k vrácení finančních prostředků ze dne 20. 12. 2021, č. j. spisová značka, uložena pokuta ve výši 5 % z hodnoty zakázky. Žalobkyně byla povinna vrátit poskytovateli dotace částku 397 875,69 Kč a vrátila ji dne 6. 1. 2022. V závěrečném vyúčtování ze dne 6. 12. 2021, č. j. spisová značka, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 % z hodnoty zakázky, tj. částka 324 424,54 Kč, která byla posouzena jako nezpůsobilé výdaje projektu. Žalobkyně tuto částku vrátila jako součást platby ve výši 601 611,28 Kč dne 15. 12. 2021.

18. Žalobkyně se obrátila na žalované v návaznosti na výzvu k vrácení finančních prostředků a závěrečné vyúčtování poskytovatele dotace. První žalovaná v emailu ze dne 13. 1. 2022 požádala žalobkyni o zajištění dokladů k „vratkám“.

19. Na webových stránkách www je u části C uvedeno plnění uhrazené žalobkyní za rok 2019 ve výši 1 609 880,80 Kč včetně DPH. Chybí zde záznam o plnění uhrazeném za část C v roce 2020.

20. Dopisem ze dne 14. 6. 2023, odeslaným každému ze žalovaných téhož dne, vyzvala žalobkyně žalované k náhradě škody vzniklé v souvislosti se zakázkou ve výši 722 300,23 Kč. Dne 1. 9. 2023 se žalobkyně obrátila na každého ze žalovaných s předžalobní výzvou k zaplacení škody v totožné výši. K úhradě škody nedošlo.

21. Z účastnické výpovědi čtvrtého žalovaného soud I. stupně zjistil, že za technickou stránku věci byli odpovědní tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO. S nimi čtvrtý žalovaný komunikoval v červenci 2018 telefonicky a osobně za přítomnosti první žalované. Zadávací dokumentaci zpracovali podle podkladů technické specifikace části I. výzvy k administraci zakázky. Každá část byla hodnocena samostatně. Jeden dodavatel měl zpracovat na jednu a více částí nabídku. tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO uváděli, že půjde o jednu zakázku, jednoho dodavatele, že se nebude dělit. Podle žalobkyně měla být administrována zakázka na části. tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO trvali na jednom dodavateli, ačkoliv šlo o nadlimitní zakázku, která musela být rozdělena na části, aby se vytvořilo lepší konkurenční prostředí. Pokud se nerozdělí na části, musí být v zadávací dokumentaci nebo závěrečné zprávě řádně zdůvodněno, proč k rozdělení nedošlo. Zakázka na části rozdělena byla, avšak tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO trvali na tom, že bude jeden dodavatel. Dali do zadávací dokumentace větu obsahující zdůvodnění pro dodavatele, proč se omezuje soutěž. Došlo k dalším úpravám zadávací dokumentace. Pro tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO nešlo o první zadávací řízení obdobného charakteru, měli zkušenosti se zadáváním zakázek a jejich rozdělením na části a uměli se vyznat v podávání žádostí o grant. U deváté verze zadávací dokumentace tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO vykazovali znaky nervozity a byli nepříjemní, když byla podána jedna nabídka. Pokud šlo o úpravu čl. 4. 2., bylo stanoveno, že má podat nabídku jeden dodavatel na všechny části. Na technickou provázanost zakázky upozornil tituly před jménem. jméno FO. Po technické stránce měli důvody doplnit tituly před jménem. jméno FO a tituly před jménem. jméno FO, proč chtějí, aby šlo o jednoho dodavatele, když se jedná o oddělené části. Nesdělili žádné zdůvodnění článku 4. 2. a čtvrtý žalovaný pro to neměl technické vzdělání, není vědec, nepříslušelo mu hodnotit, zda-li je zakázka provázaná či nikoliv. Proti uvedenému znění nepřišla ani žádná námitka. To chtěl vysvětlit poskytovatel dotace. U kontrolního úřadu panují nejednotná pravidla. Jeden zaměstnanec usuzoval, že dokumentace je v pořádku, a jiný shledal nedostatek, pokud šlo o zdůvodnění čl. 4. 2. Svědek se ani nedozvěděl, podle jakého paragrafu či pravidel byla zadávací dokumentace špatně. Pokud šlo o výši žalobkyní uplatňované škody, z vyjádření dotačního orgánu vyplývá, že nebyla čerpána dotace v plné výši. Čtvrtý žalovaný dále odkázal na profil právnická osoba k uvedené zakázce, z něhož vyplývá, že zakázka byla zasmluvněna, avšak žalobkyně nevyčerpala celou zasmluvněnou částku.

22. Soud I. stupně dále zjistil, že tituly před jménem. jméno FO působí na právnická osoba na právnická osoba, je také členem týmu operačních programů na právnická osoba, kde se věnuje řízení projektů z Fondů evropské unie od roku 2008, jejichž součástí je nezbytné zadávání veřejných zakázek financovaných z dotací a je funkce místo. tituly před jménem. jméno FO působí na právnická osoba na právnická osoba. I v jiných veřejných zakázkách právnická osoba byli uvedeni jako kontaktní osoby.

