MSPH 17 Co 34/2026-424

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - orgán, IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, 500 000 Kč s příslušenstvím a 49 083 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 11. 2025, č. j. 45 C 88/2020-374

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 79 375 Kč zamítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně co do částky 169 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 669 708 Kč od 27.11.2019 do 26.5.2020, z částky 79 375 Kč od 27.11.2019 do 26. 5. 2020 a z částky 169 708 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, co do částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 579 375 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro adresa náhradu nákladů státu ve výši 30 201 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 6 600 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 250 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 79 375 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 669 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 669 708 Kč od 27.11.2019 do zaplacení a z částky 79 375 Kč od 27.11.2019 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 018,80 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro adresa na náhradě nákladů řízení státu částku 44 882,20 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro adresa na náhradě nákladů řízení státu částku 5 318,80 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nesplnění dohlédací činnosti konkursního soudu v řízení vedeném u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Dle žaloby (ve znění pozdějších upřesnění) konkursní soud porušil svou dohlédací činnost tím, že nezjednal včasnou nápravu, když byly v roce 2013 do soupisu majetkové podstaty úpadce právnická osoba. bezdůvodně sepsány nemovitosti vlastněné žalobcem v k.ú. adresa, obec adresa, a o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty rozhodl až Vrchní soud v adresa rozsudkem ze dne 3. 6. 2019. Žalobce požadoval náhradu ušlého zisku ve výši 500 000 Kč vzniklého tím, že v důsledku soupisu nemovitostí do konkursní podstaty nemohl realizovat přístavbu předmětných nemovitostí s wellness centrem a dalšími 5 hotelovými pokoji, proto nemohl v letech 2015 – 2019 dosáhnout vyššího zisku z pronájmu nemovitostí. Dále požadoval zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku toho, že v katastru nemovitostí byl déle než 6 let zapsán údaj, že majetek byl sepsán do konkursní podstaty, a též se domáhal náhrady škody ve výši 49 083 Kč spočívající v tom, že v řízení o vylučovací žalobě vynaložil na nákladech řízení více, než kolik mu na náhradě nákladů řízení přiznal soud.

3. Soud I. stupně o věci ponejprv rozhodl rozsudkem č. j. spisová značka ze dne 3. 10. 2024, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 579 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 579 375 Kč od 27.5.2020 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 169 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 749 093 Kč od 27.11.2019 do 26.5.2020 a částky 169 708 Kč od 27.5.2020 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů státu (výroky III. a IV.). Soud v tomto rozsudku shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 500 000 Kč z titulu ušlého zisku a co do částky 79 375 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy (obojí s úrokem z prodlení počínajícím běžet až od 27. 5. 2020). K odvolání žalované byl prvostupňový rozsudek ze dne 3. 10. 2024 usnesením Městského soudu v adresa č.j. spisová značka ze dne 10. 4. 2025 zrušen ve výrocích I., III. a IV., a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zamítavý II. výrok rozsudku ze dne 3. 10. 2024 nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci dne 18. 1. 2025.

4. Předmětem řízení tedy nadále zůstala částka 579 375 Kč (náhrada ušlého zisku 500 000 Kč a náhrada nemajetkové újmy ve výši 79 375 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27. 5. 2020 do zaplacení.

5. Soud I. stupně následně věc znovu projednal a znovu o celém předmětu řízení (tzn. včetně části, o níž již dříve bylo pravomocně rozhodnuto) rozhodl napadeným rozsudkem.

6. V něm vzal za prokázané, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 26. 11. 2019, žalovaná žalobce nejprve vyzvala k upřesnění a doložení žádosti, poté žádost odmítla uspokojit jako neprojednatelnou. V konkursním řízení na úpadce právnická osoba. (vedeném u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka), správce konkursní podstaty (dále jen „SKP“) sepsal dne 22. 3. 2013 do konkursní podstaty úpadce nemovitosti žalobce v k.ú. adresa, obec adresa (zapsané na LV číslo), jejichž součástí je tzv. „název chata“ (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobce proti soupisu těchto nemovitostí podal dne 9. 4. 2013 námitky, a též stížnost předsedovi Městského soudu v adresa. Konkursní soud vyzval dne 10. 6. 2013 žalobce, aby podal proti SKP žalobu na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. Též v odpovědi na svou stížnost předsedovi soudu byl žalobce informován o možnosti podat vylučovací žalobu. Žalobce vylučovací žalobu podal dne 26. 6. 2013, řízení o ní bylo vedeno u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, a až rozsudkem odvolacího Vrchního soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne 3. 6. 2019 byly předmětné nemovitosti z majetkové podstaty úpadce právnická osoba. pravomocně vyloučeny, když Vrchní soud v adresa shledal, že SKP zapsal předmětné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty bez právního důvodu, jeho postup byl zcela vadný a nezákonný, SKP zneužil institutu určeného k ochraně konkursní podstaty k flagrantnímu porušování vlastnických práv třetích osob a k bezdůvodnému obohacování konkursní podstaty, a pochybil i konkursní soud, jestliže nedostatečně dohlédl na průběh konkursního řízení. Ve výpisu z katastru nemovitostí bylo v letech 2015 2017 u předmětných nemovitostí zapsáno, že jsou zapsány do konkursní podstaty, dále poznámka spornosti na základě řízení o vylučovací žalobě, a též předběžné opatření na základě rozhodnutí Městského soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne 11. 11. 2005 s poznámkou spornosti. Ve výpise ke dni 9. 12. 2015 bylo zapsáno rovněž zástavní právo k zajištění neuhrazené daně a rozhodnutí orgán o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě. V řízení vedeném u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka byla vydána předběžná opatření (usnesením ze dne 18. 4. 2006 a později usnesením ze dne 18. 2. 2020), jimiž bylo žalobci zakázáno nakládat s předmětnými nemovitostmi. Ze znaleckého posudku č. číslo/2024 a výslechu znalkyně tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že v případě realizace přístavby název chaty by žalobce v letech 2015 – 2019 dosáhl zisku vyššího o 3 900 000 Kč až 5 159 000 Kč. Soud učinil též skutková zjištění o nákladech žalobce na právní zastoupení v řízení o vylučovací žalobě.

