MSPH 15 Co 195/2026-58

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Blanky Vernerové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované, sídlem Adresa žalované, zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o 51 465 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. dubna 2026, č. j. 18 C 54/2025-35

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 000 Kč za dobu od datum do datum zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje a ve zbývajícím rozsahu a ve výroku II potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 7 260 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky, do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za období blíže specifikovaných ve výroku I rozsudku (výrok I) a dále rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 209 Kč k rukám její právní zástupkyně (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu označenou jako „Výkupní“, na jejímž základě žalobkyně prodala žalované investiční slitky zlata, jeden o hmotnosti 100 g a jeden o hmotnosti 500 g, za kupní cenu celkem 1 300 083 Kč. Žalovaná oba slitky převzala dne datum. Kupní cena měla být zaplacena v hotovosti nebo bezhotovostně, nejvýše ve dvaceti splátkách, nejpozději do padesáti pracovních dnů od převzetí předmětu koupě, tedy do datum. Žalovaná kupní cenu ve sjednané době splatnosti neuhradila. Následně poskytovala dílčí plnění, po jejichž započtení zůstala neuhrazena část kupní ceny ve výši 51 465 Kč. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě zbývající části kupní ceny. Dne datum pak zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, avšak žalovaná ani po této výzvě zbývající část kupní ceny neuhradila.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Namítala, že proti pohledávce žalobkyně jednostranně započetla svou pohledávku ve výši 51 465 Kč. V této souvislosti nejprve uváděla, že žalobkyni vzniklo právo na provizi z důvodu uzavření výkupní smlouvy ze dne datum, přičemž s ohledem na předčasně ukončenou výkupní smlouvu žalobkyni právo na provizi zaniklo a vzniklo žalované právo požadovat její vrácení. Při jednání následně žalovaná tvrdila, že pohledávka na vrácení provize vznikla v souvislosti s předčasným ukončením jiného smluvního vztahu, a to smlouvy o obchodním zastoupení dříve uzavřené mezi účastnicemi. Pohledávku ve shora uvedené výši žalovaná započetla jednostranným právním jednáním ze dne datum proti pohledávce žalobkyně na doplatek kupní ceny a provedení zápočtu žalobkyni následně oznámila.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, právo na zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši 51 465 Kč. Obranu žalované založenou na započtení neshledal důvodnou. Uzavřel, že žalovaná přes poučení poskytnuté podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, dostatečně netvrdila ani neprokázala, z jakého právního důvodu, kdy a za jakých podmínek jí měla vůči žalobkyni vzniknout pohledávka na vrácení částky 51 465 Kč. Poukázal rovněž na to, že žalovaná v průběhu řízení měnila tvrzení o právním vztahu a skutkových okolnostech, z nichž měla její pohledávka vzniknout. Soud prvního stupně tedy učinil závěr, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o existenci své pohledávky. Současně též dovodil, že vzhledem k objektivním nejasnostem ohledně právního důvodu, okamžiku vzniku a splatnosti pohledávky uplatňované žalovanou k započtení šlo o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a zároveň s ohledem na to, že žalobkyně se dovolala relativní neplatnosti jednostranného započtení, uzavřel, že pohledávka žalobkyně započtením nezanikla.

5. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná.

6. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V něm namítala, že řízení je zatíženo vadami, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná a částečně nesprávná a že soud věc i nesprávně právně posoudil. Žalovaná především nesouhlasila se závěrem, že její aktivní pohledávka je nejistá a neurčitá. Poukazovala na smlouvu o obchodním zastoupení ze dne datum, provizní lístek ze dne datum, výpis z její interní evidence a přehled provizí. Z těchto listin podle ní vyplývá konkrétní částka provize, konkrétní obchod, datum jeho uzavření, datum splatnosti provize i datum její úhrady. Pohledávka tak byla dostatečně individualizována a způsobilá soudního přezkumu. Samotná skutečnost, že ji žalobkyně popřela nebo že mezi účastnicemi vznikl spor o její právní kvalifikaci, podle žalované nepostačuje k závěru o její nejistotě či neurčitosti. Dále uvedla, že soud prvního stupně podle žalované zaměnil otázku určitosti pohledávky za otázku její existence a důvodnosti. Poukazovala na to, že i kdyby svou pohledávku v řízení zcela neprokázala, neznamená to bez dalšího, že jde o pohledávku nezpůsobilou k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z., přičemž v této souvislosti vytýkala soudu prvního stupně, že se nevypořádal s obsahem provedených listin v jejich vzájemné souvislosti a přikládal nepřiměřený význam dílčím odlišnostem v argumentaci žalované. Dále žalovaná upozorňovala na vnitřní rozpor odůvodnění rozsudku spočívající v tom, že soud prvního stupně uvedl, že žalovaná zaplatila na kupní cenu celkem 1 300 083 Kč, avšak současně uzavřel, že z kupní ceny zbývalo zaplatit 51 465 Kč. Namítala, že při zaplacení celé kupní ceny by žádný nedoplatek nemohl zůstat. Závěrem odvolání žalovaná zdůrazňovala také nesprávnost výroku I napadeného rozsudku v části týkající se úroku z prodlení z částky 200 000 Kč, neboť podle textu výroku byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z této částky od datum, ačkoli z kontextu věci vyplývá, že se mělo jednat o rok 2025. Ze všech shora uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že listiny, na něž žalovaná odkazuje, mohou nanejvýš dokládat vznik práva žalobkyně na provizi nebo její vyplacení, nikoli však následný vznik pohledávky žalované na vrácení této provize. Z listin podle žalobkyně nevyplývá právní důvod ani splatnost tvrzené pohledávky a nejsou z nich patrné ani jiné předpoklady jejího vzniku. Žalovaná tyto rozhodné skutečnosti nedoplnila ani po poučení soudu prvního stupně a svá tvrzení o důvodu vzniku pohledávky v průběhu řízení měnila. Ve vztahu k dalším odvolacím námitkám žalobkyně uvedla, že údaj o zaplacení částky 1 300 083 Kč je zjevnou číselnou nesprávností v odůvodnění rozhodnutí. Z jednotlivých plateb zjištěných soudem prvního stupně podle ní vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem 1 248 618 Kč, takže rozdíl mezi kupní cenou 1 300 083 Kč a zaplacenou částkou činí 51 465 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo. Při jednání před odvolacím soudem bylo podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakováno dokazování listinou označenou jako „Likvidace ostatních závazků“. Po tomto přezkumu dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v části týkající se úroku z prodlení přiznaného nad rámec žalobního návrhu. V ostatním odvolání důvodné není.

9. Z listiny označené jako „Likvidace ostatních závazků“, jejíž obsahová správnost nebyla mezi účastnicemi sporná, odvolací soud zjistil, že sjednaná kupní cena slitků zlata činila 1 300 083 Kč. Před počátkem prodlení byla na kupní cenu uhrazena částka 160 083 Kč, takže ke dni datum činil neuhrazený zůstatek 1 140 000 Kč. Dále žalovaná po splatnosti uhradila dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 40 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč a dne datum částku 148 535 Kč, tedy uhradila celkem částku 1 248 618 Kč. Nezaplacený zůstatek tak činí 51 465 Kč. Po splatnosti tak žalovaná zaplatila celkem 1 088 535 Kč a spolu s částkou 160 083 Kč uhrazenou před počátkem prodlení zaplatila na kupní cenu celkem 1 248 618 Kč. Neuhrazený zůstatek kupní ceny proto činí 51 465 Kč. Uvedené dílčí platby zároveň odpovídají změnám výše jistiny, z níž byl ve výroku napadeného rozsudku přiznán úrok z prodlení.

10. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně o uzavření kupní smlouvy, převzetí prodaných slitků a sjednané splatnosti kupní ceny, doplněných výsledkem zopakovaného dokazování, odvolací soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení kupní ceny ve výši 1 300 083 Kč. Žalovaná na kupní cenu zaplatila celkem 1 248 618 Kč, a proto dosud neuhrazená část kupní ceny činí 51 465 Kč. Protože žalovaná nezaplatila kupní cenu ve sjednané době splatnosti, dostala se dne datum do prodlení. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení zbývající části kupní ceny vzniklo také právo na zákonný úrok z prodlení, a to vždy z aktuálně neuhrazené části kupní ceny za dobu do provedení příslušné dílčí úhrady.

13. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení částky 51 465 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 140 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 1 090 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 1 040 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 940 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 890 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 790 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 740 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 640 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 590 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 540 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 490 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 440 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 390 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 340 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 300 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 250 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně, z částky 200 000 Kč od datum do datum ve výši 12 % ročně a z částky 51 465 Kč od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení dnem datum. Výše zákonného úroku z prodlení činila k tomuto dni 12 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť odpovídala repo sazbě stanovené Orgán veřejné moci pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Odvolací námitka týkající se počátečního data úroku z prodlení z částky 200 000 Kč je tedy důvodná. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky za dobu od datum do datum, ačkoli žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 200 000 Kč teprve od datum. V rozsahu úroku z prodlení za dobu od datum do datum tak soud prvního stupně rozhodl o nároku, který žalobkyně neuplatnila, a překročil meze žalobního návrhu stanovené v § 153 odst. 2 o. s. ř. Protože o tomto nároku nebylo zahájeno řízení a nebyly splněny předpoklady pro meritorní rozhodnutí, odvolací soud rozsudek v uvedeném rozsahu zrušil a řízení zastavil. V daném případě totiž nešlo o písařskou chybu odstranitelnou postupem podle § 164 o. s. ř., neboť nesprávné datum bylo obsaženo přímo ve výroku rozhodnutí a vedlo k přiznání dalšího peněžitého plnění.