23. Z výpovědi svědka tituly před jménem. jméno FO soud I. stupně zjistil, že advokátní kancelář byla vysoutěžena právnická osoba. Na vysoutěžení zakázky potřebovali právníka. Za žalobkyni měli zakázku na starosti svědek a tituly před jménem. jméno FO, svědek měl na starosti technickou část a tituly před jménem. jméno FO část finanční. Zadávací dokumentace nebyla jeho parketa. Rozuměl náplni po technické stránce, avšak proč je v zadávací dokumentaci to či ono, nevěděl. Nemá právní vzdělání a nešlo o jeho povinnost. Situace se komplikovala. Čtvrtý žalovaný byl přetížený a nestíhal reagovat na požadavky svědka a tituly před jménem. jméno FO. Komunikace s ním byla zdlouhavá, pozdní a nedokonalá. Mezi svědkem, tituly před jménem. jméno FO a advokátní kanceláří proběhlo několik e-mailů, telefonovali si, došlo i na osobní schůzky. Pokud šlo o rozdělení zakázky na části, v projektu bylo více aktivit, jež bylo třeba realizovat v různých časech. Přišel návrh řešení od pana jméno FO. Technicky dávalo smysl, aby žalobkyně jednala s jedním dodavatelem. Přál si preferenci, aby to bylo technicky v pořádku. jméno FO od nich chtěl technické zdůvodnění. Poslal tedy technické zdůvodnění k volbě, kterou preferoval. Byla kolem toho široká e-mailová komunikace. Svědek nevěděl, zda bylo technické zdůvodnění předloženo kontrolnímu orgánu. Bylo malé spektrum možných dodavatelů, neboť zakázka se týkala medicínské a IT oblasti. Kontrolní orgán vytknul rozčlenění zakázky na části. Svědek je schopen posoudit technicky propojenost komponentů. Plnění bylo provázáno s technickým řešením, jedná se o telemedicínu, monitoring pacientů z domácího prostředí, kdy se jedná o senzor, který je nutno umístit na jedno místo z technického důvodu a řešili technické parametry a řešení. Senzory od jednoho dodavatele, aby byly schopny vyhodnocovat nasbírané informace ze senzorů. Provázanost je dána a je výhodnější spolupracovat s jedním dodavatelem. Tudíž svědek a tituly před jménem. jméno FO preferovali, aby byl jeden dodavatel. Pokud šlo o kontrolní orgány, pak s nimi svědek komunikoval po technické stránce. K zakázce přišla jedna až dvě nabídky, poté, co přišly, komunikovali již s paní jméno FO, aby se vše dotáhlo do konce. Ta nedodržela lhůty, nekomunikovala, vše připravila na poslední chvíli, celý proces provázely problémy. Nebyli schopni zajistit děkana a rektora, aby se vše včas odevzdalo.

24. Z výpovědi svědka tituly před jménem. jméno FO soud I. stupně zjistil, že je projektovým manažerem, že podal projektovou žádost pro poskytnutí dotace. Projekt se měl realizovat po jejím přidělení. Vysoutěžili mandatáře, probíhal minitender. Jednalo se o předmětu veřejné soutěže. Byl jim přidělen advokát, pan jméno FO a paní jméno FO, se kterými začali komunikovat. Dali jim informace za projektovou stranu. Měli povinnost spočívající ve stanovení doby a předmětu provedení a doby dodání. tituly před jménem. jméno FO prováděl technickou specifikaci projektu, sepsal, co má být v zadávací dokumentaci a vše předali panu jméno FO a paní jméno FO. Zadávací dokumentaci si přečetl jako projektový manažer. Při prvním čtení byla projektová dokumentace zpracovaná advokátní kanceláří zmatečná, chyběly v ní požadavky svědka a tituly před jménem. jméno FO. Vyměnili si ohledně zadávací dokumentace 6x až 10x názory s advokátní kanceláří a dospěli do verze vyhlášení. Prefinální verzi zadávací dokumentace předložili Magistrátu, následně i v rámci průběžné zprávy.

25. Soud I. stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval zejména § 16 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), § 5, § 2894 odst. 1, § 2913, 2915 a 2916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 36 odst. 4 a § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ.

26. Následně soud I. stupně uvedl, že žalovaní vystupovali vůči žalobkyni jako odborníci na právo veřejných zakázek, proto s nimi žalobkyně uzavřela příkazní smlouvu. Tím splnila svojí prevenční povinnost. Na odpovědnost žalovaných je třeba hledět se zřetelem k § 5 odst. 1 o.z., když žalovaní byli v předmětném období advokáty, jež byli povinni ex lege chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta.

27. Soud I. stupně uzavřel, že za souladnost zadávací dokumentace s právními předpisy i požadavky poskytovatele dotace byli odpovědní žalovaní. Čtvrtý žalovaný v emailu výslovně uvedl, že „Je možné z hlediska zákona o veřejných zakázkách požadovat po dodavateli předložit nabídku pouze pro všechny části, tedy fakticky deklarovat, že bude uzavřena jen jedna smlouva pro celou zakázku.“ Čtvrtý žalovaný rovněž ve vztahu k veřejné zakázce konstatoval, že „Pro tu zakázku na dodávky nepovažuji za problém umožnit podávat nabídku na jednu nebo více částí, neboť jde fakticky o 2 různé druhy plnění. Nicméně rozhodnutí je na Vás a je samozřejmě možné oba druhy smluv sloučit do jedné.“ tituly před jménem. jméno FO na tuto volbu reagoval a sdělil, že prosí „o variantu, kdy ve VR na materiál i ve VR na služby testování, budeme celé považovat za jedno plnění, které budeme objednávat po částech.“ Shodné potvrdil i tituly před jménem. jméno FO. Nelze tedy dospět k závěru, že žalobkyně vznesla na žalované v otázce nerozdělení zakázky na části nepřekročitelný požadavek, když se jednalo o volbu vycházející z variant předestřených čtvrtým žalovaným. Pokud by však žalovaní považovali sdělení žalobkyně za její požadavek, měli postupovat podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii.

28. Čtvrtý žalovaný následně upravil zadávací dokumentaci a navrhl úpravu čl. 4.2: Každý dodavatel může podat nabídku pouze na všechny části. Důvodem je skutečnost, že předmět plnění jednotlivých částí je fakticky vzájemně provázán a zadavatel požaduje spolupráci s jedním dodavatelem k celému předmětu plnění. Toto znění zadávací dokumentace zaslal žalobkyni znovu v emailu, který doprovodil slovy: „Přiznám se, že pro testovací sady (dodávky) rozumím Vašemu požadavku na to, aby byl jeden dodavatel, ale v tuto chvíli chybí zdůvodnění toho, proč by každá část neměla být hodnocena samostatně (navíc, když jednou z částí je nájem). Žádám Vás proto o kontrolu a určitě o doplnění argumentace.“ Na to reagoval tituly před jménem. jméno FO e-mailem, ve kterém se k požadavku na jednoho dodavatele podrobně vyjádřil s dovětkem „Stačí takto?“. Na e-mail čtvrtého žalovaného reagoval také tituly před jménem. jméno FO. Na obě tyto zprávy odpověděl čtvrtý žalovaný e-mailem, ve kterém se k dotazu tituly před jménem. jméno FO nevyjádřil a připojil k němu zadávací dokumentaci s nezměněným zněním čl. 4.2. I přesto, že sám čtvrtý žalovaný považoval zdůvodnění čl. 4.2 za nedostačující, ponechal jej bez změny a ani žalobkyni nesdělil žádné další výhrady. Z jednání čtvrtého žalovaného proto žalobkyně důvodně dovozovala, že další doplnění argumentace není potřeba, a že článek zadávací dokumentace je v pořádku.