7. Ohledně plánované přístavby název chaty vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobce se od roku 2006 zabýval přípravou přístavby hotelu. V r. 2006 byla vypracována architektonická studie, která však představuje pouze prvotní fázi projektové přípravy. Žalobce neprokázal, že přístavba byla zahrnuta do územního plánu obce adresa a nepředložil žádný důkaz nasvědčující skutečným přípravám realizace projektu (projektovou dokumentaci pro stavební řízení, stavební povolení ani jiné podklady svědčící o tom, že přístavba byla připravena k realizaci). Tvrzení žalobce o předjednání s orgány památkové péče nebylo potvrzeno, naopak příslušný orgán památkové péče výslovně popřel, že by přístavba byla projednávána, a označil pouze jiná řízení vedená ze strany vlastníka nemovitosti, která se přístavby netýkala. Financování projektu žalobce popsal pouze obecně (uvedl možnost bankovního úvěru či dotací z evropských fondů), ani na výzvu soudu neuvedl konkrétní údaje ani nepředložil listinné důkazy o tom, že by o úvěru skutečně jednal, že by měl předběžný příslib financování nebo že by podal žádost o dotaci. Žalobce tudíž neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně financování projektu a nelze dovodit, že by přístavba byla reálně uskutečnitelná. Soud se zabýval návrhem žalobce na zpracování znaleckých posudků, které měly stanovit investiční náklady, obsazenost a předpokládaný výnos přístavby, shledal však, že účelem znaleckého dokazování není suplovat chybějící tvrzení o realizovatelnosti projektu. Svědecké výpovědi o plánované přístavbě hotelu byly vesměs obecné, vycházely z informací sdělených žalobcem a neobsahovaly konkrétní skutečnosti o tom, že by přístavba byla reálně připravována k realizaci. Svědci nepotvrdili existenci projektové dokumentace, stavebního povolení ani konkrétních kroků k zajištění financování, ani jejich výpovědi tak neprokazují, že by žalobce byl skutečně schopen přístavbu uskutečnit.

8. Právně soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), a shledal, že odpovědnostní titul spočívající v nesprávném úředním postupu konkursního soudu (nedostatečném dohledu soudu na průběh konkursního řízení) byl prokázán. Ve vztahu k náhradě ušlého zisku z plánované přístavby hotelu nebyly podmínky odpovědnosti státu za škodu naplněny, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně ušlého zisku a neprokázal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem konkursního soudu a tvrzeným ušlým ziskem. V této části proto soud I. stupně žalobu zamítl.

9. Nárok na náhradu nemajetkové újmy posoudil soud I. stupně analogicky podle judikatury k nepřiměřené délce řízení (§ 31a OdpŠk). Soud shledal nemajetkovou újmu žalobce způsobenou nesprávným úředním postupem konkursního soudu v dlouhodobé nejistotě, která mu znemožňovala s majetkem disponovat a plánovat podnikatelské aktivity, a uvedl, že tato újma je srovnatelná s újmou způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Vycházel z doby, po kterou byl majetek žalobce nesprávně sepsán v majetkové podstatě úpadce, tedy od 22. 3. 2013 do 3. 6. 2019, celkem 6 let a 9 měsíců, stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý rok trvání řízení (za první dva roky v částce poloviční), tedy celkem 86 250 Kč, tuto částku snížil o 8 % s ohledem na skutečnost, že věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy, po tomto snížení činí přiměřené zadostiučinění 79 375 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. K úroku z prodlení uvedl, že stát se v prodlení s poskytnutím náhrady škody nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců od uplatnění nároku poškozeným u ústředního orgánu.