15. Pokud žalovaná dále ve svém odvolání namítala, že odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje rozpor mezi výší kupní ceny a výší již uhrazených částek, lze této námitce přisvědčit pouze potud, že soud prvního stupně v odůvodnění skutečně nesprávně uvedl údaj o celkové výši zaplacené kupní ceny. Jde však o zjevnou písařskou či početní nepřesnost v odůvodnění, nikoliv o vadu skutkových závěrů či výroku rozsudku. Z provedených důkazů i z výroku napadeného rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně vycházel správně ze zjištěného nedoplatku ve výši 51 465 Kč, který byl v odvolacím řízení potvrzen právě i formou zopakování výše uvedeného důkazu.

16. Pokud jde o obranu žalované založenou na započtení, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala existenci své tvrzené pohledávky vůči žalobkyni.

17. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

18. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

19. Předpokladem účinného jednostranného započtení je existence vzájemné pohledávky stejného druhu, její způsobilost k započtení a určité a srozumitelné kompenzační právní jednání. Tvrdí-li žalovaná v řízení, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením, nese břemeno tvrzení a důkazní o skutečnostech zakládajících vznik, výši a způsobilost své aktivní pohledávky k započtení.

20. Žalovaná proto měla tvrdit a prokázat zejména to, z jakého smluvního nebo zákonného důvodu byla žalobkyně povinna vyplacenou provizi vrátit, s jakým konkrétním obchodem byla provize spojena, jaká právní skutečnost založila povinnost provizi vrátit, kdy tato skutečnost nastala, v jaké výši vznikla pohledávka žalované a kdy se stala splatnou.

21. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, soud prvního stupně žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby doplnila tvrzení rozhodná pro posouzení její námitky započtení. Konkrétně ji vyzval, aby uvedla, kdy došlo k tvrzenému předčasnému ukončení obchodu, s nímž žalovaná případně spojuje vznik své pohledávky za žalobkyní, z jakého důvodu k ukončení obchodu došlo, o jaký obchod se jednalo, na základě jakého konkrétního důvodu byla žalobkyni původně vyplacena provize v žalovanou uváděné výši 51 465 Kč, kdy žalovaná oznámila žalobkyni, že vůči ní eviduje dluh ve shora uvedené výši, včetně důvodu vzniku dluhu, jakým způsobem došlo k oznámení tohoto dluhu žalobkyni a kdy nastala splatnost dluhu. Žalovaná byla současně vyzvána, aby k doplněným tvrzením označila důkazy, a byla poučena, že nesplnění výzvy může vést k neunesení břemene tvrzení a důkazního a k jejímu neúspěchu ve věci. Soud ji rovněž upozornil, že při jednání výzvu zopakuje, avšak jednání již nebude za účelem jejího splnění odročovat.

22. Žalovaná na uvedenou výzvu písemně nereagovala. Při jednání dne datum soud výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zopakoval a žalovanou znovu poučil o následcích jejího nesplnění. Žalovaná požádala o poskytnutí další lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud prvního stupně jí další lhůtu neposkytl, neboť žalovaná měla možnost výzvu splnit již v době od doručení usnesení ze dne datum a byla předem upozorněna, že jednání nebude za tímto účelem odročeno. Žalovaná při jednání uvedla pouze to, že mezi účastnicemi byla předčasně ukončena smlouva o obchodním zastoupení a že jí v důsledku tohoto ukončení vznikla pohledávka, kterou jednostranně započetla. Neuvedla však konkrétní smluvní ujednání ani jinou právní skutečnost, z nichž by povinnost žalobkyně provizi vrátit vyplývala.

23. Žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o existenci své pohledávky vůči žalobkyni. Ani přes opakované poučení neuvedla konkrétní právní skutečnost zakládající povinnost žalobkyně vrátit vyplacenou provizi, podmínky vzniku této povinnosti ani okamžik její splatnosti. Nebyl proto prokázán vznik pohledávky žalované, kterou měla podle svého tvrzení jednostranně započíst proti pohledávce žalobkyně. Již z tohoto důvodu nemohla být obrana žalované založená na zániku žalované pohledávky započtením úspěšná.