29. Soud I. stupně uvedl, že není pravdou, že otázka rozdělení či nerozdělení zakázky na části a s tím pojící se zdůvodnění je odborně-technického charakteru. Jedná se vždy o ryze právní hodnocení. Součástí řádného poskytování právních služeb je iniciativní a samostatný přístup advokáta i poučovací povinnost klienta advokátem. Žalovaní přitom v průběhu tvorby zadávací dokumentace neposkytli žalobkyni řádné poučení a žalobkyni neupozornili na to, že formulace čl. 4.2 zadávací dokumentace je v rozporu se ZZVZ a dotačními pravidly, z čehož by pro žalobkyni plynulo riziko krácení či ztráty nároku na dotační prostředky.

30. Soud I. stupně doplnil, že podle § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ platilo, že písemná zpráva musí obsahovat, pokud zadavatel nadlimitní veřejnou zakázku nerozdělí na části, odůvodnění tohoto postupu, pokud jej neuvedl v zadávací dokumentaci. Buď zadávací dokumentace/písemná zpráva platné odůvodnění obsahuje nebo nikoliv. Nelze se tudíž ztotožnit se závěrem žalovaných, že dostatečnost zdůvodnění je „otázkou, která může být posouzena různě“.

31. K námitce žalovaných, že bylo žalobkyni doporučeno, aby prodiskutovala nastavení zadávací dokumentace s poskytovatelem dotace, soud I. stupně uvedl, že žalovaní neberou zřetel na to, že dle bodu 19.7.1. pravidel nemění provedená kontrola nic na tom, že odpovědným subjektem za řádné provedení zadávacího řízení je zadavatel. Jakékoliv sdělení poskytovatele dotace tedy nemohlo vést ke zproštění odpovědnosti žalovaných za řádné plnění jejich závazků.

32. K tvrzení žalovaných, že se žalobkyně nebránila proti závěrům poskytovatele dotace, soud I. stupně uvedl, že první žalovaná byla žalobkyní požádána o zpracování námitek proti oběma protokolům o kontrole. První žalovaná podala první námitky sama, bez pověření žalobkyně, proto k nim nebylo poskytovatelem dotace přihlédnuto. Druhé námitky byly sice podány včas, avšak byly zamítnuty. Současně se žalobkyně obrátila na žalované v návaznosti na výzvu k vrácení finančních prostředků a závěrečné vyúčtování. Z emailových zpráv přitom nevyplývá, že by žalovaní doporučovali žalobkyni další obranu proti závěrům poskytovatele dotace. Navíc první žalovaná žádala o zajištění dokladů k vratkám, což by bez akceptace postupu poskytovatele dotace ze strany žalobkyně nebylo možné. Sami žalovaní tudíž napadení závěrů poskytovatele dotace neshledali jako důvodné.

33. Soud I. stupně doplnil, že ani určitá angažovanost žalobkyně či orientace v problematice nevylučuje odpovědnost žalovaných jako advokátů za škodu, resp. povinnost řádně poučit svého klienta o nesprávnosti jeho pokynů. Není rozhodné, jaké zkušenosti měli pracovníci žalobkyně. Navíc když ti neměli právnické vzdělání a jejich role byla zcela jiná. Na žalované se žalobkyně obrátila opakovaně již se žádostí o vypořádání připomínek poskytovatele dotace, jejichž součástí byl také dotaz na rozdělení zakázky na části. Žalovaní tedy mohli ovlivnit kontrolu prováděnou dotačním orgánem, když měli několikerou příležitost dotační orgán přesvědčit o oprávněnosti nerozdělení zakázky na části. To však neučinili. Žalovaní připravili příslušné reakce pro žalobkyni, avšak nikdy ji nevyzvali k doplnění technické a jiné argumentace, přitom žalobkyně, pokud byla vyzvána, byla součinná. Dle soudu I. stupně se žalobkyně nedopustila žádného pochybení, za škodu tedy není spoluodpovědná.

34. Pokud jde o příčinnou souvislost, soud I. stupně uvedl, že zcela vypovídající jsou závěry poskytovatele dotace. Žalovaní nastavili zadávací podmínky v rozporu se ZZVZ, konkrétně § 217 odst. 2 písm. m), když uvedli nerelevantní zdůvodnění, proč je po dodavateli požadováno předložení nabídky na všechny části zakázky. Tím došlo k porušení čl. 19.2 písm. g) Pravidel pro žadatele a příjemce. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaní při poskytování služeb žalobkyni dopustili porušení rámcové i příkazní smlouvy, a to povinnosti poskytovat řádně právní služby, konkrétně zpracovat zadávací dokumentaci s odbornou péčí a v souladu s právními předpisy, resp. podmínkami poskytovatele dotace. Pokud by žalovaní své povinnosti neporušili, škoda by žalobkyni nevznikla. Výše uvedené povinnosti byli žalovaní povinni dodržovat bez ohledu na smlouvy se žalobkyní.

35. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni vznikla v důsledku pochybení žalovaných při výkonu advokacie škoda ve výši 722 300,23 Kč. Žalobkyni byla uložena poskytovatelem dotace sankce ve výši 5 % z ceny zakázky v celkové výši 16 051 116 Kč, spoluúčast žalobkyně byla v rozsahu 10 % z ceny zakázky. Částka ve výši ve výši 722 300,23 Kč je tvořena součtem částek 397 875,69 Kč a 324 424,54 Kč, jež musela žalobkyně vrátit poskytovateli dotace. Žalobkyně přitom mohla uplatnit náhradu škody vůči žalovaným, neboť byla zatížena veřejnoprávní odpovědností za protiprávní jednání jiné osoby.

36. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu.

37. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni žalovaní.

38. První žalovaná a čtvrtý žalovaný považovali rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný, neboť z něj neplyne, jakou konkrétní povinnost měli žalovaní porušit a v čem je dána příčinná souvislost se vzniklou škodou, ani na jakých závěrech staví soud vznik škody a její výši. Žalobkyně neprokázala naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaných za škodu. Soud I. stupně klade žalovaným za vinu porušení smlouvy, která měla spočívat v povinnosti zpracovat řádně zadávací dokumentaci s odbornou péčí a v souladu s právními předpisy a pokyny poskytovatele dotace. Žalovaní namítali, že zadávací dokumentace nebyla zpracována v rozporu se ZZVZ, postup dle čl. 4.2 zákon připouští. Odůvodnění bylo čistě na žalobkyni, jednalo se o technickou otázku, a na potřebu doplnění odůvodnění byla žalobkyně jednoznačně upozorněna. Výběr žalovaných zadavatelem proběhl tak, že vysoutěžili ze strany zadavatele realizaci a přípravu veřejné zakázky rozdělené na části, což byl výslovný požadavek žalobkyně, stejně jako potřeba jednoho dodavatele. Důvodem krácení dotace nebylo rozdělení zakázky na části, ale to, že kontrolní orgán považoval za nedostatečně zdůvodněný požadavek, aby všechny části byly plněny výlučně jedním dodavatelem. Relevantnost tohoto zdůvodnění je ale technického rázu a je plně v gesci zadavatele. Žalovaní své služby poskytovali jako odborníci v oblasti práva a zadávání veřejných zakázek, nikoli jako odborníci na požadovaný předmět plnění, ten nejsou schopni po stránce technické posoudit, tedy zejména to, zda je technická provázanost dána a jakým způsobem. Ze strany žalovaných byla původně zadávací dokumentace připravena tak, že zakázka byla rozdělena na jednotlivé části s možností podávání nabídek pouze do některé z částí. Na výslovnou žádost žalobkyně došlo k úpravě zadávacích podmínek. Žalovaní zdůraznili, že technické zdůvodnění není nezbytnou náležitostí zadávacích podmínek, ale zadavatel by měl být schopen technickou propojenost vysvětlit na dotaz kontrolních orgánů. Byla to žalobkyně, kdo v rámci kontroly nedoplnila v dostatečném rozsahu technické zdůvodnění vzájemné propojenosti plnění. Soud I. stupně nesprávně posoudil i případnou prevenční povinnost osob jednajících za žalobkyni, kdy povinnost jednat s odbornou péčí nevylučuje prevenční povinnost těchto osob, byly-li tyto osoby upozorněny na možnou potřebu doplnění argumentace k propojenosti plnění. Odvolatelé odkázali na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. spisová značka s tím, že se jednalo o obdobnou věc, jako je nyní projednávaná, a odvolací soud v odkazované věci splnění podmínek odpovědnosti advokáta neshledal.

39. První žalovaná a čtvrtý žalovaný navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil a žalobu zamítl.

40. Druhá žalovaná v odvolání namítala, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Byla to žalobkyně, která měla z technického hlediska veřejnou zakázku na starosti a měla k tomu poskytnout relevantní podklady a informace včetně zdůvodnění provázanosti plnění. Nebylo prokázáno, že by se žalovaní dopustili porušení jakýchkoli povinností a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a uloženou finanční korekcí. Nepostačuje prosté uložení sankce či krácení dotace zadavateli. Sám dotační orgán nerozporoval zákonnost čl. 4.2 zadávací dokumentace. Nedostatečné zdůvodnění požadavku na podání nabídky pouze do všech částí zakázky je přičitatelné výlučně jednání žalobkyně, zadávací dokumentace byla upravena k výslovnému požadavku žalobkyně, žalovaní upozornili na podmínky a rizika tohoto postupu. Propojenost plnění je bezesporu otázkou odborně technickou a nikoli právní. Zadávací podmínky nebyly zpracována v rozporu se ZZVZ, technické zdůvodnění propojenosti plnění není nezbytnou náležitostí zadávacích podmínek a již vůbec ne přímo hlavní části zadávací dokumentace. Požadavek § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ se netýká zadávacích podmínek jako takových, písemná zpráva zadavatele je již výstupem zadavatele po skončení zadávacího řízení. Druhá žalovaná též namítla, že řízení je stiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí, neboť soud I. stupně připouštěl, prováděl a hodnotil tvrzení a důkazy vznesené žalobkyní po koncentraci řízení.

41. Druhá žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl.

42. Třetí žalovaný shodně s druhou žalovanou namítal, že žalobkyně navrhovala důkazy po koncentraci řízení a soud je prováděl. Dále vytýkal soudu I. stupně nesprávný závěr, že zadávací dokumentace byla zpracována v rozporu se ZZVZ. Formulace článku 4.2 není v rozporu se zákonem, byla to žalobkyně, kdo měla poskytnout relevantní podklady a informace. Podmínky odpovědnosti za škodu nebyly naplněny. Žalobkyně byla žalovanými upozorněna na nutnost doplnění argumentace k technické provázanosti plnění, žalovaní žádnou svou povinnost neporušili. Osoby podílející se za žalobkyni na veřejné zakázce, byly odborně znalé problematiky veřejných zakázek a případné dopady, pokud jde o odůvodnění provázanosti plnění, jim musely být zřejmé. Ze strany žalovaných byla původně zadávací dokumentace připravena tak, že zakázka byla rozdělena na jednotlivé části s možností podávání nabídek pouze do některé z částí. Na výslovnou žádost žalobkyně došlo k úpravě zadávacích podmínek. Jelikož se nejednalo o pokyn, který by byl v rozporu se zákonem, žalovaní dle něj museli postupovat. ZZVZ ani dotační pravidla neurčují, jakým způsobem a v jakém rozsahu by mělo být zdůvodnění propojenosti plnění uvedeno v zadávacích podmínkách, pro naplnění podmínek je pouze nezbytné, aby tato propojenost byla skutečně dána, což však nebylo na posouzení žalovaných. Pokud došlo ke krácení dotace, jednalo se buď o chybné prvotní informace od žalobkyně, které předala žalovaným, anebo o nedostatečné odborné vysvětlení technické provázanosti dotačnímu orgánu v rámci kontroly, které poskytovala sama žalobkyně. Naposledy třetí žalovaný vytýkal rozsudku soudu I. stupně jeho nepřezkoumatelnost, neboť z něj nevyplývá, jakou konkrétní povinnost žalovaní měli porušit a v čem je dána příčinná souvislost se vzniklou škodou.