10. O náhradě nákladů státu soud I. stupně rozhodl podle § 148 o.s.ř. Na náklady znaleckého posudku bylo vynaloženo celkem 50 201 Kč, žalobce složil zálohu 20 000 Kč, 30 201 Kč bylo uhrazeno z rozpočtových prostředků státu. S ohledem na poměr úspěchu obou účastníků v řízení (úspěch žalované 89,4 % a úspěch žalobce 10,6 %) soud žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů státu 44 882,20 (s uvedením, že část již složil jako zálohu) a žalované v rozsahu 5 318,80 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované náhradu 78,8 % z jejích celkových nákladů, tedy částky 4 018,80 Kč (celkové náklady žalované jako nezastoupeného účastníka činily za 17 úkonů po 300 Kč částku 5 100 Kč).

12. Proti rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

13. Žalobce napadl rozsudek ve výrocích II., III. a IV. Nesouhlasí s tím, že neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k ušlému zisku a že neprokázal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a ušlým ziskem. Žalobce před sepsáním nemovitostí do konkursní podstaty již pouze vyčkával formálního ukončení předcházejícího soudního řízení (v jehož důsledku bylo jeho dispoziční právo s nemovitostmi omezeno), když bylo zřejmé, že žalobce bude v uvedeném řízení úspěšný. Uvedené řízení bylo ukončeno ve prospěch žalobce rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 20. 3. 2013, č. j. spisová značka. Žalobce prokázal, že plánoval vybudování přístavby k hotelu, která by zvýšila ubytovací kapacitu a zahrnovala by rovněž wellness zónu. Rekonstrukce nemovitosti by byla zahájena v r. 2013 a trvala by maximálně 2 roky. Předpokládané zahájení stavebních prací bylo vázáno na výmaz předběžného opatření sp. zn. spisová značka z katastru nemovitostí. Jednatel žalobce začal projednávat postup přístavby s dalšími osobami již v roce 2006, obrátil se na architekta tituly před jménem jméno FO, který vše připravil k vypracování dalších stupňů projektové dokumentace. Jednatel žalobce aAnonymizovánotituly před jménem jméno FO byli dohodnuti, že okamžitě po ukončení řízení sp. zn. spisová značka a po uvolnění nemovitostí budou práce zahájeny (tituly před jménem. jméno FO připraví projektovou dokumentaci a budou zahájeny stavební práce), další detaily byly projednávány s provozním hotelu jméno FO. Je pochopitelné, že žalobce nepořizoval projektovou dokumentaci v rozsahu potřebném pro zahájení stavebního řízení, přesto vynaložil značné prostředky na zpracování několika verzí architektonické studie. Žalobce rovněž vyčkával s podáním formálního návrhu právnická osoba, svůj záměr však předběžně projednal s pracovníky právnická osoba i právnická osoba. Jednatel žalobce začal nabízet využití hotelu s přístavbou vybraným společnostem, společnosti právnická osoba. a právnická osoba písemně projevily zájem o využívání hotelu s přístavbou, žalobce hodlal tato potvrzení použít jako podklad pro získání evropské dotace. Předmětné nemovitosti mají hodnotu 100 000 000 Kč, s tímto zajištěním by žalobce nepochybně získal úvěr na zhotovení přístavby (náklady na přístavbu by dosáhly max. 15 000 000 Kč), dle odborného odhadu jednatele žalobce zde byla značná pravděpodobnost, že by žalobce získal na projekt evropské dotace ve výši až 60 % ceny projektu (v této výši získala dotace stavba sousedního hotelu název). Dne 22. 3. 2013 ale SKP nezákonně zahrnul nemovitosti žalobce do konkursní podstaty, čímž bylo žalobci zabráněno, aby nemovitostmi disponoval a sjednal hypoteční úvěr k zajištění financování přístavby, vyžádal potřebná stanoviska dotčených orgánů, nechal vypracovat úplnou projektovou dokumentaci a zahájil formální stavební řízení. Jediným důvodem, který žalobci zabránil v realizaci a provozu přístavby, tedy bylo nezákonné zahrnutí nemovitostí do konkursní podstaty. Vše bylo prokázáno zejména účastnickou výpovědí jednatele žalobce, výpovědí tituly před jménem jméno FO a jméno FO, podklady pro projektovou dokumentaci, potvrzeními právnická osoba a právnická osoba. a odborným vyjádřením právnická osoba Znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO byla prokázána výše ušlého zisku. Pokud jde o úrok z prodlení, není důvod, aby žalobci nebyl přiznán alespoň od 27. 5. 2020 do zaplacení. Žalobce dále namítl, že soud I. stupně postupoval nehospodárně, když nerozhodl nejprve mezitímním rozsudkem a ustanovil znalkyni za účelem zpracování znaleckého posudku dříve, než si vyjasnil, zda byl prokázán základ nároku. Soud tak pochybil a navýšil újmu žalobce, kterému teď ukládá povinnost k náhradě nehospodárně vynaložených nákladů státu. Pokud by byl žalobce zavázán k náhradě těchto nákladů státu, musel by požadovat vůči České republice další náhradu škody. Konkursní soud tím, že v rámci své dohlédací činnosti nepodnikl kroky k vyloučení nemovitostí žalobce z konkursní podstaty a odkázal žalobce na vylučovací žalobu, zanedbal v období od 22. 4. 2013 do 3. 6. 2019 svou dohlédací činnost a dopustil se nesprávného úředního postupu, to konstatoval i Městský soud v adresa v usnesení ze dne 10. 4. 2025, č.j. spisová značka. V důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma a ušlý zisk, proto žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě co do částky 669 708 Kč s úrokem z prodlení a co do úroku z prodlení z částky 79 375 Kč vyhoví, žalované uloží povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a rovněž povinnost k náhradě nákladů řízení státu.