24. Na uvedeném závěru nic nemění ani listiny předložené žalovanou. Smlouva o obchodním zastoupení ze dne datum prokazuje existenci smluvního vztahu mezi účastnicemi, avšak žalovaná neoznačila konkrétní ustanovení této smlouvy, z něhož by za tvrzených okolností vyplývala povinnost žalobkyně vrátit již vyplacenou provizi. Provizní lístek ze dne datum může prokazovat vyčíslení nebo přiznání konkrétní provize žalobkyni, nikoli však sám o sobě následný vznik povinnosti tuto provizi vrátit. Výpis z interní evidence žalované a přehled provizí dokládají způsob, jakým žalovaná provizi účetně nebo evidenčně zachytila. Tyto jednostranně vytvořené evidenční dokumenty však bez dalších skutkových tvrzení a důkazů neprokazují právní titul, okamžik vzniku ani splatnost pohledávky na vrácení provize.

25. Listinné důkazy nemohou nahrazovat chybějící skutková tvrzení účastníka, přičemž ani při jejich hodnocení ve vzájemné souvislosti z nich bez doplnění rozhodných tvrzení nelze dovodit, že žalované vznikla vůči žalobkyni splatná pohledávka ve výši 51 465 Kč.

26. Nad rámec závěru, že žalovaná neprokázala vznik své pohledávky, se odvolací soud zabýval také její způsobilostí k jednostrannému započtení podle § 1987 odst. 2 o. z.

27. Objektivní nejistota aktivní pohledávky nespočívala v tom, že ji žalobkyně popírala, ale v tom, že nebyl řádně vymezen konkrétní smluvní ani zákonný důvod povinnosti žalobkyně provizi vrátit, nebyla objasněna právní skutečnost, která měla tuto povinnost založit, a nebyl tvrzen ani prokázán okamžik splatnosti. Žalovaná navíc v průběhu řízení spojovala vznik své pohledávky s odlišně vymezenými smluvními vztahy nebo obchody. Tyto okolnosti zakládaly objektivní nejistotu o samotném vzniku, právním důvodu a splatnosti aktivní pohledávky. Naopak, naproti tomu pasivní pohledávka žalobkyně, vyplývala z písemné kupní smlouvy, převzetí předmětu koupě a konkrétní evidence dílčích úhrad. Její právní důvod, výše i splatnost byly prokázány. Míra nejistoty aktivní pohledávky žalované proto byla podstatně vyšší než míra nejistoty pohledávky žalobkyně. Aktivní pohledávka tak nebyla dostatečně jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

28. Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil, že za nejistou nebo neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji druhá strana neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace. Musí existovat objektivní nejistota zejména o tom, zda pohledávka vznikla, z jakého důvodu, v jaké výši a zda je splatná. Míru nejistoty aktivní pohledávky je přitom nutné posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní. Jak bylo uvedeno výše, v projednávané věci se objektivní nejistota týkala samotného titulu, podmínek vzniku i splatnosti pohledávky žalované, zatímco pohledávka žalobkyně byla co do důvodu, výše a splatnosti prokázána.

29. Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. hodnota Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že jistota a určitost aktivní pohledávky představují hmotněprávní předpoklad jednostranného započtení. adresa odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby bylo uspokojení řádně doložené pasivní pohledávky oddáleno započtením pohledávky, jejíž existence nebo výše by teprve musela být objasňována v rozsáhlém sporu. Právě taková situace nastala v projednávané věci, neboť posouzení tvrzené pohledávky žalované by vyžadovalo nejprve zjistit její dosud nevymezený právní titul, podmínky vzniku a okamžik splatnosti.

30. Žalobkyně se vůči žalované dovolala relativní neplatnosti jednostranného započtení podle § 586 o. z. podáním ze dne datum. Vzhledem k tomu, že aktivní pohledávka žalované nebyla jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., nenastaly účinky započtení a pohledávka žalobkyně nezanikla.

31. Žalobkyně tedy v řízení prokázala vznik, výši a splatnost pohledávky na doplatek kupní ceny 51 465 Kč. Prokázala rovněž prodlení žalované s úhradou jednotlivých částí kupní ceny, a tedy i vznik práva na zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném v odstavci 13 tohoto odůvodnění. Žalovaná naproti tomu neprokázala vznik své aktivní pohledávky a tvrzená pohledávka ani nesplňovala požadavek jistoty a určitosti podle § 1987 odst. 2 o. z. Jednostranným započtením proto pohledávka žalobkyně nezanikla.

32. Napadený rozsudek je tak ve výroku I věcně správný s výjimkou úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 000 Kč za dobu od datum do datum. Věcně správný je rovněž výrok II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť plně úspěšné žalobkyni náležela podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 20 209 Kč.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I s výjimkou shora uvedenou a ve výroku II podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. V části výroku I, kterou byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 000 Kč za dobu od datum do datum napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 7 260 Kč, která se skládá z odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to sepsání vyjádření k odvolání ze dne datum a účast na jednání odvolacího soudu dne datum /§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „právnická osoba.“)/ po 3 180 Kč z tarifní hodnoty ve výši 51 465 Kč a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 právnická osoba.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 211 a § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 211 a § 149 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.