43. Třetí žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a žalobu zamítl.

44. Vedlejší účastník se k odvolání žalovaných vyjádřil, poukázal na to, že soud I. stupně nedůsledně rozlišil mezi právní a věcně technickou rovinou jednání, mechanicky převzal výsledky dotační kontroly jako přímý důkaz porušení povinností advokáta, absentuje skutečná analýza příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením žalovaných a vznikem škody. Výzva k doplnění argumentace zaslaná žalobkyni znamená, že věcný obsah zdůvodnění nebyl v dispozici advokáta, nýbrž zadavatele. Soud nevysvětlil, z jakého důvodu by žalovaní měli nést odpovědnost za to, že věcné zdůvodnění poskytnuté zadavatelem nebylo dotačním orgánem shledáno dostatečným. Soud též neúplně posoudil otázku příčinné souvislosti, nezabýval se tím, zda by ke krácení dotace nedošlo i tehdy, pokud by žalovaní postupovali po právní stránce zcela bezchybně, avšak žalobkyně by neposkytla věcný podklad, který by byl dotačním orgánem akceptován. Vedlejší účastník odkázal na rozhodnutí Městského soudu v adresa sp. zn. spisová značka ve skutkově obdobné věci, v němž odvolací soud zdůraznil, že odpovědnost advokáta či administrátora veřejné zakázky nevzniká automaticky v návaznosti na sankci uloženou zadavateli, nýbrž pouze tehdy, je-li prokázáno, že ke škodě došlo v přímé příčinné souvislosti s konkrétním pochybením advokáta. Rozhodující je tedy posouzení, zda by ke škodě nedošlo ani při řádném postupu advokáta, což předpokládá důsledné rozlišení mezi právními povinnostmi administrátora a věcnými rozhodnutími zadavatele. Tyto závěry jsou dle vedlejšího účastníka plně přenositelné i na projednávanou věc. Nalézací soud rozlišení neprovedl a odpovědnost žalovaných založil na samotném výsledku dotační kontroly, aniž by přesvědčivě identifikoval porušenou právní povinnost.

45. Vedlejší účastník navrhoval změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

46. Žalobkyně k odvolání žalovaných uvedla, že především ke koncentraci řízení vůbec nedošlo s ohledem na absenci poučení soudem I. stupně, což lze zjistit ze záznamů jednání. Řízení tudíž není stiženo žádnou vadou. Žalobkyně dále poukazovala na to, že zakázka nebyla i přes textaci čl. 4.1 zadávací dokumentace rozdělena na části a v návaznosti na to je třeba aplikovat § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ. Jelikož písemná zpráva žádné odůvodnění nerozdělení zakázky na části neobsahovala, musela ho obsahovat zadávací dokumentace. Dotační orgán poté shrnul, že postup je porušením čl. 46 odst. 1 směrnice 2014/24/EU. Tvrzení žalovaných, že dotační orgán neshledal porušení ZZVZ ve vztahu k zadávací dokumentaci je tak mylné a je vyvráceno listinnými důkazy. Otázka rozdělení zakázky na části je přitom právní otázkou, která spadala do kompetence žalovaných. Ti měli (ne)rozdělení zakázky zhodnotit optikou platné právní úpravy a dotačních podmínek. Žalobkyně se neztotožňuje s tvrzením žalovaných, že z jejich strany nedošlo k porušení žádných povinností. Z příkazní smlouvy vyplývalo, že základní zásadou byla snaha o minimalizaci nutné součinnosti žalobkyně a komplexnost plnění poskytovaného žalovanými tak, aby se činnost žalovaných přiblížila maximálně dodávce na klíč s výjimkou vymezené nutné součinnosti žalobce. Byli to žalovaní, kdo navrhli text čl. 4.2 zadávací dokumentace. Žalovaní nemuseli být odborníky na předmět plnění zakázky, aby dokázali zhodnotit legálnost a legitimnost faktického nerozdělení zakázky na části, resp. požadavku na to, že nabídku museli uchazeči podat na všechny části zakázky. To dokládá také jednání čtvrtého žalovaného, který v emailu vyjádřil pochybnosti o dostatečném odůvodnění uvedeném v čl. 4.2 zadávací dokumentace. V kontextu toho je současně irelevantní, jaké zkušenosti či znalosti měly osoby, se kterými žalovaní zadávací dokumentaci řešili. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3770/2023. Nakolik byla role žalovaných při přípravě zadávací dokumentace podstatná, vyplývá také z § 217 odst. 2 písm. m) ZZVZ. Odůvodnění nerozdělení zakázky na části totiž musela obsahovat zadávací dokumentace nebo písemná zpráva zadavatele, tj. dokumenty, které připravovali právě žalovaní. Jakékoliv dodatečné vysvětlování nepřicházelo dle platné právní úpravy v úvahu. Žalovaní ani žalobkyni neupozornili, že znění čl. 4.2 zadávací dokumentace může vést dotační orgán k závěru o porušení ZZVZ a dotačních pravidel, přes součinnost žalobkyně jej ponechali v nezměněném znění.

47. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

48. Odvolací soud předně neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaných, že je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Jednotlivé - byť i ne zcela přiléhavé - věty uvedené v odůvodnění nemohou způsobit nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

49. I když odůvodnění napadeného rozsudku trpí určitými deficity, jestliže soud I. stupně uvádí některá skutková zjištění z týchž důkazů opakovaně, čímž činí rozsudek nepřehledným, je z něj zřejmé, jaká skutková zjištění soud učinil a jak věc posoudil po právní stránce. Žalovaní na základě písemného vyhotovení rozsudku zformulovali obsáhlá odvolání, v nichž soudu I. stupně vytýkají zejména nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, takže nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v tomto případě nebyly na újmu uplatnění práv odvolatelů.

50. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.).

51. Z emailové zprávy tituly před jménem jméno FO ze dne 10. 8. 2018 adresované jméno FO a jméno FO vzal odvolací soud za prokázané, že tituly před jménem jméno FO v návaznosti na telefonáty a SMS upravil podklady a ty zasílá v příloze, a dále sděluje: „Přiznám se, že pro testovací sady (dodávky) rozumím vašemu požadavku na to, aby byl jeden dodavatel, ale v tuto chvíli chybí zdůvodnění toho, proč by každá část neměla být hodnocena samostatně (navíc, když jednou z částí je nájem). Žádám vás proto o kontrolu a určitě o doplnění argumentace.“

52. Na tuto zprávu odpověděl emailem dne datum jméno FO tituly před jménem jméno FO tak, že v příloze zaslal dokumenty, v kterých udělal drobné úpravy, žluté pasáže jsou OK. Dále uvedl: „Argumentace k rozdílu nákupu/pronájmu testovacích sad: Nakupován je především materiál, u kterého se během uživatelského testování předpokládá úplné spotřebování, či jiná forma poškození, nebo realizace zkoušek destruktivního charakteru. Jedná se o materiál, jehož cena nepřekračuje v kusovém provedení 40 tis. Kč. Předmětem pronájmu je IT technika s certifikací pro použití ve zdravotnictví, která bude pouze nástrojem k testování technologie v podobě čistě softwarových produktů, vyvíjených na straně zadavatele. Během uživatelského testování se nepředpokládá částečné ani úplné zničení IT materiálu, navíc je cena takového IT materiálu s certifikací pro použití ve zdravotnictví příliš nevýhodná v případě přímého nákupu. Bylo proto realizačním týmem vyhodnoceno jako ekonomicky výhodnější varianta pronájmu uvedeného vybavení, které bude využito pouze v omezeném období řešení projektu. Stačí takto?“ (email z 16. 8. 2018).

53. jméno FO na tutéž zprávu odpověděl emailem ze dne 22. 8. 2018, že si přečetl obě zadávací dokumentace a má k nim řadu výhrad. Jako prvotní podklad pro zadávací dokumentaci dávali dokument, ve kterém se orientoval, kdy je jaké plnění a jaká část navazuje na jakou část, z aktuální zadávací dokumentace mu to není úplně jasné a není si jistý, že to pochopí i potencionální uchazeči. V původním dokumentu byl dokonce pečlivě zapracovaný návrh na informaci ohledně etapizace jednotlivých částí, ale zapracován nebyl. V příloze zaslal dokument s vyznačenými body, kterým nerozumí, případně návrh na doplnění, žádá o přečtení a reakci, zda na základě připomínek bylo vše zapracováno do zadávací dokumentace (email ze dne 22. 8. 2018).

54. Ze zadávací dokumentace k veřejné zakázce s názvem „Zakázka“ vzal odvolací soud za prokázané, že bod 4.2 v konečném znění byl formulován takto: Každý dodavatel může podat nabídku pouze na všechny části. Důvodem je skutečnost, že předmět plnění jednotlivých částí je fakticky vzájemně provázán a zadavatel požaduje spolupráci s jedním dodavatelem k celému předmětu plnění.

55. Veřejná zakázka je podle bodu 4.4. rozdělena na tyto části: 1. testovací sady uživatelské jednotky osobního zdravotního systému pro diabetiky, 2. testovací sady uživatelské jednotky asistenčního dohledového systému, 3. pronájem testovacích sad pro ověření konceptu mobilní procesní podpory ve zdravotních a sociálních službách, 4. testovací sady telemedicínského systému pro efektivní léčbu dětských pacientů s DM1, 5. testovací sady pro rozšířenou péči o seniory v domácím prostředí.

56. Z výzvy adresa, Magistrátu adresa, Odbor, ze dne 20. 12. 2021 k vrácení části finančních prostředků, adresované žalobkyni, vzal odvolací soud za prokázané, že příjemce dotace (žalobkyně) porušil pravidla a podmínky pro poskytnutí a čerpání finanční podpory z Program tím, že v rámci zadávacího řízení formálně rozdělil veřejnou zakázku na 5 částí, a současně od potenciálních dodavatelů požadoval podání nabídky na všech 5 částí, a stanovil také, že zakázku zadá pouze jedinému dodavateli, jehož nabídka bude kumulativně ve vztahu ke všem částem vyhodnocena jako nejvýhodnější. Tímto postupem zadavatel docílil stavu, kdy veřejná zakázka de facto na části rozdělena nebyla, a to při současném nesplnění povinnosti stanovené v čl. 46 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek, tj. zejména odůvodnění nerozdělení veřejné zakázky na části. Použitým postupem zadavatel mohl omezit možný okruh potenciálních uchazečů o zakázku. Výše uvedeným došlo k porušení Pravidel pro žadatele a příjemce, verze 4.3, kap. 19.2-základní zásady pro zadávání veřejných zakázek, písm. g) a zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, § 217 odst. 2 písm. m). Za to byla stanovena finanční korekce ve výši 5 % z hodnoty veřejné zakázky. Sazba byla stanovena dle Přílohy č. 2 Smlouvy -stanovení snížených odvodů a méně závažných porušení smlouvy, verze 1.4, kap. 8.1 Zakázky, na něž se vztahuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, bodu 8. 1. 3 -Chybějící či nedostatečné zdůvodnění nerozdělení veřejné zakázky na části. Korekce vztahující se k výdajům financovaným z Program (90 %) činí 397 875,69 Kč. Žalobkyně byla tímto vyzvána k vrácení částky 397 875,69 Kč.