14. Žalovaná podala odvolání proti výroku I. a proti závislým nákladovým výrokům III. a V. Uvedla, že napadený rozsudek trpí zásadní vadou, když soud opětovně rozhodl o celém předmětu řízení, přestože předmětem řízení již zůstala jen částka 579 375 Kč s příslušenstvím. Žalovaná dále vytkla soudu chybějící skutková zjištění a nesprávné právní posouzení ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy. Byť soud uvádí, ža žalobci poskytuje náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nedostatečné dohledové činnosti konkursního soudu, fakticky žalobce odškodňuje (stejně jako v rámci předchozího zrušeného rozsudku) za jakousi nepřiměřenou délku řízení, která ovšem v této věci odpovědnostním titulem není. Ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě se neuplatní žádná domněnka jejího vzniku, proto měl žalobce tvrdit a prokázat, že u něj ke vzniku konkrétní nemajetkové újmy došlo, v čem tato újma spočívá a jak je závažná. Žalobce však přes výzvu soudu dle § 118a o.s.ř. (kterou obdržel na jednání dne 15. 7. 2025) uplatnil jen obecná tvrzení o tom, že z důvodu zápisu v katastru nemovitostí nemohl s nemovitostmi nakládat, ale neuvedl žádná konkrétní tvrzení o vzniku újmy a vznik nemajetkové újmy ničím neprokázal. Žalobce proto neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke vzniku nemajetkové újmy a soud pochybil, když mu přiznal náhradu neprokázané nemajetkové újmy v penězích dle algoritmu určeného výlučně ke stanovení výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I. tak, že se žaloba ohledně částky 79 375 Kč zamítá, aby žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 5 100 Kč a aby změnil V. výrok rozsudku tak, že se žalované povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá. Zároveň žalovaná navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

15. Žalobce reagoval vyjádřením, v němž uvedl, že neměl možnost sjednat si na další rekonstrukci a opravy nemovitostí úvěr a že nesprávný úřední postup nijak nezapříčinil. Až do rozhodnutí Vrchního soudu v adresa se žalobce nacházel v právní nejistotě ohledně výsledku řízení. S ohledem na postup a rozhodnutí SKP, konkursního soudu a tituly před jménem jméno FO žalobce nabyl dojmu, že nezákonný a svévolný postup správce konkursní podstaty by mohl být aprobován. V katastru nemovitostí byl déle než 6 let zapsán nepravdivý údaj o tom, že majetek žalobce byl sepsán do konkursní podstaty, což negativně ovlivnilo důvěryhodnost žalobce u obchodních partnerů. V předmětných nemovitostech žalobce provozuje hotel a související služby, jsou klíčové pro podnikání a samotnou existenci žalobce. Žalobci tak vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu konkursního soudu a nezákonného rozhodnutí nemajetková újma spočívající jak v poškození dobrého jména, tak ve stavu právní nejistoty trvající mnoho let, která se projevovala nejistým výsledkem řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty a nemožností plánování dalšího podnikání v dostatečném předstihu. Proto nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce a je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích. Soud I. stupně správně postupoval analogicky podle pravidel pro stanovení výše náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné, odvolání žalované je důvodné.

17. Soud I. stupně především pochybil, když zamítavým II. výrokem napadeného rozsudku znovu rozhodl i o té části žaloby, kterou již dříve pravomocně zamítl II. výrokem svého rozsudku č. j. spisová značka ze dne 3. 10. 2024.

18. Dalšímu projednávání žaloby v uvedené části (tedy co do částky 169 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 669 708 Kč od 27. 11. 2019 do 26. 5. 2020, z částky 79 375 Kč od 27.11. 2019 do 26. 5. 2020 a z částky 169 708 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení) bránila překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), další řízení o této části žaloby již nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení. V uvedeném rozsahu byl proto naplněn odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a odvolacímu soudu nezbylo než II. výrok napadeného rozsudku v příslušné části zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a řízení v této části zastavit podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

19. Předmětem nového projednání mohla být toliko ta část žaloby, ohledně níž byl předchozí rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, tedy částka 579 375 Kč (z toho 79 375 Kč bylo požadováno jako náhrada nemajetkové újmy a 500 000 Kč jako náhrada ušlého zisku) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27. 5. 2020 do zaplacení.

20. Žalobce tvrdil, že mu ušlý zisk i nemajetková újma vznikly v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem konkursního soudu, spočívajícím v zanedbání jeho dohledové činnosti ve vztahu k soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce právnická osoba. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí (usnesení č.j. spisová značka ze dne 10. 4. 2025) dospěl s ohledem na konstantní judikaturu (zejména rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 3064/2000 ze dne 22. 4. 2004, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejv. soudu pod č. 24/2006, dále např. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 28 Cdo 1966/2010 ze dne 27. 3. 2012) k závěru, že tvrzený odpovědnostní titul je naplněn, neboť nejpozději ke dni 22. 4. 2013 bylo konkursnímu soudu známo, že žalobce uplatňuje důvodně své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, zatímco SKP sepsal předmětné nemovitosti do konkursní podstaty zjevně bezdůvodně. Jestliže za těchto okolností konkursní soud v rámci své dohlédací činnosti nepodnikl kroky k vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu, ale pouze odkázal žalobce na vylučovací žalobu, zanedbal v období od 22. 4. 2013 do 3. 6. 2019 svou dohledovou činnost a dopustil se tím nesprávného úředního postupu ve smyslu § 5 písm. b) OdpŠk.

21. K odpovědnosti státu za újmu je však třeba kumulativní naplnění tří předpokladů: odpovědnostního titulu (zde nesprávný úřední postup konkursního soudu), vzniku majetkové nebo nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. Pokud jde o nemajetkovou újmu, její vznik musí žalobce v daném případě prokázat, neboť s ohledem na to, že se žalobce nedomáhá náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení o vylučovací žalobě (což bylo vyjasněno v podání žalobce z 30. 3. 2022 a při následujícím jednání soudu I. stupně), vznik nemajetkové újmy se zde nepresumuje (srov. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 ze dne 15. 3. 2012). Jestliže žalobce svou nemajetkovou újmu specifikoval jako poškození svého dobrého jména a negativní ovlivnění své důvěryhodnosti v důsledku toho, že v katastru nemovitostí byl déle než šest let vyznačen údaj o sepsání majetku žalobce do konkursní podstaty jiné osoby, musí prokázat, že k takovému poškození jeho dobrého jména a důvěryhodnosti skutečně došlo (nejedná se o notorietu, kterou není třeba prokazovat, mj. proto, že veřejnost se běžně do podrobností neseznamuje se zápisy ohledně nemovitostí v katastru a nezjišťuje, zda jsou sepsány do konkursní podstaty).

23. Soud I. stupně písemnou výzvou ze dne 9. 6. 2025 vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů o poškození jeho dobrého jména a důvěryhodnosti. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 17. 6. 2025, v němž zopakoval obecná tvrzení o ovlivnění důvěryhodnosti žalobce u obchodních partnerů zápisem v katastru nemovitostí (aniž by jakkoli upřesnil, jak se poškození jeho dobrého jména a důvěryhodnosti projevilo, kterých obchodních partnerů se týkalo atd.), a doplnil, že až do rozhodnutí Vrchního soudu v adresa (tzn. do rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o vylučovací žalobě) se žalobce nacházel ve stavu právní nejistoty o výsledku řízení, která se projevila i nemožností plánovat podnikání v dostatečném předstihu. Jako důkazy k prokázání těchto obecných tvrzení žalobce označil již provedené listiny prokazující samotný nesprávný úřední postup a průběh řízení o vylučovací žalobě, a dále účastnický výslech jednatele žalobce. Poté při jednání dne 15. 7. 2025 poskytl soud I. stupně žalobci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, aby tvrdil a prokázal, že došlo k poškození jeho dobrého jména a důvěryhodnosti. Po tomto poučení již žalobce ke vzniku nemajetkové újmy žádná tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnil (nadále doplňoval jen tvrzení a důkazy vztahující se k ušlému zisku), soud I. stupně jeho požadavku na náhradu nemajetkové újmy co do částky 79 375 Kč přesto vyhověl, když nemajetkovou újmu žalobce neshledal v porušení dobrého jména a důvěryhodnosti, ale v dlouhodobé nejistotě o výsledku řízení, projevující se nemožností s nemovitostmi disponovat a plánovat podnikatelské aktivity.