57. Ze závěrečného vyúčtování projektu ze dne 6. 12. 2021 adresa, Magistrátu adresa, Odbor, adresovaného žalobkyni, vzal dovolací soud za prokázané, že nevyužitá část dotace činila 277 186,74 Kč, nezpůsobilé výdaje projektu bez spolufinancování příjemce (tj. výdaje, kterými příjemce dotace porušil ustanovení smlouvy o financování) činily 324 424,54 Kč. Žalobkyně byla povinna vrátit celkem částku 601 611,28 Kč.

58. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

59. Odvolací soud předně k tvrzené vadě řízení – připuštění nových tvrzení a provedení důkazů navržených po koncentraci řízení – uvádí, že podle obsahu spisu a záznamů z jednání řízení vůbec zkoncentrováno nebylo. Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, či rozsudek ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2026/2012). V projednávané věci účastníci o koncentraci řízení v průběhu žádného jednání poučeni nebyli. Řízení tudíž tvrzenou vadou zatíženo není.

60. Odvolací soud při svém rozhodování o této věci vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně shora uvedených, odvolací soud zopakoval pouze důkaz emailovou korespondencí týkající se rozdělení zakázky na části a požadavku jediného dodavatele k podrobnějšímu zjištění obsahu emailové korespondence, důkaz následným zněním zadávací dokumentace ohledně požadavku jediného dodavatele a rozdělení zakázky na části, a k výši škody důkaz dvěma výše uvedenými listinami – výzvami k vrácení části dotace.

61. Soud I. stupně nárok uplatněný žalobkyní posoudil správně podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

62. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odst. 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

63. Podle § 24 odst. 1 věta první zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

64. Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu – C. H. BECK pod C 13865, dále jen „Soubor“). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Z podstaty poskytování právních služeb vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, Soubor C 10101). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013, Soubor C 14288).

65. I když zákon již dále podrobněji rozsah konkrétních povinností advokáta nevymezuje, lze pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 zákona o advokacii podřadit i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací. Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie, prolíná všemi stadii poskytování právní služby a odráží zvýšený standard péče, který advokát jako specialista na právní otázky a postupy musí klientovi garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věcech, které pro klienta jako příkazník zajišťuje. Znalostní povinnost předpokládá především odpovídající „obecnou“ znalost zejména oboru (oborů), kterého se mandát dotýká. Míra, tj. hloubka a rozsah právních vědomostí, je otázkou standardu péče, tedy objektivizované úrovně, která musí být zachována, aby právní služby byly poskytovány svědomitě ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Při nedodržení tohoto standardu (úrovně) je dán jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu. Advokát má rovněž povinnost ověřovací, kterou lze charakterizovat tak, že cílem advokáta je vyjasnit všechny otázky, které mohou být relevantní pro právní posouzení případu, a vyjasnit pochybnosti, které musí jako znalec práva identifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017, či ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3770/2023).

66. Nejvyšší soud zároveň v rozsudku ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3486/2018, vyložil, že veřejnoprávní odpovědností zadavatele za porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách není vyloučena povinnost administrátora nahradit zadavateli škodu, kterou mu způsobil porušením povinnosti ze smlouvy o administraci veřejné zakázky.

67. V projednávané věci lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že žalovaní nepostupovali s náležitou odbornou péčí a nesledovali a nechránili dostatečně zájem žalobkyně jako klienta. Uvedená povinnost je přitom akcentována jak v rámcové smlouvě, tak ve smlouvě příkazní. Žalovaní nevysvětlili náležitě problematiku rozdělení či nerozdělení zakázky na části a s tím související nutnost řádného odůvodnění postupu zadavatele, nerozdělí-li zakázku na části. Nepoučili žalobkyni a nevysvětlili jí, že požadavek jediného dodavatele na všechny části zakázky znamená fakticky její nerozdělení a nutnost tento postup řádně odůvodnit. Jak vyplývá z emailu 4. žalovaného, nebyl požadavek žalobkyni vysvětlen jasně a srozumitelně, což se odrazilo i na odpovědích na tento email, z nichž je zřejmé, že osoby jednající za žalobce nepochopily, co přesně po nich 4. žalovaný žádá. A žalovaní na jejich odpovědi již nijak nereagovali, situaci jim dále neobjasnili, a i když si sami byli vědomi nedostatečného zdůvodnění v čl. 4.2 zadávací dokumentace, znění tohoto článku ponechali beze změny. Tímto postupem porušili žalovaní své povinnosti vyplývající z příkazní smlouvy a nedodrželi standard péče, který advokát musí klientovi garantovat, čímž je v projednávané věci dán jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu ve smyslu výše citované judikatury.

68. Nešlo přitom o autoritativní pokyn klienta, jak tvrdili žalovaní. Jde-li o znění čl. 4.2, žalobkyni byly předestřeny varianty, jak plyne ze skutkových zjištění soudu I. stupně, mezi nimi i ta, kterou klient zvolil. A na nevhodný pokyn či požadavek klienta musí advokát reagovat poučením klienta a předestřením možných rizik.

69. V posuzované věci pak nejde o nijak nepřiměřený požadavek na žalované při poskytování právních služeb s ohledem na všechny okolnosti a sjednaný rozsah právních služeb.

70. V příčinné souvislosti s nedostatečným odůvodněním faktického nerozdělení zakázky na části žalobkyně musela vrátit část poskytnuté dotace, čímž jí vznikla škoda v žalované výši. Důvod pro vrácení dotace byl jednoznačný – nesplnění povinnosti odůvodnit, ať už v zadávací dokumentaci či v následné písemné zprávě, proč zakázka nebyla rozdělena na části. Žalovanými podané námitky pak byly v jednom případě zamítnuty, ve druhém případě k nim nebylo přihlíženo. Povinnost odůvodnit nerozdělení zakázky na části přitom vyplývala z níže uvedených právních předpisů.

71. Podle čl. 46 odst. 1 věta druhá Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, s výjimkou veřejných zakázek, jejichž rozdělení se stalo povinným na základě odstavce 4 tohoto článku, uvedou veřejní zadavatelé hlavní důvody pro rozhodnutí o zadání veřejné zakázky bez rozdělení na části; toto odůvodnění je součástí zadávací dokumentace nebo samostatné zprávy podle článku 84.