24. Odvolací soud ovšem konstatuje, že újma spočívající v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku řízení o vylučovací žalobě není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení dohledové povinnosti konkursního soudu. Zadostiučinění za dlouhodobý stav nejistoty ohledně výsledku řízení o vylučovací žalobě se žalobce mohl domáhat z titulu odpovědnosti státu za nepřiměřenou délku řízení o vylučovací žalobě. V takovém řízení by nemusel vznik nemajetkové újmy prokazovat (neboť by se při prokázání nepřiměřené délky řízení presumovala), a uplatnění by mohl nalézt i výpočet výše finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení dle § 31a odst. 3 OdpŠk a Stanoviska Nejv. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

25. V tomto řízení ovšem bylo třeba tvrdit a prokázat, v čem spočívala konkrétní nemajetková újma způsobená nikoli dlouhotrvajícím řízením o vylučovací žalobě, ale uplatněným odpovědnostním titulem (nesprávným úředním postupem konkursního soudu při jeho dohledové činnosti). Výše případného finančního odškodnění nemohla být vypočtena dle pravidel pro výpočet zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhou délkou řízení, ale závisela na závažnosti prokázaného zásahu do nemajetkových práv žalobce.

26. Odvolací soud shledal, že žalobce s nárokem na náhradu nemajetkové újmy nemůže být úspěšný, pokud konkrétně nespecifikuje a důkazy neprokáže tvrzenou nemajetkovou újmu (poškození svého dobrého jména a důvěryhodnosti v důsledku několikaletého soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty), a aby rozhodnutí odvolacího soudu založené na tomto závěru nebylo pro žalobce překvapivé (když soud I. stupně sice žalobce k doplnění tvrzení a důkazů vyzval, nicméně z jejich nedoplnění nevyvodil žádné pro žalobce nepříznivé procesní důsledky), poskytl odvolací soud sám žalobci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba uvést konkrétní tvrzení o poškození dobrého jména a důvěryhodnosti žalobce v důsledku dlouhodobého soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty (zejména jak se poškození dobrého jména a důvěryhodnosti žalobce projevilo a u jakých obchodních partnerů byly dobré jméno a důvěryhodnost žalobce poškozeny), k těmto tvrzením je třeba označit důkazy, a zároveň jej poučil o tom, že v případě nesplnění této povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní bude žalobce s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v tomto řízení neúspěšný.

27. Odvolací soud zároveň účastníky řízení vyzval, aby pro případ, že bude prokázán vznik nemajetkové újmy žalobce, označili rozhodnutí z obdobných věcí pro porovnání přiměřené výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

28. Žalobce po poučení poskytnutém odvolacím soudem uvedl, že z důvodu soupisu nemovitostí do konkursní podstaty nemohl získat finanční prostředky tím, že by zastavil svůj hotel, musel hostům vysvětlovat, proč neprobíhá plánovaná rekonstrukce, a vypadal tak nedůvěryhodně. To, že vypadal nedůvěryhodně, navrhl žalobce prokázat výslechem svědků tituly před jménem jméno FO (býval ředitel právnická osoba, která žalobci sice půjčila finanční prostředky, ale za vysoký úrok), jméno FO (pracovník a následně jednatel právnická osoba, tehdy právnická osoba., která hodlala využívat rekonstruovaný hotel, ale potom, co vyšlo najevo, že přestavba nebude realizována z důvodu soupisu nemovitostí do konkursní podstaty, ztratil důvěru v žalobce i zájem o další spolupráci), svědka tituly před jménem jméno FO (bývalý obchodní partner žalobce, který pomáhal žalobci zajistit financování podnikatelského projektu, k výplatě peněz však bylo třeba zřídit zástavní právo k předmětným nemovitostem,Anonymizovánocož z důvodu soupisu nemovitostí do konkursní podstaty nebylo možné, tituly před jménem jméno FO proto ztratil k žalobci důvěru a považoval jej za neperspektivního partnera) a svědka jméno FO (který zkontaktoval žalobce s tituly před jménem jméno FO a jemuž následně tituly před jménem jméno FO sdělil, že považuje žalobce za nedůvěryhodného z důvodu soupisu nemovitostí do konkursní podstaty). K dalšímu navrženému svědkovi jméno FO, který měl být hostem hotelu, žalobce nesdělil přes výzvu odvolacího soudu žádné kontaktní údaje ani bližší informace. Odvolací soud první čtyři ze shora označených svědků předvolal k výslechu, když se však ani jeden z nich k soudu nedostavil, žalobce uvedl, že na jejich výslechu netrvá, neboť má za to, že lze presumovat vznik újmy, žalobce by měl být odškodněn v podstatě za neoprávněný bankrot, který se projevuje poškozením dobré pověsti. S ohledem na toto procesní stanovisko žalobce (učiněné se znalostí právního názoru odvolacího soudu o tom, že presumpce vzniku nemajetkové újmy se zde neuplatní, a pokud žalobce vznik nemajetkové újmy neprokáže, bude s nárokem na její odškodnění neúspěšný), již odvolací soud další pokusy o předvolání shora uvedených svědků nečinil.

29. Na výzvu k označení srovnávacích rozhodnutí reagoval žalobce sdělením, že rozhodnutí ze skutkově obdobných případů nejsou k dispozici, soud I. stupně proto postupoval správně, jestliže analogicky aplikoval judikaturu týkající se nepřiměřené délky řízení. Dle usnesení Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 1635/2020 ze dne 26. 5. 2021 je možné analogicky vycházet z částek přiznávaných za jiná tíživá a zásahová opatření (např. nezákonná vazba), dle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3183/15 ze dne 27. 9. 2016 soud musí samostatně a individuálně posoudit každý konkrétní případ, a takto postupoval soud I. stupně.

30. Odvolací soud i po této argumentaci setrvává na závěru, že vznik nemajetkové újmy v tomto případě nesprávného úředního postupu presumovat nelze, a protože žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku tvrzené nemajetkové újmy spočívající v poškození svého dobrého jména a důvěryhodnosti, nelze mu zadostiučinění za neprokázanou nemajetkovou újmu přiznat. Je bezpředmětné srovnávat výši náhrady nemajetkové újmy přiznávané soudy v případech, kdy je vznik takové újmy prokázán.

31. K argumentaci žalobce srovnávající vznik nemajetkové újmy v tomto případě se vznikem nemajetkové újmy způsobené „bankrotem“ odvolací soud uvádí, že je mu známa judikatura týkající se nemajetkové újmy způsobené neoprávněným (šikanózním) insolvenčním návrhem (např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 5640/2015 ze dne 28. 6. 2017, rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 110/2017 ze dne 31. 1. 2019, rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 4804/2017 ze dne 29. 11. 2019), dle níž insolvenční návrh zpochybňuje samotnou podstatu dobré pověsti právnické osoby, a to schopnost včas a řádně plnit své závazky, a k odškodnění takové újmy zpravidla nebude dostatečná pouhá omluva. V projednávané věci se však nejednalo o insolvenční návrh podaný na žalobce, a narozdíl od případů neoprávněného insolvenčního návrhu (spojeného se zapsáním údajů o insolvenčním řízení v obchodním a v insolvenčním rejstříku) v tomto případě nebyla schopnost žalobce řádně a včas plnit závazky, a tedy ani jeho dobrá pověst, v obecné rovině zpochybněna. To, že žalobce z důvodu soupisu svých nemovitostí do konkursní podstaty třetí osoby nemohl tyto nemovitosti využít k zajištění závazků, které hodlal převzít (a musel hledat jiné způsoby získání finančních prostředků na své podnikání), nelze ztotožňovat s poškozením dobré pověsti, zejména když žalobce sám uvádí, že finanční prostředky (např. z půjčky od právnická osoba) přesto získal. Ani jiné skutečnosti vyšlé najevo v tomto řízení nenasvědčují poškození dobré pověsti žalobce, např. ze znaleckého posudku zpracovaného v tomto řízení vyplývá, že žalobce předmětné nemovitosti (hotel název chata) po celou dobu jejich soupisu v konkursní podstatě třetí osoby provozoval a dosahoval tím zisku.

32. Pokud jde o ušlý zisk, zde odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobce ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (poskytnuté při jednání dne 15. 7. 2025) neprokázal vznik ušlého zisku, který by byl v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem konkursního soudu, neboť neprokázal, že nebýt nesprávného úředního postupu konkursního soudu (a z něj vyplývajícího přetrvávajícího soupisu nemovitostí do konkursní podstaty v období od 22. 4. 2013 do 3. 6. 2019) došlo by k realizaci přístavby název chaty, a žalobce by v letech 2015 – 2019 dosáhl díky přístavbě vyššího zisku z pronájmu. Bylo prokázáno, že žalobce zahájil určité kroky k realizaci přístavby v roce 2006, kdy nechal u tituly před jménem jméno FO zpracovat architektonickou studii (v několika variantách), z roku 2006 pocházejí rovněž potvrzení obchodních partnerů žalobce (právnická osoba a právnická osoba.) o zájmu nemovitost s přístavbou využívat. Přípravné práce ovšem zůstaly ve stadiu architektonické studie, nedošlo ani ke zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení ani ke zpracování dokumentace pro realizaci stavby, nebylo zahájeno řízení o vydání stavebního povolení, nebyla vydána závazná stanoviska právnická osoba ani právnická osoba k plánované přístavbě, nebyl vybrán zhotovitel přístavby, nebylo prokázáno, že by žalobce učinil konkrétní kroky k zajištění financování stavebních prací (předjednal poskytnutí úvěru, nechal si zpracovat projekt pro získání dotace z evropských fondů). K pozastavení dalších příprav projektu přitom nedošlo v důsledku soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty v r. 2013, ale již v r. 2006 v důsledku předběžného opatření vydaného dne 18. 4. 2006 v řízení vedeném u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka, kterým bylo žalobci zakázáno s předmětnými nemovitostmi disponovat. Tímto předběžným opatřením byl žalobce v dispozici s předmětnými nemovitostmi omezen minimálně do 20. 3. 2013, kdy byl v řízení sp. zn. spisová značka vydán rozsudek odvolacího Krajského soudu v adresa č. j. spisová značka. Žalobce neprokázal, že by v době, kdy byl v nakládání s nemovitostmi omezen předběžným opatřením, pokračoval v jakýchkoli přípravách na realizaci projektu přístavby. Tvrzení žalobce, že počítal s tím, že po zániku předběžného opatření bude moci podepsat předjednanou úvěrovou smlouvu a zahájit stavební práce na přístavbě, bylo v rozporu s tím, že žádné předjednání úvěrové smlouvy nebylo prokázáno, návrh přístavby zůstával stále jen v podobě neaktualizované architektonické studie z r. 2006 a nebyl ani po právní stránce (z hlediska splnění požadavků stavebního práva) ani fakticky (z hlediska projektové dokumentace, organizačního i finančního zajištění stavebních prací) připraven k realizaci. Uváděl-li žalobce, že v rámci příprav realizace projektu přístavby si nechal zpracovat odhad ceny předmětných nemovitostí právnická osoba, odvolací soud poukazuje na to, že předložené odborné vyjádření této kanceláře je datováno 6. 8. 2019, tedy až z doby po vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty.