72. Podle § 217 odst. 1 ZZVZ zadavatel vyhotoví o každém zadávacím řízení písemnou zprávu. Podle odst. 2 písm. m) písemná zpráva musí obsahovat alespoň: pokud zadavatel nadlimitní veřejnou zakázku nerozdělí na části, uvede zadavatel odůvodnění tohoto postupu, pokud je neuvedl v zadávací dokumentaci.

73. Žalovaní jako odborníci vykonávající specializovanou činnost si museli být této právní úpravy vědomi a v souladu s ní byli povinni postupovat, žalobkyni o ní náležitě poučit a vysvětlit jí, v jakém směru je třeba argumentaci k nerozdělení zakázky na části doplnit. Je třeba souhlasit se soudem I. stupně, že otázka rozdělení či nerozdělení zakázky na části a z toho plynoucí nutnost odůvodnění postupu, není otázkou technického charakteru, ale otázkou právní, která měla být žalobkyni náležitě vysvětlena. Argumentace k provázanosti jednotlivých plnění pak samozřejmě technickou otázkou být může, ale bylo na žalovaných objasnit žalobkyni, co v tomto ohledu po ní žalovaní žádají a z jakého důvodu, aby součinnost žalobkyně vůbec mohla být řádně poskytnuta.

74. Žalobkyně neporušila žádnou svou prevenční povinnost, jak namítají žalovaní, osoby jednající za žalobkyni nebyly osobami znalými práva a z jejich postupu plyne, že se v právní problematice dělení zakázky na části správně neorientovali a žalovaní jim náležité vysvětlení neposkytli. Nešlo tudíž o využití jejich technických znalostí, jde-li o řádné odůvodnění postupu zadavatele, ale primárně o to, aby jim srozumitelně bylo vysvětleno, co a proč mají odůvodňovat, aby příslušné osoby mohly vůbec poskytnout nezbytnou součinnost. Soud I. stupně proto správně žádnou spoluodpovědnost žalobkyně za vzniklou škodu neshledal.

75. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný pod č. C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“), nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005]. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, uveřejněný pod č. C 5514 v Souboru).

76. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 nebo ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, uveřejněný pod č. C 8673 v Souboru).

77. Příčinou vzniku tvrzené škody (povinnost vrátit část poskytnuté dotace) bylo pochybení žalovaných spočívající v tom, že nepoučili a nevysvětlili žalobkyni, že požadavek na jediného dodavatele na všechny části zakázky znamená fakticky její nerozdělení a nutnost tento postup řádně odůvodnit. A i když si sami byli vědomi nedostatečného zdůvodnění v čl. 4.2 zadávací dokumentace, znění tohoto článku ponechali beze změny, ač z emailové korespondence vyplývá, že žalobkyně byla připravena nutnou součinnost poskytnout. Toto pochybení žalovaných bylo podstatnou příčinou, v jejímž důsledku vznikl škodný následek. Jak již bylo uvedeno, důvodem pro vrácení části dotace bylo nesplnění povinnosti odůvodnit, ať už v zadávací dokumentaci či v následné písemné zprávě, proč zakázka nebyla rozdělena na části.

78. Soud I. stupně správně objasnil i výši škody.

79. Podle § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

80. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

81. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody.

82. Byla-li žalobkyni na plnění z veřejné zakázky poskytnuta dotace ve výši 90 % ceny zakázky a musela-li žalobkyně část dotace v rozsahu 2 x 5 % (5 % z každého ze dvou dotačních programů) vrátit poskytovateli dotace, nastala v její majetkové sféře jako poškozené újma, došlo ke zmenšení jejího majetku.

83. Namítali-li žalovaní, že část druhé dotace nebyla spotřebována, tato skutečnost podle názoru odvolacího soudu nemá na vznik a rozsah škody žádný vliv, neboť žalobkyně musela dotačnímu orgánu vrátit jak nespotřebovanou část dotace, tak sankci v rozsahu 5 % za shora rozvedená pochybení.

84. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu § 24 odst. 1 věta první zákona o advokacii.

85. Odkaz žalovaných a vedlejší účastnice na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. spisová značka pak není případný, neboť soud v odkazované věci posuzoval odpovědnost advokáta na odlišném skutkovém základě. Soud I. stupně v odkazované věci uzavřel, že žalovaný advokát postupoval čestně a svědomitě dle mandátní smlouvy, a přesto shledal jeho odpovědnost za škodu. Žalobce ani v odkazované věci netvrdil (přes poučení soudu) žádné porušení povinnosti advokáta.

86. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek ve znění opravného usnesení ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

87. Ve výroku o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil jen ohledně výše nákladů řízení (§ 220 o. s. ř.), jinak jej též podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

88. Za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 2 písm. e) AT], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 6 Azs 177/2005, usnesení NSS ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008, rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 4 As 35/2011). Z uvedeného pravidla lze připustit výjimku (usnesení NSS ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015) za situace, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT. Výjimku z uvedeného pravidla však nutno vykládat spíše restriktivně. To znamená, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT, neboť ani vAnonymizovánotrestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu „po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby. V projednávané věci advokát žalobkyně 5 x v průběhu řízení před soudem I. stupně nahlížel do spisu. Podle názoru odvolacího soudu se však o takovou výjimečnou situaci výše uvedenou nejednalo, nejedná se o tak rozsáhlý spisový materiál, aby bylo nutno každé nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni náklady za zastoupení advokátem, přičemž odměnu vyčíslil za 12 úkonů právní služby, nikoli 17, jak to učinil soud I. stupně. Náklady řízení proto činí 204 837 Kč.

89. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla plný úspěch ve věci a náleží jí náhrada za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 22 440 Kč za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalovaných (odvolací soud uvažuje jako jeden úkon, neboť argumentace všech žalovaných v odvolání byla v podstatě shodná), a účast u odvolacího jednání (§ 7 bod 6, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „AT“). K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč) podle § 13 AT a částka 4 901 Kč odpovídající 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Celkem náklady činí 33 142 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.