33. Lze shrnout, že žalobce neprokázal, že při pravidelném běhu okolností by nebýt nesprávného úředního postupu konkursního soudu přístavbu název chaty do r. 2019 dokončil. Celý projekt přístavby ustrnul v roce 2006 v tak rané fázi, že dokončení přístavby v letech 2013-2019 zůstalo pouze hypotetickou možností, v hypotetické rovině tak zůstala i možnost ušlého zisku v letech 20152019. Další žalobcem navržené důkazy (znalecké posudky, jež žalobce navrhl zpracovat ke stanovení pravděpodobné délky trvání dostavby a k výši nákladů na dostavbu v letech 2013 – 2015) by na tomto závěru nemohly ničeho změnit.

34. Odvolací soud proto shrnuje, že žalobce neprokázal ani vznik tvrzené nemajetkové újmy, ani vznik tvrzeného ušlého zisku, žalobě proto nebylo možno vyhovět ani zčásti.

35. S ohledem na vše výše uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že se žaloba o zaplacení částky 79 375 Kč zamítá, ve výroku II. jej co do částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 579 375 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ve zbylé části výroku II. jej (jak již výše uvedeno) zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil.

36. O nákladech řízení před soudem I. stupně (jak o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, tak o nákladech řízení státu) rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř.

37. Povinnost k náhradě nákladů řízení státu byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. uložena procesně neúspěšnému žalobci. Státu vznikly náklady řízení ve výši 30 201 Kč, tedy ve výši znalečného, které bylo znalkyni vyplaceno z rozpočtových prostředků státu. Žalobcem složená a použitá záloha na znalečné ve výši 20 000 Kč není součástí nákladů řízení státu, proto povinnost k její náhradě nelze v rámci náhrady nákladů řízení státu ukládat žádnému z účastníků. Namítal-li žalobce neúčelnost vynaložení nákladů na zpracování znaleckého posudku ke stanovení výše ušlého zisku za situace, kdy vznik ušlého zisku nebyl prokázán, k tomu odvolací soud uvádí, že vznik ušlého zisku mohl být prokázán i následně po zpracování znaleckého posudku, důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalobce, a pokud žalobce toto důkazní břemeno neunesl a byl v řízení neúspěšný, jdou k jeho tíži i vynaložené náklady státu na znalečné.

38. O nákladech vzniklých účastníkům v řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu procesně úspěšné žalované. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady nezastoupeného účastníka za celkem 17 úkonů právní služby (písemné vyjádření z 15. 7. 2020, odvolání proti rozsudku z 21. 1. 2025, 8 x účast u jednání soudu /dne 4. 3. 2022, 25. 10. 2022,Anonymizováno26. 9. 2024, 10. 4. 2025, 15. 7. 2025, 2. 9. 2025, 21. 10. 2025 a 4. 11. 2025/, 7x příprava na jednání soudu). Za 7 úkonů, které byly učiněny před 31. 12. 2024, náleží žalované náhrada dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 7 x 300 Kč. Za 10 úkonů učiněných počínaje dnem 1. 1. 2025, náleží žalované náhrada ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 aplikovaného per analogiam (srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025), tedy 10 x 450 Kč. Celkem žalované za řízení před soudem I. stupně náleží náhrada nákladů ve výši 6 600 Kč.

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšná byla v odvolacím řízení žalovaná. Žalované náleží za odvolací řízení náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 13 odst.4 a.t. per analogiam za 5 úkonů (písemné vyjádření k odvolání, 2 x příprava na odvolací jednání, 2 x účast u odvolacího jednání) po 450 Kč, celkem 2 250 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o. s. ř.